3 As 114/2016 — Nejvyšší správní soud

33 A 17/2020- 43 - text  pokračování 8 č. j. 33 A 17/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: M. K. sídlem X zastoupen JUDr. Hanou Novotnou, advokátkou sídlem Jaselská 202/19, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2020, č. j. JMK 20670/2020, sp. zn. S-JMK 13325/2020/OD/Šv, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) svou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2020, č. j. JMK 20670/2020, sp. zn. S-JMK 13325/2020/OD/Šv (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravně-správních činností (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 7. 1. 2020, č. j. ODSČ-38741/19-24, sp. zn. ODSČ-38741/19-SOB/V (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dále též „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla tov. zn. Jaguar, RZ: X, v rozporu s ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném stání, tedy porušení povinnosti řidiče podle ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, bylo Městskou policií Brno zjištěno dne 3. 4. 2019 v 11:37 hod. na pozemní komunikaci ulice Jaselská 19 v Brně, kdy neznámý řidič vozidla nerespektoval dopravní značkou stanovený „Zákaz stání“ (B 29) v době blokového čištění pozemní komunikace a přilehlých parkovacích ploch. 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Ve vztahu k odvolacím námitkám pak uvedl, že právem chráněný zájem spočívá v nyní projednávané věci v dodržování pravidel silničního provozu. Jeho účastník není podle žalovaného oprávněn sám posuzovat, zda se bude dopravním značením řídit, resp. zda je platné či nikoliv. Pro účely posouzení odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupek je pak rozhodné, že byly neznámým řidičem naplněny znaky přestupku, přičemž společenská škodlivost není zcela vyloučena. 5. Kromě toho žalovaný zdůraznil, že ústavní konformita právní konstrukce sekundární odpovědnosti provozovatele vozidla byla již posouzena Ústavním soudem, který dospěl k závěru, že dotčená ustanovení zákona o silničním provozu jsou v souladu s ústavním pořádkem. V tomto směru nelze dovozovat nezákonnost prvostupňového rozhodnutí pouze proto, že jednání provozovatele vozidla nelze kvalifikovat jako pokus přestupku. 6. Současně žalovaný vycházel z toho, že skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností. Na základě dotčených ustanovení zákona o silničním provozu se proto ztotožnil se závěrem prvostupňového orgánu, že žalobce svým jednáním naplnil formální znaky přestupku provozovatele vozidla, protože nezajistil, aby byla ze strany neznámého řidiče dodržována pravidla silničního provozu. Stejně tak měl žalovaný za to, že bylo v řízení postupováno v souladu se zákonem. Žalobce na výzvu totožnost řidiče vozidla nesdělil, což odůvodňovalo zahájení řízení ve věci přestupku provozovatele vozidla. Pokuta pak byla uložena na samotné spodní hranici zákonného rozpětí, což lze považovat za přiměřené. III. Žaloba 7. Žalobce v žalobě s odkazem na svá předchozí vyjádření ve správním řízení namítal, že faktickému provedení blokového čištění nebránil, protože vozidlo bylo v rozhodnou dobu přeparkováno mimo oblast zákazu stání. Policejní dokumentace zachycuje místo spáchání přestupku mimo dobu provádění blokového čištění, což potvrdil také prvostupňový orgán. V této souvislosti žalobce marně navrhoval doplnění dokazování výslechem jedné z osob, která blokové čištění prováděla. Z toho důvodu navrhl provedení daného důkazu v řízení před soudem, a to za účelem posouzení důvodnosti žaloby. 8. Kromě toho žalobce argumentoval tím, že současná právní úprava neumožňuje spáchání přestupku provozovatele vozidla ve stádiu pokusu, ale naopak je založena na objektivním principu, tedy bez ohledu na zavinění. Současně žalobce brojil proti úvahám správních orgánů ohledně materiální stránky přestupku. Konkrétně poukázal na skutečnost, že samotnému provedení blokového čištění nijak nebránil, pročež jeho jednání postrádá společenskou škodlivost a nemělo by být postihováno. Při postihu přestupku provozovatele vozidla je podle žalobce nutné rovněž zohlednit, zda se nejedná pouze o snahu zajistit finanční příjem obecního rozpočtu. 9. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Podle jeho názoru je smyslem stanoveného zákazu stání zajištění volné plochy pro realizaci blokového čištění. Samotný časový úsek stanoveného zákazu stání reflektuje dobu, která je za tímto účelem potřeba. Musí být totiž zohledněna nejen doba nutná k samotnému čištění pozemní komunikace, ale také příjezdu dopravních vozidel a zařízení. 11. V této souvislosti žalovaný poukázal na možné důsledky přijetí výkladu žalobce tak, že kdyby každý řidič reagoval na stanovený zákaz stání tím, že by vozidlo přeparkoval až v okamžiku započetí blokového čištění, tak to by celý proces zákonitě zdrželo. Stejně tak je žádoucí, aby vozidla na daném místě neparkovala určitou dobu po dokončení mechanického čištění pozemní komunikace, a to ve vazbě na následné ruční dočištění. Je proto dán zájem na tom, aby byla dopravní značka zákazu stání respektována po celou dobu, která je na ni vymezena. 12. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že nemohl zaparkované vozidlo neustále sledovat, protože by si musel všimnout strážníků Městské policie Brno, kteří se na ulici zdržovali přinejmenším 45 minut, neboť museli opatřit veškerou fotodokumentaci prokazující neoprávněné státní vozidla. Během dané doby se však k vozidlu nikdo nedostavil. Spáchání pokusu přestupku provozovatele vozidla je pak podle žalovaného z logiky věci vyloučeno. Žalobci dále nic nebránilo v tom, aby řidiče vozidla na výzvu správního orgánu označil, což neučinil. Prvostupňový orgán tak postupoval v souladu se zákonem, přičemž naplnění materiální stránky přestupku dostatečně zdůvodnil. Proto žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, ve které v návaznosti na argumentaci obsaženou v žalobě uvedl, že v pravidelných intervalech kontroloval situaci na pozemní komunikaci, aby vozidla včas přeparkoval a nevytvářel tak překážku pro blokové čištění. Současně žalobce doplnil, že většina provozovatelů vozidel není z důvodu svých pracovních povinností schopna v denní dobu neustále kontrolovat, zda již blokové čištění započalo či nikoliv. Hypotetická situace, se kterou žalovaný pracoval, je proto krajně nepravděpodobná. 14. Co se týče přítomnosti strážníků Městské policie Brno, žalobce jim nevěnoval pozornost, a to rovněž ve vazbě na umístění vozidla a rušivé vlivy spojené s čištěním pozemní komunikace. Závěrem žalobce opětovně zdůraznil, že nelze akceptovat praxi spočívající v postihování řidičů či provozovatelů vozidel za neoprávněné stání dlouhou dobu předtím, než je blokové čištění fakticky započato. Důvodem je skutečnost, že takové jednání nevykazuje potřebnou míru společenské škodlivosti. Proto žalobce na podané žalobě setrval. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 15. Ve správním spisu se nachází zejména oznámení přestupku a policejní fotodokumentace zachycující zaparkované vozidlo žalobce reg. zn. X v čase 11:37 – 11:45 hod., včetně umístěných dopravních značek stanovujících zákaz stání dne 3. 4. 2019, a to v době od 10:00 hod. do 14:30 hod. Na základě těchto podkladů byl žalobce jako provozovatel vozidla vyzván dne 4. 6. 2019 k úhradě určené částky nebo ke sdělení údajů o totožnosti řidiče. Jelikož žalobce na danou výzvu nereagoval, bylo vydáno usnesení prvostupňového orgánu ze dne 12. 11. 2019, kterým bylo podezření ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve vztahu k nezj