8 Tdo 911/2025 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.911.2025.1
Datum: 2025-11-12
Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného L. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 6 To 75/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp…
8 Tdo 911/2025-1106 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného L. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 6 To 75/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 3/2024, takto: Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného L. M. zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 64 T 3/2024, byl obviněný L. M. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) pod bodem I. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro tam specifikovaný skutek, v němž obžaloba shledávala přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2 tr. zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem; pod bodem II. byl shledán vinným jednak zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku specifikovaného mobilního telefonu se SIM kartou a paměťovou micro SD kartou Kingston 16 GB. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit nezletilé poškozené AAAAA (pseudonym), na náhradě nemajetkové újmy částku 400 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil proti všem výrokům. Rozsudek napadla odvoláním směřujícím proti výroku o povinnosti k náhradě nemajetkové újmy i nezletilá poškozená AAAAA. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 6 To 75/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného i poškozené nezletilé AAAAA zamítl jako nedůvodná. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše označených trestných činů dopustil tím, že v nezjištěných dnech v období od 16. 4. 2017 do srpna 2022 v místě jejich společného bydliště v ulici XY ve XY, Pardubický kraj, za účelem vlastního sexuálního uspokojení zneužívaje dominantní otcovské autority, jejího nízkého věku a opožděného psychického vývoje a s tím související nedostatečné rozumové vyspělosti, pro kterou jeho jednání nerozuměla, nechápala jeho význam a důsledky a nebyla schopna posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku a bránit se mu, si od své nezletilé dcery poškozené AAAAA, jejíž věk znal, opakovaně nechával rukou masturbovat penis, prstem ji dráždil na přirození a nechával si od ní močit do úst a ve svém mobilním telefonu jí názorně na pornografickém videu znázorňujícím masturbaci a soulož ukazoval, jakým způsobem ho má uspokojovat, přičemž uvedeným jednáním bylo negativně zasaženo do rozvoje morálky, vyšších citů a sexuality poškozené, která se v důsledku jeho jednání stala silně závislou na manuálním sexuálním dráždění, a současně také vzniklo reálné nebezpečí, že se bude v budoucnu v intimní oblasti života chovat nevázaným či jejímu věku neodpovídajícím způsobem. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 6 To 75/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a následně že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Dovolatel opakovaně odmítl a popřel svou vinu. Do jisté míry vyjádřil souhlas se závěrem odvolacího soudu, že „u praktik spočívajících v opakovaném masturbování penisu poškozenou nezletilou a v jejím dráždění na přirození, se nejedná o soulož ani o jiný pohlavní styk provedený srovnatelným se souloží“, když na základě provedeného dokazování nebylo dostatečně postaveno na jisto, že „dráždění poškozené na přirození“ mělo mít invazivní charakter, tj. nebylo prokázáno, že obviněný měl při tomto dráždění vniknout do pohlavního ústrojí poškozené. Konstatoval, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022, „nevýznamné krátkodobé a povrchové vniknutí v souvislosti s povrchovým osaháváním genitálu ženy není způsob srovnatelný se souloží“. Měl za to, že zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění nebyly naplněny, protože se nejedná o jednání, které je srovnatelné se souloží. 6. Neztotožnil se však se závěrem odvolacího soudu, že „u jednání, při němž si obžalovaný nechával od poškozené močit do úst, se již jedná pro svou zvýšenou škodlivost a ojedinělost ve vztahu k dalšímu vývoji osobnosti nezletilé poškozené v sexuální oblasti o pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak neupřesnil, jakým způsobem má při „močení do úst“ dojít k naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu znásilnění, když skutková podstata trestného činu znásilnění nepracuje se znaky „jednání zvýšeně škodlivé a ojedinělé“. Připomněl, že podle výše citované judikatury Nejvyššího soudu je za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží třeba považovat takové sexuální praktiky, při kterých je soulož simulována typicky tím, že do pohlavního ústrojí ženy je alespoň zčásti vpravena jiná část těla muže, např. prsty nebo jazyk, nebo zcela cizí předmět, anebo tím, že pohlavní úd muže je alespoň zčásti vpraven do jiných částí těla ženy než do pohlavního ústrojí, např. do úst nebo konečníku. Naopak praktiky, při kterých není alespoň zčásti vniknuto do pohlavního ústrojí ženy a pohlavní úd muže není předmětem manipulace, zpravidla nelze považovat za pohlavní styk srovnatelný se souloží. Močení poškozené do úst obviněného tak, jak je popisuje poškozená, tedy nenaplňuje podmínku toho, že by mělo být vniknuto do pohlavního ústrojí ženy, popř. že pohlavní úd obviněného byl vpraven do pohlavního ústrojí poškozené. Močení poškozené do úst obviněného tedy nemůže být považováno za pohlavní styk srovnatelný se souloží, a to právě vzhledem k neinvazivnímu způsobu provedení, když uváděný mechanismus není podle názoru obhajoby schopen vyvolat stejný účinek jako kdyby šlo o skutečnou soulož. V uvedeném jednání tedy nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění. 7. Podle dovolatele nedošlo k odstranění pochybností ani o tom, jak by se takové jednání mohlo prakticky v předmětné vaničce v koupelně realizovat, a to s ohledem na tělesnou konstituci obviněného. Soud prvního stupně se omezil pouze na konstatování, že „poškozená přesně nespecifikovala, kde a jak přesně obžalovaný ležel, toliko měl být pod ní a ona mu v pozici tzv. pejska čůrala do pusy“. Dovolatel s tímto názorem nesouhlasil, neboť poškozená ve své výpovědi ze dne 19. 6. 2023 uvedla „táta si lehl jako by si lehl ve sprše“, ve výpovědi ze dne 2. 8. 2023 poškozená na dotaz „když tatínek chtěl, aby ses mu vyčůrala do pusy, tak u toho seděl, nebo ležel“ uvedla „ležel ve vaně“, na výslovný dotaz komisařky „že táta ležel ve vaně, jo?“ odpověděla souhlasným kývnutím hlavy. Poškozená tedy dostatečně specifikovala, že obviněný měl při této aktivitě ležet ve sprše, resp. ve vaně, resp. ve sprchové vaničce v koupelně bytu, který obviněný se svou rodinou obýval. Zejména z tohoto důvodu obhajoba při hlavním líčení navrhovala provedení důkazu fotografiemi pořízenými policejním orgánem při prohlídce předmětného bytu, neboť i zběžným pohledem na tyto fotografie je zřejmé, že situace uváděná poškozenou s ohledem na tehdejší zdravotní stav obviněného, který byl již omezený, nemohla nastat. Orgány činné v trestním řízení zcela rezignovaly na bližší zkoumání, zda popis situace ze strany poškozené může mít vůbec reálný základ, neboť popisovaná situace se nejeví být pravděpodobnou ani s ohledem na skutečnost, že poškozená v dané době trpěla denní i noční enurézou, proto se jeví být vysoce nepravděpodobné, že by poškozená dokázala zadržet moč na dobu potřebnou k tomu, aby se obviněný se svou tělesnou konstitucí uložil do sprchové vaničky. Na okraj doplnil, že dokazování nebylo dostatečné ani v tom směru, kolikrát mělo k opakovanému masturbování penisu obviněného poškozenou docházet, když počet takových případů nebyl postaven na jisto. V takovém případě je nutné aplikovat zásadu in dubio pro reo, na základě které by situace měla být posuzována maximálně tak, že k tvrzenému jednání došlo pouze j

Citovaná ustanovení

§ 125 (141/1961 Sb.)§ 2 (141/1961 Sb.)§ 211 (141/1961 Sb.)§ 226 (141/1961 Sb.)§ 228 (141/1961 Sb.)§ 229 (141/1961 Sb.)§ 247 (141/1961 Sb.)§ 256 (141/1961 Sb.)§ 259 (141/1961 Sb.)§ 265a (141/1961 Sb.)§ 265b (141/1961 Sb.)§ 265f (141/1961 Sb.)