— Nejvyšší správní soud

62 Af 19/2022- 108 - text  2 62 Af 19/2022 62 Af 19/2022-108 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce: VYSSPA Sports Technology s.r.o. sídlem Skladová 2438/6, Plzeň zastoupen Mgr. Jiřím Čížkem, advokátem sídlem Dvořákova 44/38, Plzeň proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno za účasti: město Kuřim sídlem Jungmannova 968/75, Kuřim o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26.4.2022, č.j. ÚOHS-10301/2022/162, sp.zn. ÚOHS-R0039/2022/VZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Zadavatel (osoba zúčastněná na řízení) zadával v otevřeném řízení veřejnou zakázku „Městský stadion Kuřim – rekonstrukce“. Žalovaný ve vztahu k tomuto zadávacímu řízení rozhodoval o návrhu žalobce na přezkoumání úkonů zadavatele (návrh směřoval proti zadávacím podmínkám) a vydal usnesení (prvostupňové rozhodnutí) ze dne 18.3.2022, č.j. ÚOHS-09760/2022/510, sp.zn. ÚOHS-S0109/2022/VZ, kterým rozhodl, že se správní řízení podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016, o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu nedošlo ke složení kauce podle § 255 odst. 1 ZZVZ. Předseda žalovaného pak nyní napadeným rozhodnutím žalobcův rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Podle žalobce je napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. 3. Žalovaný podle žalobce pochybil tím, že nesprávně určil výši kauce podle § 255 odst. 1 ZZVZ, kterou byl žalobce v souvislosti s podáním návrhu na zahájení správního řízení povinen složit na účet žalovaného. Žalobce v rámci zadávacího řízení podal nabídku, v níž vyjádřil nabídkovou cenu v celkové výši 5 000 000 Kč, čímž naplnil hypotézu § 255 odst. 1 věty první ZZVZ, a tedy mu v souladu s tímto ustanovením vznikla povinnost složit na účet žalovaného kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele, tj. 50 000 Kč. Dovozuje-li žalovaný, že odstoupením žalobce ze zadávacího řízení ve smyslu § 47 odst. 4 písm. a) ZZVZ zanikla také nabídková cena, ze které by bylo možné kauci ve smyslu § 255 odst. 1 ZZVZ stanovit, jde podle žalobce o tvrzení liché. Žalobce je toho názoru, že nabídkovou cenu v zadávacím řízení stanovil, pročež měl žalovaný přijmout kauci ve výši podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ. 4. Žalovaný podle žalobce nesprávně interpretuje § 47 odst. 4 písm. a) ZZVZ stanovující, že odstoupením účastníka zadávacího řízení zaniká jeho účast v zadávacím řízení. Žalovaný dle žalobce nepřípustně rozšiřuje účinky odstoupení účastníka ze zadávacího řízení na § 255 odst. 1 ZZVZ upravující výši kauce spojené s podáním návrhu na zahájení správního řízení, ačkoli ZZVZ spojuje odstoupení účastníka zadávacího řízení toliko se zánikem jeho účasti v zadávacím řízení; je tedy zřejmé, že ZZVZ nespojuje odstoupení účastníka zadávacího řízení rovněž s odvoláním jeho nabídky, jak mylně dovozuje žalovaný. 5. Tvrdí-li dále žalovaný, že se žalobce v zadávacích řízeních vedených před žalovaným systematicky dopouští obcházení zákona a zneužití práva tím, že stanovuje celkovou nabídkovou cenu ve výši, ze které mu následně bude vypočítána nejnižší možná kauce pro podání návrhu dle § 255 odst. 1 věty první ZVVZ (tj. 50 000 Kč), jde o tvrzení liché a ničím nepodložené. 6. Žalobce tedy navrhuje, aby zdejší soud napadené a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 7. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a setrvává na závěrech, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. 8. K žalobní argumentaci stran určení výše kauce podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ žalovaný uvádí, že v době podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele již neexistovala nabídková cena, za kterou by byl žalobce ochoten uzavřít se zadavatelem smlouvu na zadávanou veřejnou zakázku, čímž žalobce zjevně projevil vůli nebýt svojí nabídkou dále vázán (včetně nabídkové ceny v ní uvedené). Žalovaný tedy nepochybil, konstatoval-li, že celkovou nabídkovou cenu navrhovatele (žalobce) k okamžiku podání návrhu nebylo možné stanovit, pročež mu vznikla povinnost podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ uhradit kauci v celkové výši 100 000 Kč. 9. Ve vztahu k žalobcem tvrzenému extenzivnímu výkladu § 47 odst. 4 písm. a) ZZVZ upravujícímu odstoupení účastníka ze zadávacího řízení žalovaný trvá na svém postoji, že odstoupením žalobce ze zadávacího řízení došlo k faktickému odvolání jeho nabídky, a to před podáním návrhu na zahájení správního řízení, pročež v době jeho podání již neexistovala nabídková cena, ze které by bylo možné kauci podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ stanovit. Cena, kterou navrhovatel (žalobce) nabídl, ani nabídka samotná již nebyly v době podání návrhu pro žádnou stranu závazné, neboť navrhovatel (žalobce) se svojí nabídkovou cenou okamžikem odstoupení ze zadávacího řízení nechtěl o veřejnou zakázku dále soutěžit, pročež nechtěl být svojí nabídkou (resp. nabídkovou cenou) nadále vázán. 10. K žalobní argumentaci stran obcházení zákona a zneužití práva žalovaný konstatuje, že tyto argumenty směřují proti závěrům žalovaného uvedeným v usnesení vydaném v odlišném správním řízení vedeném pod sp.zn. ÚOHS-S0053/2022/VZ, pročež ve vztahu k nyní posuzované věci nejde o argumenty relevantní. Žalovaný tedy pouze pro pořádek uvádí, že žalobce svým postupem konstantně usiluje o umělé snížení výše kauce, neboť podává nabídky, v nichž uvádí nabídkovou cenu ve výši 5 000 000 Kč, příp. 5 000 100 Kč, přestože se jedná o zadávací řízení na veřejné zakázky, jejichž předpokládaná hodnota je stanovena v desítkách milionů korun. Účelovost takto podaných nabídek dle žalovaného dokresluje i skutečnost, že žalobcem podané nabídky obsahují zásadní nedostatky, případně žalobce odstoupí ze zadávacího řízení před podáním návrhu na přezkum úkonů zadavatele. V kontextu těchto jednotlivých faktorů je evidentní, že žalobce podává účelové nabídky, aby dosáhl nejnižší výše kauce, pročež se dopouští zjevného zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany. 11. Žalovaný tedy navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. I žalovaný na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu. IV. Posouzení věci 12. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Zdejší soud se nutně nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností či vad předcházejícího správního řízení. Tvrdí-li žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, pak ji shledává v závěru žalovaného, že nabídka žalobce byla podána ryze účelově s úmyslem umělého snížení kauce na její zákonné minimum. Podle žalobce jde o závěr nesprávný, který je založen na nedostatečném zjištění skutkového stavu stran nyní posuzované věci, nadto z ostatních řízení zahájených na návrh žalobce plyne, že se žalobce tvrzeného zneužití práva systematicky nedopouští. 15. Z obsahu správního spisu je patrné, že námitky žalobce ve vztahu ke zneužití práva směřují proti závěrům žalovaného, jež se staly nosným důvodem jeho rozhodování v odlišném řízení vedeném pod sp.zn. ÚOHS-S0053/2022/VZ (a v navazujícím řízení o rozkladu vedeném pod sp.zn. ÚOHS-R0041/2022/VZ), nosným důvodem nyní napadeného rozhodnutí tyto závěry nejsou. Nosným důvodem nyní napadeného rozhodnutí je závěr, že v době podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele již neexistovala nabídková cena, za kterou by byl žalobce ochoten uzavřít se zadavatelem smlouvu na zadávanou veřejnou zakázku, pročež celkovou nabídkovou cenu navrhovatele (žalobce) k okamžiku podání návrhu nebylo možné stanovit, a tedy mu vznikla povinnost podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ uhradit kauci v celkové výši 100 000 Kč. Zdejšímu soudu je přitom známo, že rozhodnutí ze dne 17.5.2022, č.j. ÚOHS-12359/2022/161, vydané v řízení o rozkladu vedeném pod sp.zn. ÚOHS-R0041/2022/VZ, je předmětem soudního přezkumu u zdejšího soudu pod sp.zn. 62 Af 25/2022. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné další