8 Tdo 958/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 958/2025-267 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněné B. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 14 To 108/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 204/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 2 T 204/2024, byla obviněná B. Š. (dále též jen „obviněná“ nebo také „dovolatelka“) shledána vinnou přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 3, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu v počtu 30 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 500 Kč, celkem tedy ve výši 15 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozeným J. H. škodu ve výši 500 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Hradec Králové, Pobočka pro Královéhradecký a Pardubický kraj, se sídlem Hořická 1710/19a, Hradec Králové, částku 13 879 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ode dne 26. 11. 2024 do zaplacení. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 14 To 108/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku dopustila tím, že dne 8. 3. 2024 kolem 13:30 hodin na zahradě u domu na adrese XY, okres XY, nezabezpečila a nedostatečně dohlížela na jí svěřeného psa plemene Německý ovčák, slyšícího na jméno „Denny“, RFID: 945000002253087, o výšce v kohoutku 70 cm a ve stoje na zadních tlapách po kořen čenichu asi 120 cm, majitele L. Š., aniž by si ověřila, zda se poblíž oplocení pozemku nenacházejí další osoby, se znalostí jeho povahy, chování, velikosti a poslušnosti jej vypustila na oplocenou zahradu sousedící se zahradou přiléhající k domu na adrese XY, oddělenou drátěným plotem o výšce kolem 90 cm, v horní části vyztuženým ocelovým lanem, kde jej nechala volně pobíhat, aniž by nad ním měla nezbytnou kontrolu, čímž porušila prevenční povinnost vyplývající z § 2900 občanského zákoníku, kdy pes Denny zaútočil na J. H., která se nacházela na sousední zahradě těsně u plotu, tak, že předními tlapami naskočil na hraniční plot a zakousl se J. H., která zrovna v předklonu zvedala ze země shrabané listí, přes mikinu a triko do levé paže nad loktem, čímž jí způsobil jednu rozeklanou ránu na laterodorsální straně dist. paže vpravo o velikosti přibližně 5x7 cm zasahující hluboko do tučného podkoží, jednu ránu distálně o velikosti přibližně 2x2 cm a jednu povrchovou ránu o velikosti přibližně 1x3 cm, které si vyžádaly lékařské ošetření ve Svitavské nemocnici dne 8. 3. 2024 v podobě zavedení drénu a šitím všech ran bez hospitalizace a vystavení pracovní neschopnosti, s pravidelnými kontrolami až do 25. 4. 2024 a postupným odstraňováním drénu a stehů, v důsledku čeho byla omezena v obvyklém způsobu života zejména první 3 týdny, a to bolestivostí, otoky, omezenou hybností levé ruky spočívající zejména nemožnosti ji pokrčit v kloubu, sevřít prsty a nemožností cokoliv v levé ruce udržet, sníženou sebeobslužností a péčí o domácnost, v čemž byla odkázána na pomoc dcery J. Z., a dále jí byla způsobena škoda poškozením oděvu v celkové výši 500 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 14 To 108/2025, podala obviněná B. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítla, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a rovněž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 5. Konkrétně dovolatelka namítla, že nebylo prokázáno, že poškozenou kousnul pes Denny, který jí byl synem svěřen k hlídání. Sama poškozená psa neviděla a toliko slyšela zvukové projevy psa a cítila bolest ruky. Ani nikdo jiný jej neviděl. Zdůraznila, že z dokazování vyplynulo, že na místě, kde mělo k újmě na zdraví poškozené dojít, je plot vyspravený tzv. kari sítěmi, tedy takovou podobou sítě, jejíž konce jsou ostré. Skutečnosti, že k újmě na zdraví poškozené nemuselo dojít kousnutím psa, podle dovolatelky nasvědčovalo i to, že na oděvu, který měla, se nenacházely žádné biologické stopy psa (sliny), ruka byla poškozená jen z jedné strany, kdy na druhé straně absentoval jakýkoliv znak tlaku proti ruce (např. hematom), v neposlední řadě i to, že způsob poškození vykazoval známky průniku ostrého předmětu, což nemohly být psí zuby i vzhledem k tomu, že poškozená na sobě měla nejméně dvě vrstvy látky. Podle dovolatelky jsou provedené důkazy ve zjevném rozporu s tím, jak ke zranění poškozené mohlo dojít. Ostré hroty plotu by vznik poranění poškozené vysvětloval lépe. Soudům vytkla neprovedení jejího důkazního návrhu v podobě vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k prokázání způsobu vzniku poranění, který nemohl být nadbytečný, když by mohl prokázat, že zranění poškozené nemohla vzniknout způsobem, z nějž soudy vycházely. 6. Nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřovala obviněná v absenci znaku porušení jakékoliv povinnosti, která by zakládala její trestní odpovědnosti i v případě, že by se skutek stal tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku. K tomu uvedla, že psa venčila na uzavřeném oploceném pozemku ve vlastnictví jejího syna, přičemž pes neopustil oplocený pozemek. Uvedené dovolací důvody existovaly již v řízení před soudem prvního stupně, proto je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 7. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajské soudu v Hradci Králové (správně Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích) ze dne 4. 6. 2025, č. j. 14 To 108/2025-244, a celý rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 1. 2025, č. j. 2 T 204/2024-227, a dále postupoval ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněné předně zdůraznil, že dovolatelka opakuje svou obhajobu z předchozích fází řízení, s níž se soudy obou stupňů správným a dostačujících způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. S ohledem na opakovanost výtek směřujících proti dokazování a skutkovým zjištěním státní zástupce odkázal na str. 2–6 usnesení odvolacího soudu, kde jsou tyto otázky ve vazbě na rozhodnutí soudu prvního stupně řešeny, a to včetně související problematiky právní kvalifikace. Soudy přitom dospěly ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, že na podkladě provedených důkazů byla vina prokázána bez důvodné pochybnosti. Soudy se zároveň dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádaly s obhajobou obviněné. Se skutkovými závěry soudů se státní zástupce plně ztotožnil, proto na ně v dalším odkázal. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze podle státního zástupce shledat existenci zjevných rozporů. Soudy podle něj zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědků včetně poškozené či z objektivních důkazů listinných, zejména z lékařských zpráv. Nesouhlasil, že výpověď poškozené je jediným, osamoceným přímým důkazem. Její výpověď je podle státního zástupce podpořena dalšími důkazy, a to včetně důkazů přímých. Dovolatelce nepřitakal, ani naznačovala-li vadu opomenutých důkazů, když z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí (srov. bod 17. rozsudku soudu prvního stupně a str. 3 napadeného usnesení odvolacího soudu) vyplynulo, že inkriminovaný důkazní návrh nebyl přehlédnut, byl naopak jako nadbytečný, resp. irelevantní, zamítnut. Nadbytečnost či bezpředmětnost z hlediska zjištění skutkového stavu jsou přitom uznávaným důvodem k zamítnutí důkazního návrhu. Soudy tudíž v tomto směru nepochybily. 9. Státní zástupce považoval za správnou i právní kvalifikaci jednání obviněné, která byla ze strany soudů řádně a logicky zdůvodněna. Soudy přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů po právní stránce konstatovaly existenci nedbalostního zavinění ve vztahu k ublížení na zdraví či porušení důležité povinnosti. Nad rámec úv