— Nejvyšší správní soud

32 A 17/2013- 30 - text  32 A 17/2013 – 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: nezl. N. D. H., nar. …, st. příslušnost …, t.č. bytem …., zast. Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem společnosti Hladík & Tauber, advokátní kancelář, v.o.s. se sídlem 602 00 Brno, Příkop 6, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2013, č. j. … takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2013 č. j. … bylo zamítnuto odvolání nezletilého žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 11. 9. 2012 č. j. …, kterým bylo podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., zastaveno řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ČR, podané dne 13. 8. 2012 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Nezletilému žalobci bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny od 15. 9. 2009 a prodloužené do 15. 8. 2012. Dne 13. 8. 2012 za nezletilého podal jeho zákonný zástupce – otec nezletilého N. D. H., žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem společného soužití rodiny a společně se žádostí o prominutí zmeškání úkonu bez uvedení důvodů, které ke zmeškání podání žádosti vedly. Podle § 47 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen podat nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. V případě, že podání žádosti ve lhůtě podle předchozí věty zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů; vízum se do doby zániku tohoto oprávnění považuje za platné. K žádosti ze dne 13. 8. 2012 nebyly předloženy žádné důvody na vůli cizince nezávislé, resp. účastník řízení opožděné podání žádným způsobem neodůvodnil, byla žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vyhodnocena jako opožděná. Správní orgán I. stupně vzhledem k výše uvedenému svým rozhodnutím ze dne 11. 9. 2012 rozhodl podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o zastavení řízení. Proti usnesení o zastavení řízení bylo podáno odvolání, kde zmocněný zástupce z řad advokátů tvrdí, že správní orgán I. stupně přehlédl, že žadatelem v předmětném řízení je nezletilá osoba. Nezletilý žadatel tedy nemůže ovlivnit své rozumové schopnosti, neboť jsou mu 3 roky. Žadateli tedy brání překážka na jeho vůli nezávislá, nemůže žádným způsobem ovlivnit svou vůlí, zda podá žádost o měsíc dříve či o měsíc později. Věk žadatele je mu tedy překážkou na vůli nezávislou, proto bylo nutno aplikovat ust. § 47 odst. 1 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb. S ohledem na věk žadatele rozhodně neskončila lhůta dnem 1. 8. 2012 a jestliže zákonný zástupce podal žádost již nyní, tak zcela jistě dojde o žádost opožděnou, proto ani nemohlo být řízení zastaveno podle § 169 odst. 8 písm. d) zák. č. 326/1999 Sb., z důvodu opožděnosti. Odvolací orgán (žalovaný) s odvoláním na spisový materiál uvedl, že účastníku řízení bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny od 15. 9. 2009 prodloužené do 15. 8. 2012. Lhůta pro podání žádosti byla v daném případě podle ust. § 47 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od 17. 5. 2012 do 1. 8. 2012. Námitku, že bylo v případě nezletilého účastníka řízení nutno aplikovat ust. § 47 odst. 1 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb., shledala žalovaná za zcela irelevantní. Obligatorním procesním zastoupením ve správních řízeních je zákonné zastoupení, kdy podle § 32 odst. 1 správního řádu platí, že účastník řízení musí být zastupován zákonným zástupcem v tom rozsahu, v jakém nemá procesní způsobilost. Spisovým materiálem je doloženo, že správní orgán I. stupně vycházel z faktu, že zákonným zástupcem účastníka řízení je pan N. D. H., který zmocnil ke svému zastupování Ing. Marka Zapletala dne 19. 7. 2012. Zákonný zástupce byl povinen podat žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nejdříve 90 dnů a nejpozději 14 dnů před uplynutím doby platnosti stávajícího povolení k dlouhodobému pobytu, tj. v době od 17. 5. 2012 do 1. 8. 2012. Žádost byla podána však až dne 13. 8. 2012, tedy po zákonem stanovené lhůtě. V žádosti nebyly předloženy žádné důvody, kterými by zákonný zástupce prokázal, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Ani v průběhu celého nalézacího řízení nebyly uvedeny zákonným zástupcem ani zmocněným zástupcem žádné důvody svědčící o skutečnosti, že v podání žádosti v zákonné lhůtě zabránily důvody na vůli nezávislé. Žalovaná závěrem dospěla k závěru, že uváděný věk účastníka řízení, který byl překážkou na jeho vůli nezávislou, nelze považovat za důvod, který by zákonnému zástupci potažmo zmocněnému zástupci zabránil podat předmětnou žádost v zákonné lhůtě. Spisovým materiálem je doloženo, že sám zákonný zástupce účastníka řízení žádal o povolení k dlouhodobému pobytu několikrát, z čehož Komise usuzuje, že mu byly známy lhůty pro podání žádosti o prodloužení povolení k pobytu. Spisovým materiálem bylo nepochybně doloženo, že žádost účastníka řízení byla podána opožděně, tedy v době, kdy k tomu neexistovalo oprávnění. Nesplněním lhůty ust. v § 47 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., zaniklo účastníku řízení oprávnění podat žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu citovaného ustanovení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím právního zástupce žalobu ze dne 28. 2. 2013, kde namítá, že ust. § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců má zcela jiný účel, než který mu správní orgány vtiskují. Toto ustanovení je ohledně aplikace podmínky 14 dnů obsolentním. Tuto podmínku vůbec nemohou správní orgány použít. Ona 14-ti denní limitace byla promyšleným krokem zákonodárce. To ovšem v původním znění zákona o pobytu cizinců. Podle původního znění zákona o pobytu cizinců byl cizinec povinen podat žádost nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti předchozího oprávnění k pobytu tak v této 14-ti denní lhůtě byla služba cizinecké policie povinna meritorně rozhodnout o žádosti na prodloužení tohoto oprávnění k pobytu (ust. § 169 odst. 11 zákona o pobytu cizinců v původním znění). Taková právní úprava byla zcela logická a legitimní. Pakliže však nyní rozhodnutí o takových žádostech nejsou zdaleka vyřizovány ve lhůtě 14 dnů, tak je zřejmé, že podmínka podání žádosti nejpozději 14 dnů před ukončením dosavadního pobytu je zcela nesmyslná. Je zcela nelegitimní a postrádá jakýkoliv rozumný důvod. Pokud zákon ukládá jednotlivci takové povinnosti, které jsou nelegitimní, tak taková právní úprava nevyhovuje testu proporcionality ani testu rozumnosti. Ust. § 47 zákona o pobytu cizinců je tedy v tomto směru protiústavní a správní orgán je nemůže v tomto směru aplikovat. Řízení tedy nemohlo být zastaveno. Současně žalobce prostřednictvím svého právního zástupce namítá, že i pokud by snad správní orgán aplikoval podmínky ust. § 47 zákona o pobytu cizinců, tak i v takovém případě je žalobce splňoval. Tato lhůta 14 ti dnů totiž nemusí být zachována, pakliže cizinci brání v podání žádosti překážky na vůli nezávislé. Tehdy je oprávněn žádost podat do 3 dnů od odpadnutí překážky. V projednávaném případě takové překážky byly. Tyto překážky spatřuje žalobce v tom, že se narodil 15. 9. 2009 a ke dni 1. 8. 2012 nebyly žalobci ani celé tři roky. Žadatel tedy rozhodně nemůže ovlivnit své rozumové schopnosti, když má pouhé tři roky a tudíž žadateli brání překážka na jeho vůli nezávislá. Proto bylo nutno aplikovat ust. § 47 odst. 1 věta druhá zákona o pobytu cizinců. Správní řízení o podané žádosti tedy nemohlo být zastaveno. Konečně také napadené rozhodnutí je protiústavní z pohledu článku 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadené rozhodnutí nepřiměřeným způsobem zasahuje do rodinného a soukromého života žalobce a jeho rodičů. Pokud jde o nezletilé dítě tak nízkého věku, tak je nepochybně jedním z jeho práv zachovat své rodinné vazby se svými rodiči. Tito žijí na území ČR, přičemž jsou na tomto existenčně závislí. Po zastavení řízení hrozí nezletilému žalobci vyhoštění, které by fakticky znamenalo zpřetrhání rodinných vazeb. To by byl nepochybně nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života jak samotného žalobce, tak i jeho rodičů. Současně mělo být přihlédnuto i k principu zvláštního zřetele k právům nezletilých cizinců, resp. principu ochrany nezletilých cizinců, který lze rovněž ze zákona o pobytu cizinců dovodit, když právě nezletilým cizincům je poskytová