3 Ads 91/2013 — Nejvyšší správní soud

22 A 7/2013- 130 - text  pokračování 6 22 A 7/2013 22 A 7/2013-130 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobkyně: I. A. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424 bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí Úřadu práce Brno-město, č. j. BMA-16713/2010-J ze dne 18. 10. 2010 (dále jen „úřad práce“) zamítnuto a výše uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město ze dne 18. 10. 2010, č. j. BMA-16713/2010-J byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009 ve výši 7.514 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5.780 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 5.202 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla přiznána po podpůrčí dobu 5 měsíců. Žaloba ze dne 25. 5. 2011 byla podána ke Krajskému soudu dne 28. 5. 2011. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2011, č. j. 36 Ad 12/2011-18 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze. Žalobkyně podala kasační stížnost proti citovanému usnesení, rozhodnutím NSS ze dne 21. 9. 2011, č. j. 3 Ads 125/2011-36 byla kasační stížnost odmítnuta z důvodu její opožděnosti. Následně žalobkyně namítala, že věc byla nesprávně přidělena Městskému soudu v Praze, přičemž argumentovala ust. § 9 odst. 2 s.ř.s. a vyjádřila přesvědčení, že řízení má z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení probíhat u Krajského soudu v Brně. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2012, č. j. Nad 78/2012-25 byl návrh žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Brně zamítnut. V návaznosti na ust. § 7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ode dne 26. 11. 2012 (dále jen „s.ř.s.“) je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodě se zdržuje. S poukazem dále na článek XXV, článek 1 zákona č. 396/2002 Sb. vzhledem k tomu, že žalobkyně má bydliště v Brně, postoupil Městský soud v Praze předmětnou věc k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. V žalobě poukázala žalobkyně na zjevné vady v řízení týkající se přiznání jí podpory v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009. Namítla, že žalovaný nepřezkoumal správnost postupu Úřadu práce v Brně, nevzal v úvahu skutečnost, že měla tzv. nekolidující zaměstnání a vrátila se z vězení, čímž jen využila zákon a sama na svou žádost se již odhlásila z úřadu práce, poněvadž věděla, že v měsíci prosinci 2009 již výdělek bude vyšší, než povoluje zákon. Dále namítla, že žalovaný nepřihlédl, jak vyplývá ze spisu ke skutečnosti vyplývající z rozhodnutí ze dne 28. 4. 2009, č. j. 2009/13330-424, kde v odůvodnění uvádí: „je nesporné, že překročila možný limit měsíčního hrubého příjmu pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, protože od 1. 11. 2008 nemohl být výkon zaměstnání na základě dvou uzavřených dohod o pracovní činnosti posuzován jako i zaměstnání, které nebrání vedení v evidenci uchazečů o a zaměstnání, čímž došlo opět k poškození i v tomto případě, žalobkyně s návazností na problém řešený rozhodnutím ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424. Z uvedených důvodů navrhla proto, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 10. 2. 2012 k žalobním námitkám v návaznosti na skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu uvedla, že žalobkyně ve správním řízení prokázala splnění zákonných podmínek nároku na podporu v nezaměstnanosti, proto jí byla tato v uvedené výši přiznána. V řízení vyšlo najevo, že jmenovaná naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání ukončila ve stejný den více zaměstnání, která jsou dobou důchodového pojištění a výše podpory v nezaměstnanosti byla stanovena procentní sazbou z částky, která je součtem průměrných měsíčních čistých výdělků. Žalovaný přezkoumal postup úřadu práce, neshledal žádné pochybení, byla vzata v úvahu všechna zaměstnání žalobkyně v rozhodném období, tedy zaměstnání, která doložila při podání žádosti o podporu. Žádost žalobkyně o ukončení vedení v evidence byla podána na úřadu práce dne 1. 12. 2009, úřad práce postupoval dle ust. § 29 písm. b) zákona o zaměstnanosti, vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ukončil a tímto dnem také zanikl i nárok žalobkyně na podporu v nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný postupoval v souladu s ust. § 2 a § 3 správního řádu, navrhl odvolací orgán zamítnutí žaloby. Ve správním spise je založena žádost žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti podaná dne 18. 11. 2009, doklady týkající se pracovní činnosti žalobkyně, sice dohoda o pracovní činnosti ze dne 1. 6. 2007 u zaměstnavatele V. M., Brno vykazující dobu zaměstnání ode dne 1. 7. 2007 do 31. 8. 2007, dodatek k uvedené dohodě o pracovní činnosti ze dne 1. 6. 2008, jímž tato dohoda byla prodloužena do dne 31. 12. 2008, dohoda o pracovní činnosti u zaměstnavatele Work Service Czech, s.r.o., Praha 2 potvrzující dobu zaměstnání od 2. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008, dohodu o pracovní činnosti u zaměstnavatele BILLA, spol. s r.o., Říčany u Prahy potvrzující dobu zaměstnání od 9. 7. 2008 do 31. 12. 2008, dále doklad o pracovním poměru u Základní školy Brno, Antonínská ul. 3, toto zaměstnání vykonávala ode dne 3. 9. 2008 do 24. 9. 2008. Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město ze dne 18. 10. 2010, č. j. BMA-16713/2010-J byla žalobkyni přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009 ve výši 7.514 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5.780 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 5.202 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti jí byla přiznána po podpůrčí dobu pěti měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, které bylo dodatečně odůvodněno. V odvolání uvádí, že dohoda o pracovní činnosti u zaměstnavatele V. M., nebyla ode dne 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, ale od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, doba od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, tak měla být započítána v minulém rozhodnutí. Dále uvedla, že do výše podpory mělo být započítáno také zaměstnání na Základní škole Brno, Antonínská 3 za dobu od 3. 9. 2008 do 24. 9. 2008, a že zaměstnání u Work Service Czech, s.r.o. bylo v době od 2. 1. 2008 do 31. 12. 2008 a nikoli od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008. Žádala proto o nový přepočet. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665-424 bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Jednání u Krajského soudu v Brně proběhlo dne 6. 11. 2014. Podstata výpovědi žalobkyně spočívala v argumentaci, že i nadále trvá na žalobě. Vyslovila pochybnost o přiznané výši podpory v nezaměstnanosti, zpochybnila i skutečnost, zda byly posouzeny příjmy ze všech jejích zaměstnavatelů, neboť nebyl zohledněn pracovní poměr v Základní škole Antonínská 3, Brno. Poukázala dále na její tehdy složitou životní a rodinnou situaci, neboť pečovala sama o nezletilého syna, který však po té byl soudním rozhodnutím svěřen do výchovy jeho otce. Delší dobu nebyla zaměstnána, neplnila řádně vyživovací povinnosti k dítěti, z tohoto důvodu byla soudně stíhána, následně pravomocně odsouzena. Byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, z výkonu trestu byla propuštěna po 6ti měsících dne 15. 10. 2014. Opakovaně vyslovila pochybnosti, k postupu správních orgánů, které její záležitost důkladně neprověřily a neprozkoumaly, i přesto, že podpora v nezaměstnanosti jí byla přiznána. Uvedená dávka jí sice byla přiznána, ale dle jejího názoru, opožděně. Zástupkyně žalovaného omluvila nepřesnosti v písemném vyjádření ze dne 10. 2. 2012, v němž omylem je uvedeno, že rozhodnutí o odvolání ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/9566 není předmětem tohoto řízení. V plném rozsahu se odvolala na obsah písemného vyjádření s tím, že v postupu žalovaného nebyly shledány vady řízení. Navrhla proto, aby žaloba zamítnuta. Právní názor Krajského soudu v Brně: Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba není důvodná. Podle § 39 odst. 1 zákona o zaměstnanosti nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který: a) získal v rozhodném období (§ 41) zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu v délce alespoň 12 měsíců (dále jen „předchozí zaměstnání“); překrývají-li se doby důchodového pojištěn