8 Tdo 891/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 891/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 1. 2024 Spisová značka:8 Tdo 891/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.891.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Objektivní stránka trestného činu Podvod Subjektivní stránka Úmysl nepřímý Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku § 206 odst. 1 tr. zákoníku § 58 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 891/2023-7362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 o dovolání obviněného Jiřího Čabanova, nar. 26. 6. 1977 v Českém Krumlově, trvale bytem Pištín č. p. 91, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 4 To 12/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 25/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jiřího Čabanova odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný Jiří Čabanov byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 16 T 25/2019, uznán vinným pod bodem I. 1) až 69) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a v bodě II. 70) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se zkráceně dopustil tím, že ad I. jako statutární ředitel, jemuž příslušelo obchodní vedení společnosti BRICK - STAV CZ, a. s., IČ: 26098377, se sídlem Vráto 101 (dále jako „společnost Brickstav“), v úmyslu obohatit tuto obchodní společnost osobně, telefonicky, písemně nebo prostřednictvím svých zaměstnanců a prokuristy Petra Mináře, objednával a následně odebíral v Českých Budějovicích a jinde nejméně v období od 1. 4. 2015 do 7. 4. 2016 zboží a služby, které se zavazoval v pevně stanovených lhůtách splatnosti uhradit, ačkoliv si byl vědom špatné ekonomické situace společnosti, rozsahu celkových neuhrazených a splatných závazků z předchozího období a majetku společnosti, který nepostačoval k jejich úhradě, a věděl, že schopnost uhradit řádně a včas za odebrané zboží a služby je spekulativní a hypotetická a neumožňuje řádnou platbu přijatých závazků, přičemž s ohledem na trvající a prohlubující se stav platební neschopnosti a úpadku ve formě předlužení si musel být minimálně od druhé poloviny roku 2015 vědom, že společnosti neumožnuje finanční situace za odebrané zboží a služby poskytnout finanční protiplnění, a že jím vedená společnost nebude schopna ve lhůtě splatnosti ani později dostát sjednaným závazkům z důvodu nedostatku finančních prostředků, přičemž dodavatelům zboží a služeb a obchodním partnerům tuto skutečnost zatajil, a takto konkrétně poškozeným jednáním podrobně specifikovaným pod body I. 1) až 69) [viz strany 2 až 32 rozsudku] způsobil celkovou škodu minimálně ve výši 27.023.165 Kč, ad. II.70) jako statutární orgán společnosti Brickstav si na svůj soukromý bankovní účet č. XY vedený u Raiffeisenbank, a. s., nechal dne 18. 12. 2015 zaslat finanční prostředky od Společenství vlastníků bytových jednotek Lipenská č. p. 27, 29, 31, 33, IČ: 28159021, Lipenská 2229/31, České Budějovice, v hodnotě 1.000.000 Kč, a to na základě dohody o narovnání mezi společností Brickstav a Společenstvím vlastníků bytových jednotek Lipenská č. p. 27, 29, 31, 33, uzavřené téhož dne, přičemž část těchto finančních prostředků použil na úhradu stávajících závazků společnosti Brickstav, a část pro svou potřebu, byť šlo o finanční prostředky uvedené společnosti, a to dne 22. 12. 2015 zaslal na bankovní účet č. XY vedený u Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, částku ve výši 5.000 Kč, kterou byla splacena kreditní karta obviněného, a dne 22. 12. 2015 zaslal na bankovní účet č. XY vedený u Československé obchodní banky, a. s., částku ve výši 8.553 Kč, která byla použita na úhradu pojištění domácnosti na adrese Pištín č. p. 91, tj. trvalého bydliště obviněného, čímž společnosti Brickstav způsobil škodu ve výši nejméně 13.553 Kč. 2. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu sedmi let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození vyjmenovaní na stranách 33 a 34 rozsudku soudu prvního stupně se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 4 To 12/2023, odvolání obviněného Jiřího Čabanova i státního zástupce podaná proti shora uvedenému rozsudku jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení podal obviněný Jiří Čabanov prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku o vině z důvodu nesouhlasu se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů, a proti výši uloženého trestu odnětí svobody pro jeho nepřiměřenost. Rovněž požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. 5. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný považoval za naplněný tím, že skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům a jsou s nimi v rozporu. Připomněl, že obchodní činnosti společnosti Brickstav, která působila ve stavebnictví, kde často dochází k reklamacím, uplatnění smluvních pokut, soudním sporům a nezaplacení celých částek, vytvářejí objektivní problémy v podnikání, což jemu za vinu kladený skutek nereflektuje. Provedeným dokazováním nebylo objasněno, zda uplatněné pohledávky poškozených byly oprávněné, přičemž by mělo být preferováno insolvenční řízení. V tomto řízení však soud pouze vytvořil souhrn pohledávek poškozených bez jakéhokoli posouzení jejich oprávněnosti a jejich součet byl stanoven jako škoda, která byla pouze presumována. Soud se nezabýval stavem postupné reorganizace dluhů společnosti Brickstav pomocí insolvenčního řízení, což má zásadní dopady na posouzení subjektivní stránky, protože nebylo vyvráceno, že se obviněný mohl oprávněně domnívat, že celá situace bude vyřešena. Soudy podle obviněného nebraly do úvahy ani zásadu ultima ratio. 6. Ke znaleckému posudku vypracovanému znalcem Ing. Vladimírem Bečkou, jímž bylo objasněno, že společnost Brickstav se nacházela ke dni 31. 12. 2014 v úpadku a její činnost měla být ukončena podáním insolvenčního návrhu ke dni 31. 3. 2015, obviněný poukázal na výpověď znalce při hlavním líčení, kde vypověděl, že nezohledňoval budoucí možné příjmy společnosti, které by mohly její špatný ekonomický stav zvrátit a konstatoval, že otázkou budoucích možných výnosů je nutné zkoumat důvody pro stanovení úpadku a přihlédnout k nim. Proto měl být zpracován znalecký posudek z oboru oceňování podniku, což soudy neučinily, znalecký posudek Ing. Vladimíra Bečky hodnotily v neprospěch obviněného, aniž by potvrzoval závěr soudů, že se obviněný bez rozumného důvodu domníval, že dluhy společnosti bude schopen v budoucnu splatit. Podle účetního společnosti Brickstav byla situace zvládnutelná, čímž se obviněný řídil a rozhodl se činnost společnosti zachránit. Společnost měla nasmlouvané projekty, a veškeré zboží a služby byly použity výlučně ve prospěch této společnosti, a to právě k realizaci zmiňovaných projektů s cílem je dokončit a uhradit dluhy. 7. Nesprávnost obviněný spatřoval i ve způsobu určení výše škody, protože nebylo zohledněno, že dluhy společnosti významně splácel, a soudy vycházely z pohledávek, které byly v insolvenčním řízení popřeny. Odvolací soud pak nesprávně shledal, že z nich bylo možné vycházet, neboť byly prokázány výpověďmi poškozených a předloženými fakturami. Tyto úvahy podle obviněného nemohou obstát, protože nelze připustit, aby trestní soud považoval fakturu za dostatečný důkaz, přestože insolvenční soud pouhé předložení faktury chápe jako neunesení důkazního břemene z hlediska existence tvrzeného nároku, když výše způsobené škody nebyla prokázána bez důvodných pochybností. Trestní soudy podle obviněného výši škody nemoderovaly s ohledem na to, že obviněný uhradil podstatnou část pohledávek společnosti TONSTAV – SERVICE, s. r. o., (dále jako „společnost Tonstav“) ve