6 Afs 399/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 118/2018- 62 - text  5 29 Af 118/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: KONREO, v. o. s., IČO 04706498 sídlem Dobrovského 1310/64, 612 00 Brno insolvenční správce společnosti FAU s. r. o., IČO 49610431 sídlem Pekařská 1639/79a, 747 05 Opava zastoupený advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018, č. j. 32996/18/5100-41453-711400 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 23. 9. 2016 vydal Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) šest zajišťovacích příkazů na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období měsíců května až října 2013. Odvolání podaná žalobcem proti těmto zajišťovacím příkazům žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 10. 2016, č. j. 46427/16/5100-41453-711400. Téhož dne (23. 9. 2016) vydal správce daně za účelem vymožení povinnosti stanovené žalobci zajišťovacími příkazy šest exekučních příkazů. Následně dne 14. 12. 2016 Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. KSOS 39 INS 23265/2016-A53 zjistil úpadek žalobce a prohlásil konkurs na jeho majetek. Správce daně posléze vydal dne 7. 2. 2017 šest dodatečných platebních výměrů na DPH za zdaňovací období měsíců května až října 2013. Výše stanovené daně (217 986 786 Kč) odpovídala částce, k jejíž úhradě byl žalobce vyzván zajišťovacími příkazy. Splatnost doměřené daně byla ve výroku dodatečných platebních výměrů stanovena k okamžiku jejich doručení daňovému subjektu. Dodatečné platební výměry byly doručeny dne 7. 2. 2017. Žalobcovo odvolání proti dodatečným platebním výměrům žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41871/17/5300-22442-711492, žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 7. 2022, č. j. 29 Af 92/2017-201. Řízení o kasační stížnosti proti tomuto rozsudku je u Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) vedeno pod sp. zn. 6 Afs 255/2022. 2. Proti zajišťovacím příkazům se žalobce bránil správní žalobou. Na jejím základě Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 22 Af 9/2017-84, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016 a všechny zajišťovací příkazy. Rozsudek byl žalovanému doručen dne 4. 7. 2017. Žalobce následně podáním ze dne 24. 8. 2017 uplatnil u správce daně námitku proti převedení přeplatku, který mu měl vzniknout v důsledku neoprávněně provedené daňové exekuce. Správce daně rozhodnutím ze dne 14. 9. 2017, č. j. 149646/17/4300-12715-050550, námitku zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které však žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 7. 2018, č. j. 32996/18/5100-41453-711400, zamítl a rozhodnutí správce daně o námitce potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného směřuje podaná žaloba. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce po rekapitulaci shora uvedených skutkových okolností uvedl, že došlo k nezákonnému posouzení možnosti převedení přeplatku vzniklého ve výši 54 951 773,70 Kč z důvodu zrušení zajišťovacích příkazů na úhradu správcem daně tvrzeného daňového nedoplatku žalobce. Neoprávněné jednání správce daně (provedení daňové exekuce na základě nezákonných zajišťovacích příkazů) bylo vymezeno správně. Použití takto exekučně vymoženého plnění na úhradu daňového nedoplatku vzniklého doměřením daně však již bylo nezákonné. Takový postup by byl zákonný pouze tehdy, pokud by zajišťovací příkazy byly vydány v souladu se zákonem. Tyto však byly pro rozpor se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, zrušeny soudem. Pokud by nezákonné zajišťovací příkazy nebyly vydány, nevyvolalo by doměření DPH účinky dle § 168 odst. 4 daňového řádu. Dodatečné platební výměry by se tak staly splatnými dle § 143 odst. 5 daňového řádu až ve lhůtě 15 dnů od nabytí jejich právní moci. 4. Zrušením zajišťovacích příkazů nabyly dodatečné platební výměry de iure právní moci až dne 26. 9. 2017 a splatnými se staly až dne 11. 10. 2017. Nebylo tak možné, aby správce daně již ke dni 7. 2. 2017 převedl exekučně vymožené plnění na tyto daňové nedoplatky. Žalovaný k této argumentaci sice dodal, že žalobce měl v dané době též splatný nedoplatek z titulu ručení za DPH nezaplacenou společností VERAMI International Company s. r. o., takové tvrzení je však zcela irelevantní. Oprávněnost užití přeplatku nelze odůvodnit obecnou existencí jiných nedoplatků (navíc též sporných). Přeplatek musí být započten na konkrétní nedoplatek. 5. K otázce splatnosti dodatečného platebního výměru vydaného v návaznosti na předchozí zajišťovací příkaz žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Afs 399/2017-26, č. 3735/2018 Sb. NSS, věc AB CHEMITRANS, podle něhož je § 168 odst. 4 daňového řádu speciálním ustanovením vůči § 143 odst. 5 téhož zákona, avšak jen v tom rozsahu, že nepočítá s patnáctidenní pariční lhůtou; nemodifikuje však pravidlo, že daň stanovená správcem daně dodatečným platebním výměrem se stává splatnou až tehdy, nabude-li toto rozhodnutí právní moci. Ke dni 7. 2. 2017 tak žalobce žádný daňový nedoplatek z titulu doměření DPH vůči správci daně neměl. Jeho povinnost uhradit dodatečně stanovenou DPH se stala splatnou až s nabytím právní moci rozhodnutí o odvoláních podaných proti dodatečným platebním výměrům. V tomto ohledu současně nelze přihlédnout k datu splatnosti doměřené DPH nezákonně stanovenému v jednotlivých dodatečných platebních výměrech. Splatnost jakéhokoli daňového nedoplatku je stanovena právními předpisy bez ohledu na jakékoli rozhodnutí správce daně. Takové rozhodnutí nemůže daňovému subjektu závazně stanovit jinou lhůtu pro zaplacení daňové povinnosti, než jaká vyplývá z právního předpisu. Takové pochybení správce daně navíc nemůže jít k tíži žalobce. 6. Správce daně vedle toho není oprávněn použít žádné plnění, které od daňového subjektu získal v rozporu se zákonem. Opačný výklad vede ke zcela absurdním závěrům. Správce daně by de facto nebyl nijak reálně omezen v možnostech vymáhání plnění od daňových subjektů. 7. Žalobce dále namítl, že správce daně nebyl po prohlášení konkursu na majetek žalobce dne 14. 12. 2016 oprávněn ke dni 7. 2. 2017 převést nezákonně exekučně vymožené plnění na daňový nedoplatek na doměřenou DPH, protože takový postup je jednak v rozporu s principem omezení započtení po prohlášení konkursu, jednak na tento postup nelze aplikovat § 242 odst. 2 daňového řádu. Přeplatek vznikl na základě nezákonné exekuce, pročež není přeplatkem vzniklým na základě daňových povinností, a ke dni 7. 2. 2017 nebyl u žalobce evidován splatný daňový nedoplatek. 8. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 5. 2022 žalovaný vycházel z argumentace uvedené již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 10. V replice ze dne 11. 8. 2022 žalobce setrval na již dříve uplatněných tvrzeních. Poukázal též na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2019, č. j. 29 Af 102/2016-335, ohledně shora zmiňovaných ručitelských výzev. Zdůraznil, že orgány finanční správy nemohou těžit ze své vlastní protiprávní činnosti. Ze strany žalovaného se jedná o přepjatý formalizmus. V. Posouzení věci 11. Soud bez nařízení jednání [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“)] přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správce daně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 12. V dané věci je předmětem sporu převedení přeplatku spočívajícího ve finančních prostředcích exekučně vymožených na základě posléze soudem zrušených zajišťovacích příkazů. 13. Žalobce v prvé řadě namítl, že ke dni 7. 2. 2017, kdy došlo k vydání dodatečných platebních výměrů na DPH, neměl vůči správci daně žádný splatný daňový nedoplatek z titulu doměření DPH, k převedení přeplatku na tento nedoplatek tak nemohlo dojít. 14. Při hodnocení tohoto žalobního bodu byly pro soud klíčovými princip presumpce správnosti rozhodnutí správních orgánů a limity soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu vymezené v § 75 odst. 2 s. ř. s. V tomto ohledu je nutno ve shodě s žalovaným konstatovat, že ve všech dodatečných platebních výměrech na DPH ze dne 7. 2. 2017 byla ve výroku stanovena splatnost doměřené daně v návaznosti na tehdy ještě existující vykonatelné zajišťovací příkazy, a to následujícím způsobem: „Doměřená daň včetně penále v celkové výši [...] je splatná v náhradní lhůtě v souladu s § 168 odst. 4 a § 251 odst. 3 daňového řádu ihned po doručení tohoto platebního výměru na účet správce daně číslo [...]“. Takto výslo