8 As 230/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 122/2015- 34 - text [OBRÁZEK]29 A 122/2015-34 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobců: a) C. W., b) W. v. d. B., oba zastoupeni Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem Jana Zajíce 32, Praha, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského náměstí 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2015, č. j. MMB/0217029, sp. zn. 3220/OVV/MMB/0158562/2015/4, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Brno-střed, Odbor matrika, Oddělení zvláštní matrika (dále také jen „zvláštní matrika“) ze dne 4. 3. 2015, č. j. 150007117/PATM/REG/002, sp. zn. 2 pokračování 29 A 122/2015 REG011500004. Tímto rozhodnutím zvláštní matriky nebylo dle § 42 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o matrikách“) a § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) vyhověno žádosti žalobce a) o zápis uzavření manželství dvou osob stejného pohlaví do zvláštní matriky, které bylo uzavřeno dne 2. 5. 2014 v Delft, Nizozemsko mezi žalobcem a) a b). [2] Zvláštní matrika ve svém rozhodnutí, se kterým se žalovaný ztotožnil, uvedla, že ze zákona o matrikách je zřejmé, že je jím manželství pojímáno jak svazek muže a ženy. Zároveň zvláštní matrika odkázala na pravidla zápisu manželství do knihy manželství dle § 20 zákona o matrikách a zápisu registrovaného partnerství ve smyslu zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o registrovaném partnerství“) dle § 20a zákona o matrikách do knihy partnerství. Vzhledem k tomu, že žalobce a) opakovaně trval na zápisu svého stejnopohlavního manželství jako manželství, a nikoli jako partnerství, měla zvláštní matrika za to, že nezbývá než žádosti žalobce a) nevyhovět. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [3] Ve včas podané žalobě žalobci navrhli, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a zároveň žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení. [4] Žalobci úvodem své žaloby shrnuli, že uzavřeli dne 2. 5. 2014 v Nizozemí v Delft manželství. Následně v České republice zažádali o zápis svého manželství do zvláštní matriky, a to jako manželství, a nikoliv jako registrovaného partnerství či obdobného poměru. Uzavření manželství doložili potřebnými podklady. Jejich žádosti nebylo vyhověno. [5] Žalobci uvedli, že se ztotožňují s právním názorem uvedeným v odborné literatuře (Pauknerová, M., Rozehnalová, N., Zavadilová, M. a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013), která uvádí v komentáři k § 67 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), pod bodem I.3 nazvaném „Manželství osob stejného pohlaví“ následující: „Pokud jde o homosexuální manželství, vycházíme z faktu, že v některých právních řádech jsou legislativně upravena. Ponecháváme přitom stranou, jakým způsobem jsou v různých státech upravena práva vyplývající z homosexuálního manželství ve srovnání s manželstvím heterosexuálním. Jelikož českému zákonodárci je existence takových cizích právních úprav známa a nijak na ni nereagoval, přičemž i důvodová zpráva v tomto směru mlčí, máme za to, že homosexuální manželství nelze obsahově subsumovat pod rozsah normy § 67. Pro tento závěr vycházíme i z obsahového vymezení základních prvků tzv. registrovaných partnerství, uvedených výše, zejména jeho zásadního odlišení od pojmu manželství. […] Mají-li tedy být v českém právním řádu manželstvím osob stejného pohlaví přiznány účinky (byť třeba jen velmi omezené), nezbývá než je podřadit pod jurisdikční a kolizní pravidla o manželství (§ 47, 49). […] Při posuzování homosexuálních manželství uzavřených v souladu s právním řádem jiného státu by se měla uplatnit obecná zásada neminem laedere a k odepření akceptace homosexuálních svazků, resp. jejich účinků, by mělo docházet zpravidla jen v případech, kdy by taková forma soužití kolidovala s uzavřením nebo 3 pokračování 29 A 122/2015 trváním jiné státem uznané formy soužití osob, pokud jde v konkrétním případě o tytéž osoby, resp. tutéž osobu ve více vztazích. Máme proto za to, že je zjevné, že homosexuální manželství uzavřené v cizině zakládá překážku uzavření manželství v ČR, a to z důvodu existence jiného manželství, a nikoli partnerství.“ [6] Žalobci také poukázali na to, že v důvodové zprávě k § 67 zákona o mezinárodním právu soukromém je uvedeno pouze následující: „Vzhledem k zákonné úpravě vztahů zde uvedených se pro ně stanoví úprava pravomoci českých soudů k rozhodování o zrušení těchto vztahů, kolizní norma a úprava uznávání cizích rozhodnutí o jejich zrušení. Obdobnými poměry se rozumějí některé druhy vztahů upravených v zahraničních právních řádech, které se mohou od české úpravy i značně lišit. Např. francouzská úprava umožňuje uzavřít obdobný vztah i mezi osobami různého pohlaví (pacte civil de solidarité – PACS). Protože tento institut je upraven jen v některých státech, jeho náplň je přitom upravena odchylně, jeví se jako nejvhodnější použití práva státu místa uzavření. Účinky registrovaného partnerství a obdobného poměru se rozumějí obecně vznik a změny v právech a povinnostech osob v důsledku uzavření tohoto vztahu. Pro osobní a majetkové poměry se to stanoví výslovně.“ [7] Dle žalobců z uvedeného vyplývá, že zákonodárce počítal s rozlišením institutů registrovaného partnerství a manželství nikoli na základě pohlaví partnerů a manželů, nýbrž na základě charakteru těchto institutů a práv a povinností z těchto institutů vyplývajících. Registrovaným partnerstvím a obdobnými svazky zákonodárce nezamýšlel jen jakékoliv stejnopohlavní svazky, nýbrž stejnopohlavní i heterosexuální svazky, z nichž partnerům vyplývá omezenější rozsah práv a povinností, než které vyplývají z manželství. [8] Žalobci rovněž upozornili na to, že v nizozemském právu existuje jak institut manželství, tak i institut registrovaného partnerství. Oba dva instituty jsou přitom otevřeny jak pro heterosexuální tak i pro stejnopohlavní páry. Považují tedy za kuriózní, že z výše uvedených institutů by při přijetí argumentace správních orgánů vyplývalo, že jako manželství by bylo v České republice uznáno jen heterosexuální manželství, zatímco registrované partnerství (bez ohledu na to, zda by šlo o registrované partnerství stejnopohlavní či heterosexuální) a stejnopohlavní manželství by byly uznávány jen jako registrované partnerství. Rozdíl je přitom činěn čistě na základě sexuální orientace manželů. [9] Podle názoru žalobců jsou rozhodnutí zvláštní matriky i žalovaného v rozporu s právními předpisy, neboť porušují zákaz diskriminace stanovený v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášené na území České republiky ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), tedy v rozporu s mezinárodní smlouvou dle čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“). [10] Zákaz diskriminace stanovený v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 Úmluvy je dle žalobců nutné vztáhnout i na rozdílné zacházení z důvodu sexuální orientace. Rozdílné zacházení z důvodu sexuální orientace je přitom dáno v důsledku skutečnosti, že žádost žalobců byla zamítnuta s odkazem na skutečnost, že se jedná o stejnopohlavní manželství. Pokud by podobnou žádost podal heterosexuální pár, nebyla by jejich žádost z uvedeného důvodu zamítnuta. 4 pokračování 29 A 122/2015 [11] Žalobci se domnívají, že neexistují žádné zvláštního zřetele hodné důvody, které by odůvodnily rozdílné zacházení se stejnopohlavním párem. Skutečným problematickým bodem je tedy homosexuální orientace žalobců. Na straně žalobců tak došlo k porušení zákazu diskriminace z důvodu, že bylo o jejich žádosti fakticky rozhodnuto čistě s ohledem na jejich sexuální orientaci. [12] Závěrem žalobci poukázali na to, že žalobce b) je občanem Nizozemského království, a nabízí se proto otázka, zda přístupem a rozhodnutím českých správních orgánů nedošlo i k porušení práva Evropské unie. Žalobci přitom mají za to, že splnili veškeré předpoklady stanovené právními předpisy České republiky pro zápis jimi v Nizozemí uzavřeného stejnopohlavního manželství do matriky v České republice. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [13] Ve vyjádření k žalobě žalovaný poznamenal, že žalobci opakují stejně důvody