5 As 6/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 54/2014- 36 - text  pokračování 8 41A 54/2014 41A 54/2014-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce Z. K., bytem ………………, zastoupen JUDr. Karlem Holubem, advokátem, se sídlem Nerudova 3, 674 01 Třebíč, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, Oddělení ostatních správních činností, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2014, č.j. KUJI 30778/2014, sp.zn. OOSČ 639/2013 OOSC/218/AS/5, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu Třebíč, odboru správních činností, oddělení správního a přestupkového ze dne 19.7.2013, č.j. OSČ-PŘ-216/2013-5/Tu, byl uznán vinným tím, že dne 15.3.2013 v 9.30 hod. na ulici …….. ve směru jízdy od obce ……….. řídil motorové vozidlo tov. zn. …………, bez řidičského oprávnění, čímž se měl dopustit porušení ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustit se tak přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1. zákona o silničním provozu. Současně mu byla podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 25.000 Kč a podle ust. § 125c odst. 5 citovaného zákona mu byl dále uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; tuto pokutu byl povinen uhradit do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Dále mu byla podle ust. § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a podle ust. § 1 odst. 1 vyhl. č. 231/1996 Sb., ve znění pozdělšíchpředpisů, uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušálně stanovené výši 1.000 Kč. Proti výše uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání. Rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne 7.5.2014, č.j. KUJI 30778/2014, sp. zn. OOSČ 639/2013 OOSC/218/AS/5, bylo rozhodnuto, že se jeho odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje. Výše uvedené rozhodnutí žalovaného napadá žalobce v celém jeho rozsahu. Výše uvedenými rozhodnutími správních orgánů byl krácen jako účastník na těchto svých procesních právech: 1) Na dodržování zásady legality ve správním řízení podle ust. § 2 odst. 1 správního řádu. 2) Na dodržování zásady, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, podle ust. § 3 správního řádu. 3) Na dodržování zásady, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu. 4) Na dodržování zásady, že správní orgán vždy provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, podle § 52 správního řádu. Rozhodnutím žalovaného dále došlo k porušení těchto právních předpisů: 1) Ust. § 12 odst. 2 a ust. § 20 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 2) Ust. § 159a odst. 1 a ust. § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu. 3) Ust. § 125c odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o sítničním provozu. Tvrdí, že důsledkem skutečnosti, že byl krácen na svých právech, je takové závažné porušení právních předpisů, které má za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Podle ust. § 2 odst. 1 správního řádu správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Tuto zásadu legality však správní orgán porušil tím, že neprovedl důkazy, které uvedl ve svém odvolání ze 14.8.2013 i v návrhu na provedení důkazů v průběhu řízení, a to zejména tím, že rozhodoval v rozporu s ust. § 12 odst. 2 a ust. § 20 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu a ust. § 125c odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o silničním provozu. Podle ust. § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Podle ust. § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. V důsledku skutečnosti, že se správní orgán svým postupem vůbec nezabýval důkazy, které navrhl žalobce provést, porušil výše uvedená ustanovení správního řádu. Podle ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích za více přestupků téhož pachatele projednávaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Z rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 4.3.2013, č.j. OD 25115/12-ČER 50/20 13, a z rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 20.11.2013, č.j. KUJCK 64576/2013/ODSH/OI, sp. zn. ODSH 64576/2013/paol/SO, vyplývá, že za obdobný přestupek ze dne 26.11.2012 mu byla uložena pokuta ve výši 28.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Z rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, odboru dopravy a přestupků, oddělení přestupků, ze dne 30.5.2013, sp.zn. 8740/2013/ODaP/OP/Šk, č.j. 130598-3/ODaP/OP/Šk, a z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 11.3.2014, sp.zn. S-JMK 73986/2013/OD/Ib, č.j. JMK 73986/2013, je zřejmé, že za obdobný přestupek ze dne 28.7.2012 byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Pro úplnost dodal, že dvou přestupků ze dne 28.7.2012 a 26.11.2012 se dopustil v důsledku svého omylu spočívajícího v tom, že se domníval, že stále trvá odkladný účinek žaloby dle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2010, č.j. 29A 45/2010-20, ačkoliv v té době již tento účinek neexistoval. Z rozsudků Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.1997, č.j. 6A 226/95-22, Nejvyššího správního soudu ze dne 22.9.2005, č.j. 6As 57/2004-54 a Nejvyššího správního soudu ze dne 18.6.2009, č.j. 1As 28/2009-62, vyplývá, že při vícečinném souběhu přestupků se musí analogicky používat absorpční zásada uvedená v ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích, a to včetně analogického použití o ukládání úhrnného a souhrnného trestu ve smyslu ust. § 43 a násl. trestního zákoníku. Žalovaný se však těmito zásadami neřídil. Jeho pochybení se projevilo zejména v tom, že podle ust. § 125c odst 4 písm. a) silničního zákona lze za přestupek uložit pokutu od 25.000 Kč do 50.000 Kč. Rozhodnutím Městského úřadu Vimperk, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 4.3.2013, č.j. OD 25115/12-ČER 50/2013, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 20.11.2013, č.j. KUJCK 64576/2013/ODSH/OI, sp.zn. ODSH 64576/2013/paol/SO, mu byla uložena pokuta 28.000 Kč a zákaz činnosti na dobu 12 měsíců. Rozhodnutím Městského úřadu Hodonín, odboru dopravy a přestupků, oddělení přestupků, ze dne 30.5.2013, č.j. 130598-3/ODaP/OP/Šk, sp.zn. 8740/2013/ODaP/OP/Šk, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 11.3.2014, č.j. JMK 73986/2013, sp.zn S-JMK 73986/2013/OD/Ib, mu byla uložena pokuta 25.000 Kč a zákaz činnosti na dobu 12 měsíců. Rozhodnutím Městského úřadu Třebíč, odboru správních činností, oddělení správního a přestupkového, ze dne 19.7.2013, č.j. OSČ-PŘ-216/2013-5/Tu, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne 7.5.2014, č.j. KUJI 30778/2014, sp.zn. OOSČ 639/2013 OOSC/218/AS/5, mu byla uložena pokuta 25.000 Kč a zákaz činnosti na dobu 12 měsíců. Za sbíhající se přestupky (ve vícečinném souběhu) mu tedy byla uložena pokuta v celkové výši 78.000 Kč a zákaz činnosti na 3 roky, což překračuje nejvyšší zákonné sankce. Podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze za přestupek uložit pokutu maximálně do částky 50.000 Kč. Podle ust. § 125c odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze za přestupek uložit zákaz činnosti maximálně na dobu 2 let. Podle ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Přestupku se žalobce dopustil dne 15.3.2013. Z toho je zřejmé, že do dne vydání napadeného rozhodnutí již uplynulo celkem 419 dnů prekluzivní lhůty, což je doba podstatně delší 1 roku. Žalovaný namísto toho, aby podle ust. § 90 odst. 4 správního řádu řízení zastavil, nezákonně vydal napadené rozhodnutí. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalovaný správní orgán i správní orgán I. stupně dopustili flagrantního porušení správního řádu, zákona o přestupcích, zákona o silničním