6 Ads 156/2011 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 8/2017- 54 - text  8 29 Ad 8/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: Staves.cz, družstvo, IČO 26246449 sídlem Lipová 370/6, 602 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D. sídlem Zahradnická 223/6, 603 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1680/1.30/16-6, sp. zn. S8-2015-538 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj rozhodnutím ze dne 23. 11. 2016, č. j. 15696/8.30/15-24, sp. zn. S8-2015-538, shledal, že žalobce se dopustil správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, tím, že umožnil fyzické osobě – A. Ch., narozený X, státní příslušnost Rumunsko, výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, neboť A. Ch. jakožto člen družstva Staves.cz v období od 11. 2. 2015 do 27. 2. 2015 vykonával na pracovišti Výstavba skladů – stavba CTP na adrese Bratří Štefanů v Hradci Králové závislou práci (pomocné a výkopové práce) mimo pracovněprávní vztah (výrok I.). Za spáchaný správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 60 000 Kč (výrok II.) a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III.). 2. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku přezkoumal citované rozhodnutí oblastního inspektorátu práce. Ve výroku II. o uložení sankce opravil zřejmou nesprávnost ve vymezení rozhodného znění ustanovení pro stanovení pokuty, text „do 30. 9. 2016“ nahradil textem „do 30. 9. 2015“. Ve zbytku odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce připomněl, že uvedený cizinec vykonával práci z titulu svého členství v družstvu. Podmínkou takového výkonu práce družstevníka pro družstvo není ze zákona uzavření pracovněprávního vztahu, tedy pracovní smlouvy. Nadále zde existuje obchodněprávní vztah členů družstva k družstvu, v rámci kterého může družstvo z času na čas plnit své úkoly vyplývající z jeho činnosti prostřednictvím svých členů tam, kde členství v družstvu není podmíněno pracovním poměrem člena družstva k družstvu. Uvedené nevylučuje ani § 579 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dle kterého podmiňují-li stanovy vznik členství pracovním poměrem k družstvu, může se členem družstva stát pouze osoba způsobilá k uzavření pracovní smlouvy. Stanovy žalobce však vznik členství pracovním poměrem člena k družstvu nepodmiňují. Členem žalobce se tak může stát i osoba nezpůsobilá k uzavření pracovní smlouvy. Povinnost vykonávat práci v pracovním poměru nemůže být dovozena ani z úmyslu zákonodárce. Pokud by zákonodárce zamýšlel zavést povinnost vykonávat práci družstevníků v pracovním poměru, pak by jistě explicitně tuto povinnost v zákoně uvedl. 4. Žalobce se ohrazuje vůči tvrzení žalovaného o vzniku členství v družstvu jako účelovém obcházení pracovněprávních předpisů. V družstvu Staves.cz jsou i členové, kteří práci pro družstvo nevykonávají, a naopak jsou zde i zaměstnanci s pracovní smlouvou, kteří nejsou členy družstva. 5. Tvrzení žalobce, že je nutno odlišovat zaměstnance v pracovním poměru od člena družstva, který pouze plní úkoly pro družstvo vyplývající z jeho předmětu činnosti a není zaměstnancem s pracovní smlouvou, podporují i některé veřejnoprávní předpisy. Žalobce se proto domnívá, že jeho členové mohou vykonávat práci pro družstvo vyplývající z předmětu činnosti družstva mimo pracovněprávní vztah. 6. V neposlední řadě žalobce uvedl, že nutnost vždy vykonávat práci pro družstvo v pracovním poměru by odporovala nejen smyslu ochranných ustanovení zákoníku práce, ale také samotnému zřízení družstva jako takového. Účelem zákoníku práce je nastavit pravidla vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to především z toho důvodu, že zaměstnanec je v tomto případě výrazně slabší smluvní stranou, je proto vhodné chránit ho v situacích, kdy by mohl zaměstnavatel zneužít svou ekonomickou či právní sílu. Situace, kdy nejde o zaměstnance, ale o člena družstva, je však naprosto odlišná. 7. Družstevník jako takový není zaměstnancem družstva, nýbrž jeho členem, což je postavení výrazně odlišné od postavení zaměstnance. Družstevníci se dobrovolně sdružují za určitým účelem, a k dosažení tohoto účelu vkládají do družstva vklad v podobě členského příspěvku, za to jim následně náleží odměna a podíl na zisku. Družstevník tedy není družstvu přímo podřízen. Nelze říct, že by družstevník byl ve slabším postavení. Neexistuje proto důvod, aby byl družstevník chráněn zákoníkem práce. Bylo by absurdní pokutovat družstvo a jeho členy za to, že sami sebe nechrání. Pokud by družstevníci měli zájem na větší právní a ekonomické ochraně při výkonu práce, jistě by prostřednictvím svého práva hlasovat na členské schůzi toto opatření prosadili. Plnění úkolů družstevníka pro družstvo nesplňuje kumulativně všechny znaky závislé práce, a to především vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Takový vztah v sobě zahrnuje kromě dávání pokynů také to, že v případě nesplnění těchto pokynů může přijít nějaká sankce. Družstevníkovi družstva, jehož členství není podmíněno pracovněprávním vztahem, žádná sankce nehrozí. 8. Na podporu svých tvrzení poukázal žalobce na odlišné závěry Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj. V rozhodnutí ze dne 21. 9. 2015, č. j. 14839/9.30/15-16, právě uvedený inspektorát práce konstatoval, že výkon práce družstevníků pro družstvo nemusí být podmíněn uzavřením pracovní smlouvy, mezi družstevníkem a družstvem existuje pracovní poměr nezaložený pracovní smlouvou. V Protokolu o kontrole ze dne 8. 7. 2016, č. j. 11590/9.71/16-8, kde byli při práci kontrolováni členové žalobce, citovaný inspektorát práce neshledal žádné nedostatky, a to ani z pohledu nelegální práce. 9. Žalobce se domnívá, že jmenovaný člen družstva mohl vykonávat práci pro žalobce z titulu svého členství mimo pracovněprávní vztah. Znaky závislé práce nebyly naplněny. Pokutu nelze považovat za přiměřenou, a to vzhledem k počtu kontrolovaných cizinců, jakož i k délce výkonu práce. 10. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí oblastního inspektorátu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 11. V doplnění žaloby ze dne 11. 7. 2017 žalobce poukázal na Protokol o kontrole vydaný opět Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 26. 6. 2017, č. j. 9504/9.71/17-8. Jak žalobce upozornil, i zde byli kontrolováni při práci členové žalobce, a to i z hlediska umožnění výkonu nelegální práce, přičemž opět nebyly zjištěny žádné nedostatky. Tedy i v tomto případě dospěl posledně citovaný inspektorát práce v totožné otázce k jinému závěru, než Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj v nynější věci. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Ve vyjádření k žalobě žalovaný předně odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí vzhledem k podobnosti žalobních námitek a námitek vznesených žalobcem během správního řízení. Pakliže vykonávaná práce naplní všechny znaky závislé práce, lze ji vykonávat pouze v pracovněprávním vztahu. Orgány družstva jsou kolektivní, tudíž není nutně zaručeno, že člen družstva požadující vyšší právní ochranu toto posílení skutečně docílí. Uvedené nicméně není rozhodné, neboť v daném případě bylo prokázáno, že se jednalo o závislou práci. Správní orgány při stanovení sankce přihlédly ke všem skutečnostem, pokuta je přiměřená. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 13. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí oblastního inspektorátu včetně řízení předcházejícího jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 14. Předmětem sporu je otázka, zda shora uvedený cizinec A. Ch. vykonával pro žalobce ve dnech 11. 2. 2015 až 27. 2. 2015 závislou práci mimo pracovněprávní vztah, tj. nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti. Žalobce přitom poukazuje na rozhodné znění právní úpravy týkající se práce člena družstva pro družstvo. 15. S rekodifikací soukromého práva (tedy od 1. 1. 2014) byl vypuštěn bez náhrady § 5 odst. 3 zákoníku práce, dle něhož platilo: „Pracovní vztahy mezi družstvem a jeho členy se řídí tímto zákonem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak3).“ Uvedená poznámka pod čarou pak odkazovala na § 226 (nyní zru