8 Tz 53/2019

Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-128/2019-ODKA-SPZ/5 podaná ministrem spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného N. L., směřuje proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 2. 2019, č. j. 1 KZV 165/2018-442, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost tohoto obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní protidrogové centrály – služby kriminální policie a vyšetřování (dále „policejní orgán“) ze dne 15. 10. 2018, č. j. NPC-868-564/TČ-2017-2200PR, jímž proti němu bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestního stíhání.

Ministr spravedlnosti poukázal na průběh řízení v této trestní věci zejména na usnesení ze dne 15. 10. 2018, č. j. NPC-868-564/TČ-2017-2200PR, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. zákoníku zahájeno trestní stíhání obviněného N. L. pro skutek kvalifikovaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle ustanovení § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Písemné vyhotovení tohoto usnesení bylo obviněnému N. L. i jeho obhájci doručeno dne 23. 11. 2018, a obviněný proti němu podal dne 25. 11. 2018 stížnost, o níž rozhodl usnesením státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 2. 2019, č. j. 1 KZV 165/2018 – 442, tak, že ji jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

V tomto postupu ministr spravedlnosti shledal porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze při rozhodování o stížnosti nevzal v potaz, že k vydání tohoto usnesení došlo poté, co tentýž státní zástupce vydal policejnímu orgánu pokyn k tomu, aby trestní stíhání obviněného N. L. bylo zahájeno. Z tohoto důvodu rozhodování o stížnosti obviněného proti tomuto usnesení příslušelo nadřízenému státnímu zástupci, tedy státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství.

Uvedeným pokynem byl přípis státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze policejnímu orgánu ze dne 12. 10. 2018, č. j. 1 KZV 165/2018-102, v uvedené trestní věci, neboť obviněný N. L. byl v Rakousku zadržen a vzat tam do vydávací vazby. S odkazem na doslovné části tohoto pokynu státní dospěl ministr spravedlnosti k tomu, že zástupce Městského státního zastupitelství v Praze policejní orgán zcela jednoznačně instruoval k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, včetně stanovení časového termínu k takovému rozhodnutí. Stanovena byla i právní kvalifikace předmětného jednání obviněného, rámcově byl přitom vymezen i skutek a označeny byly i konkrétní důkazy, z nichž pro zahájení trestního stíhání relevantní skutečnosti vyplývají.

V důsledku uvedeného zjištění ministr spravedlnosti dospěl k závěru, že přípis státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze policejnímu orgánu ze dne 12. 10. 2018, č. j. 1 KZV 165/2018-102, je jednoznačný a konkrétní pokyn dozorového státního zástupce k vydání konkrétního rozhodnutí. Z tohoto důvodu nemohl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. o stížnosti obviněného rozhodovat státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, ale státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tedy Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 2. 2019, č. j. 1 KZV 165/2018-442, byl v neprospěch obviněného N. L. porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech případných dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále aby postupem podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen z důvodů vytýkaných ministrem spravedlnosti.

Na podkladě spisového materiálu vedeného Policií České republiky, Národní protidrogovou centrálou – službou kriminální policie a vyšetřování pod sp. zn. NPC-868/TČ-2017-2200PR (čísla listu nejsou označena, zásadní je svazek označený jako č. 1, v němž jsou popsané podklady založeny) Nejvyšší soud shledal, že v této věci bylo konáno objasňování závažné drogové trestné činnosti, jehož dozorem bylo pověřeno Městské státní zastupitelství v Praze, v níž byl mezi jinými osobami podezřelým i nyní obviněný N. L. Když se státní zástupce (Mgr. Tomáš Saňa) v rámci dozoru dověděl, že tento obviněný byl v Rakousku na základě mezinárodního zatykače zadržen a nachází se od 21. 9. 2018 ve vydávací vazbě, provedl vyhodnocení spisového materiálu a po zjištění, jakou měrou je tento podezřelý do celé objasňované trestné činnosti zapojen, vydal policejnímu orgánu pokyn přípisem ze dne 12. 10. 2018, č. j. 1 KZV 165/2018-102, adresovaný policejnímu orgánu ke sp. zn. NPC-868/TČ-2017-2200PR, nazvaný „Obv. M. R. a spol. – trestní stíhání – pokyn“, v němž konkrétně v bodě 4) uvedl, že „N. L. je propojen se stíhanou trestnou činností přes další osoby …. Je tedy namístě zahájit trestní stíhání N. L. jako obviněného pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku“. V závěru přípisu uvedl, aby policejní orgán vypracoval usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. a podnět k vydání evropského zatýkacího rozkazu na N. L., jenž je třeba rakouské straně doručit do 25. 10. 2018.

Jestliže tedy bylo následně usnesením policejního orgánu ze dne 15. 10. 2018, č. j. NPC-868-564/TČ-2017-2200PR, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání N. L. pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 odst. písm. a) tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle ustanovení § 348 odst. 1 tr. zákoníku, bylo toto usnesení vypracováno na základě uvedeného pokynu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.

Poté, co bylo toto usnesení obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 23. 11. 2018, a obviněný proti němu podal dne 25. 11. 2018 stížnost, byla tato státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 1 KZV 165/2018-442, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Z rozvedených skutečností plynoucích ze spisového materiálu je zřejmé, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 15. 10. 2018, č. j. NPC-868-564/TČ-2017-2200PR, rozhodl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který vydal k takovému postupu pokyn, a to v přípise ze dne 12. 10. 2018, č. j. 1 KZV 165/2018-102, jímž policejnímu orgánu přímo uložil, aby proti obviněnému N. L. zahájil trestní stíhání pro jednání, které částečně popsal, a jímž měl obviněný spáchat přesně konkretizované trestné činy. Výslovně uvedl, že je „namístě zahájit trestní stíhání N. L.“ a uložil, aby policejní orgán vypracoval „usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř.“. Mimo to mu i uložil, aby vypracoval „podnět k vydání EZR na N. L.“ a „rakouské straně ho doručil do 25. 10. 2018.“

Z citovaného pokynu státního zástupce je zřejmé, že výslovně instruoval před zahájením trestního stíhání policejní orgán, jak má postupovat a že má trestní stíhání zahájit. K vydání takového závazného pokynu k vyšetřování trestných činů je státní zástupce podle 174 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. v rámci vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněn, a proto bylo v souladu s citovaným ustanovením, pokud státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze uvedený pokyn vydal. Za této situace však tentýž státní zástupce téhož státního zastupitelství již nemohl rozhodnout o stížnosti směřující proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť mu v tom bránily podmínky uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož, jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 téhož ustanovení (autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. V tomto případě, když státním zástupcem vykonávajícím dozor byl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, byl jeho nadřízeným státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Lze poznamenat, že výkladu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud, který např. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr., konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V rozhodnutí č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., a to i přesto, že takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., i tehdy jde o pokyn, předpokládaný v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dále v rozhodnutí č. 8/2013 Sb. rozh. tr., vyslovil, že za pokyn, na jehož základě bylo zahájeno trestní stíhání, pro což je pak uvedený státní zástupce vyloučen z rozhodování o stížnosti proti takovému usnesení, je nutné považovat jednak výslovný písemný pokyn státního zástupce vykonávajícího dohled podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v aktuálním znění (dále „zák. č. 283/1993 Sb.“), jednak i přípisy výslovně jako takový pokyn neoznačené, jestliže jejich smyslem bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle § 12d odst. 1 zák. č. 283/1993 Sb.

Nejvyšší soud v nyní přezkoumávané věci shledal, že pokyn dozorového státního zástupce ze dne 12. 10. 2018 je písemným pokynem státního zástupce vykonávajícího dohled podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., jak jej vykládá citovaná judikatura a jak ho zmiňuje ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Tímto individuálním posouzením uvedeného pokynu dospěl k závěru, že dozorový státní zástupce v přezkoumávané věci zásadně svým postupem ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu k tomu, aby bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vydáno. Vyjádřil v něm jednoznačný názor a rozhodl, aby policejní orgán vypracoval usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného N. L. a uvedl i další směr vyšetřování v této věci.

Ze všech uvedených hledisek je v této trestní věci vydání uvedeného pokynu okolností bránící státnímu zástupci provádějícímu nad vyšetřováním dozor ve smyslu § 174 tr. ř., aby přezkoumával rozhodnutí, jehož vydání inicioval. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je takto vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) § 146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jaké okolnosti nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán (srov. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, s. 331).

Ve smyslu zásady uvedené v citovaném ustanovení je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát.

Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů v přezkoumávané věci shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná a vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 2. 2019, č. j. 1 KZV 165/2018- 442, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, protože toto usnesení vydal věcně nepříslušný státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, ač tak měl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. učinit jemu nadřízený státní zástupce, jímž je v projednávané věci podle § 6 odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto vadné usnesení, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.