8 Tdo 993/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 993/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:8 Tdo 993/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.993.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Trest Zabezpečovací detence Dotčené předpisy:§ 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 39 odst. 1,2,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 993/2024-340 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. F., t. č. ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 9 To 226/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 51/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 43 T 51/2024, byl obviněný M. F. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena zabezpečovací detence. V dalším bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit na náhradě škody poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví částku 4 357 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně od nabytí právní moci rozsudku do zaplacení, a Hlavnímu městu Praze, zastoupenému Městskou policií hl. m. Prahy, částku 13 228 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti výroku o trestu, o zabezpečovací detenci a výroku o náhradě škody. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 9 To 226/2024, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 7. 1. 2024 v době kolem 13:10 hodin v Praze XY, XY, kde křičel a kopal do vrat garáže, a proto byla na místo přivolána hlídka Městské policie hl. m. Prahy ve složení strž. K. R. a strž. R. M., kteří na místo přijeli služebním vozidlem a byli oblečeni ve služebním stejnokroji hlídky Městské policie hl. m. Prahy, poté, co byl jimi vyzván k prokázání totožnosti, na což nejprve nedbal a od hlídky odcházel a vrátil se až po opětovné výzvě, hlídce sdělil, že nemá občanský průkaz, a když vzala strž. R. M. do ruky služební tablet, aby provedla jeho ztotožnění, začal z místa utíkat, načež byl nejprve pronásledován strž. K. R. a poté strž. R. M., zatímco strž. K. R. se ho snažil dojet služebním vozidlem, přičemž v době kolem 13:30 hodin, když byl v XY u č. XY strž. R. M. dostižen, zůstal stát, otočil se čelně k ní, a v okamžiku, kdy se rozešla proti němu v úmyslu ho zastavit, držíc přitom v ruce služební pouta, rozeběhl se proti ní, a když byl u ní, natáhl před sebe ruce, a oběma rukama ji velkou silou udeřil do obličeje, v důsledku čehož poškozená upadla na zem na pravou ruku a pravé koleno, načež z místa utekl, avšak následně byl zadržen svědkem události a předán hlídce, a tímto jednáním způsobil poškozené strž. R. M. podkožní krevní výron na levé tváři, drobnou oděrku na dlani pravé ruky a víceúlomkovou zlomeninu levého jařmového oblouku s vpáčením úlomků o šíři kosti směrem ke střední čáře, tj. poranění, které si vyžádalo lékařské ošetření ve Fakultní nemocnici Bulovka a pracovní neschopnost poškozené do 11. 2. 2024, během níž se musela podrobit operaci, při níž byly kostní úlomky vráceny do pokud možno původní polohy a spojeny chirurgickou dlahou se třemi šrouby, které poškozenou omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu tří až čtyř týdnů v důsledku bolesti levé jařmové krajiny na dotek či jiný kontakt a nutností dodržovat klidový režim v rámci prevence komplikací hojení zlomeniny a míst po operačním zákroku, a které je ze soudně lékařského hlediska hodnoceno jako ublížení na zdraví. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 9 To 226/2024, podal obviněný M. F. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. k), m) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, rovněž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., a dále že bylo porušeno jeho právo se stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces. 5. Dovolatel připomněl, že ustanovení § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obsahuje podmínky pro uložení fakultativní zabezpečovací detence. Jednou z nich je subsidiarita zabezpečovací detence k ochrannému léčení, tedy nemožnost očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti. Podle dovolatele nebyla tato podmínka naplněna, soudy ji nedostatečně zkoumaly a projevily při ukládání zabezpečovací detence ryzí formalismus. V dané souvislosti upozornil i na judikaturu Ústavního soudu, podle kterého zabezpečovací detence představuje mimořádně razantní zásah do základních práv, srovnatelný s uložením výjimečného trestu odnětí svobody (srov. nález ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 497/18). Nad tento rámec poukázal také na skutečnost, že zabezpečovací detence bude vykonávána až po výkonu trestu odnětí svobody, pravděpodobně ve výměře 6 let. 6. Dále měl obviněný za to, že soudy pominuly jím navrhované důkazy, a to vyžádání aktuální zprávy o jeho zdravotním stavu z Vazební věznice a ÚPVZD Praha Pankrác (obviněný pravidelně užívá předepsané léky a dodržuje léčebný režim), zprávu o výkonu vazby, z níž by vyplynulo, že nemá žádné konflikty či kázeňská řízení, dodržuje veškeré povinnosti, zprávu z ambulantního léčení, které bylo obviněnému uloženo a které vykonával v Psychiatrické nemocnici Bohnice, a dále výslech znalce MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D. Dovolatel vytkl, že soud prvního stupně se s těmito návrhy vůbec nevypořádal a neuvedl náležité odůvodnění toho, proč důkazy neprovedl. Odvolací soud se k těmto nevyjádřil vůbec, jedná se tak podle dovolatele o opomenuté důkazy a rozpor spočívající v porušení obecných procesních předpisů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Napadené rozhodnutí je z uvedených důvodů podle dovolatele nepřezkoumatelné a protiústavní. 7. Z hlediska doporučení znalci vytkl, že soudy nižších stupňů se náležitě nevypořádaly s posudkem MUDr. Jiřího Švarce, Ph.D, primáře v Psychiatrické nemocnici Bohnice, ze dne 31. 1. 2023, kde znalec nenavrhl zabezpečovací detenci, ale spíše ochranné léčení ústavní, byť to výslovně neuvedl. Zdůraznil, že tento závěr je v přímém rozporu se závěry znalkyně MUDr. Gabriely Leblové. Ke znalkyni MUDr. Gabriele Leblové dovolatel uvedl, že tato zpracovala v roce 2024 240 znaleckých posudků, což je velmi vysoký počet a je zjevné, že se znalkyně nemohla podrobně věnovat každému posuzovanému s náležitou mírou pečlivosti a odbornosti. S ohledem na tento zjevný rozpor mezi znalci měly soudy přibrat dalšího znalce či znalecký ústav. V případě obviněného, kdy skutkový stav je natolik nejednoznačný, považoval postup soudu spočívající v přibrání jen jednoho znalce za porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 2453/2011). 8. Dovolatel upozornil také na skutečnost, že v jeho případě postrádá uložená zabezpečovací detence s ohledem na její účel (jímž je zajistit ochranu společnosti před zvláště nebezpečnými pachateli zločinů, jejichž společenská škodlivost je zvláště vysoká z důvodu jejich duševního stavu, pro který z jejich strany hrozí opakování takového závažného trestného jednání, ale také potřeba působení léčebnými, psychologickými a jinými programy pro stimulaci jejich rozhodnutí podrobit se a řádně vykonávat ústavní ochranné léčení) smysl. Poukázal na svou současnou abstinenci a náhled, a to v rámci výkonu vazby i