8 Tz 44/2011 — Nejvyšší soud

8 Tz 44/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2011 Spisová značka:8 Tz 44/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.44.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hodnocení důkazů Osvědčení Podmíněné odsouzení Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. § 83 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 44/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, t a k t o : I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného mladistvého „tulipána“. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný mladistvý „tulipán“ nebere do vazby. O d ů v o d n ě n í : Obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen mladistvý) byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 5. 2002, č. j. 2 T 361/2000-931, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 17. 4. 2007, č. j. 4 Tmo 52/2007-1037, uznán vinným proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (účinného do 31. 12. 2009, dále tr. zák.), dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a proviněním porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tato provinění a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. 4. 2002, č. j. 2 T 73/2002-70, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, a to za současného zrušení výroku o trestu z uvedeného rozsudku, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2007. Zkušební doba podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody tedy běžela od 17. 4. 2007 do 17. 4. 2009. Po uplynutí zkušební doby Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež zjišťoval, zda jsou v případě mladistvého ve smyslu § 83 odst. 1 tr. zákoníku splněny podmínky pro rozhodnutí o osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení, nebo zda bude rozhodnuto o tom, že se trest vykoná. Ve veřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2010, k němuž byl mladistvý předveden z výkonu jiného trestu odnětí svobody, Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež rozhodl tak, že podle § 330 odst. 1 tr. ř. a § 83 odst. 1 tr. zákoníku mladistvý vykoná souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání jednoho roku rozsudkem Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 17. 4. 2007, č. j. 4 Tmo 52/2007-1037, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2007. Podle § 76 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, § 83 odst. 5 a § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku za použití § 5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 7. 2010. Rozhodnutí odůvodnil okresní soud mimo jiné tak, že ve zkušební době se mladistvý dopustil další trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen v trestní věci Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 161/2007. Soud dále konstatoval, že i ze zprávy Policie České republiky, Obvodního oddělení B., vyplývá, že mladistvý je hodnocen negativně jakožto osoba, která se pod vlivem alkoholu chová agresivně, a ze zprávy přestupkového odboru Městského úřadu v U. B., že byl v průběhu zkušební doby jedenkrát sankcionován za přestupek proti majetku. Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež konstatoval, že mladistvý se neosvědčil, neboť ve zkušební době nevedl řádný život. Pokud jde o skutečnost, že takto bylo soudem rozhodováno až dne 28. 6. 2010, přestože zákonná roční lhůta uvedená v § 83 odst. 3 tr. zákoníku uplynula již dne 17. 4. 2010, k tomu soud uvedl, že takové rozhodnutí mohl učinit, neboť mladistvý sám zavinil, že nemohlo být soudem v roční lhůtě rozhodnuto, když veřejná zasedání byla konána od 5. 10. 2009, přičemž ani v dalších termínech se mladistvého buď nepodařilo obeslat, nebo se k veřejným zasedáním nedostavil, přestože byl na povinnost dostavit se výslovně upozorněn. Proti citovanému usnesení sice podal mladistvý stížnost, tato však byla usnesením Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládeže ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 113/2010, zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podaná. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch mladistvého „tulipána“ proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, stížnost pro porušení zákona. Měl za to, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch mladistvého. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku uvedl, že v trestní věci jmenovaného mladistvého se Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež důsledně neřídil ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 83 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku, když rozhodl o tom, že mladistvý trest vykoná až dne 28. 6. 2010, tedy více než dva měsíce po marném uplynutí roční lhůty uvedené v § 83 odst. 3 tr. zákoníku, tj. dne 17. 4. 2010. Tato okolnost by sama o sobě nemusela značit porušení zákona v neprospěch mladistvého, neboť ze znění § 83 odst. 3 tr. zákoníku vyplývá, že pokud by mladistvý zavinil, že soud nemohl v zákonem dané roční lhůtě rozhodnout o jeho osvědčení či výkonu trestu, může soud rozhodnout i po této roční lhůtě. Podmíněně odsouzený ve smyslu § 83 odst. 3 tr. zákoníku má vinu na tom, že soud neučinil do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku o osvědčení se či o povinnosti vykonat podmíněně odložený trest odnětí svobody, pokud se stal pro soud nedosažitelným např. pobytem na neznámém místě, kam mu nemohlo být doručeno předvolání k veřejnému zasedání. Tato překážka však trvá jen po tu dobu, než se podmíněně odsouzený stane opět dosažitelným. Soud rozhodující podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku pak musí neprodleně po odpadnutí takové překážky nařídit veřejné zasedání podle § 330 odst. 1 tr. ř. Tuto skutečnost, tedy zda odsouzený zavinil, že soud nemohl ve lhůtě jednoho roku od uplynutí zkušební doby učinit rozhodnutí podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku, si musí soud vyřešit jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. Pokud soud tvrdí, že obviněný něco zavinil, musí tuto skutečnost obviněnému rovněž prokázat. Stěžovatel dále rekapituloval úkony okresního soudu směřující ke konání veřejného zasedání, v němž mělo být rozhodováno o podmíněném odsouzení mladistvého, poukazoval zejména na předvolávání mladistvého prostřednictvím pošty a orgánů policie a měl za to, že soud nevyvinul dostatečnou aktivitu k vypátrání pobytu mladistvého, doručení předvolání k veřejnému zasedání, resp. jeho zajištění pro účely řízení, když po dobu nejméně čtyř měsíců byl zcela nečinný. Ministr spravedlnosti shrnul, že okresní soud za situace podávající se ze spisu nemohl dovodit, že mladistvý zavinil marné uplynutí roční lhůty uvedené v § 83 odst. 3 tr. zákoníku, neboť z kroků, které činil, nebylo možné uzavřít, že mladistvý se stal pro soud nedosažitelným po celou roční lhůtu navazující na uplynutí zkušební doby. Mladistvý byl prokazatelně nedosažitelný pouze do prosince 2009, kdy snad bylo možno dovodit, že mu není možno doručit předvolání k veřejnému zasedání, a to při pominutí skutečnosti, že soud vůbec nevzal na vědomí sdělení policie. Poté však již soud nečinil žádné další kroky směřující k odstranění