5 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 30/2016- 33 - text 10 pokračování 33 Ad 30/2016 33 Ad 30/2016-33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně Z. T., IČ ………….., se sídlem …………….., zast. JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2016, č.j. 500 207 193/315-RSO ve věci přeplatku na starobním důchodu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. I. Vymezení věci Žalobkyně brojila žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2016, č. j. 500 207 193/315-RSO (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly opětovně zamítnuty námitky žalobkyně ze dne 13. 11. 2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2014, č. j. 500 207 193, jímž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu pana O. F. (nar. dne ………….), zemřelého dne ………., a to za dobu od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012 ve výši 133 993 Kč. O námitkách žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí bylo poprvé žalovanou rozhodnuto dne 25. 2. 2015, č. j. 500 207 193/315-ISI (dále jen „prvotní rozhodnutí o námitkách“). Toto prvotní rozhodnutí o námitkách však bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2016, č. j. 33 Ad 12/2015-36 (dále jen „zrušující rozsudek“) s tím, že věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. V něm bylo vydáno nyní přezkoumávané napadené rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí Žalovaná uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu včetně podaných námitek a shrnula obsah spisového materiálu. Ze spisového materiálu je zřejmé, že zaměstnanec účastníka řízení, pan O. F., požádal dne 17. 2. 2010 prostřednictvím Městské správy sociálního zabezpečení Brno o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku od data 19. 2. 2010. Při podání této žádosti uvedl, že od požadovaného dne přiznání starobního důchodu nebude vykonávat výdělečnou činnost, a nebude rovněž vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Starobní důchod podle ustanovení 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dáte jen „ZDP“) mu byl přiznán rozhodnutím žalované č. j. 500 207 193 ze dne 19. 5. 2010, a to od data 19. 2. 2010. Dne 8. 10. 2013 byla žalované doručena žádost pana O. F. o úpravu starobního důchodu za dobu výdělečné činnosti s poznámkou, že výplata starobního důchodu podle ustanovení § 31 ZDP nebyla dosud zastavena, neboť hlášení zaměstnavatele o zaměstnávání poživatele tohoto druhu důchodu bylo podáno opožděně, neboť tento do zaměstnání nastoupil již dne 15. 3. 2011. K této žádosti pana O. F. byl připojen evidenční list důchodového pojištění za rok 2012, podle něhož byl zaměstnán po celý kalendářní rok 2012, výše jeho vyměřovacího základu činila 97 351 Kč. Další přílohou žádosti pana O. F. o úpravu jeho starobního důchodu byl formulář „Hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu“, podle něhož byl pan O. F. zaměstnancem účastníka řízení od 15. 3. 2011. Na základě zjištěných skutečností vydala žalovaná dne 25. 10. 2013 rozhodnutí č. j. 500 207 193, jímž byla podle ustanovení 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. panu O. F. uložena povinnost vrátit žalované přeplatek na starobním důchodu za období od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012 ve výši 133 993 Kč. Po vydání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 10. 2013, č. j. 500 207 193 však pan O. F. dne ... zemřel, a to dříve, než byly zařízeny srážky z jeho důchodu. Dne 19. 5. 2014 byla pohledávka přeplatku na starobním důchodu pana O. F. ve výši 133 993 Kč přihlášena do řízení o projednání dědictví, a to u Společné notářské kanceláře JUDr. D. M. v Brně; spolu s tím požádala žalovaná o sdělení výsledku dědického řízení, neboť na výplatě starobního důchodu pana O. F. byl evidován nedoplatek ve výši 8 257 Kč. Následně žalovaná obdržela od JUDr. M. sdělení ze dne 4. 6. 2014, podle něhož bylo na základě pravomocného usnesení řízení ve věci dědictví po panu O. F. zastaveno, protože tento zanechal majetek nepatrné hodnoty. Dne 9. 10. 2014 obdržela žalovaná sdělení MSSZ v Brně ze dne 3. 10. 2014 o tom, že se téhož dne dostavil pan Z. F., syn pana O. F., který předložil usnesení JUDr. M. o vypořádání dědictví a požádal o vyplacení dosud nevyplacené částky důchodu ve výši 8 257 Kč, neboť je jediným dědicem po zemřelém panu O. F.; doložené usnesení o vypořádání dědictví toto jeho podání dokládá. Podle ustanovení § 37 odst. 2 ZDP výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 ZDP, což je případ zaměstnance účastníka řízení, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanci účastníka řízení nenáležel starobní důchod podle ustanovení § 31 ZDP v době od 15. 3. 2011 (počátek zaměstnání u účastníka řízení) až do data 6. 8. 2012 (dosažení důchodového věku). Žalovaná dále poukázala na ustanovení § 35a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. a ustanovení § 31 odst. 1 písm. g) téhož zákona, a poté vyložila obsah ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Žalovaná uložila povinnost k vrácení přeplatku ve výši 133 993 Kč za shora uvedené období nejprve panu O. F., neboť částky vypláceného starobního důchodu podle ustanovení § 31 ZDP přijímal, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byly vyplaceny neprávem. Vzhledem k tomu, že pan O. F. dne ... zemřel, vydala žalovaná napadené rozhodnutí ze dne 3. 11. 2014, kterým byla povinnost k úhradě přeplatku uložena účastníku řízení, když do úvahy bylo vzato ustanovení § 118c zákona č. 582/1991 Sb., podle něhož jestliže zaměstnavatel i příjemce důchodu způsobili, že důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, odpovídají orgánu sociálního zabezpečení za vrácení přeplatku na důchodu společně a nerozdílně; zaměstnavatel a příjemce důchodu se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Pří vydání napadeného rozhodnutí ze dne 3. 11. 2014 se žalovaná řídila úvahou, že za vznik přeplatku je primárně sice odpovědný pan O. F. (jemuž byla povinnost k úhradě přeplatku na důchodové dávce uložena jako prvnímu), který si z okolností případu musel být vědom toho, že důchodové dávky přijímá neoprávněně, neboť je současně výdělečně činný, nicméně za vznik přeplatku je rovněž sekundárně odpovědný účastník řízení, který nesplnil svou povinnost danou mu ustanovením § 41 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec účastníka řízení dne ... zemřel, byla povinnost k úhradě přeplatku na dávkách důchodového pojištění uložena žalobkyni. Žalovaná dále poukázala na ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. (ohlašovací povinnost zaměstnavatele o skutečnosti, že zaměstnává příjemce předčasného starobního důchodu). Ze spisového materiálu je zřejmé, že pan O. F. byl zaměstnán u žalobkyně již od 15. 3. 2011, ohlašovací povinnost však nebyla splněna řádně a včas do osmi dnů od zahájení pracovního poměru pana F.; naopak byla splněna s velkým časovým odstupem až dne 2. 10. 2013 v souvislosti se žádostí pana O. F. o úpravu svého starobního důchodu. Žalovaná dále poukázala na závěry obsažené ve zrušujícím rozsudku. Vzhledem k tomu, že odpovědnost příjemce dávky za vznik přeplatku na této dávce upravená ve zmíněném ustanovení je odpovědností subjektivní, nese příjemce dávky odpovědnost za vznik přeplatku tehdy, pokud vznik přeplatku zavinil. K naplnění prvku zavinění žalovaná uvedla, že z výpisu z obchodního rejstříku pořízeného prostřednictvím veřejné datové sítě vyplývá, že žalobkyně byla do obchodního rejstříku zapsána dne 16. 4. 2007. Jediným jednatelem je po celou dobu její existence pan Z. F. Výpisem z technologického centra Ministerstva vnitra žalovaná ověřila, že pan Z. F. je synem zemřelého zaměstnance žalobkyně, pana O. F.; uvedené vyplývá rovněž ze skutečnosti, že jednatel účastníka řízení doložil usnesení JUDr. M. o vypořádání dědictví po zemřelém panu O. F. jakožto jeho syn. Zemřelý pan Franc a jednatel žalobkyně, pan Z. F., neměli společné bydliště, což bylo ověřeno výpisy z evidence obyvatel. Vzhledem ke skutečnosti, že pan O. F. byl otcem jednatele žalobkyně, pana Zdeňka F., má žalovaná za to, že pan Z. F., jakožto jednatel žalobkyně, musel vědět o tom, že jeho otec je poživatelem starobního důchodu podle ustanovení § 31 ZDP. Tomuto tvrzení svědčí kladně i skutečnost, že námitky proti prvotnímu rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 11. 2014 podával za žalobkyni pan Z. F., přičemž v podaných námitkách uvedl, že „pan O. F. dne ... zemřel a ... bylo uzavřené dědictví a ani v tomto nebylo nic nárokováno nic ze strany ČSSZ přesto, že se i v dědickém řízení jednalo o nevyplaceném důchodu ve výši 8 257 Kč“. Z fyzického propojení osoby jednatele žalobkyně v osobě syna zemřelého pana O. F., který sám ve svých námitkách uvád