8 Tvo 34/2010 – Nejvyšší soud

8 Tvo 34/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2010 o stížnosti obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 28/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 4/2010, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého „tulipána“ z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, usnesením ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 28/2010, rozhodl o návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ve věci sp. zn. 49 Tm 4/2010, na prodloužení lhůty trvání vazby mladistvého „tulipána“ tak, že podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se vazba obviněného mladistvého „tulipána“ (nadále jen „mladistvý“) prodlužuje do 7. 5. 2011. Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost, v níž se neztotožnil s unesením o prodloužení lhůty trvání vazby zejména proto, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 5. 2010, sp. zn. KRPT-10112-79/TČ-2010-070072, pro provinění vydírání podle 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, nebyla přesně popsána subjektivní stránka. Protože podle mladistvého z tohoto důvodu nelze usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. považovat za právně relevantní, nenastaly ani s ním spojené účinky, a tudíž ani napadené usnesení o prodloužení trvání vazby do 7. 5. 2011 není zákonné. S ohledem na tento nedostatek mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud nebude stížnosti vyhověno podle § 146 odst. 1 tr. ř., v souladu s § 149 odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 28/2010, zrušil. Nejvyšší soud jako soud pro mládež druhého stupně (dále jen „Nejvyšší soud“), nejprve zkoumal, zda stížnost mladistvého je přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda ji podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že stížnost je přípustná podle § 74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 143 odst. 1 tr. ř.), a byla podána osobou oprávněnou (§ 142 odst. 1 tr. ř.). Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná. Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 14. 10. 2010 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na mladistvého „tulipána“, a to v bodech 1) – 4) pro provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jichž se mladistvý dopustil společně se spoluobviněným mladistvým I. S. ve V. v. v O. v době od 13. 3. 2010 do 27. 3. 2010 a spáchal tyto činy na osobě ve výkonu vazby. Mladistvý „tulipán“ se v nyní projednávané vazbě nachází na základě usnesení soudkyně Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež ze dne 8. 5. 2010, sp. zn. 0 Ntm 3111/2010, jímž byl do vazby vzat z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. a vazba byla započtena ode dne 7. 5. 2010 v 13.30 hodin (čl. l. 82). Proti tomuto usnesení podal mladistvý stížnost, o které státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě rozhodla usnesením ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 3 KZV 9/2010, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla (č. l. 86). Okresní soud v Ostravě, soud pro mládež usnesením ze dne 18. 6. 2010, sp. zn. 0 Ntm 4203/2010, zamítl podle § 73 odst. 1 písm. b) z. s. m. žádost mladistvého o propuštění z vazby na svobodu a za použití § 49 odst. 1 z. s. m. a contrario nepřijal písemný slib mladistvého (č. l. 94). Stížnosti mladistvého proti tomuto usnesení Krajský soud v Ostravě soud pro mládež, usnesením ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 1 Tmo 25/2010, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl a podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 49 odst. 1 z. s. m. nepřijal písemný slib mladistvého (č. l. 98). Usnesením Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 0 Ntm 4206/2010, byla podle § 72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost mladistvého o propuštění na svobodu a podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 49 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. nebyl přijat písemný slib mladistvého (č. l. 101). Poté, co byla obžaloba dne 14. 10. 2010 v této trestní věci podána Krajskému soudu v Ostravě, tento soud pro mládež nařídil hlavní líčení na 6. 12. – 7. 12. 2010. a taktéž dne 19. 10. 2010 předložila Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež předsedkyně senátu podle § 47 odst. 3 z. s. m. návrh na prodloužení vazby o dalších šest měsíců tj. do 7. 5. 2011. Vrchní soud tomuto návrhu vyhověl a podle požadavku v něm uvedeném vazbu mladistvého do zmiňovaného data prodloužil. Nejvyšší soud shledal, že tento postup je v souladu s ustanovením § 47 odst. 1 z. s. m., podle něhož vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 z. s. m. o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty. V dané trestní věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro to, aby vazba u mladistvého byla ve smyslu § 47 odst. 1 z. s. m. prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud v Olomouci věnoval náležitou pozornost jak vazebnímu důvodu, tak i délce řízení a neshledal žádné zbytečné průtahy, neboť ve věci již bylo nařízeno hlavní líčení a celkovou dobu, po kterou je mladistvý stíhán vazebně, je nutno považovat za přiměřenou i s ohledem na to, že je stíhán také pro zvlášť závažné provinění. Nejvyšší soud se s rozhodnutím Vrchního soudu ztotožnil a za vhodné považuje doplnit, že jak již bylo výše rozvedeno, mladistvý se v současné době nachází ve vazbě z důvodu § 67 písm. a) tr. ř. a je na podkladě podané obžaloby mimo jiné stíhán pro provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., které je zvlášť závažným zločinem, čímž je splněna podmínka možnosti prodloužení vazby o šest měsíců. Podle závěrů znaleckého posudku zabývajícího se duševním stavem mladistvého se jedná o pachatele, který je hodnocen jako osobnost impulsivní, agresivní a dissociální, neschopný respektovat společenská pravidla a normy, neochotný poučit se z předchozích chyb a sankčních opatření. Osobnost mladistvého má disharmonický vývoj směrem k dissociální poruše osobnosti. Mladistvý je schopen resocializace, která se však jeví prognosticky spíše nepříznivě vzhledem k různým druhům poruch, jež jsou u něj přítomny. Z obsahu spisu Nejvyšší soud též shledal, že mladistvý se vyvíjel konfliktně již v době před spácháním činu, neakceptoval výchovné působení svých rodičů, když již po nástupu do základní školy byly s jeho osobou opakované problémy spočívající v nedodržování školní docházky, nedostatečném prospěchu, ve škole působil rušivě a poškozoval spolužáky. Na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 0 P 1322/2006, byl nad výchovou mladistvého stanoven dohled. Z důvodů výchovných problémů, byla nařízena ochranná výchova (viz rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 0 Rod 121/2009), kterou vykonával v D. d. ú. v B. Mladistvý však ochrannou výchovu nedodržoval a opakovaně z ústavu utíkal. Uvedené ústavní zařízení nebylo schopno znemožnit útěky mladistvého, který byl dne 16. 1. 2010 usnesením soudkyně Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, sp. zn. 11 Tm 80/2009, podle § 68 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. ř. a § 46 odst. 1 z. s. m. z důvodů podle § 67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby [byl stíhán pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a)