8 Tz 41/2025 — Nejvyšší soud

8 Tz 41/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:8 Tz 41/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TZ.41.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezbrannost Zneužití bezbrannosti Znásilnění Trest odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku § 185a odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku § 119a odst. 1,2 tr. zákoníku § 39 odst. 1,2,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 41/2025-708USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. K., proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 2 To 106/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 3/2024, takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2024, č. j. 39 T 3/2024-550, byl obviněný J. K. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění do 31. 12. 2024), za což byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit poškozené nezletilé AAAAA náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 24. 9. 2024 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný J. K., který je zaměřil proti výroku o trestu a výroku o náhradě nemajetkové újmy, poškozená nezletilá AAAAA, která odvoláním v neprospěch obviněného brojila proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, a dále sestra obviněného M. H., bratr obviněného J. K. i syn obviněného J. K., kteří svá odvolání ve prospěch obviněného zaměřili proti výroku o trestu. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. 2 To 106/2024-631, výrokem pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného J. K., jeho sestry M. H., bratra J. K. a syna J. K. zrušil v celém rozsahu. Výrokem pod bodem II. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 166/2024 Sb. (účinné od 1. 1. 2025). Za to byl podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 166/2024 Sb. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem pod bodem III. podle § 256 tr. ř. odvolání poškozené AAAAA zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu druhého stupně se obviněný zločinu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 166/2024 Sb. (dále obecně v těchto souvislostech jen „§ 185a tr. zákoníku“) dopustil tím, že v době od 15:30 hod. do 19:45 hod. dne 18. 2. 2023 v obci XY, v přízemí rodinného domu, v obývacím pokoji, poté, co mu byla ze strany rodičů R. a L. K. svěřena na hlídání vnučka nezletilá AAAAA, se jí jako její dědeček, ke kterému chovala respekt a důvěru, v úmyslu uspokojení vlastního sexuálního pudu, po blíže nezjištěné době dotázal, zda jí není zima, a že si má jít za ním lehnout, což nezletilá udělala a přilehla si k němu na gauč, kde sám ležel přikrytý dekou, přičemž sledoval v televizi program s pornografickou tématikou, a následně, přes její výslovný nesouhlas, jí stáhnul legíny i kalhotky, dal její nohy od sebe a svojí nohou jí bránil nohy vrátit k sobě a hladil ji v oblasti přirození až po řitní otvor ve směru nahoru a dolů, a to proti vůli poškozené, což mu opakovaně řekla, plakala a bránila se tomu tím, že ho bila pěstmi do hlavy, snažila se odstrčit jeho ruku, vysmeknout se mu, a hrozila, že vše poví mamince, a přitom ve druhé ruce držel svůj penis a masturboval. 4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že soudy ve věci obviněného nerozhodovaly poprvé. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2024, č. j. 39 T 3/2024-460, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění do 31. 12. 2024), za což byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit poškozené nezletilé AAAAA náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od právní moci rozsudku do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, a to ve prospěch obviněného proti výroku o trestu, obviněný J. K., který je zaměřil proti výroku o trestu a výroku o náhradě nemajetkové újmy, poškozená nezletilá AAAAA proti výroku o náhradě nemajetkové újmy v neprospěch obviněného, a konečně ve prospěch obviněného podali odvolání proti výroku o trestu i sestra obviněného M. H., bratr obviněného J. K. i syn obviněného J. K. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 2 To 58/2024-522, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně, obviněného J. K., poškozené AAAAA, sestry obviněného M. H., bratra obviněného J. K. a syna obviněného J. K. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. V dalším soudy rozhodovaly, jak bylo rekapitulováno výše. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2025, č. j. 2 To 106/2024-631, podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněného J. K. stížnost pro porušení zákona. Podle stěžovatelky byl z důvodů zevrubně vyložených v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku napadeným rozhodnutím ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, § 2 odst. 6, § 51 odst. 1, § 125 odst. 1, § 254 odst. 2, § 258 odst. 1 písm. e), § 259 odst. 3 písm. a), b), § 263 odst. 7 tr. ř., § 2 odst. 1, § 39 odst. 1, 2, 3, § 84 a, byť to v petitu explicitně neuvedla, i § 119a a § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v novelizovaném znění. 6. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku stěžovatelka nejprve poukázala na zákonná znění ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 125 odst. 1, § 254 odst. 1, 2, § 256, § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2, § 259 odst. 3, § 263 odst. 7, § 266 odst. 2 tr. ř., § 3 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), § 2 odst. 1, § 39 odst. 1, 2, 3, § 81 odst. 1, § 119a odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024, § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025, § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025 a dále připomněla dosavadní řízení i argumentaci soudů a obviněného. 7. Zdůraznila, že nesouhlasí s hodnocením odvolacího soudu, který postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 tr. zákoníku nově uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem (dále jen „zločinem“) sexuálního útoku podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 166/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, a podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 5 let, což odůvodnil tím, že trestá obviněného za mírnější trestný čin sexuálního útoku, za který zákonodárce umožňuje uložení podmíněně odloženého trestu bez tzv. mimořádného snížení. Podle stěžovatelky nebylo úmyslem zákonodárce při přijetí tzv. redefinice znásilnění zmírnit trestání pachatelů trestných činů v sexuální oblasti na dětech. Zdůraznila, že trestný čin sexuálního útoku vznikl seskupením jednání označeného jako „jiný pohlavní styk než uvedený v § 185