9 As 142/2018 — Nejvyšší správní soud

33 A 22/2019- 41 - text pokračování 10 33 A 22/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: P. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. KUZL 85636/2018, sp. zn. KUSP 85636/2018/PŽÚ/Kli, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. KUZL 85636/2018, sp. zn. KUSP 85636/2018/PŽÚ/Kli, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Městského úřadu Holešov, odboru právního a Obecního živnostenského úřadu, ze dne 6. 11. 2018, č. j. HOL-29748/2018/P/ZUJ, sp. zn. HOL-0036/1790/2017/KPP, s e z r u š u j e. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) svou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. KUZL 85636/2018, sp. zn. KUSP 85636/2018/PŽÚ/Kli (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o odvolání“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Holešov, odboru právního a Obecního živnostenského úřadu (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 6. 11. 2018, č. j. HOL-29748/2018/P/ZUJ, sp. zn. HOL-0036/1790/2017/KPP (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle dnes již neplatného ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 2. 2017 v době mezi 10:25 až 10:32 hod. v prodejně na čerpací stanici v Holešově, ul. X, úmyslně postupně odcizil 2 ks bonboniéry Ferrero Rocher v celkové hodnotě 325 Kč, 2 ks Ambi Pur v celkové hodnotě 410 Kč, 1 ks balení čistících ubrousků v hodnotě 64 Kč a 2 ks voňavých stromků Wunder Baum v celkové hodnotě 80 Kč, tedy úmyslně způsobil škodu na cizím majetku krádeží v celkové výši 912 Kč. 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit poškozenému V. B., nar. X, trvale bytem X (dále jen „poškozený“) částku ve výši 912 Kč jako náhradu škody způsobenou přestupkem, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Ve zbytku uplatněného nároku na náhradu škody, tj. co do částky ve výši 760 Kč, byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Napadené rozhodnutí 5. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Následně se již zabýval přezkumem prvostupňového rozhodnutí. Předně žalovaný uvedl, že spáchání přestupku bylo spolehlivě prokázáno. Pokud se jedná o odvolací námitky žalobce, byly v zásadě uplatněny již v předcházejícím průběhu správního řízení, které provázelo opakované zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Z toho důvodu bylo na dané námitky ze strany žalovaného dostatečně reagováno. 6. Mimo jiné žalovaný připomněl, že původní rozhodnutí prvostupňového orgánu byla zrušena z důvodu nesprávného použití právních předpisů. Pokud jedná o absenci popisu skutku v oznámení o zahájení řízení, žalovaný prvostupňovému správnímu orgánu jeho postup vytknul. Žalobce však mohl svá práva v odvolání a dalším průběhu řízení uplatnit, aniž by bylo nutné správní řízení opětovně zahajovat. 7. Z hlediska zjištění skutkového stavu měl žalovaný za to, že žalobce se ke spáchání přestupku v podstatě přiznal, přičemž rozporovat pouze výši škody, resp. výčet věcí, které měly být odcizeny. V tomto ohledu žalovaný mimo jiné zdůraznil, že provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné, přičemž sám žalobce sice namítal neprovedení důkazu výslechem osoby, která spolu s ním vstoupila do prodejny, ale nebyl schopen ji identifikovat. Stejně tak považoval žalovaný za nadbytečné zjišťovat tzv. neovlivnitelné ztráty v provozovně poškozeného. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobce je před odchodem z provozovny nikde neodložil. 8. Kromě toho žalovaný nepovažoval za vadu rozhodnutí skutečnost, že bylo z hlediska vymezení pojmu krádeže odkázáno na judikaturu Nejvyššího soudu z roku 1922. Pokud se jedná o nekonzistentnost postupu odvolacího správního orgánu, žalovaný doplnil, že prvostupňový správní orgán napravil vady, které mu byly ve zrušujících rozhodnutích vytknuty. III. Žaloba 9. V rámci vymezení žalobních bodů bylo předně namítáno, že žalovaný postupoval ve správním řízení nekonzistentním způsobem, pokud nejprve rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušil pro věcné vady, ale při svém dalším rozhodování či přezkumu k nim již nepřihlížel, přestože nebyly odstraněny. Stejným způsobem žalovaný postupoval v rámci napadeného rozhodnutí, kterým bylo opakované odvolání žalobce zamítnuto, přestože prvostupňový správní orgán vytýkané vady neodstranil. V důsledku toho mělo podle žalobce dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zásady legitimního očekávání. 10. Současně žalobce namítal podjatost oprávněné úřední osoby žalovaného, a to z toho důvodu, že ze správního spisu a postupu v řízení vyplývá, že k vydání napadeného rozhodnutí muselo dojít na základě nestandardního a zákulisního jednání či součinnosti správních orgánů. Konkrétně žalobce argumentoval tím, že mu či jeho zmocněnci mělo být v průběhu správního řízení ze strany úředních osob prvostupňového správního orgánu neformálně naznačováno, že řešení jeho právní věci je s odvolacím správním orgánem dohodnuto, přestože nebyly původně vytýkané vady rozhodnutí ve věci přestupku odstraněny. 11. Závěrem žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu namítal porušení zásady in dubio pro reo, neboť nebylo spolehlivě prokázáno, že se dopustil přestupku tak, jak je popsáno ve výroku a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. 12. Na základě výše uvedeného pak žalobce navrhl, aby krajský soud napadeného rozhodnutí zrušil, uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů soudního řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 13. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Pokud se jedná o jednotlivé žalobní námitky, nebyly podle žalovaného jednoznačně vymezeny. K tomu žalovaný předně uvedl, že o spáchání přestupku žalobcem nebyly dány žádné pochybnosti. Skutkový děj je zachycen na kamerovém záznamu a je podpořen následným zjištěním ze strany poškozeného. Žalobci navíc bylo kladeno za vinu odcizení pouze takového množství stromků Wunder Baum, které sám uvedl, přičemž u zbývajícího zboží nevyvstaly v tomto směru žádné pochybnosti, neboť jeho jednání bylo zachyceno kamerovým systémem a zboží při následné kontrole chybělo poškozenému. Žalobci nic nebránilo v tom, aby správním orgánům sdělil identifikační údaje osoby, která se spolu s ním v provozovně pochybovala, hovořila a přijela stejným vozidlem, což neučinil. Provádění dalších důkazů by bylo podle žalovaného nadbytečné. 14. O náhradě škody bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Pokud se jedná o neuvedení bankovního účtu, na který má být částka odpovídající způsobené škodě uhrazena, nejedná se o vadu rozhodnutí, přičemž žalovaný na danou námitku žalobce dostatečně reagoval. Co se pak týče tvrzené podjatosti oprávněné úřední osoby odvolacího správního orgánu, žalovaný k tomu doplnil, že žalobce vychází pouze z tvrzení jeho zmocněnce, který dne 3. 4. 2018 nahlížel do správního spisu. Žalobce však ani v následujícím průběhu správního řízení námitku podjatosti neuplatnil. Kromě toho žalovaný zdůraznil, že oprávněná úřední osoba nemá žádný osobní, věcný či jiný zájem na výsledku řízení, přičemž její vztah vůči pracovníkům prvostupňového správního orgánu je pouze formálního charakteru. Podjatost pak nelze dovozovat pouze z toho, že bylo vydáno napadeného rozhodnutí, které je pro žalobce nepříznivé. 15. Proto žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 16. Ve správním spisu se nachází oznámení přestupku a úřední záznam ze dne 21. 2. 2017, ve kterém je obsažen podrobný popis kamerového záznamu zachycujícího vnitřní prostory provozovny benzinové stanice. V této souvislosti je součástí policejní dokumentace rovněž elektronický nosič dat (CD), na kterém je kamerový záznam obsažen, a úřední záznam o ohledání místa přestupku ze dne 6. 2. 2017, obsahující rovněž sadu fotografií vytvořených z kamerového záznamu. 17. Kromě toho jsou ve správním spisu založeny úřední záznamy ze dne 21. 2. 2017 a ze dne 27. 2. 2017, ze kterých vyplývá, že oznamovatelka přestupku A. S., nar. X (dále jen „prodavačka BČS“), poznala na předložené fotografii ze strany PČR muže (žalobce), který měl v rozhodný den odcizit z regálů zboží. Totožnost žalobce byla zjištěna z kamer