63 A 3/2012

63 A 3/2012- 100 - text

- 31 -

pokračování 63 A 3/2012

63 A 3/2012-100

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci navrhovatelky V. H., právně zast. Mgr. Janem Tejkalem, advokátem se sídlem v Brně, Mezníkova 273/13, proti odpůrci Statutárnímu městu Zlín, se sídlem ve Zlíně, nám. Míru 12, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) společnosti VALSTAV ZLÍN GROUP, spol. s r.o., se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4323, 2) P. P., 3) O. D., 4) D. H., 5) B. H., 6) K. H., 7) B. S., 8) E. R., o návrhu na zrušení opatření obecné povahy,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Včas podaným návrhem ze dne 29. 6. 2012 se navrhovatelka domáhala zrušení opatření obecné povahy č. 1/2011 - Územního plánu města Zlína schváleného Zastupitelstvem města Zlína usnesením č. 2/9Z/2011 dne 15. 12. 2011, a to v části ploch č. 231, č. 486 a souvisejících ploch č. 525 a č. 1079 v lokalitě „Vršava“. Opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 31. 12. 2011.

Navrhovatelka v návrhu uvedla, že je vlastnicí rodinného domu (resp. spoluvlastnicí se svým manželem – ve společném jmění manželů) ve Zlíně bez č.p./č.or. na st. parc. č. st. 7875 a pozemků st. parc. č. st. 7875, č. 3700/12 a č. 3714/17, vše zapsáno na LV č. 7103 pro obec Zlín, k.ú. Zlín, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín. Opatřením obecné povahy byla navrhovatelka zkrácena na vlastnickém právu k nemovitostem, když tento zásah spatřovala v degradaci hodnoty svých nemovitostí v důsledku snížení pohody bydlení v této lokalitě, dále v omezení užívání nemovitostí v takové kvalitě jako dosud, a dále v dotčení práva na příznivé životní prostředí, když došlo k porušení právních předpisů, které ochranu tohoto práva zaručují (čl. 35 odst. 1 ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Navrhovatelka svoji „dotčenost na právech“ dovodila ze samotného umístění nemovitostí v jejím vlastnictví, které přímo sousedí s plochami, jejichž využití v nově schváleném územním plánu navrhovatelka napadla. Navrhovatelka také poukázala na nutnost extenzivního přístupu při posuzování otázky dotčenosti a v tomto dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS. Navrhovatelka dále uvedla, že návrh na zrušení opatření obecné povahy, který je založený na vlastnictví nemovitostí ve společném jmění manželů, byla oprávněna podat sama, jako jedna z manželů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, bod 86.).

Navrhovatelka proti opatření obecné povahy namítala, že trpí nepřezkoumatelností, bylo vydáno postupem, který nebyl v souladu se zákonem, v napadených plochách je v rozporu s hmotným právem a schválené využití území v napadené lokalitě je v rozporu s požadavkem na proporcionalitu opatření obecné povahy (namítané vady navrhovatelka blíže rozvedla – viz níže).

Z důvodu srozumitelnosti navrhovatelka upřesnila, že Zastupitelstvo města Zlína rozhodlo dne 7. 4. 2005 usnesením č. 24/20Z/2005 o pořízení nového územního plánu pro celé správní území Zlína. Po projednání návrhu zadání územního plánu a projednání konceptu územního plánu se konalo veřejné projednání (1.) návrhu územního plánu ve dnech 21. - 22. 3. 2011 a následně opakované veřejné projednání upraveného (2.) návrhu územního plánu ve dnech 26. - 27. 9. 2011. Navrhovatelka dále konkretizovala své návrhové body.

1) V průběhu pořízení územního plánu navrhovatelka uplatnila k prvnímu i upravenému návrhu územního plánu včasné odůvodněné námitky (v odůvodnění Opatření obecné povahy č. 1/2011 (jinak také „OOP“) nesprávně označené jako připomínky, když rozhodujícím kritériem není kvalita ani obsahové náležitosti takového podání, nýbrž to, který subjekt výhrady vznesl – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2005-51). V průběhu procesu pořízení územního plánu byla tedy navrhovatelka aktivní. Jejím námitkám však nebylo vyhověno, přičemž pořizovatel územního plánu (odpůrce) nevěnoval těmto námitkám adekvátní pozornost.

2) Odůvodnění opatření obecné povahy obsahuje podle navrhovatelky „Rozhodnutí o námitkách uplatněných k návrhu územního plánu z března 2011“, které zjevně neobsahuje rozhodnutí o námitkách, jenž navrhovatelka v této fázi návrhu územního plánu uplatnila. O jejich námitkách nebylo rozhodnuto. I když pořizovatel dospěl na základě prvního veřejného projednání k potřebě opakovaného veřejného projednání upraveného územního plánu (§ 53 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „stavební zákon“), nelze z toho podle navrhovatelky dovozovat, že by mělo být upuštěno od povinnosti pořizovatele rozhodnout o všech řádně uplatněných námitkách. Podle ust. § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), se rozhodnutí o námitkách (které musí obsahovat vlastní odůvodnění) uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy. Pokud odůvodnění OOP rozhodnutí o námitkách neobsahuje, je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti té části, vůči které byla námitka uplatněna (pro nedostatek důvodů či nesrozumitelnost). Na tomto závěru nemohla nic změnit ani skutečnost, že bylo rozhodnuto o námitkách navrhovatelky, které uplatnila ke druhému (upravenému) návrhu územního plánu.

3) Nepřezkoumatelností trpí opatření obecné povahy i ve vztahu k námitkám navrhovatelky, které uplatnila k upravenému návrhu územního plánu, neboť odůvodnění OOP v části „Rozhodnutí o námitkách k opakovanému veřejnému projednání návrhu Územního plánu Zlína ze září 2011“ obsahuje pod bodem č. 303 rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, jenž je nedostatečné. I když rozhodnutí o námitkách není „klasickým“ správním rozhodnutím ve smyslu ust. § 9 správního řádu, musí přesto z formálního i věcného hlediska naplňovat znaky správního rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Odůvodnění rozhodnutí musí být přezkoumatelné a musí z něj být seznatelné, z jakého důvodu považuje správní orgán uplatněné námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, popř. uplatněné skutečnosti za nesprávné (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publ. pod č. 2266/2011). Uvedenému požadavku však odpůrce dle navrhovatelky nedostál.

4) Navrhovatelka nesouhlasila v námitce uplatněné k druhému upravenému návrhu územního plánu s vyřízením původní námitky uplatněné k prvnímu návrhu územního plánu (ze dne 18. 3. 2011), a to s tím, že došlo jen k malé redukci plochy č. 231, přičemž redukce nemohla mít žádný význam vzhledem k rozsahu navrhovatelkou namítaných problémů. Rozhodnutí o námitce zásadně pominulo některé uplatněné námitkové body, resp. je odbylo. Navrhovatelka totiž nesouhlasila s využitím plochy č. 231 jako plochy pro individuální bydlení (BI) z následujících důvodů: 1. neodůvodněný zábor zemědělské půdy, 2. nepříznivý vliv na odtokové poměry, 3. nepříznivý vliv na pozemky určené k plnění funkcí lesa, 4. nedostatečné dopravní a technické napojení lokality, 5. poškození krajinného rázu, 6. nepříznivý vliv na územní vliv ekologické stability. Ačkoliv navrhovatelka tyto námitkové body pečlivě odůvodnila, samotné rozhodnutí o námitce dostatečně nereflektovalo na podané argumenty. Reakce v rozhodnutí nebyla adekvátní podrobnosti předložených námitek, a tudíž nebyla dostatečnou obhajobou navrhovaného funkčního využití předmětných ploch.

5) Za zcela irelevantní považovala navrhovatelka první část rozhodnutí o uplatněné námitce, a to že na část plochy č. 231 bylo vydáno územní rozhodnutí. Územní rozhodnutí vydané na základě předchozího územního plánu nemůže podle navrhovatelky odůvodnit rozšíření předchozího zastavitelného území. Naopak nový územní plán může dosavadní zastavitelné území určit i k jinému využití.

6) Nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti spatřovala navrhovatelka i u plochy č. 486, jenž je v textové části odůvodnění OOP (str. 50 a 95) označena jako „plocha hromadné rekreace RH – plocha pro penzion v dané lokalitě“, avšak v odůvodnění rozhodnutí o uplatněné námitce navrhovatelkou bylo uvedeno, že plocha č. 486 není zastavitelná objekty a je navržena pouze ke sportovně rekreačním účelům.

7) Ohledně ostatních důvodů, uplatněných v námitce k prvnímu územnímu plánu, bylo rozhodnutí o námitce nejen nedostatečně odůvodněno, ale bylo též věcně nesprávné a nezákonné (viz níže). Nezákonnost rozhodnutí o námitce tak způsobilo nezákonnost OOP pro rozpor s hmotným právem v částech, jejichž zrušení navrhovatelka požadovala.

8) Navrhovatelka dále namítala, že k napadenému územnímu plánu nebylo provedeno řádné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, zejména podle § 48 odst. 1 stavebního zákona a § 10i zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“), a to ani ve fázi konceptu, ani ve fázi návrhu. Nebylo zpracováno kompletní posouzení vlivů územně plánovací dokumentace (jako koncepce) na životní prostředí, když měla být provedena tzv. SEA, nýbrž bylo zpracováno toliko posouzení variant ploch pro dopravní infrastrukturu. Ze spisové dokumentace nevyplývá, že by bylo vyhodnocení vlivů zadáno pouze v tomto rozsahu. Provedené vyhodnocení vlivů se zaměřilo pouze na vybrané problémy územního plánu a bylo v jeho rámci rezignováno na další aspekty, jež představovaly potencionální vlivy na veřejné zdraví a životní prostředí. Posouzení hlediska vlivů na udržitelný rozvoj území bylo zcela pominuto u dalšího vymezování zastavitelných ploch obecně (nejen v lokalitě „Vršava“, proti níž navrhovatelka brojila). Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území představuje obligatorní nástroj ochrany životního prostředí, který je nutno ze zákona dodržet, přitom požadavek na provedení tohoto vyhodnocení byl stanoven v zadání územního plánu, resp. v pokynech pro jeho zpracování. Porušení § 10i zákona č. 100/2001 Sb. zpravidla vede ke zrušení OOP. V dané věci tedy mělo být provedeno předmětné posouzení vlivů v plném rozsahu, ve skutečnosti se ale zaměřovalo jen na vlivy možných dopravních variant pravobřežní komunikace, proto jde o nezákonný postup při provedení tohoto vyhodnocení, což způsobuje i nezákonnost procesu pořízení OOP.

9) Navrhovatelka dále namítala nezákonnost OOP, když v rozporu s hmotných právem změnilo funkční využití ploch č. 231 a 486 z ploch nezastavitelných na plochy zastavitelné (využití území pro bydlení, resp. pro rekreaci) a stejný režim byl navržen i pro související plochy č. 525 a č. 1079 (plochy veřejných prostranství), všechny v lokalitě „Vršava“ (důvody rozvedeny níže).

10) Schválené využití předmětných ploch jako zastavitelného území je v rozporu s požadavkem na ochranu zemědělského půdního fondu. Podle zákona č. 334/1992 Sb., ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 334/1992 Sb.“), je pro nezemědělské účely (např. stavební činnost) nutno použít především nezemědělskou půdu, zejména nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území. K odnětí zemědělského půdního fondu může dojít pouze v nezbytných případech a za splnění zákonem stanovených podmínek, přitom lze odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu (§ 4 cit. zák.). Dle § 5 odst. 1 cit. zák. je nutné při územně plánovací činnosti navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí být vyhodnoceny důsledky navrhovaného řešení pro zemědělský půdní fond. Také podle ust. § 55 odst. 3 stavebního zákona lze nové zastavitelné plochy v územním plánu vymezit pouze v případě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy.

11) Zábor zemědělského půdního fondu nebyl územním plánem řádně vyhodnocen, ačkoliv je to tvrzeno v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky v napadeném OOP. Určení předmětných ploch k zastavění bylo dále v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, tj. Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje, které mimo jiné stanoví, že zemědělský půdní fond vyšších tříd ochrany nesmí být navrhován k zástavbě (str. 7 textové části odůvodnění OOP). Plocha č. 231 určená jako zastavitelná, zahrnuje 2,355 ha pozemků (z celkových 2,488 ha), patřících do zemědělského půdního fondu, a to I. a II. třídy ochrany. Jde o půdu vysoké úrovně ochrany (dle vyhl.č. 48/2011 Sb. je stanoveno 5 tříd ochrany zemědělského půdního fondu), která je nedůvodně určena k zastavění. Totéž se týká plochy č. 525, kterou tvoří zemědělské pozemky o výměře 0,061 ha, z čehož je 0,031 ha půda I. a II. třídy ochrany, a dále plochy č. 486, kterou tvoří zemědělské pozemky o výměře 0,148 ha, a také plochy č. 1079, kterou tvoří zemědělské pozemky o rozloze 0,029 ha (z celkové výměry 0,032 ha). Z uvedeného důvodu je pak zjevně nesprávné tvrzení odpůrce (v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky), že v namítaných plochách se nenacházejí vysoce chráněné zemědělské půdy. Vymezení předmětných ploch jako zastavitelných tak nebylo dostatečně odůvodněno (zábor zemědělského půdního fondu je vymezen jen obecně).

12) Již v řádně uplatněné námitce proti návrhu územního plánu navrhovatelka tvrdila, že v lokalitě Vršava se nacházejí i další plochy, např. č. 940, k jejichž využití dosud nedošlo, a proto nelze akceptovat další nedůvodné rozšiřování zastavitelných ploch v uvedené lokalitě. Podle ust. § 53 stavebního zákona musí být územní plán mimo jiné v souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, s požadavky na ochranu nezastavěného území a s požadavky stavebního zákona a zvláštních právních předpisů. Pokud orgán ochrany zemědělského půdního fondu vydal kladné stanovisko k návrhu územního plánu, neznamená to z hlediska ochrany veřejného zájmu (na ochraně zemědělského půdního fondu), že pořizovatel (odpůrce) je zbaven odpovědnosti za soulad územního plánu s požadavky zvláštních pr. předpisů (zákon č. 334/1992 Sb. a stavební zákon). Pořizovatel jako hlavní garant vydávaného OOP je odpovědný za soulad územního plánu s požadavky zvláštních právních předpisů, a to zvláště v situaci, kdy stanovisko dotčeného orgánu absentuje nebo není řádně odůvodněno. Nezákonnost spatřovala navrhovatelka v rezignaci dotčeného orgánu, potažmo pořizovatele, na požadavky kladené na územní plánování stran ochrany zemědělského půdního fondu, a to ve vztahu k vymezení předmětných ploch, jakožto zastavitelného území. Stanovisko dotčeného orgánu státní správy musí být podle ust. § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona odůvodněno mimo jiné proto, aby ho správní soud mohl přezkoumat v rámci řízení o přezkum opatření obecné povahy (§ 154 ve spojení s § 68 odst. 3 správního řádu), což plyne i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010-130.

13) Navrhovatelka poukázala na nesoulad územního plánu v předmětných plochách se zákonným požadavkem na co nejmenší narušení hydrologických a odtokových poměrů v území (§ 4 písm. a) zákona č. 334/1992 Sb.), přitom dle § 3 odst. 1 písm. a) vyhl.č. 13/1994 Sb., je třeba vycházet při zpracování územně plánovací dokumentace z hydrologických a odtokových poměrů v území. Navrhovatelka proto považovala za zcela lichou argumentaci uvedenou v odůvodnění rozhodnutí o této námitce navrhovatelky, a sice že řešení odtokových poměrů na jednotlivých plochách je předmětem až stavebně správního řízení.

14) Navrhovatelka v námitce uplatněné v průběhu procesu pořizování OOP tvrdila, že výstavba na předmětných plochách významným negativním způsobem ovlivní odtokové poměry v území, což vyplývá z umístění předmětných ploch ve svahu. Již nyní zaplavuje dešťová voda při každém mírnějším dešti přilehlou komunikaci, přitom je zadržovaná retenční funkcí sadu. Původní přírodní vodoteč na jihu lokality je přetížena, dochází k vymílání koryta a podemílání přírodních svahů, množí se tak lokální sesuvy. Uvedené skutečnosti navrhovatelka doložila dokumentací, její argumenty však byly zcela oslyšeny. Stejně tak požadavek na provedení hydrogeologického rozboru území. Přitom k této lokalitě je v napadeném územním plánu uvedeno, že přírodní podmínky, zvláště značně svažitý terén, vytváří riziko sesuvů, což omezuje využití území a omezuje i dopravní dostupnost (str. 30 odůvodnění textové části OOP).

15) Nesprávný přístup odpůrce k problematice ochrany zemědělského půdního fondu byl zároveň v rozporu s metodickým pokynem Ministerstva životního prostředí č. OOLP/1067/96 k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona ČNR č. 334/1992 Sb., který v čl. II odst. 3 stanoví, že orgán ochrany ZPF při posuzování předložené dokumentace zejména hodnotí otázky specifikované pod písm. a) až k) mezi nimiž je pod písm. f) uvedeno hodnocení ovlivnění hydrologických a odtokových poměrů a stávajících melioračních zařízení v území. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185, publ. pod č. 2397/2011 Sb. NSS, mimo jiné konstatoval, že metodický pokyn podrobněji upravuje postup orgánů ochrany ZPF, včetně hledisek a kritérií, jež mají tyto orgány posuzovat v případě územně plánovací dokumentace a sjednocuje tak správní praxi. Bylo by v rozporu se zásadou zákazu libovůle a rovného zacházení, pokud by se orgán ochrany ZPF v jednotlivých případech odchýlil od hledisek a kritérií tohoto metodického pokynu. Je-li orgán ochrany ZPF vázán metodickým pokynem, pak při svém hodnocení územně plánovací dokumentace je povinen, jakožto dotčený orgán, zabývat se v něm obsaženými kritérii a uvést k nim své závěry. Podle navrhovatelky však k tomuto v daném případě nedošlo.

16) Vymezení předmětných ploch v územním plánu jako zastavitelného území představuje neodůvodněný a nezákonný zábor zemědělského půdního fondu mimořádného rozsahu (ve výměře cca 2,593 ha), z čehož 2,386 ha představuje zemědělský půdní fond vysokého stupně ochrany. Jde o největší zábor velmi kvalitní zemědělské půdy v rámci územního plánu statutárního města Zlína a je nepřijatelné, aby změna využití namítaných ploch, spočívající v jejich odnětí z ochranného režimu ZPF, nebyla v souladu se zákonnými požadavky. Odpůrce se dopustil nepřípustného porušení kogentních hmotněprávních norem chránících veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu (viz rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185).

17) OOP v části napadených ploch nevyhovělo obecným požadavkům na využití území, jde-li o dopravní a technické napojení lokality, přičemž územní plán musí být v souladu s požadavky stavebního zákona i jeho prováděcích předpisů. Podle § 22 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. č. 501/2006 Sb.“), musí být nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek bytového domu, 12 m, při jednosměrném provozu může být šířka snížena na 10,5 m. V případě rodinného domu je nejmenší šířka 8 m, při jednosměrném provozu ji lze snížit na 6,5 m.

18) Již v průběhu řízení o návrhu územního plánu navrhovatelka poukazovala na problematické řešení dopravního napojení u plochy BI č. 231, a to s odkazem na územní řízení vedené v minulosti (Magistrátem města Zlína, sp. zn. MMZL-SÚ-11528/2010), v němž bylo řešeno vybudování základní technické vybavenosti pro rodinné domy v této lokalitě. Z uvedeného řízení vyplynulo, že by přístupová komunikace na ploše č. 1079 musela být navržena jako obousměrná, avšak vzhledem ke stísněným poměrům by mohla mít šířku jen 5 m, přičemž její podstatná část v délce cca 40 m by mohla mít šířku jen 4,5 m. Nyní plánované využití plochy č. 1079, jako přístupové komunikace (plocha veřejného prostranství), tak nemůže splňovat požadavky kladené na využití území v režimu ploch veřejného prostranství, a proto nebude možné splnit ani požadavky na umísťování staveb v území. Podle § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., se stavby umísťují tak, aby bylo možné jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace. Parametry, provedením a způsobem připojení musí vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Stavby též musí splňovat požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky.

19) Za zcela irelevantní označila navrhovatelka argument odpůrce, uvedený v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky, že ohledně přístupu na plochu č. 231 bylo vydáno stavební povolení na místní komunikaci. Nedodržení právních předpisů při územním plánování nelze nahrazovat tím, že v další procesní fázi bude vydáno v této věci správní rozhodnutí.

20) Plocha č. 231 přímo sousedí s pozemky určenými k plnění funkcí lesa. Odpůrce v rozhodnutí o námitce uvedl, že předmětná plocha bude redukována na část, na které je možno se souhlasem orgánu ochrany lesa ještě udělit výjimku. Avšak podle ust. § 14 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), je nutné při pořízení územně plánovací dokumentace dbát na zachování lesa, navrhovat a zdůvodnit řešení, která jsou nejvhodnější z hlediska zachování lesa apod., přitom je nutné provést vyhodnocení důsledků navrhovaného řešení a navrhnout alternativní řešení. Uvedené požadavky se podle navrhovatelky vztahují i na zásahy do pozemků, které se nacházejí v ochranném pásmu lesa. Ust. § 14 odst. 2 lesního zákona totiž podmiňuje vydání územního rozhodnutí (stavebního povolení) souhlasem orgánu ochrany lesa ve formě závazného stanoviska, a to i tehdy, mají-li být dotčeny pozemky do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.

21) Při zpracování OOP nebyly výše uvedené požadavky lesního zákona respektovány, vymezení zastavitelného území v bezprostřední blízkosti lesa nebylo dostatečně zdůvodněno, přitom nebyly vyčerpány další možnosti vymezení zastavitelných ploch, které s lesem (chráněnou složkou životního prostředí) bezprostředně nesousedí, a nebylo ani provedeno vyhodnocení předpokládaných důsledků či navrženo alternativní řešení. Bez tohoto zákonem stanoveného uvážení apriori odpůrce předpokládá udělení výjimky ze strany orgánu ochrany lesa v navazujících řízeních. To však nelze akceptovat, pokud se orgán ochrany lesa v závazném stanovisku nevyslovil tak, že s takovou výjimkou lze do budoucna počítat. Obdobné stanovisko však ve věci vydáno nebylo a odpůrce sám nemůže rozhodnout místo kompetentního dotčeného orgánu. Pokud tak učinil, nezákonně překročil své pravomoci.

22) Ačkoliv je ochrana krajinného rázu nedílnou součástí územního plánování, podle navrhovatelky nebyl ve vztahu k předmětné lokalitě krajinný ráz řádně vyhodnocen nebo posouzeno jeho ovlivnění v důsledku změny funkčního využití pozemků. Pro předmětné lokality neplatí výjimka z nutnosti posuzování krajinného rázu dle § 12 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), neboť se nejednalo o zastavěné území či zastavitelné plochy. Dle § 12 cit. zák. mohou být zásahy do krajinného rázu prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, přitom ke všem činnostem, které by mohly změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

23) Již v námitce uplatněné v průběhu procesu pořizování OOP navrhovatelka uváděla, že plocha č. 231 bude představovat nevhodné pohledové propojení individuální zástavby rodinných domů v lokalitě Vršava se sídlištěm panelových bytových domů věžového typu v lokalitě Jižní Svahy, čímž se vytvoří tlak na existující biokoridor mezi těmito lokalitami a dojde k narušení přirozených vazeb v krajině. Dále bude znamenat významnou redukci ploch pro rekreaci, a také zánik genia loci s dosud charakteristickými loukami a roztroušenými původními staveními. Podle navrhovatelky nedošlo v rámci pořízení OOP k hodnocení krajinného rázu předmětného území, nebyl zohledněn jeho přírodní rámec a stávající stav a nedošlo ani ke komplexnímu vyhodnocení území s ohledem na jeho stávající hodnoty, které krajinný ráz vytvářejí. Proto došlo k porušení zákonných požadavků na ochranu krajinného rázu ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., potažmo stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů.

24) Změna funkčního využití namítaných ploch představuje podle navrhovatelky neodůvodněné porušení požadavků na ochranu územního systému ekologické stability, kterým se zajišťuje ochrana přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb. Orgány územního plánování a ochrany přírody jsou ve spolupráci s dotčenými orgány povinny vymezit systém ekologické stability udržující přírodní rovnováhu místního, regionálního a neregionálního charakteru k uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivému působení na okolní části krajiny a k vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny (§ 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.).

25) Přeměna funkčního využití namítaných ploch na zastavitelné území bude mít negativní dopady do místního územního systému ekologické stability, který v dané lokalitě existuje. Negativní dopady vzniknou v důsledku nárůstu dopravní zátěže, hluku a změn odtokových poměrů v území, a také v důsledku zásahů do vývoje rostlin a živočichů vyskytujících se na přilehlých pozemcích. Zvětšení plochy pro bydlení bude představovat významný nárůst počtu obyvatel, dopady na přilehlý les a blízký biokoridor, změnu krajinného rázu lokality a snížení její rekreační hodnoty. Odpůrce se uvedené a již dříve uplatněné námitce nevěnoval dostatečně, když jen uvedl, že územní systém ekologické stability je navržen tak, že změnou není nijak atakován. Podle navrhovatelky toto sdělení odporuje jak územně-analytickým podkladům, tak faktickému stavu.

26) Napadené opatření obecné povahy není v namítaných plochách v souladu s požadavkem proporcionality. Zásah do vlastnického práva navrhovatelky, daný změnou funkčního využití předmětných ploch, s nimiž nemovitost navrhovatelky bezprostředně sousedí, není odůvodněn zákonnými cíly a není činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů, které by mohly ještě rozumně k zamýšlenému cíli vést (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publ. pod č. 1910/2009 sb. NSS). Předmětný zásah je naopak ukázkou libovůle pořizovatele územního plánu, který schválil rozporované funkční využití předmětných ploch i přes nerespektování právních předpisů a přes odpor navrhovatelky a významné části veřejnosti (občanské sdružení).

Z výše uvedených důvodů navrhovatelka navrhla, aby Krajský soud v Brně napadené opatření obecné povahy zrušil v části ploch č. 231, č. 486, č. 525 a č. 1079, nacházejících se v lokalitě „Vršava“.

Odpůrce ve vyjádření k návrhu dne 25. 7. 2012 uvedl, že mu není známo, že by navrhovatelka podala k prvnímu veřejnému projednání námitku či připomínku. Námitku podala až spolu s ostatními občany v podání ze dne 26. 9. 2011 k opakovanému veřejnému projednání, v němž všichni tito občané nesouhlasili se způsobem vyřízení námitek k prvnímu návrhu územního plánu ze dne 18. 3. 2011. Podání ze dne 26. 9. 2011 přitom pořizovatel vyhodnotil jako námitku, o které pak Zastupitelstvo města Zlína rozhodlo. Není proto podstatné, kdy byla předmětná námitka podána, zda při 1. nebo 2. projednání návrhu územního plánu. Podle § 53 odst. 1 stavebního zákona se návrh rozhodnutí o námitkách podaných ke konceptu i k návrhu územního plánu zpracovává na základě výsledků projednání a zastupitelstvu je návrh rozhodnutí o námitkách předkládán k odsouhlasení nebo zamítnutí dle § 54 stavebního zákona až při samotném vydání územního plánu. Jelikož námitky navrhovatelky podané k opakovanému veřejnému projednání byly totožné s námitkou ostatních občanů místní části Vršava, byla námitka vyhodnocena tak, jak je uvedeno na straně 120 opatření obecné povahy č. 1 (pozn. soudu - na straně 113-114, nikoliv na straně 120). Zastupitelstvo rozhodlo tak, že námitce nevyhovuje, a to jednak z důvodů uvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí a dále z důvodů, které vedly vlastnici pozemků p. B. S. k podání připomínky ke konceptu a k návrhu územního plánu, když podala podnět k rozšíření plochy BI č. 231 z konceptu i na další parcely v jejím vlastnictví. Jmenovaná měla na dotčených plochách postaveny dva domy, které v šedesátých letech vyhořely. Po následné opravě znovu vyhořely, viníci nebyli nikdy odhaleni, rodina jmenované se z tohoto území odstěhovala a od té doby usilovala o nápravu.

Odpůrce se dále odvolával na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 Ao 6/2011–210, podle něhož je dodržení principu proporcionality důležitých prvkem při tvorbě územních plánů. Při pořizování územních plánů musí být mj. hledána rovnováha mezi ochranou životního prostředí a jinými společenskými zájmy. Vlastník určitého pozemku nemůže bez dalšího bránit tomu, aby sousední pozemek či jiné pozemky v obci byly využity jiným způsobem, než doposud.

Územní plán Zlína je zpracovaný v měřítku 1:10000 a dle § 43 stavebního zákona stanovuje základní koncepci rozvoje území obce; ve vybraných plochách a koridorech může uložit prověření změn jejich využití územní studií, což je i případ plochy BI 231. Územní plán navrhuje pouze plochy zastavitelné a nikoliv plochy stavební, když zastavitelná plocha se stává stavební plochou až po vydání územního rozhodnutí, resp. po splnění požadavků stavebního zákona a prováděcích vyhlášek na výstavbu. Nebudou-li tyto požadavky splněny, plocha se nemůže stát stavebním pozemkem.

Územní rozhodnutí je jedním z limitů území, které je pořizovatel povinen respektovat. V ust. § 26 odst. 1 stavebního zákona jsou specifikovány územně analytické podklady, přičemž dle ust. § 27 odst. 2 stavebního zákona pořizuje územně analytické podklady příslušný pořizovatel na základě průzkumů území a na základě údajů o území, kterými jsou informace nebo data o stavu území, o právech, povinnostech a omezeních, která se váží k určité části území, která vznikla nebo byla zjištěna na základě právních předpisů, a dále informace o záměrech na provedení změny v území atd. Dle ust. § 79 odst. 1 stavebního zákona vymezuje rozhodnutí o umístění stavby stavební pozemek, umísťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, a také pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a pro napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Svojí povahou je tedy územní rozhodnutí (i stavební povolení) limitem využití území. Taková pravomocná rozhodnutí jsou platná, dokud nevyprší doba jejich platnosti. Jejich platnost nemůže být narušena tím, že budou vypuštěny z územního plánu. Pořizovatel je tedy povinen územní rozhodnutí akceptovat. Proto není pravdivé tvrzení navrhovatelky v podaném návrhu (bod 5), že vydané územní rozhodnutí nemůže odůvodnit rozšíření předchozího zastavitelného území.

Plocha rekreace RH č. 486 je vedena v textové části územního plánu (str. 52) jako území pro rekreaci, na kterém má být řešeno rekreační využití plochy (rekreační louka). Dle toho nemá být plocha zastavěna. I když je v odůvodnění územního plánu uvedeno, že jde o plochu pro penzion, je stavební úřad při svém rozhodování vázán textovou částí územního plánu, nikoliv jeho odůvodněním.

Posouzení vlivu územně plánovací dokumentace na životní prostředí je v kompetenci Krajského úřadu Zlínského kraje – odboru životního prostředí, který k návrhu zadání územního plánu sdělil, které lokality je nutno posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí a které nikoliv, a své rozhodnutí odůvodnil (viz správní spis – koordinované stanovisko k návrhu zadání, doručené dne 5. 11. 2007). Posouzení z hlediska SEA u ploch bydlení nebylo požadováno, a to i z toho důvodu, že charakterem nespadají mezi záměry podřazované k posouzení vlivů na životní prostředí. Tvrzení navrhovatelky k uvedenému bodu tak není pravdivé.

Lokalita č. 231 se skládá jednak z části, která byla převzata z tehdy platné změny územního plánu č. 94A, vydané dne 14. 2. 2008 usnesením č. 24/10Z/2008, a jednak z části, která byla zapracována do územního plánu na základě požadavku vlastníka pozemků paní B. S. poté, co musely být z územního plánu vypuštěny velké rozvojové lokality, které měly tvořit hlavní rozvojovou koncepci města (v severozápadní části Zlína), a to na základě stanoviska dotčeného orgánu ochrany ZPF - Ministerstva životního prostředí. Jednalo se o lokality, na kterých se na rozdíl od plochy č. 231 zemědělsky velkovýrobně hospodařilo a byly složeny z půd I. a II. třídy ochrany. Po prvním veřejném projednání územního plánu bylo vypuštěno dalších cca 65 ha zemědělských půd, přičemž šlo o lokality, které dosud nebyly zainvestovány a z pohledu stavebního zákona nevytvářely předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.

Na část lokality č. 231, převzaté z tehdy platné změny č. 94A územního plánu, byla v dubnu – srpnu roku 2010 pořízena územní studie, která prověřila dané území v měřítku 1:1000. Následně byla studie přepracována, a to na základě stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny – Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, doručeného odpůrci dne 1. 6. 2011, v němž tento orgán požadoval minimalizovat počet domů, a to s ohledem na ochranu přírody a krajiny a charakter okolního území (rozvolněná zástavba). V této části území je tak stanoveno maximálně 9 RD. V současné době je požadováno pořízení územní studie i na zbytek předmětného území. K přístupu do dané lokality se vyjádřil Magistrát města Zlína, Odbor stavebních a dopravních řízení, a to z hlediska napojení lokality na základní komunikační síť tak, že dne 24. 1. 2011 bylo vydáno speciálním stavebním úřadem stavební povolení na komunikaci pro stavebníky p. P. a p. K., přičemž tato komunikace může sloužit i pro lokalitu, pro kterou je pořizována územní studie. Navržené parametry komunikace jsou v souladu s ČSN 736110 pro projektování místních komunikací.

Vyhodnocení záborů zemědělského půdního fondu bylo předmětem několika projednání s orgánem ochrany zemědělského půdního fondu, a to Ministerstvem životního prostředí, Odborem výkonu státní správy VIII Olomouc. Již v konceptu odpůrce obdržel od tohoto orgánu stanovisko, v němž nebyl udělen souhlas k řadě ploch a bylo požadováno jejich zdůvodnění, a také doložení, ke kterým plochám byl již v předešlém územním plánu udělen orgánem ochrany ZPF souhlas (dle § 4 stavebního zákona je dotčený orgán vázán svým předchozím stanoviskem). Plocha č. 231, resp. její část, která byla projednávána v konceptu, však nikdy nebyla zpochybněna. Na základě projednání konceptu a podané připomínky vlastnice pozemků paní B. S., která vyslovila nesouhlas s tím, aby její pozemky p.č.st. 1968, 3688/1, st. 1969, 3688/2 a 3690/1 byly zahrnuty do ploch krajinné zeleně, a požadovala jejich začlenění do ploch individuálního bydlení (BI), byla plocha č. 231 upravena následovně: do návrhu ploch individuálního bydlení (BI) byly začleněny pozemky p.č.st. 1968, 3688/1, st. 1969, 3688/2 a části pozemku 3690/1, přitom část pozemku p.č. 3688/1, nacházející se v ochranném pásmu lesa, zůstala ve stavu K – krajinná zeleň. Jelikož výsledkem projednání konceptu bylo vypuštění základních rozvojových ploch města, k nimž odpůrce neobdržel kladné stanovisko orgánu ochrany ZPF, přičemž výše uvedené rozšíření plochy č. 231 bylo po prvním veřejném projednání návrhu akceptováno orgánem ochrany ZPF i přesto, že se plochy nacházejí na půdách I. a II. třídy ochrany (nikoliv však vysoce chráněných půd, na nichž se zemědělsky hospodaří, jak bylo uvedeno i v odůvodnění OOP). To bylo hlavním důvodem, proč byl zbytek lokality č. 231 z hlediska záborů zemědělského půdního fondu kladně projednán, na rozdíl od jiných lokalit, které mohly být zařazeny pouze do územních rezerv a nebyl k nim udělen souhlas orgánem ochrany ZPF. Dalším důvodem kladného projednání zbytku lokality č. 231 bylo i to, že bezprostředně navazuje na zastavěné území města a nevytváří další neopodstatněný zásah do volné přírody. Celý územní plán byl z hlediska ochrany ZPF několikrát projednáván a z hlediska záborů i několikrát redukován (viz. stanoviska a zápisy z jednání založené ve správním spise). V kapitole 7 odůvodnění bylo také uvedeno, že vyhodnocení předpokládaných záborů ZPF bude provedeno dle zákona č. 334/1992 Sb., vyhlášky č. 13 Ministerstva životního prostředí ze dne 29.12.1993, kterou se upravují podrobnosti ochrany ZPF ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a přílohy 3 této vyhlášky a příslušného metodického pokynu, byť tento pokyn není právním předpisem, jak uvedl i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí pod č. j. 1 Ao 2/2010-185, nýbrž jen určuje postup orgánů ochrany ZPF podrobených řídící pravomoci Ministerstva životního prostředí. Jde o vnitřní předpis, který nemůže upravovat práva a povinnosti soukromých osob, nýbrž může ukládat úkoly osobám podléhající řídící pravomoci toho, kdo vnitřní předpis vydává a sjednocuje tak správní praxi.

Ve smyslu ust. § 5 zákona č. 334/1992 Sb. jsou pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace povinni se řídit zásadami ochrany ZPF ve smyslu ust. 4 cit. zák. Podle § 4 písm. a) zákona č. 334/1992 Sb. platí jako zásada ochrany ZPF, že pro nezemědělské účely je třeba použít především nezemědělskou půdu a dále, že musí-li v nezbytných případech k odnětí půdy dojít, je nutno mj. co nejméně narušovat odtokové poměry. Odpůrce dále odkázal i na ust. § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 13/1994 Sb. S ohledem na shora citovaná ustanovení právních předpisů odpůrce dovodil, že je přípustné, aby ke změně odtokových poměrů došlo (při stavební činnosti to ani není jinak možné), ale je třeba dbát na jejich co nejmenší narušení. To lze objektivně posoudit až při konkrétních záměrech na využití území, tedy při tvorbě regulačního plánu nebo při vydání územního rozhodnutí, protože územní plány jsou zpracovávány v měřítcích 1:10 000 nebo 1:5 000 (dle vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, dále jen „vyhl. č. 500/2006 Sb.“) a dle § 18 a § 43 stavebního zákona nepatří posuzovaní odtokových poměrů ani mezi cíle a ani mezi úkoly územního plánování. Zpracovatel územního plánu se tedy odtokovými poměry zabýval přiměřeně k měřítku územního plánu 1:10 000. Proto je v odůvodnění územního plánu uvedeno, že nejsou navrhovány zásadní změny hydrologických a odtokových poměrů. Odtokové poměry budou částečně ovlivněny samotnou výstavbou, ale k jinému ovlivnění nedojde. Dešťové vody budou ze zpevněných ploch odváděny dešťovou kanalizací, na pozemcích bude zajištěna maximální kumulace dešťových vod pro zachování retenční schopnosti krajiny, přičemž uvedenou problematiku bude nutno dořešit v podrobnější dokumentaci, což koresponduje s výše uvedeným výkladem. Dle ustanovení § 5 odst. 1 věty druhé zákona č. 334/1992 Sb. vyhodnocují pořizovatelé a projektanti územních plánů předpokládané důsledky zamýšleného řešení na zemědělský půdní fond. Toto vyhodnocení však ve smyslu přílohy vyhlášky č. 13/1994 Sb. již neobsahuje požadavky na posuzování odtokových poměrů. Podle ust. § 5 odst. 1 věty první zák. č. 334/1992 Sb. mají projektanti a pořizovatelé navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany ZPF nejvýhodnější, což se podle odpůrce také stalo. Při posuzování návrhů územních plánů pak orgán ochrany ZPF přihlíží k narušení odtokových poměrů, avšak jde pouze o jeden z mnoha ukazatelů, které jsou uvedeny v metodickém pokynu Ministerstva životního prostředí ČR – Odboru ochrany lesa a půdy ze dne 1. 10. 1996. Dalšími ukazateli jsou např. dosavadní využití nezemědělských ploch, využití enkláv zemědělské půdy v zastavěném území obce, využití stavebních proluk, využití již odsouhlasených ploch, kvalita zemědělské půdy dle BPEJ, existence investic do půdy (meliorační zařízení) apod. Ochranu zemědělské půdního fondu tedy nelze zúžit jen na hydrologické a odtokové poměry v konkrétním území, nýbrž je na něj třeba nahlížet při zpracování územně plánovací dokumentace komplexněji, neboť v případě jiného území by bylo možno argumentovat dotčením jiných kritérií ochrany ZPF. Výsledná podoba územního plánu je vždy jen kompromisním řešením.

K posouzení souladu územního plánu s nadřazenou dokumentací – Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje obdržel odpůrce po odstranění nedostatků kladné stanovisko od nadřízeného orgánu územního plánování – krajského úřadu.

Z hlediska záborů lesa je příslušným správním orgánem na úseku státní správy lesů Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, s nímž jako s dotčeným orgánem byla dokumentace řádně projednána a na základě vydaného stanoviska k návrhu územního plánu i k opakovanému projednání byla upravena, doplněna, dohodnuta a odůvodněna (viz. doložená stanoviska ve správním spise). Přitom vyhodnocení záborů lesa se provádí tam, kde jsou dotčeny lesní pozemky. Pozemky v ochranném pásmu lesa jsou pozemky zemědělskými a byly již vyhodnoceny v záborech zemědělského půdního fondu. Na předpokládané udělení výjimky z ochranného pásma lesa není právní nárok. Pokud nakonec výjimka udělena nebude, mohou být pozemky nacházející se v tomto pásmu využívány jako zahrady k rodinným domům. To však bude prověřováno do podrobností územní studií, která je podmínkou zástavby. Totéž odůvodnění platí i k porušení krajinného rázu.

Rovněž územní systém ekologické stability byl řádně projednán. Návrh územního plánu jej řešil ve dvou variantách a výsledné navrhované řešení se nedotýká lokality č. 231 ani vzdáleně. V tomto území je tvořen územní systém ekologické stability plochami Z*, P, L a K (P – biocentrum, Z*, L a K – biokoridor) a tento stav je vyšrafován zeleně. Červenou šrafou je pak doplněn návrh (viz legenda ke grafické části).

Podle odpůrce není námitka navrhovatelky, že OOP není v předmětných plochách v souladu s požadavkem proporcionality a je zásahem do vlastnických práv navrhovatelky, nikterak odůvodněna. Navrhovatelka jen tvrdila dotčení na svých právech, z jejího návrhu ale není dotčenost patrná. Odpůrce dále odkázal na několik rozhodnutí NSS, především na rozsudek ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, z něhož mj. vyplývá, že ačkoliv opatření obecné povahy není adresné, zákon v ust. § 101a odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správní, ve znění dalších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), spojuje aktivní legitimaci navrhovatele s tvrzením, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Dále odpůrce odkázal na usnesení NSS ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006-62, z něhož mj. vyplývá, že pojmovým znakem opatření obecné povahy je to, že jde o správní akt s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem adresátů, přičemž ačkoliv je tento okruh obecný, je třeba trvat na zákonném požadavku dotčení na právech napadeným opatřením obecné povahy. Zákon tedy vychází z toho, že se jedná o procesní prostředek ochrany proti výslednému opatření obecné povahy, a nikoliv proti procesu jeho přijímání. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je tedy navrhovatel stižen břemenem tvrzení o zasažení na svých právech výsledným správním aktem, přičemž teprve pokud je tato aktivní legitimace dána (včetně dalších procesních podmínek), je povinností soudu přezkoumat soulad opatření obecné povahy se zákonem, tedy zda bylo postupováno v mezích působnosti a pravomoci správního orgánu, který jej vydal, a zda toto opatření bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, přičemž není vázán právními důvody návrhů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

Právě s ohledem na proporcionalitu a letitou snahu paní B. S. o nápravu (viz výše) bylo vyhověno jí podané námitce, když současně odpůrce neobdržel k projednávané ploše žádná záporná stanoviska dotčených orgánů. Naopak na základě záporného stanoviska dotčeného orgánu ochrany ZPF musel odpůrce z územního plánu převést největší rozvojové lokality o cca 25 ha do rezerv. Podle odpůrce pak kontrastně působilo i to, že paní B. S. vlastnila v tomto území od nepaměti stavební pozemky, avšak předchozí územní plány je určovaly jako zeleň, na druhou stranu má navrhovatelka postaven dům na pozemcích, které byly dříve, než se dostaly do příslušných ploch dle územního plánu z roku 1998, zemědělsky užívány, a tedy i takto chráněny.

Z důvodu podání několika podnětů k přezkumnému řízení předmětného Opatření obecné povahy č. 1/2011, byl správní spis týkající se tohoto OOP předán dne 31.1.2012 Krajskému úřadu Zlínského kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu, který do dnešního dne příslušné přezkumné řízení neukončil, resp. ani nezahájil, neboť řízení je zahajováno z moci úřední a vzhledem k velkému rozsahu předloženého spisového materiálu koná tento správní orgán dosud teprve předběžné posouzení věci, a tudíž předmětný správní spis nemohl odpůrci vrátit. Proto jej odpůrce nemohl na výzvu soudu předložit, a zřejmě se také nemohl zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádat s podaným návrhem na zrušení OOP.

S ohledem na výše uvedené odpůrce soudu navrhl, aby návrh na zrušení opatření obecné povahy zamítl.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 65 A 1/2012 soud zjistil, že rovněž v této věci byl podán návrh na zrušení Opatření obecné povahy č. 1 – Územního plánu Zlína, avšak šlo o jiné navrhovatele, kteří napadali jiné lokality. Ani k této sp. zn. však nebyl na žádost soudu předložen odpůrcem správní spis k OOP, a to ze stejných důvodů (viz výše). Krajský úřad Zlínského kraje k tomu již tehdy k uvedené sp. zn. v přípise ze dne 23. 4. 2012 uvedl, že spisový materiál mu byl předložen k provedení posouzení souladu územního plánu s právními předpisy (§ 174 odst. 2 správního řádu) dne 31. 1. 2012, a to z důvodu podání podnětu k přezkumnému řízení OOP. Celkem je evidováno pět takových podnětů. Přezkumné řízení je zahajováno z moci úřední, nikoliv na základě podaného podnětu, a to teprve až v případě, že přezkumný orgán dospěje po předběžném posouzení k závěru, že lze důvodně pochybovat o souladu napadeného OOP s právními předpisy. Vzhledem k rozsahu předloženého spisového materiálu k OOP nebylo dosud předběžné posouzení věci ukončeno, a proto nemohl být ani vrácen spisový materiál.

Krajskému soudu byl nakonec předložen potřebný spisový materiál vztahující se k OOP dne 31. 7. 2012. Přitom Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor územního plánování a stavebního řádu, Oddělení územního plánování, předložil soudu své vyjádření ze dne 30. 7. 2012. Z něj vyplývá, že odbor územního plánování k uvedenému datu evidoval celkem pět podnětů k přezkumnému řízení ve věci Územního plánu města Zlína vydaného formou opatření obecné povahy č. 1/2011 Zastupitelstvem města Zlína usnesením č. 2/9Z 2011 ze dne 15. 12. 2011, s nabytím účinnosti dne 31. 12. 2011. První podání bylo doručeno odboru územního plánování dne 2. 1. 2012, sp.zn. KUSP 304/2012 ÚP, ve věci plochy BX 873. Druhé podání bylo doručeno dne 9. 2. 2012, sp.zn. KUSP 8895/2012 ÚP, ve věci vymezení lokality B 933 v k.ú. Prštné. Třetí podání bylo doručeno dne 27. 2. 2012, sp.zn. KUSP 12629/2012 ÚP, přičemž se jednalo o nesouhlas s vymezením plochy občanské vybavenosti – veřejné vybavenosti OV 880 v k.ú. Lužkovice. Čtvrté podání bylo doručeno dne 21. 3. 2012, sp.zn. KÚSP 17471/2012 ÚT, a páté podání bylo doručeno téhož dne a pro svoji identičnost jsou obě podání vedena pod stejnou spisovou značkou. Jednalo se o přezkum části územního plánu ve vztahu k pozemku rodinného domu č.p. 309 v k.ú. Mladcová s tím, že podatelé považovali úpravu územního plánu z B.I. na B.H. na dotčených pozemcích za podstatnou úpravu návrhu územního plánu (§ 53 odst. 2 stavebního zákona), která s nimi měla být projednána, přičemž předmětnou úpravou byla poškozena jejich práva. Podle odboru územního plánování je přezkumné řízení zahajováno z moci úřední, a to za předpokladu, že správní orgán dospěl po předběžném posouzení věci k závěru, že lze mít důvodně za to, že OOP bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, tedy že je zde důvodná pochybnost o jeho zákonnosti. Vzhledem k rozsáhlosti problematiky nebylo prozatím ukončeno předběžné posouzení věci, a nebyl tedy ani učiněn závěr o tom, zda bude ve věci zahájeno přezkumné řízení. Odborem územního plánování však bylo dosud zjištěno, že po opakovaném veřejném projednání návrhu Územního plánu Zlína byla dokumentace upravena a následně již bez dalšího projednání a možnosti vyjádření dotčených orgánů a veřejnosti vydána formou opatření obecné povahy. Jako takto změněné či upravené plochy byly shledány i plochy, které jsou předmětem nyní vedeného soudního řízení pod sp. zn. 63 A 3/2012. V předkládaném spisovém materiálu a na připojeném CD jsou dohledatelné změny územního plánu v průběhu jeho pořízení, tedy i změny či úpravy provedené po veřejném projednání (rozdíl dokumentace projednané v opakovaném řízení o územním plánu a dokumentace vydaného územního plánu).

V replice na vyjádření odpůrce navrhovatelka dne 2. 8. 2012 především uvedla:

Dne 20. 9. 2012 odpůrce ještě ve věci doplnil, že pozemky navrhovatelky vždy rozdělovala parcela ve vlastnictví statutárního města Zlína, a to p. č. 3714/8 v k.ú. Zlín, což je patrno z přiložených snímků i z katastru nemovitostí. Plocha č. 525 byla vyznačena i v původním územním plánu, a to jako ostatní komunikace. Dle přiloženého snímku zaevidované územní studie, která byla podkladem pro rozhodování stavebního úřadu, je seznatelné, že plocha nebude využívána pro obsluhu zástavby v ploše č. 231, avšak pokud by bylo třeba ji využít jako přístupu do lesa nebo ke stávajícím plochám bydlení, pak je tato možnost územním plánem ponechána. Případná komunikace však nezasahuje do jiných pozemků, než ve vlastnictví statutárního města Zlín. K vlastnímu rozdělení plochy č. 525 na plochu č. 525 a č. 1079 došlo na základě námitky vlastníka pozemků pana P. P., který nesouhlasil s rozšířením veřejného prostranství na jeho pozemky (odůvodnění námitky č. 293 k opakovanému veřejnému projednání územního plánu). Ve vlastnictví pana P. P. se nachází mimo jiné pozemky p. č. 3691/1, 3691/3, 3694/1, 3695, 3694/2. Dne 21. 9. 2010 odpůrce ještě doplnil sdělení tak, že Opatření obecné povahy č. 1/2008 ke změně č. 94A nabylo účinnosti (včetně potvrzené změny) dne 5. 3. 2008.

Soud k věci dále konstatuje, že osoby specifikované v záhlaví rozsudku řádně a včas uplatnily práva zúčastněných osob na řízení ve smyslu ust. § 34 s. ř. s. Podáním, doručeným soudu osobně dne 30. 8. 2012, oznámilo dalších 28 osob specifikovaných v příloze tohoto podání, že budou v tomto soudním řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Své postavení osob zúčastněných na tomto řízení odvozovali od vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se v blízkosti lokality dotčené návrhem navrhovatelky, přičemž tvrdili, že jejich vlastnické právo a práva s ním související byla vydáním napadeného OOP přímo dotčena. Osoby se ztotožnily s požadavkem navrhovatelky na zrušení OOP v namítaných částech, přičemž tímto postojem chtěly podpořit také argumenty uváděné v návrhu. Vzhledem k většímu počtu osob, navrhly komunikaci prostřednictvím společného obecného zmocněnce, na němž se dohodly, a který s ustanovením zmocněnce souhlasil. Šlo o Ing. D. Ž.

Krajský soud v Brně k podanému oznámení těchto osob uvádí, že uplatnily práva osob zúčastněných na řízení opožděně, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pod č. j. 7 As 70/2009-197 a 1 As 17/2010-300. Krajský soud příslušnou výzvou vyzval všechny v úvahu připadající zúčastněné osoby na řízení, přičemž v daném případě nebylo možno jednotlivě předem určit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení ve smyslu ust. § 42 odst. 4 s. ř. s., a proto byla všem těmto osobám doručována výzva s příslušným poučením prostřednictvím vyvěšení na úřední desce zdejšího soudu (vyvěšena dne 25. 7. 2012) a dále na úřední desce statutárního města Zlína (vyvěšena dne 26. 7. 2012) s tím, aby se ve lhůtě 20 dnů ode dne vyvěšení předmětné výzvy přihlásily, resp. oznámily, že budou v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. V předmětné výzvě bylo rovněž uvedeno, že nebude-li tak učiněno v požadované 20denní lhůtě, nebude možno se později domáhat práv osoby zúčastněné na řízení. Uvedená 20denní lhůta však uplynula ode dne vyvěšení marně, neboť posuzované osoby (28 osob) předložily soudu své podání – oznámení o uplatnění práv osob zúčastněných na řízení až dne 30. 8. 2012, tedy opožděně, přičemž zmeškání uvedené lhůty nelze prominout. Z ust. § 34 odst. 2 věty druhé za středníkem s. ř. s. mimo jiné vyplývá, že oznámení o tom, že budou osoby uplatňovat v řízení práva osob zúčastněných na řízení, lze učinit pouze ve lhůtě, která jim byla ve výzvě současně stanovena. Sama povaha soudního řízení o zrušení opatření obecné povahy ani nemůže připustit lhůty delší, neboť o takovém návrhu je meritorně rozhodováno ve smyslu ust. § 101d odst. 2 s. ř. s. v poměrně krátké lhůtě 90 dnů ode dne, kdy návrh došel soudu (k vyvěšení na úředních deskách soudu a statutárního města Zlín soud pro úplnost ještě odkazuje na ust. § 42 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ust. § 50l odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, neboť z ustanovení s. ř. s. vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení). Bez ohledu na opožděnost podání (viz výše) soud poukazuje i na to, že z podání nebylo přesně patrno, že osoby specifikované v příloze (28 osob) projevují vůli v tomto řízení být osobou zúčastněnou na řízení, a že by k jejich zastupování v tomto řízení přímo zmocnily pana Ing. D. Ž., jako jejich zmocněnce, který jediný byl na předloženém oznámení podepsán. Vedle konkrétního oznámení uvedených osob, že v tomto řízení chtějí uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení, chybí i konkrétní zmocnění, resp. plná moc pro Ing. D. Ž. Takové vady by v případě včasného podání bylo třeba odstraňovat.

Soud si k posouzení důvodnosti podaného návrhu vyžádal od odpůrce kompletní spisovou dokumentaci k napadenému opatření obecné povahy, včetně předchozího platného územního plánu a jeho změn. Relevantní zjištění ze správního spisu jsou sumarizována níže v rámci vyhodnocení důvodnosti jednotlivých bodů návrhu. O návrhu soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelky se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejích právech.

Otázkami spjatými s posuzováním aktivní legitimace navrhovatele se za