4 As 1/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 8/2018- 38 - text 7 29 A 8/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: Kuchyně – Ševčík, s. r. o., IČ: 283 06 619 sídlem Nádražní 674, Hrušovany nad Jevišovkou zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Holubem sídlem Kopečná 14, Brno proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2017, čj. ČOI 124580/17/O100, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí průběhu správního řízení 1. Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského se sídlem v Brně (dále jen „inspektorát“), ze dne 26. 7. 2017, čj. ČOI 1004525/17/3000/R/Nev, byla žalobci uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč za: naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu § 24 odst. 7 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a porušení ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele, čehož se dopustil tím, že dne 1. 9. 2016 umístil na své internetové stránky https://www.facebook.com/GranditaliaCZ text ve znění „V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM“, ačkoliv k tomu nebyl legitimní důvod. 2. Podané odvolání žalovaná zamítla a rozhodnutí inspektorátu potvrdila. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. V žalobě ze dne 15. 1. 2018 napadl žalobce rozhodnutí v plném rozsahu a uvedl následující žalobní body. Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci, žalovaný se nevypořádal se se všemi námitkami žalobce a jeho odůvodnění je nepřezkoumatelné. V řízení došlo k porušení ustanovení o řízení. 4. Žalobce rozporoval, že by umístění předmětného textu naplňovalo příslušnou skutkovou podstatu, jelikož jednoznačně deklaroval svůj osobní názor a postoj k proimigrační evropské politice. Statutární zástupce žalobce k tomuto kroku přistoupil po negativní zkušenosti, kdy byl imigranty několikrát napaden. Svým činem poukázal na zvyšující se počet ekonomických imigrantů a nekontrolovatelnost jejich jednání ze strany státních orgánů (nogo zóny). Toto prohlášení učinil na facebookových stránkách určených primárně pro své přátele, nebylo součástí oficiálních webových stránek či dokonce není deklarováno na samotné provozovně. 5. Žalobce označil za nepřezkoumatelnou premisu správních orgánů, že došlo k potencionální diskriminaci spotřebitele, jelikož tento závěr nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Rovněž uvedl jako nepřezkoumatelný ten závěr, když správní orgány uvedly, že se někteří návštěvníci restaurace mohli obávat, že se k nim žalobce bude chovat nepřátelsky. 6. Správní orgány sankcionují vyjadřování osobního a politického názoru, což označil za šikanózní jednání, které potlačuje vyjadřování svobodného názoru. Dle žalobce se rozhodování správních orgánů pohybovalo v rovině vyjádření jejich politického názoru, nikoliv v rovině hledání potencionální diskriminace fyzických osob. 7. Zdůraznil, že v provozovně nikoho nelegitimuje, tudíž nemůže posuzovat, zda se jedná o imigranty. Ve skutečnosti obsluhuje každého a vůči žádnému z hostů se nechoval nevhodně. Návštěvníci, kteří se mohli cítit dotčeni, mohli provozovnu nenavštívit. 8. Za výrazné pochybení označil, že správní orgány neprovedly šetření na místě, aby zjistily, zda k diskriminaci skutečně dochází. Rozhodnutí o sankci označil rovněž za nepřezkoumatelné, jelikož se žalovaná nevypořádala se všemi námitkami a nepřihlédla ke všem polehčujícím okolnostem. III. Vyjádření žalované 9. V podání ze dne 5. 3. 2018 se žalovaná vyjádřila následovně. 10. Žalovaná při výkladu pojmu diskriminace vycházela z judikatury Nejvyššího správního soudu a zabývala se tím, zda žalobce rozlišoval mezi spotřebiteli nacházejícími se ve srovnatelné situaci, zda pro takové rozlišování měl ospravedlnitelné důvody, tedy zda sledoval legitimní cíl a zda použité prostředky byly přiměřené. Dospěla k závěru, že žalobce deklaroval, že neuvaří osobám, které budou jiného než českého původu (tím hůře, pokud budou muslimského vyznání). Žalobce sledoval legitimní cíl (vyjádření nesouhlasu s migrační vlnou), nicméně použil nepřiměřené prostředky. 11. Učiněné prohlášení se mohlo dotknout důstojnosti spotřebitelů. Žalobce nikde nedeklaroval, že by se toto prohlášení mělo týkat pouze osob, které se chovají nevhodně. Zároveň spotřebitelé nemohli předpokládat, že toto opatření nebude také aplikováno v praxi. 12. Přestože žalobce své hosty nijak nelegitimuje, tak žalovaná uvedla své přesvědčení, že u některých osob je jejich původ či náboženské vyznání patrné na první pohled. Za důležitý aspekt označila, že spotřebitelé nečeského původu nebo muslimského vyznání mohou po přečtení příspěvku upustit od záměru navštívit provozovnu žalobce. 13. Žalovaná se rovněž domnívá, že nebylo třeba provádět šetření na místě, jelikož vyjádření žalobce na facebooku postačuje k prokázání porušení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Tyto stránky byly navíc přístupné jakémukoliv spotřebiteli a žalobce je používal k prezentaci svých služeb. Šlo tedy o zdroj informací pro spotřebitele. 14. Nebylo upřeno právo, aby se žalobce cítil v nebezpečí před migrační vlnou, nemůže ovšem předsudečně vycházet z toho, že jakýkoliv imigrant muslimského vyznání představuje nebezpečí ve vztahu k návštěvě jím provozované restaurace. Žalovaná pouze sleduje dodržování zákonných povinností a chrání spotřebitele jako slabší stranu. 15. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. IV. Jednání před Krajským soudem v Brně 16. Dne 11. 2. 2020 proběhlo ve věci jednání. Žalobce i žalovaný setrvali na dosavadních stanoviscích k věci. Žalobce prostřednictvím svého jednatele T. Š. zdůraznil, že z jeho strany nedošlo k žádné diskriminaci, pouze deklaroval svůj politický názor, nesouhlas s proimigrační politikou, která způsobuje bezpečnostní riziko. Poukázal na politiku kancléřky Merkelové, na teroristické útoky. Jednatel žalobce měl v zahraničí i v České republice negativní zkušenosti s arabsky vyhlížejícími lidmi, došlo i k tomu, že mu na diskotéce drželi nůž na krku. Byť se jeho názor může jevit jako kontroverzní, má právo ho vyjádřit. Zveřejnil ho pouze na facebooku, který sledují stálí hosté z důvodu zjištění jídelníčku. Nelze předpokládat, že by tyto stránky sledovaly osoby, které by se jejich obsahem mohly cítit diskriminovány, tedy imigranti a lidé vyznávající islám. Žalobce nikdy ze své restaurace nevykázal žádného hosta. Pokud by někdo do jeho restaurace jít nechtěl, má v místě možnost navštívit jiné podniky, které poskytují stravování. Ze strany správních orgánů nebyla u žalobce provedena žádná fyzická kontrola, v řízení se vycházelo pouze z poznámky na facebooku. Žalobce poukázal nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3212/18 s tím, že se jedná o obdobnou věc. V. Posouzení věci soudem 17. Krajský soud v Brně (dále také „soud“), v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále také „soudní řád správní“) bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalované, jakož i předcházející rozhodnutí inspektorátu včetně řízení předcházejícího jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 18. Ze spisu vyplývají následující relevantní skutečnosti. Dne 9. 9. 2016 inspektorát vyhotovil protokol o kontrole, ze kterého vyplývá, že bylo kontrolováno, zda žalobce odstranil nedostatek zjištěný při předchozí kontrole v roce 2015. Kontrolou internetových stránek byla zjištěna přítomnost stejného textu jako v roce 2015. Inspektorát dospěl k závěru o porušení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. 19. Proti tomuto závěru podal žalobce námitky, které inspektorát zamítl. Uvedl mimo jiné to, že přestože součástí příspěvku byla i část, která byla jen vyjádřením politického názoru, tak posuzovaný výrok nelze hodnotit jinak, než jako úmysl zacházet s určitými osobami méně příznivě. Internetová stránka je spjata s žalobcem, jelikož jsou na ní uváděny kontaktní údaje provozovny a dochází na ní k propagaci služeb žalobce. Po dalším (pro věc nepodstatném) procesním vývoji došlo k vydání rozhodnutí inspektorátu i navazujícímu napadenému rozhodnutí žalované. 20. Předně je třeba uvést, že soud se již totožným jednáním žalobce zabýval v souvislosti s umístěním stejného textu na internet v roce 2015. Ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2018 , čj. 29 A 115/2016-120, zamítl podanou žalobu. Proti tomuto rozsudku nebyla žalobcem podána kasační stížnost. V aktuálně posuzované věci soud neshledal žádné důvody, proč by se měl odchýlit od svého předchozího rozhodnutí. 21. Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) stanoví v čl. 17 právo na svobodu projevu. V odst. 2 stanoví, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písm