8 Tdo 940/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 940/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 940/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.940.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Podvod Presumpce neviny Subsidiarita trestní represe Úmysl přímý Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,2,3 tr. zákoníku § 2 odst. 2,5,6 tr. ř. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 940/2025-643 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 4 To 57/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 99/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 30 T 99/2023, byl obviněný M. S., (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za nějž mu byl podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému Z. Z., škodu ve výši 135 000 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že v době od 25. 7. 2022 do září 2022 v XY na adrese XY, XY a XY, v úmyslu se neoprávněně obohatit, vylákal postupně ve 3 případech na Z. Z. peněžní prostředky v celkové výši 230 000 Kč pod záminkou zápůjčky na koupi bytu v XY a uhrazení údajné daně s tím související, při současném vědomí toho, že zapůjčené peníze by ani nebyl schopen v dohodnuté době splatnosti vrátit s ohledem na tíživou finanční situaci z důvodu existence řady exekučních řízení vedených proti jeho osobě, přičemž tuto skutečnost zapůjčiteli zamlčel, čímž poškozenému Z. Z. způsobil škodu v celkové výši 230 000 Kč, přičemž takto konal, ač byl dne 3. 8. 2021 usnesením Okresního soudu v Šumperku ve věci sp. zn. 1 PP 5/2021 podmíněně propuštěn z výkonu souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a 6 měsíců uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 46 T 2/2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 1 To 66/2017, a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 46 T 7/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 6 To 25/2016, za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině, trestu a náhradě škody. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 4 To 57/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 4 To 57/2025, dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Měl za to, že nadále trvá důvod k postupu podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. pro podstatné vady v rozsudku, a to pro nejasnost a neúplnost skutkových zjištění, když se soud nevypořádal se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí. 5. Vytkl, že soud prvního stupně nepostupoval podle § 2 odst. 6 tr. ř. Provedené důkazy nezhodnotil na základě pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. K některým provedeným důkazům nepřihlédl, což nezhojil ani soud druhého stupně, který se nezabýval důvody odvolání. Vina nebyla prokázána na základě důkazů provedených v souladu s trestním řádem. Byly porušeny základní zásady trestního řízení. Nebyl zjištěn stav bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudů podle § 2 odst. 5 tr. ř. Obviněný mínil, že byl krácen na svých právech, jelikož bylo prokázáno, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty stíhaného činu. Nebylo prokázáno, že se skutky staly, a jeho obhajoba nebyla dostatečně prověřena. V době zahájení trestního stíhání policejním orgánem neuplynul čas, kdy měl obviněný povinnost vrátit peníze, tu měl až do konce roku 2024. Obviněný byl krátkou dobu v prodlení, postupně však půjčené peníze poškozenému vrátil v plné výši. Soudu předložil originál dokumentu o splacení půjčky, k čemuž nepřihlédl, když konstatoval, že předložený dokument splacení dlužné částky není věrohodný. Obhajoba navrhla provedení kriminalistické expertizy k určení podpisu poškozeného anebo vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, čemuž soud nevyhověl. Při zdůvodnění pravosti podpisů soud činil sám úvahy, které příslušeli znalci oboru písmoznalectví. 6. Obviněný zdůraznil, že nebyl prokázán jeho úmysl ke škodě cizího majetku se obohatit, absentuje subjektivní stránka stíhaného činu. Nejedená se proto o trestný čin. Zapůjčení peněz má občanskoprávní charakter nikoli trestněprávní. Rozsudek soudu prvního stupně neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu, nemá oporu v provedených důkazech. Soud nepřihlédl ke stěžejním důkazům svědčícím ve prospěch obviněného. Dotvořil si skutkový děj, stanovil více verzí jeho průběhu a nepřijal verzi svědčící ve prospěch obviněného, čímž porušil právo na spravedlivé rozhodnutí ve věci samé, měl rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo ve prospěch obviněného. Odsuzující rozsudek ukládající nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 30 měsíců je předčasně vydaný. Obviněný dále bez dalšího odkázal na své odvolání, v němž jsou detailně popsány rozpory, které soud prvního stupně ani po provedení nového dokazování nevzal v úvahu, v odůvodnění rozhodnutí neuvedl konkrétní skutečnosti, kterými byla vyvrácena jeho obhajoba. 7. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 4 To 57/2025, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že obviněný v něm doslovně opakuje námitky prolínající se celým trestním řízením. Dovolání obviněného v části odkazující na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je po obsahové stránce vystavěno na v pořadí první a třetí z uvedených vad, tedy je namítána vada zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a vada opomenutých důkazů. Soud prvního stupně provedl komplexní a bezvadné dokazování co do rozsahu i formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž soud druhého stupně, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Soud prvního stupně pečlivě zvážil osobnost poškozeného, aby mohl učinit závěr o jeho věrohodnosti. Vzal v potaz trestní minulost poškozeného, jeho motivaci i lehkovážné podepsání potvrzení o úhradě splátek dlužné částky, jejichž faktickou úhradu pak zpochybňuje. Po přezkoumání daného prohlášení pak došel soud prvního stupně k závěru, že podpis na sporném prohlášení neodpovídá podpisu, který poškozený připojil k jiným přípisům, ani obecné formě prohlášení (font písma, rozvržení textu na stránce, jiný formát jména a příjmení atp.). Nadto je prohlášení zcela kontradiktorní vůči konstantní a opakované výpovědi poškozeného v rámci celého trestního řízení. Proto se soud prvního stupně rozhodl zcela oprávněně uvěřit verzi poškozeného o nepravosti podpisu a celkově tvrzení, že danou listinu nesepsal ani nezaslal. Obdobně se vyjádřil i odvolací soud (viz bod 23. rozsudku soudu prvního stupně, bod 8. usnesení odvolacího soudu). Poškozený ohledně podepsaných potvrzení o úhradě vysvětlil, proč je podepsal, i když částky neobdržel (viz bod 20. rozsudku nalézacího soudu). Ani jedna ze stran nerozporovala zápůjčku peněz obviněnému, přičemž se obě víceméně shodují i na výši dlužné částky, tj. 230 000 Kč, i její částečné úhradě zpět. O tom, že poškozený veškeré zapůjčené finanční prostředky zpět neobdržel, vypovídal během celého trestního řízení, přičemž se nikterak netajil, že právě nedobytnost jeho po