67 A 2/2022

Navrhovatelé se domáhají zrušení částí opatření obecné povahy – Územní plán Mikulov („územní plán Mikulova“). Konkrétně požadují jeho zrušení v částech vymezujících plochy Z74, Z75 a Z87. Tyto plochy souvisí s připravovanou výstavbou dálnice D52.

Navrhovatelé po podrobném popisu procesu přijímání územního plánu Mikulova a Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje („ZÚR JMK“) vysvětlují, v čem spočívá jejich aktivní legitimace k podání návrhu.

Navrhovatel a) je vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. X pro obec Mikulov a katastrální území Mikulov na Moravě, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Břeclav. Konkrétně jde o pozemky parc. č. X, XA, XB, XC, XD (součástí je stavba), XE (součástí je stavba), XF, XG, XH, XI (součástí je stavba) a objektu k bydlení č. p. X, který se nachází na pozemku parc. č. XD [„nemovitosti navrhovatele a)“]. Uskutečnění záměru dálnice D52 by se dotýkalo jeho vlastnických práv a práva na příznivé životní prostředí.

Pokud jde o zhoršení životního prostředí navrhovatele a), realizace záměru povede ke zvýšení zátěže hlukem a imisemi prachu i dalších zdraví škodlivých látek. Došlo by i k významným změnám využití území v bezprostřední blízkosti s negativními dopady na pohodu bydlení – jak vymezením rozsáhlého parkoviště, které má být součástí dopravního řešení, tak zásadní změnou krajinného rázu území. Do práv navrhovatele a) by také významně zasáhla doprovodná komunikace k dálnici D52, tj. silnice II/385. Jeho práv se dotýká i nesoulad územního plánu Mikulov se ZÚR JMK a neprovedení řádného zpřesnění koridoru D52 s II/385 podle ZÚR JMK. Při nevymezení doprovodné komunikace k dálnici D52 by ji musela suplovat stávající komunikace I/52. Jeho dům by se tím dostal do úzkého pásu území mezi dálnicí D52 a stávající komunikací I/52.

Podle navrhovatele a) dojde na budoucí dálnici D52 k významnému zvýšení dopravní intenzity. Nasaje do sebe stávající automobilovou dopravu, která se rozprostírá plošným způsobem na dnešní silniční síti. Tím vzniknou významné kumulativní a synergické negativní vlivy v území, kde je intenzita automobilové dopravy dosud nižší a její negativní vlivy jsou méně významné. Realizace záměrů dálnice D52 a doprovodné komunikace k ní by vedla k výraznému ohrožení chráněných hodnot, zejména k ohrožení pohody bydlení a ke zhoršení životního prostředí v dotčeném území. Současně by realizace dálnice D52 v naprosto bezprostřední vzdálenosti od nemovitostí navrhovatele a) znamenala významné snížení jejich hodnoty, případně její úplnou neprodejnost. Nemovitosti navrhovatele a) se nacházejí tak blízko k tělesu dálnice D52, že jsou dokonce v ochranném silničním pásmu.

Navrhovatel b) je spolkem působícím od roku 2008 na území Moravy. Sídlo má v Dolních Dunajovicích, tj. v obci přímo sousedící se městem Mikulov. Podle stanov spolku je jeho hlavním posláním ochrana přírody a krajiny. Předmětem jeho činnosti je tedy ochrana veřejných zájmů podle platné legislativy. Účelem spolku je veřejně jednat s cílem ochraňovat přírodu, krajinu a kvalitu bydlení na Moravě před veškerými záměry v územním plánování, územním a stavebním řízení, investičními akcemi a stavbami. Zvláště pak výstavbou dopravní infrastruktury a jinými záměry, které mohou ohrozit přírodu a krajinu. Podle potřeby se spolek hodlá obracet i na orgány a organizace činné v průběhu přípravy a realizace záměrů, které by mohly mít negativní dopad na zdravé životní prostředí regionu. Současně se navrhovatel b) vyjadřuje či podává připomínky k souvisejícím rozhodnutím i opatřením a v těchto případech se stává i účastníkem řízení.

Navrhovatel b) v souladu s evropskou judikaturou tvrdí, že se územní plán Mikulov (a ZÚR JMK) dotkl jeho procesních i hmotných právech porušením předpisů chránících životní prostředí.

Územní plán Mikulova podle navrhovatelů odporuje ZÚR JMK, protože měl vymezit doprovodnou komunikaci II/395 Pohořelice – Mikulov, ale nevymezil ji. ZÚR JMK zahrnují dva záměry nových nadmístních komunikací: (a) dálnici D52 v úseku „D52 Pohořelice – Mikulov – hranice ČR/Rakousko“ a (b) „doprovodnou komunikaci k D52 (II/395 Pohořelice – Mikulov)“. Záměr doprovodné komunikace je samostatným nadmístním záměrem. Vzhledem k jejímu účelu i významu je samostatnou krajskou silnicí. Není přitom úplně neznámou silnicí. Vybudovaná a provozovaná část této komunikace je západně od úseku dálnice D52 Rajhrad – Pohořelice a končí na současné silnici I/52. Silnice II/395 Pohořelice – Mikulov měla být prodloužením již existujícího úseku této komunikace. Územní plán Mikulova či vyhodnocení posouzení vlivů koncepce na životní prostředí („SEA“) ji ovšem nezmiňují. Tím vznikl rozpor s ZÚR JMK, pro který je nutné zrušit územní plán Mikulova v částech týkajících se dálnice D52, tj. v plochách Z74, Z75 a Z87.

Navrhovatelé dále namítají, že ZÚR JMK vymezují pro dálnici D52 koridor DS04 v maximální šíři 200 metrů. Zpřesňovaný koridor v územním plánu Mikulova tedy nesmí nikde tuto šíři přesáhnout. Současně územní plán Mikulov musí dokládat, že ve 200 metrů širokém koridoru jsou dva realizovatelné nadmístní záměry, tj. dálnice D52 a silnice II/395. To ovšem nedokládá. ZÚR JMK definovaly koridor následovně: „D52 Pohořelice – Mikulov – hranice ČR/Rakousko, včetně souvisejících staveb (veřejně prospěšná stavba)“. Tento koridor v územním plánu Mikulova vymezuje plocha Z74. Tato plocha však na řadě míst významně přesahuje maximální šíři 200 m: (a) v okolí ploch Z68 a Z69, (b) naproti nim, (c) ve dvou místech u plochy Z87, (d) naproti u plochy Z67, (e) vedle plochy Z66 a (f) v bezprostřední blízkosti rodinného domu navrhovatele a). Navrhovatelé dodávají, že kromě plochy Z74 daný koridor vymezuje i související stavba zaujímající plochu Z75. Tato plocha včetně souvisejících staveb významně přesahuje maximální šíři 200 m.

Následně navrhovatelé napadají samotní vymezení plochy Z75. Územní plán Mikulova ji vymezuje „pro realizaci nadmístního dopravního záměru homogenizace silnice I/40 Mikulov – Sedlec a propojení dálnice D52 a silnice I/40, včetně souvisejících staveb“. Definuje novou trasu silnice I/40 od mimoúrovňové křižovatky („MÚK“) Mikulov-jih k současné trase silnice I/40, tj. v délce cca jednoho km. Jedná se o návrhový koridor, který nemá oporu v ZÚR JMK. Vymezit nové koridory nadmístních komunikací (zde dokonce komunikace státní a ne krajské) může pouze kraj, nikoliv obec.

Ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“) zakotvuje výjimku, podle které: „Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle § 50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí.“ Ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti („vyhláška č. 500/2006 Sb.“) se v příloze č. 7 nazvané „Náležitosti obsahu územního plánu“ v části II závazně stanoví obsah odůvodnění územního plánu, přičemž podle odst. 1 písm. c) je nutné doložit „výčet záležitostí nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje (§ 43 odst. 1 stavebního zákona), s odůvodněním potřeby jejich vymezení.“ Odůvodnění územního plánu Mikulova tuto kapitolu nezahrnuje. Nikde jinde nedokládá použití této výjimky.

V poslední skupině námitek navrhovatelé upozorňují na jimi vnímanou nezákonnost SEA ve vztahu k územnímu plánu Mikulova. Nejprve uvádějí, že neproběhlo řádné posouzení kumulativních vlivů. Toto vyhodnocení musí vycházet z principu předběžné opatrnosti a musí se zaměřit na nejhorší variantu. Nestačí vlivy pouze identifikovat, ale je nutné je i vyhodnotit. Nejen kvalitativně, ale i kvantitativně. Kompenzační opatření se pak musí stanovit na základě těchto vyhodnocení.

SEA k územnímu plánu Mikulova neposuzuje kumulativní vlivy stávajících a ani nově navržených komunikací, tj. zejména dálnice D52 a silnic I/40 a I/52. Předmětem vyhodnocení nebyla ani nevymezená doprovodná komunikace II/385. Pro nově vymezované záměry chybí kompenzační opatření. Dálnice D52 je součástí sítě TEN-T. Za nejzásadnější negativní vlivy odpovídá těžká nákladní (kamionová) doprava. Ta má zásadní negativní vlivy i proto, že má vysokou intenzitu i v noční době. Během ní platí přísnější hygienické limity hlučnosti. Bylo proto naprosto zásadní v SEA o této problematice pojednat. To se nestalo.

Na řadě míst posouzení SEA sice odkazuje na ochranu krajiny a ochranu panoramat Mikulova. Přitom ale neposuzuje negativní vliv D52 jak na krajinu, tak na chráněná panoramata. Závazné stanovisko EIA z roku 2005 požadovalo řešit MÚK v prostoru pálavských bradel s úpatími výhradně v zářezech tak, aby se nejvyšší stavební bod křižovatky nedostával nad rostlý terén. Již v roce 2007 CHKO Pálava/Agentura ochrany přírody a krajiny ČR („AOPK“) informovala Krajský úřad Jihomoravského kraje („krajský úřad“) o významném nálezu biotopů vzácných slanomilných rostlin těsně u zastavěné oblasti Mikulova. Konkrétně v linii, kde měla být trasa rychlostní komunikace R52. Tuto lokalitu AOPK nazvala „Slanisko v trojúhelníku“. Tato lokalita je i nadále v koridoru D52. Doposud známé návrhy, jak reagovat na tuto lokalitu, zahrnují nutnost vybudovat estakádu nad částí této lokality. Nelze proto dodržet stanovené podmínky závazného stanoviska EIA o zahloubení komunikace.

Použití estakády pro D52 v lokalitě „slaniska“ má zásadní dopady i pro zvýšení hlučnosti generované dálnicí D52 jako součásti sítě TEN-T. Estakádu lze těžko „odhlučňovat“. Musely by se zde instalovat vysoké protihlukové stěny. Uváží-li se výška silničního tělesa na estakádě a výška protihlukových stěn, je výška takovéto stavby enormní. Nepochybně se jedná o stavbu, která mění krajinný ráz a která má zásadní dopad do chráněných panoramat města Mikulov. To vše SEA pominulo. Stejně jako závazný výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 13. 4. 1982 o prohlášení historického jádra města Mikulova za památkovou rezervaci. Tento výnos v § 1 odst. 2 písm. b) stanovil, že předmětem památkové péče jsou hlavní městské dominanty i v dálkových pohledech. Tyto pohledy nepochybně zásadním způsobem narušují stavby jako je estakáda transevropské dálnice D52 přes území „slaniska“.

Další námitka navrhovatelů vůči SEA se týká hlučnosti. K návrhu zadání územního plánu Mikulova vydal krajský úřad stanovisko ze dne 18. 5. 2015, č. j. JMK 50382/2015 („stanovisko krajského úřadu 2015“), v němž se mj. uvádí: „Obecně platí, že není vhodná těsná návaznost obytné zástavby a ploch pro výrobu, průmysl nebo činnosti omezující okolní obytnou zástavbu, zejména z důvodu předcházení problémům obtěžování obyvatel hlukem, emisemi z dopravy, případně zápachem. Proto je nutné zvolit umístění objektů pro stálé bydlení v dostatečné vzdálenosti od stávajících zdrojů znečišťování ovzduší, průmyslových areálů, smíšených výrobních areálů apod.“

To je jistě pravda. Pravdou je ale i opak, tedy že není vhodná těsná návaznost nově vymezovaných koridorů dopravy vzhledem k existujícím obytným zónám města. SEA proto mělo posoudit dálnici D52 a všechny ostatní hlavní komunikace z hlediska hlučnosti. Odpůrce si uvědomoval tento nedostatek a nechal si zpracovat hlukovou studii. Tu však zatěžují procesní i věcné vady. Nemůže napravovat nedostatečnost procesu vyhodnocení SEA a dokumentace vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území („VVURÚ“). Právní předpisy předpokládají konkrétní proces vyhodnocení SEA v návaznosti na proces pořizování územně plánovací dokumentace. Nelze postupovat ad hoc procesy. Hluková studie je vadná i věcně. Nepoužila metodiku vyhodnocování hlučnosti z dopravy podle směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí („směrnice o hodnocení hluku“).

Podle navrhovatelů SEA nesplnilo ani požadavky na posouzení znečištění ovzduší. Stanovisko krajského úřadu 2015 uvádí: „Pří zpracování návrhu ÚP Mikulov je nutno postupovat v souladu se základním požadavkem na snižování úrovně znečištění i znečišťování vnějšího ovzduší (…). Zpracovatelé jsou povinni navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany ovzduší a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom je třeba vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na kvalitu ovzduší, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením. Obsah vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na kvalitu ovzduší musí reflektovat Generální rozptylovou studii JMK a ÚAPJMK (imisní znečištění území).“

SEA proto mělo posoudit dálnici D52 a všechny ostatní hlavní komunikace z hlediska znečištění ovzduší. Nestalo se tak. SEA a celý postup pořizování územního plánu Mikulova také neprobíhal tak, jak požadoval nadřízený orgán územního plánování. Podle něj se mělo při zpracování návrhu územního plánu Mikulova postupovat v souladu se základním požadavkem na snižování úrovně znečištění i znečišťování vnějšího ovzduší. Zpracovatelé měli povinnost navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany ovzduší a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Odpůrce si uvědomoval tento nedostatek a nechal si zpracovat rozptylovou studii. Tu však zatěžují procesní i věcné vady. Nemůže napravovat nedostatečnost procesu vyhodnocení SEA a dokumentace VVURÚ. Navrhovatelé opakují, že právo předpokládá určitý proces vyhodnocení SEA v návaznosti na pořizování územně plánovací dokumentace a nelze využít nějaké ad hoc procesy.

Navrhovatelé spatřují vady i v otázce naturového hodnocení. Nedošlo totiž k tomuto posouzení dálnice D52 včetně parkoviště v ploše Z87 a změny silnice I/40. Pro dálnici D52 reálné hodnocení chybí i v naturovém hodnocení z listopadu 2016. Odkazuje se na proces EIA, avšak tyto odkazy jsou zcela nespecifické. Nelze je akceptovat jako reálné a přesvědčivě zdůvodněné hodnocení. Plocha Z87 přilehlá k ploše Z74 se nehodnotí vůbec. V případě pozemků parc. č. XE, XF a č. XG dochází ke střetům z naturového hlediska a tento střet je významný i z hlediska nového trasování silnice I/40. Chybí zde tedy jednoznačné vyhodnocení a nestanoví se ani kompenzační opatření.

Navrhovatelé dále upozorňují, že v ptačí oblasti Pálava se vyskytují prioritní chráněné biotopy, chráněné společně s ptačí populací. Do nich nelze zasahovat bez souhlasu Evropské komise. Tento souhlas ovšem není ve spise. Koridor pro dálnici D52 proto odporuje podmínkám ochrany území NATURA 2000. Opomíjí to i stanoviska ve spise. Podle § 45i odst. 10 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („zákon o ochraně přírody a krajiny“) platí, že „[j]de-li o negativní vliv na lokalitu s prioritními typy stanovišť nebo prioritními druhy, lze záměr schválit jen z důvodů týkajících se veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu mohou být důvodem ke schválení jen v souladu se stanoviskem Komise.“

Navrhovatelé odkazují rovněž na čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jejíž transpozicí je § 45i a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny: „Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.“ Navrhovaný zásah do lokality NATURA 2000 vyhlášené včetně prioritních biotopů se Evropské komisi neoznámil.

Další vadu navrhovatelé spatřují v nesplnění úkolů územního plánování plynoucích ze ZÚR JMK. Šlo o úkoly: „Zpřesnit a vymezit kondor dálnice D52 s ohledem (…) na optimalizaci trasy v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, zajistit splnění hlukových limitů, minimalizaci vlivů na CHKO Pálava a PR Věstonická nádrž, minimalizaci vlivů na lokality soustavy Nature 2000 EVL Mušovský luh, PO Pálava, PO Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny, minimalizaci rozsahu záboru ZPF a PUPFL, minimalizaci vlivů na ochranná pásma vodních zdrojů I. a II. stupně (…)“.

Jak dokládá textová část územního plánu Mikulova i obsah dokumentace VVURÚ, včetně SEA a posouzení z hlediska NATURA 2000, tyto úkoly odpůrce nesplnil. Navíc se zde tyto úkoly ani nezmiňují. Trasu D52 odpůrce nijak neoptimalizoval. Minimalizaci dopadů na obytnou zástavbu neprovedl. To ostatně dokazuje i naprosto nevhodné vymezení D52 z hlediska rodinného domu navrhovatele a) a dalších domů v této lokalitě. O zajištění splnění hlukových limitů se územní plán Mikulova ani nepokusil. Nelze v něm nalézt průkaz provedení minimalizace vlivů na CHKO Pálava či na lokalitu soustavy Natura 2000 - ptačí oblasti Pálava.

Územní plán Mikulova pak podle navrhovatelů nenaplnil podmínky stanovené v SEA pro ZÚR JMK. Obojí mělo naplnit podmínky realizovatelnosti těchto koncepcí, jak vyplývá z § 18 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého: „Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu.“ Předpoklady pro výstavbu znamenají, že nově navrhované záměry územně plánovací dokumentace prokazatelně a přezkoumatelně doloží jako realizovatelné. Toto břemeno musí unést pořizovatel.

V územním plánu Mikulova však naplnění tohoto úkolu chybí. Navrhovatelé poukazují na Přílohu č. 2 k SEA pro ZÚR JMK, podle které: „Využití koridoru DS04 je možné za předpokladu uplatnění navržených opatření SEA.“ Mezi opatřeními, která SEA k ZÚR JMK stanoví jako podmiňující pro realizovatelnost, jsou např. tato: „Optimalizovat trasu v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu (týká se zejména MÚK […] Mikulov jih). Po vybudování komunikace zamezit průjezdu tranzitní nákladní dopravy přes zástavbu přilehlých obcí (objíždění placených úseků). V místech případného kontaktu s chráněnou zástavbou zajistit protihluková opatření. Zajistit dostatečnou průchodnost území.“ Územní plán Mikulova nepojednává ani o jednom z těchto opatření. Měl také stanovit konkrétní kompenzační opatření.

Stanovisko SEA navíc podle navrhovatelů ignoruje komunikaci II/395 i všechna výše uvedená pochybení hodnocení vlivů na životní prostředí. Je to důvod ke zrušení územního plánu jako celku.

Odpůrce úvodem upozorňuje, že se v případě plochy Z87 jedná o plochu pro parkoviště pro golfový areál, u níž územní plán Mikulova nařizuje v navazujícím řízení řešit podmínky ochrany CHKO a Natura 2000 – ptačí oblast Pálava. K této části návrhu nesměřuje žádná relevantní argumentace navrhovatelů. Jedná se nejspíše o omyl. Návrh na zrušení této plochy plyne toliko ze zmínky jejího dotyku s plochou Z74. Ač plochy Z74 a Z87 z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu tvoří ve vzájemném dotyku jeden souvislý celek, nejedná se o funkčně podmíněný celek, nýbrž zcela nezávislé záměry. Odpůrce dále rozvádí svou argumentaci pouze k plochám Z74 a Z75, k nimž se ve skutečnosti návrh vztahuje.

V případě města Mikulov nevyvstala potřeba vymezení souběžné komunikace II/395. Krajský úřad s tím z hlediska koordinace zájmů v území souhlasil. Chybějí pro to totiž obecné důvody. Na území města zůstává pro obsluhu území v plném rozsahu stávající silnice I/52. Není proto potřeba tuto silnici nahradit obdobnou silnicí. Uvedený rozdíl v potřebě zachování místního systému propojení místních komunikací lze vysledovat v obcích severně od Mikulova. Stávající silnice obsahuje řadu úrovňových křižovatek, které v území – v případě realizace dálnice D52 – nahradí MÚK. Z toho plyne nutnost koordinace územních nároků křižovatek, včetně sjezdů a nájezdů. Pro lokální zdrojovou a cílovou dopravu bude možné se úplně vyhnout placenému dálničnímu spojení. Již v průběhu pořizování územního plánu Mikulova Ředitelství silnic a dálnic („ŘSD“) coby investor D52 požádalo o územní rozhodnutí na stavbu obchvatu Mikulova (technická studie byla k dispozici již v roce 2014). Proto nebylo mezi městem Mikulov a krajským úřadem sporu, že se s realizací doprovodné komunikace II/395 na území města nepočítá.

Územní plán Mikulova nepřebírá záměry ze ZÚR JMK bez dalšího upřesnění. To se odehrává v průběhu pořizování, zpravidla na základě přesnějších mapových podkladů a podrobnějších znalostí o území a záměru. Odpůrce zjistil, že plochu Z74 musí upravit, aby nezasahovala do plochy bydlení, v níž vlastní nemovitosti navrhovatel a). Územní plán Mikulova je i podle krajského úřadu v souladu se ZÚR JMK co do šířky koridoru pro dálnici D52. Nad tento rozsah doplňuje plochu dopravní infrastruktury v přímé návaznosti na plochu pro dálnici D52. Zaručí tím zachování místních spojení, protínajících záměr dálnice D52. Pokud na tyto jednotlivosti navrhovatelé poukazují, nejde o rozpor se ZÚR JMK. Odpůrce jen na svém území vymezil plochu pro dopravu umožňující obnovení protnutých místních spojení. Dálnice D52 pro ně bude tvořit neprostupnou bariéru. Úkolem města Mikulov je péče o všestranný rozvoj území. Odmítá rezignovat na místní zájmy, které v územním plánu Mikulova prosazuje. Požadavek na zrušení plochy Z74 se jeví jako zjevně přehnaný formalismus. Omyl navrhovatelů, kterého se dopouštějí při spojování ploch Z74 a Z87, je bez dalšího patrný z výkresu veřejně prospěšných staveb. Z něj je zřejmé, že tyto plochy jsou jen u sebe.

Jak plyne z výkresu veřejně prospěšných staveb, odpůrce vymezil plochu Z75 v rozsahu plochy ZD2 v souladu se ZÚR JMK. Dané řešení není z pohledu města Mikulov optimální. Do zastavěného území přivádí dopravu, která se tomuto obydlenému území může vyhnout. Za tímto účelem odpůrce v území nalezl a do územního plánu Mikulova zahrnul plochu Z75 v rozsahu plochy VD1 podle výkresu veřejně prospěšných staveb. V hlavním výkresu je u této plochy zřetelné značení, že se jedná o záměr propojení dálnice D52 a silnice I/40. Obdobně textová část územního plánu Mikulova uvádí, že se nejedná o plochu toliko pro homogenizaci stávající silnice I/40, nýbrž i spojení této silnice s dálnicí D52. S ohledem na totožnost zobrazení funkční plochy pro silniční dopravu vymezil projektant obě části záměru Z75 v hlavním výkresu do jediné plochy. Po funkční stránce tedy námitky navrhovatelů neodpovídají zvolené regulaci a prakticky pomíjí její smysl a účel.

K námitce neposouzení kumulativních vlivů odpůrce uvádí, že z navrhovateli uváděných komunikací je navrhovanou ve smyslu nového zdroje znečištění jen plocha pro dálnici D52. Ostatní zmíněné stávající dopravní stavby jsou při posuzování v místě již přítomným zdrojem. Při posouzení vlivů se k nim proto přistupuje jako k tzv. pozadí, k němuž se zjišťuje přípustnost přivedení nového zdroje z hlediska předpokládaného navýšení celkových imisí. Samotné podrobné posouzení přínosu dálnice D52 z hlediska hluku a rozptylu odpůrce provedl v podrobných studiích hluku a rozptylu. Zastupitelstvo tedy mělo před vydáním územního plánu Mikulova dostatečné podklady, které umožnily zastupitelům před hlasováním o návrhu poznat stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodování. Obě studie vznikly v roce 2019. Opakované veřejné projednání návrhu územního plánu Mikulova proběhlo až 25. 8. 2020.

K potenciálnímu provedení estakády pro záměr D52 lokalitou „slaniska“ se odpůrce velice podrobně vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí o námitkách jednoho z navrhovatelů, na které odkazuje. Obdobně se v rozhodnutí o námitkách vyjádřil k domnělému neposouzení vlivů na krajinu a chráněná panoramata. K neposouzení D52 a parkoviště v ploše Z87 a změny I/40 lze uvést, že tyto záměry spolu nesouvisí a nejsou vzájemně podmíněné, což jasně plyne z napadeného opatření obecné povahy. U ostatních námitek o ochraně životního prostředí se odpůrce také odkazuje na obsah rozhodnutí o námitkách druhého z navrhovatelů. Ve vztahu k domnělému nenaplnění podmínek SEA pro ZÚR JMK odpůrce uvádí, že trasu koridoru DS04 pro dálnici D52 optimalizoval. Ostatní podmínky budou předmětem realizace až v případě výstavby D52.

Dne 19. 4. 2022 zástupce navrhovatelů doručil osobně krajskému soudu repliku k vyjádření odpůrce k jejich návrhu. Zopakovali námitky vůči nevymezení doprovodné komunikace II/395 Pohořelice – Mikulov. Nad rámec toho, co již uvedli v návrhu, nově obecně poukazují na dopady překročení maximální možné šířky koridoru pro dálnici D52, které podle nich mohou vytvářet právní nejistotu v územních a vyvlastňovacích řízeních.

Navrhovatelé pak rozvádějí svoji námitku překročení maximální možné šířky koridoru „spojením“ ploch Z74 a Z87. Jde podle krajského úřadu o jednotnou plochu z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu. Nejde o bezvýznamný dotyk obou ploch. Z územního plánu Mikulova neplyne, že by šlo o plochu nezávislou na ploše Z74, jak tvrdí odpůrce. Neplyne to ani ze stanoviska SEA. Navrhovatelé dodávají, že formální vypuštění plochy nemovitostí navrhovatele a) „lokalizovaným vyříznutím z koridoru“ a jejího nejbližšího okolí z vyšrafovaného koridoru nic nemění na faktickém zahrnutí jeho nemovitosti do ohrožené plochy.

Navrhovatelé se pak v replice vrací k námitkám vůči ploše Z75 a vyhodnocení vlivů územního plánu Mikulova. K otázce posouzení kumulativních vlivů odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526. Jeho požadavky neměl odpůrce respektovat. Posouzení ochrany krajiny a panoramat podle navrhovatelů nelze vypořádat odkazem na rozhodnutí o připomínkách a námitkách. Ve zbytku již navrhovatelé ve svém jádru opakují dříve vznesené námitky a nepřináší do řízení nad jejich rámec přípustné nové argumenty, které by měnily či doplňovaly podstatu již uplatněných návrhových bodů.

Do řízení se jako osoba zúčastněná na řízení přihlásil spolek Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu. Územní plán Mikulova a ZÚR JMK se podle jejich slov dotýkají jejich práv. Podporují pozici navrhovatelů. O splnění podmínek § 34 soudního řádu správního tu nebylo sporu.

Krajský soud již jednou o návrhu rozhodl rozsudkem ze dne 20. 4. 2022, č. j. 67 A 2/2022-93 („první rozsudek krajského soudu“). Zamítl tehdy návrh mířící proti územnímu plánu Mikulova (výrok I.). A odmítl současně vznesený návrh mířící proti ZÚR JMK (výrok II.). Shledal, že navrhovatelé neměli právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Neměl ho ani Jihomoravský kraj coby odpůrce v části návrhu mířící proti ZÚR JMK (výrok V.) či osoba zúčastněná na řízení (výrok VI.). Městu Mikulov coby odpůrci v části návrhu mířící proti územnímu plánu Mikulova krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.).

Navrhovatelé podali proti prvnímu rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud o ní rozhodl rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 As 121/2022-110 („rozsudek NSS“). Zrušil první rozsudek krajského soudu ve výrocích I., III., IV. a VI.

Kasační stížnost ve vztahu k výrokům II. a V. prvního rozsudku krajského soudu však Nejvyšší správní soud zamítl. Z toho plyne, že obstálo odmítnutí části návrhu mířící proti ZÚR JMK včetně souvisejícího nákladového výroku. V této části je první rozsudek pravomocný a nemohl být dále předmětem nynějšího rozhodování. Soud proto již nejednal s Jihomoravským krajem a zákonnosti ZÚR JMK se dále nevěnoval. Předmětem věci již byly jen napadené části územního plánu Mikulova.

První podmínkou řízení je aktivní legitimace navrhovatelů k podání návrhu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526 (č. 2698/2012 Sb. NSS), uvedl: „Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je (…) ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelů se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejich právech (…). V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace (…).“ Navrhovatelem v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části může být „zásadně jen taková osoba, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno. (…).“ (bod 25 citovaného rozsudku).

O aktivní legitimaci navrhovatelů není mezi účastníky sporu. Odpůrce výslovně uznal, že ji oba navrhovatelé mají. O splnění této procesní podmínky k podání návrhu tedy není důvod pochybovat (viz body 2 až 7 výše).

Krajský soud dále musel posoudit, zda navrhovatelé podali návrh včas. Územní plán Mikulova nabyl účinnosti dne 20. 1. 2021. Podle § 101b odst. 1 soudního řádu správního lze návrh na zrušení opatření obecné povahy podat do jednoho roku ode dne, kdy nabylo účinnosti. Z návrhu také musí plynout, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Navrhovatelé se na krajský soud obrátili ve čtvrtek 20. 1. 2022. Návrh tedy podali včas. Uvádějí v něm, z jakých skutkových a právních důvodů považují příslušnou část opatření obecné povahy za nezákonnou. Tyto procesní podmínky tedy jejich návrh také splňuje.

Podstatou první námitky navrhovatelů je, že územní plán Mikulova měl kromě plánované dálnice D52 vymezovat ještě i doprovodnou komunikaci II/395 Pohořelice – Mikulov. Pokud tak neučinil, odporuje to podle nich ZÚR JMK jako nadřazené územně plánovací dokumentaci. Záměr dopravní infrastruktury pro dálnici D52 a pro doprovodnou komunikaci měl odpůrce podle navrhovatelů dostatečným způsobem „zpřesnit“.

Krajský soud se již obdobné námitce věnoval v rozsudku ze dne 1. 7. 2021, č. j. 63 A 2/2021-93, ve vztahu k územnímu plánu města Pohořelice. Jde o míru naplnění zákonného požadavku na konkretizaci („zpřesnění“) záměru dopravní infrastruktury vymezeného v ZÚR JMK pro dálnici D52 a pro doprovodnou komunikaci.

Z obsahu ZÚR JMK vyplývá, že se pro území Mikulova definují pouze návrhové koridory dopravní infrastruktury: (a) DS04 – D52 Pohořelice – Mikulov – hranice ČR/Rakousko; (b) DS17 I/40 Mikulov – Sedlec západ; (c) DZ07 Trať č. 246 Znojmo – Břeclav; (d) EuroVelo 9; (e) EuroVelo 13, (f) Cyklostezka Brno – Vídeň; a (g) Greenways Praha – Vídeň.

Ve výrokové části ZÚR JMK stanovují úkoly pro územní plánování ve vztahu ke koridoru DS04 – D52 Pohořelice – Mikulov – hranice ČR/Rakousko, následovně: a) Zpřesnit a vymezit koridor dálnice D52 v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, s ohledem na jeho přepravní funkci, požadované technické parametry a návaznost na postupně realizovanou kapacitní silnici A5 Wien –Drasenhofen; b) Zpřesnit a vymezit koridor dálnice D52 s ohledem na optimalizaci trasy v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, zajistit splnění hlukových limitů, minimalizaci vlivů na CHKO Pálava a PR Věstonická nádrž, minimalizaci vlivů na lokality soustavy Natura 2000 EVL Mušovský luh, PO Pálava, PO Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny, minimalizaci rozsahu záboru ZPF a PUPFL, minimalizaci vlivů na ochranná pásma vodních zdrojů I. a II. stupně. c) Zajistit územní koordinaci a ochranu koridoru dálnice D52 v ÚPD dotčených obcí.“ (bod 83 textové části výroku ZÚR JMK)

Ve vztahu k napadanému koridoru tedy výsledná podoba ZÚR JMK – oproti tomu, co tvrdí navrhovatelé – nestanovuje žádný požadavek pro územní plán Mikulova, ze kterého by plynula možnost (či dokonce povinnost) vymezení nového, v ZÚR JMK samostatně nevymezeného, koridoru pro doprovodnou komunikaci k D52. Územní plán Mikulova by se mohl dostat do rozporu se zákonem, pokud by vymezil samostatný koridor pro doprovodnou komunikaci coby plochu nadmístního významu [§ 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona], přesahující (1) nejen území více obcí v rámci rozšířené působnosti města Mikulov, ale (2) i hranice více obcí s rozšířenou působností, (3) pouze v územním plánu Mikulova a (4) bez opory v ZÚR JMK (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Ao 4/2010-88).

Podle § 43 odst. 3 stavebního zákona platí, že „[ú]zemní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje.“ Oním „zpřesňováním“ se tedy rozumí především upřesnění obecných cílů a úkolů územního plánování (§ 18 a § 19 stavebního zákona) na místní (obecní) úrovni. Citované ustanovení nevyjadřuje nic jiného než hierarchii nástrojů územního plánování (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Nelze ji chápat jako oprávnění či dokonce povinnost obce upravovat si podle svých představ (a v rozporu s tím, jak je vymezily zásady územního rozvoje) koridory nadmístního významu takového rozsahu, jakým měla podle navrhovatelů být silnice II/395 Pohořelice – Mikulov.

Z grafické části územního plánu Mikulova i z odůvodnění textové části plyne, že koridor vymezený zejména napadenými plochami Z74 a Z75 vychází ze ZÚR JMK. Zároveň je podle závazných pokynů tam uvedených zpřesňuje, což bylo podle § 36 odst. 5 stavebního zákona jeho povinností (viz str. 46, 63, 86, 93, 111, 127, 169 odůvodnění územního plánu Mikulova). Námitku navrhovatele, že absence vymezení samostatného koridoru pro doprovodnou komunikaci II/395 Pohořelice – Mikulov zatížila napadenou část územního plánu vadou nezákonnosti, proto krajský soud neshledává důvodnou. Rozpor se ZÚR JMK v tomto směru nevznikl.

Pro úplnost krajský soud dodává, že právě popsaný právní názor neodporuje právnímu názoru rozsudku téhož soudu ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017-931 (bod 457). Soud v něm (při přezkumu zákonnosti ZÚR JMK) dovodil, že „požadavek navrhovatelů, aby byla silnice II/395 vymezena jako samostatný koridor, je neodůvodněný, jelikož v ZÚR JMK se vymezují plochy a koridory nadmístního významu (…), za což bez dalšího silnici druhé třídy, která má sloužit toliko jako doprovodná komunikace dálnice D52, považovat nelze. Tento záměr je již natolik konkrétní, že jeho vymezení bude úkolem územních plánů a dalších nástrojů územního plánování, územního rozhodování a stavebního řádu, u kterých je dána vysoká míra konkretizace jednotlivých záměrů“ (bod 457 citovaného rozsudku). Krajský soud zde tedy ponechává prostor pro uvážení, jakým způsobem dotčené orgány přistoupí a jaké nástroje územního plánování zvolí pro konkretizaci záměru, vymezeného v nadřazené územně plánovací dokumentaci (zde ZÚR JMK).

Odpůrce přitom vysvětlil, že potřeba vymezení souběžné komunikace II/395 Pohořelice – Mikulov nakonec nevyvstala. To podle krajského soudu spadá do jeho výše zmíněného prostoru pro uvážení. Souhlasil s tím i krajský úřad z hlediska koordinace zájmů v území podle § 50 odst. 7 stavebního zákona (k nutnosti získat jeho stanovisko o souladu územního plánu s nadřazenou územně plánovací dokumentací srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 Ao 6/2011-210). Na území města zůstává pro obsluhu území v plném rozsahu stávající silnice I/52 a další podobnou silnici odpůrce nepovažoval za potřebnou. Není proto potřeba tuto silnici nahradit obdobnou silnicí (viz bod 29 výše).

Krajský soud tedy neshledal rozpor územního plánu Mikulova se ZÚR JMK v aspektu nevymezení komunikace II/395 Pohořelice – Mikulov. Dané námitky navrhovatelů nejsou důvodné.

V této části se s týmž odůvodněním prvního rozsudku krajského soudu ztotožnil i rozsudek NSS (body 46 až 53 rozsudku NSS).

Ve své další skupině námitek navrhovatelé napadají šíři koridoru vymezeného plochami Z74 a Z75. Přesahuje podle nich na mnoha místech šířku 200 metrů, kterou jako maximální stanovily ZÚR JMK. Plocha Z74 podle nich překračuje maximální šíři 200 m jednak v okolí ploch Z68 a Z69 a naproti nim. K tomuto překročení šíře dochází i vedle plochy Z87 a naproti u plochy Z67. Dále také vedle plochy Z66 a v bezprostřední blízkosti rodinného domu navrhovatele a). Navrhovatelé svá tvrzení opřeli o snímky příslušných částí hlavního výkresu územního plánu Mikulova.

Tato problematika byla předmětem námitek obou navrhovatelů vůči návrhu územního plánu Mikulova. Navrhovatel a) tehdy uváděl, že koridor pro dálnici D52 je v přímém kontaktu s jeho nemovitostmi, resp. ve vzdálenosti pouhých několika desítek metrů. Spatřoval v tom rozpor s § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Koridor podle něj měl být zpřesněním koridoru ze ZÚR JMK. To znamená, že mohl být jen uvnitř koridoru vyplývajícího ze ZÚR JMK. Šířku 200 metrů však přesahuje na jižním okraji plochy s rodinnými domy, kde dosahuje až k existující železniční trati. Oblast rodinných domů tím přímo vklínil do koridoru vymezeného pro dálnici D52.

Odpůrce na tyto námitky zareagoval, že územní plán Mikulova přebírá koridor ze ZÚR JMK. Zpracovatel ověřil správnost řešení, které odpovídalo ZÚR JMK. Odpůrce vysvětloval, že na základě podrobnější dokumentace – z důvodu návrhu „spojky“ mezi dálnicí D52 a silnicí I/40 a z důvodu zamezení vzniku neobhospodařovatelné zemědělské plochy – došlo k vymezení plochy silniční dopravy až po plochu železnice. Jedná se o prolínání dvou ploch dopravy pro dálnici D52 a silnici I/40. Odpůrce přislíbil ve výkresové části územního plánu zpřesnit hranici mezi plochou Z74 (D52) a plochou Z75 (obchvat, přeložka I/40). Dodal také, že koridor v daném území je dostatečně široký, aby umožnil umístění dálnice v co možná největší vzdálenosti od staveb rodinných domů. Podkladem byla Technickoekonomická studie v úseku R52 Pohořelice – st. Hranice ČR/Rakousko z června 2014 od společnosti PK OSSENDORF s.r.o. („technickoekonomická studie“).

Na překročení možné šířky koridoru poukazoval v námitkách i navrhovatel b). Dodával, že ve vymezeném koridoru není žádná doprovodná komunikace. Odpůrce ovšem vysvětlil, že doprovodná komunikace je součástí navrženého koridoru Z74. Jedná se o související stavbu. Jako na podklad v tomto směru opět odkázal na technickoekonomickou studii. Soud pro úplnost dodává, že rozsudek NSS vytkl prvnímu rozsudku krajského soudu zde uvedenou zmínku, že „doprovodná komunikace je součástí navrženého koridoru Z74“ (bod 53 rozsudku NSS). Krajský soud ovšem pouze opakuje, co uvedl odpůrce v reakci na námitky navrhovatele b), nejde o tvrzení samotného krajského soudu (viz druhou část textu odůvodnění územního plánu Mikulova s rozhodnutím o námitkách a vypořádání připomínek, konkrétně tabulku na str. 92 v části „Ad 7.40“). Krajský soud proto v rámci této stručné rekapitulace námitek navrhovatelů a rozhodnutí odpůrce o nich znovu tuto větu odpůrce opakuje.

V neposlední řadě krajský soud ze spisových podkladů odkazuje na stanovisko odboru územního plánování a stavebního řádu krajského úřadu ze dne 10. 7. 2018 k návrhu územního plánu Mikulova, č. j. JMK 85373/2018 („stanovisko krajského úřadu 2018“). Krajský úřad ho vydal po obdržení stanovisek a připomínek, vzájemných konzultacích a po posouzení podle § 50 odst. 7 stavebního zákona. Konstatoval, že se požadavky vyplývající ze ZÚR JMK promítají do návrhu územního plánu Mikulova komplexně. Jeho odůvodnění podle krajského úřadu podrobně vyhodnocuje soulad se ZÚR JMK. Krajský úřad neměl z hlediska posouzení souladu návrhu územního plánu Mikulova se ZÚR žádné připomínky.

[OBRÁZEK]Krajský soud ve svém prvním rozsudku v této části neshledal námitky navrhovatelů důvodnými. Nejvyšší správní soud však rozhodl, že se krajský soud opomenul zabývat „výběžky“ koridoru Z74 v okolí ploch Z68 a Z69 a naproti nim, vedle plochy Z87 a naproti u plochy Z67 a vedle plochy Z66 (plocha Z79). V novém řízení proto krajský soud měl posoudit, za jakým účelem tyto „výběžky“ územní plán Mikulova vymezil. Konkrétně měl posoudit, zda se jedná o výběžky pro záměry, které budou dopravní součástí tělesa dálnice D52 či zda se jedná o stavby, které budou muset v důsledku stavby tělesa dálnice D52 vzniknout (např. odvodňovací kanály či mosty pro okolní komunikace). V tomto ohledu měl odpůrce důvod vzniku těchto výběžků v řízení před krajským soudem náležitě a konkrétně osvětlit, hodlal-li svůj územní plán obhájit. Krajský soud se také měl zabývat otázkou, zda šedá plocha (šedá na hlavním výkresu územního plánu Mikulova), která se nachází mezi plochou Z66 a nemovitostí navrhovatele a), je skutečně výběžkem koridoru Z74 nebo samostatnou plochou. Rozsudek NSS vše vyznačil na následujícím obrázku:

Kromě toho Nejvyšší správní soud vytkl krajskému soudu, jak původně posoudil část argumentace navrhovatelů ve vztahu k místu, kde dochází k propojení ploch Z74 a Z75. Hodnocení krajského soudu, že navrhovatelé nevysvětlili, jak překročení limitu 200 metrů v daném místě omezuje jejich právní sféru, neobstálo. Stejně jako argument, že by zrušení plochy Z74 pro překročení šíře 200 m by bylo přepjatým formalismem. K tomu, zda územní plán Mikulova v daném místě nezákonně rozšiřuje koridor oproti ZÚR JMK, či nikoli, se měl krajský soud přímo věcně vyjádřit. Chybně se také podle rozsudku NSS nezabýval otázkou, zda rozšíření vzniklé spojením ploch Z74 a Z75 nevyplývá již ze ZÚR JMK, resp. z možné mimoúrovňové křižovatky, jejíž vznik ZÚR JMK na těchto místech mohou plánovat.

Krajský soud dal oběma účastníkům možnost se vyjádřit k závaznému právnímu názoru plynoucímu z rozsudku NSS.

Odpůrce připomněl, že otázkou souladu jeho územního plánu se ZÚR JMK se v průběhu pořizování územního plánu zabýval krajský úřad, který zde neshledal rozpor. Vydal kladné stanovisko. Odpůrce proto od počátku nemá pochybnost o souladu svého územního plánu s nadřazenou územně plánovací dokumentací.

K vymezení koridoru pro dálnici D52 na svém území odpůrce přistoupil nejenom se znalostí ZÚR JMK, ale i se znalostí konkrétnějších podkladů. Šlo o technickoekonomickou studii a návrh navazující dokumentace pro územní rozhodnutí „Rychlostní silnice R52, stavba 5206 Perná - st. hranice ČR/Rakousko, úsek km 34,550 - 38,445.“ Na ně se odpůrce při rozhodování o námitkách a vypořádávání připomínek opakovaně odkazoval. Podrobnější podklady lze zahrnout do řešení a odůvodňování územně plánovací dokumentace (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, č. j. 64 A 7/2021-117, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. 10 As 92/2022-86).

Odpůrce při přípravě nového územního plánu zjistil dopravní závady v podobě nedostatečné kapacity silnice I/40 a vysokého podílu tranzitní dopravy na silnici I/52. Způsobuje to oddělení dvou částí města, komplikace pro motoristickou i cyklistickou dopravu a zvýšené množství kolizí. V návrhu územního plánu odpůrce tyto problémy vyřešil vymezením plochy Z74 pro realizaci nadmístního dopravního záměru (dálnice D52 Pohořelice – Mikulov – hranice ČR/Rakousko, včetně MÚK Mikulov – sever, MÚK Mikulov – jih a související dopravní a technické infrastruktury) a plochy Z75 pro prostorovou úpravu trasy silnice I/40 a propojení dálnice D52 se silnicí I/40 (str. 93 odůvodnění územního plánu Mikulova).

Odůvodnění k vymezení koridoru plochy Z74 je podle odpůrce přiměřeně obsáhlé a přesné. Na str. 177 odůvodnění se uvádí „Plochy pro dopravu jsou navrženy zejména z důvodu respektování nadřazených koncepcí. Navrhuje se pro umožnění realizace nadmístního dopravního záměru (dálnice D52) a zahrnuje také část území podél silnice I/40 včetně napojení na trasu D52. Tento koncepční záměr je vymezen koridorem pro dopravu Z74 a Z75, ve kterém je nutno v podrobnějším detailu tyto záměry zkoordinovat. Plochy Z74 a Z75 jsou vymezeny v rozsahu cca 105 a 40 ha.“

Trasování ploch silniční dopravy Z74 a Z75 také respektuje nadřazenou dokumentaci a pouze ji upřesňuje. Územní plán Mikulova dále k obsahu plochy Z74 v odůvodnění na str. 46 uvádí, že „zastavitelná plocha Z74 zahrnuje i plochy MÚK Mikulov-sever a MÚK Mikulov-jih o šířce cca 200-425 m – rozsah plochy byl upřesněn na základě požadavků ŘSD a podrobnější dokumentace (DÚR „Rychlostní silnice R52, stavba 5206 Perná - st. hranice ČR / Rakousko, úsek km 34,550 - 38,445“).“ V neposlední řadě z odůvodnění plyne, že územní plán Mikulova učinil součástí koridoru Z74 i další plochy, které vyplynuly z požadavků jednotlivců pro zadání, jak je adresovali samosprávě (str. 80 a 133 odůvodnění, k řešení v bodech 33, 34 a 61).

Odpůrce se poté vyjádřil i k „výběžkům“, jak to požadoval rozsudek NSS. Nejprve obecně vysvětlil, že se na základě shora uvedeného jedná o rozšíření koridoru Z74 pro možnost realizace souvisejících staveb, resp. vyvolaných změn v území. Proto jsou součástí této změnové plochy. Související stavby jsou v tomto kontextu stavbami, jejichž potřebu vyvolá realizace dálnice D52, která bude mít bariérový efekt do území. Ačkoliv samotný záměr dálnice D52 není součástí „výběžků“, bez jejich vymezení by nebylo možné ji do území umístit a minimalizovat vlivy na stávající dopravní a technickou infrastrukturu i dopravní vztahy v území.

V případě „výběžků“ se tedy jedná o nezbytné změny v území identifikované podrobnějšími podklady. Jejich potřeba by bez realizace dálnice D52 nevznikla, resp. by nebyla nezbytná či by se patrně neuskutečnila. V případě „výběžků“ se ovšem nejedná o stavby podmiňující. Ani se nejedná o součásti samotného záměru stavby dálnice stricto sensu D52. Ostatně pokud by tomu tak bylo, nemohl by patrně rozsudek NSS vyhodnotit, že proběhlo řádné posouzení vlivů záměru na udržitelný rozvoj území, protože by záměr z jeho pohledu nebyl specificky určitý.

Odpůrce se poté vyjádřil k jednotlivým „výběžkům“ podle obrázku z rozsudku NSS výše. Červené rámečky na výřezu hlavního výkresu podle něj bohužel napovídají, že Nejvyšší správní soud při posuzování věci nepracoval se všemi výkresy územního plánu. Pro přesnější zorientování lépe poslouží výkres základního členění území, který je prvním z výkresů grafické části výroku územního plánu. Při užití tohoto výkresu je zřejmé, že první rámeček odshora uprostřed vyznačuje koridor Z76, který má spolu s koridorem Z77 zajišťovat dopravní obsluhu území v lokalitě Pískoviště a Za Jatkami. Nejedná se tudíž o koridor Z74.

Druhý rámeček odshora vlevo umožňuje úpravy manipulačního pruhu podél významných krajinných prvků koryta vodního toku Turold. Ten bude v bezprostřední blízkosti protínat záměr D52. V tomto i následujících případech je důvodem „výběžku“ mimoúrovňové křížení záměru D52 a stávajících liniových prvků v území.

Dále jsou jižním směrem po dvou rámečky východně a západně od osy koridoru pro záměr D52 v místě, kde záměr D52 protíná stávající místní komunikace. Stávající propojení komunikací v území je potřebné zachovat. Pro nezbytné úpravy komunikace plynoucí z mimoúrovňového křížení se na těchto místech koridor rozšiřuje. Totožná je situace na dalším protnutí stávajících komunikacích jižněji, kde podle podrobnější dokumentace k D52 lze také očekávat vyvolané investice na lokální silniční síti.

Poslední rámeček zcela vpravo označuje koridor Z79 (nikoliv Z74), který má spolu s koridorem Z78 zajišťovat dopravní obsluhu území v lokalitě za Celním skladem. Z pohledu odpůrce je se znalostí místních podmínek zcela jasné, proč je koridor Z74 v konkrétních místech od své osy roztažen východním či západním směrem. V tomto ohledu jsou pro něho pochybnosti Nejvyššího správního soudu o správnosti či důvodnosti jeho rozsahu nepatřičné. V případě pochybností odpůrce odkazuje na ortofoto mapy dostupné v katastru nemovitostí, z nichž jsou stávající liniové prvky v území patrné všem.

Úkolem odpůrce nebylo jen převzít ze ZÚR JMK koridor pro dálnici či jinou stavbu, ale zejména takový koridor v místních souvislostech upřesnit. To nemůže znamenat nic jiného, než vymezit v územním plánu dostatečný polygon či vícero polygonů, které takové vedení nadřazeného záměru územím umožní. Může se proto stát, že je pro obsluhu území nezbytné vymezit nové trasy silničních či jiných koridorů, jako jsou v tomto případě koridory Z76 až 79. Pokud se jedná o křížení nového nadřazeného záměru s bariérovým efektem a potřebou mimoúrovňového křížení s místními liniovými prvky, pak je nutné pro zachování stávajících liniových prvků vymezit koridory.

Pro přehlednost zobrazení v grafické části výroku se ovšem tyto koridory nedají dobře vrstvit. Proto jsou v ploše koridoru Z74 „výběžky“ ve všech případech, kde nebylo důvodné v územním plánu vytvářet samostatné plochy, resp. koridory. Záměry ve „výběžcích“ se totiž budou realizovat pouze v případě realizace nadřazeného záměru. Nejde o novoty v území. Fakticky prochází osou koridoru a jejich samostatné vymezení by bylo z hlediska přehlednosti nezobrazitelné. Již při stávajícím zobrazení ploch a koridorů je zřejmé, že si s tím Nejvyšší správní soud neporadil, pokud za koridor Z74 opakovaně označuje jiné koridory.

Odpůrce dále k vysvětlení pochybností Nejvyššího správního soudu odkázal na své rozhodnutí o námitkách (bod 57 výše). Splnil slib ve výkresové části zpřesnit hranici mezi plochou Z74 (D52) a plochou Z75 (obchvat, přeložka I/40), aby v ní bylo možné rozvinout mimoúrovňové křižovatky těchto dopravních staveb v místě značně vzdáleném od zástavby, bez očekávatelných negativních vlivů, zejména na lidské zdraví.

Navrhovatelé uvedli, že ZÚR JMK vymezují koridor pro dálnici D52 a krajskou silnici II/395 Pohořelice – Mikulov a plochy mimoúrovňových křižovatek s tím, že uvádějí jejich prostorové rozměry s přesností na jednotlivé desítky metrů (viz např. údaje v bodě 82 výroku ZÚR JMK, kde jsou rozměrové údaje jako 200 m, 180 m, 350 m, 180 m, 340 m). Vzhledem k závaznosti ZÚR JMK jsou tyto údaje nepřekročitelné. Jejich překročení by mělo za následek zábor dalšího území. Zde dokonce v kontextu CHKO Pálava („CHKO“), Evropsky významné lokality („EVL“) Pálava a např. i cenné oblasti „Slanisko v trojúhelníku“, kterou v minulosti AOPK ČR navrhovala s registračním označením EVL CZ0620411.

Rozšíření plochy koridoru podle ZÚR JMK do přímého kontaktu s nemovitostmi navrhovatele a) je dalším ohrožením jeho právní sféry. Na úrovni územního plánování přitom nelze spekulovat o technickém řešení záměru dálnice D52 a detailním využití plochy koridoru. Nelze také pominout, že pokud se odpůrce chtěl odchýlit od „hladkého“ koridoru šířky 200 m tak, jak ho v oblasti blízké k nemovitosti navrhovatele a) stanovují ZÚR JMK, a rozhodl se „obklíčit“ jeho nemovitosti, pak bylo jeho povinností to přezkoumatelně odůvodnit, ale i posoudit vlivy na oblast obytné zástavby, jejíž součástí jsou i nemovitosti navrhovatele a).

Navrhovatelé odkazují na bod 78 rozsudku NSS, podle kterého Nejvyšší správní soudu „obecně souhlasí [s navrhovateli] v tom, že v rámci zpřesňování koridorů přejatých ze zásad územního rozvoje nesmí v územních plánech docházet k rozšiřování těchto koridorů. V opačném případě by šlo o nesoulad územního plánu se zásadami územního rozvoje. Územní plány, jakožto nižší ÚPD, musejí být se zásadami územního rozvoje v souladu nejenom např. svým účelem, ale i svým rozměrem“ (upravil pro přehlednost krajský soud). Koridory a plochy v územním plánu Mikulova, které jsou v rozporu se ZÚR JMK, má tedy soud bez dalšího zrušit.

Pokud jde o úsek od lokality nemovitostí navrhovatele a) k jihu po spojení ploch Z74 a Z75, pak podle navrhovatelů rozsudek NSS potvrzuje, že v některých místech, např. v těsné návaznosti na lokalitu nemovitostí navrhovatele a), je samotná plocha Z74 rozšířena nad 200 m. Přitom se nejedná jen o „výběžky“, které Nejvyšší správní soud identifikuje v jiných místech. Ani se nejedná o kumulaci šířek ploch Z74 a Z75. Z bodu 69 rozsudku NSS i z prvního rozsudku krajského soudu plyne, že v oblasti jižněji od plochy s nemovitostmi navrhovatele a) a dále až po místa spojení s plochou Z75 již koridor Z74 začíná limit 200 metrů překračovat. O rozporu se ZÚR JMK zde tedy není sporu. Vymezení tohoto rozšíření plochy Z74 – dokonce bez jakéhokoliv specifického odůvodnění v územním plánu Mikulova – nelze tedy postupem ultra vires ve smyslu výše citovaného bodu 78 rozsudku NSS tolerovat.

I kdyby krajský soud zaujal názor, že toto rozšíření není přímo v kontaktu s nemovitostmi navrhovatele a), stále je zde hledisko záboru dalšího území nadmístním záměrem, což přezkoumatelně neposoudila SEA k územnímu plánu Mikulova. Namítat tuto vadu mohl navrhovatel b). Navrhovatelé dodávají, že ZÚR JMK stanovily úkol zpřesnit a vymezit koridor dálnice D52 s ohledem na optimalizaci trasy v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, zajistit splnění hlukových limitů. Navrhovatel a) měl tedy legitimní očekávání, že územní plán Mikulova bude koridor D52 z těchto hledisek zpřesňovat a přezkoumatelně to doloží. Toho se však nedočkal. Odpůrce tedy nenaplnil úkol zpřesnit koridor D52.

Rozšíření samotné plochy Z74 v blízkosti rodinného domu navrhovatele a) směrem k jihu může naznačovat ledacos, např. i rozšiřování prostoru pro umístění MÚK Mikulov-jih. Po navrhovateli a) ale nelze spravedlivě požadovat, aby spekuloval o možných příčinách a dopadech zde provedeného rozšíření koridoru D52 nad 200 m.

Pokud jde o úsek severně od lokality nemovitostí navrhovatele a) až po hranici se správním územím obce Bavory, pak rozsudek NSS správně pro tento úsek identifikoval, že je zde řada rozporů s přípustnou šíří koridoru. Podle navrhovatelů je to bez dalšího důvodem pro zrušení plochy Z74. Je nutné vycházet z jednoznačné dikce výroku ZÚR JMK, který v bodě 82 uvádí definici „D52 Pohořelice – Mikulov – hranice ČR /Rakousko, včetně souvisejících staveb“. Neobstojí tedy argumentace, že nadmístní záměr D52 mohou vymezovat územní plány obcí a navrhovat je k realizaci tak, že by územně mohly využít jinou plochu než plochu koridoru vymezenou v ZÚR JMK. Bylo by to popřením smyslu hierarchické systematiky územního plánování a flagrantním porušením právní jistoty veřejnosti.

Je tedy bez významu domýšlet a zjišťovat, co vlastně přestavují „výběžky“ z hlavní „linie“ D52. Pokud by se jednalo o jakékoliv stavby nemající přímou souvislost s D52, pak by je musel územní plán Mikulova vymezovat separátně se specificky označenými plochami s plným odůvodněním a přezkoumatelným vyhodnocením v SEA.

Je nesporné, že šedě šrafované plochy severně (i jižně) od plochy s nemovitostmi navrhovatele a) jsou nedílnou součástí plochy Z74. Grafický výkres totiž nevyznačuje žádné jejich oddělení od plochy Z74. Ani textová část nic takového neindikuje. Ze stejných důvodů je nesporné, že šedě šrafovaná plocha mezi plochami Z67 a Z92 je integrální součástí plochy Z74. Totéž platí i pro „výběžky“ mezi plochami Z68 a P19, mezi plochami NZ v prostoru jihozápadně od ploch Z68 a Z69, a šedě šrafované oblasti severozápadně a jihovýchodně od plochy Z87 (neboť plocha Z87 je od Z74 oddělena silnou černou čarou). Toto jsou prokazatelná překročení přípustné šíře. Naopak „výběžek“ severně od plochy Z69 je zřejmě součástí samostatné plochy Z76. Její součástí plochy jsou zřejmě i úzké pásky pokračující k jihu v těsném kontaktu se západní stranou Z69 a západní stranou Z68 (viz jejich oddělení silnou černou čarou).

Navrhovatelé poté reagují na bod 77 rozsudku NSS, podle kterého se krajský soud nezabýval otázkou, zda širší plocha vzniklá spojením ploch Z74 a Z75 nevyplývá již ze ZÚR JMK, resp. z možné mimoúrovňové křižovatky, jejíž vznik ZÚR JMK na těchto místech mohou plánovat. V témže bodě rozsudek NSS uvádí, že není zřejmé, proč by odůvodnění územního plánu Mikulova mělo obsahovat odkaz na § 43 odst. 1 stavebního zákona. Navrhovatelé v té souvislosti zdůrazňují, že postup podle § 43 odst. 1 in fine stavebního zákona je postupem výjimečným. To reflektuje i prováděcí vyhláška č. 500/2006 Sb., která stanoví obsah i strukturu územního plánu. Užití výjimky podle § 43 odst. 1 stavebního zákona se také váže na vyhodnocení SEA, což je břemeno, které odpůrce neunesl.

Rozsudek NSS také v bodě 77 uvádí, že „[o]důvodnění [územního plánu Mikulova] nicméně zmiňuje, že plocha Z75 vychází z plochy DS17, kterou pro propojku na Sedlec stanovují právě ZÚR JMK (strany 127 a 137 odůvodnění č 1 ÚP Mikulov)“. Tato formulace odpůrce, kterou rozsudek NSS cituje, je podle navrhovatelů přinejmenším zavádějící. Záměr DS17 ze ZÚR JMK je jiným řešením než to, které odpůrce zahrnul do územního plánu Mikulova. Silnici I/40 zahrnutou pod záměr DS17 územní plán Mikulova ani nenahradil, takže jde o další rozvinutí dopravní infrastruktury v oblasti Mikulova. Jde tedy o novou silnici, která by propojovala dálnici D52 a silnici I/40, přičemž nájezd do Mikulova by tu zůstal.

Navrhovatelé dále nesouhlasí se závěrem z rozsudku NSS, že plocha Z87 není ve smyslu stavebního zákona nadmístní. Vyžaduje podle nich napojení na nadmístní dopravní síť. Návrh územního plánu Mikulova obsahuje na severní i jižní straně plochy Z87 dva „výběžky“, které jsou integrální součástí plochy Z74, deklarované pro dálnici D52. S tím ovšem i podle navrhovatelů krajský soud nemůže polemizovat.

K tvrzením odpůrce navrhovatelé uvádí, že pokud napadají územní plán Mikulova, pak tím de facto zpochybňují i k němu vydaná stanoviska. Územní plán Mikulova vznikl nejen úkony na straně odpůrce, ale i na straně krajského úřadu. Z tohoto pohledu je krajský úřad v případě napadení územního plánu Mikulova de facto v pozici podjatého subjektu.

K odkazu odpůrce na str. 93 odůvodnění územního plánu Mikulova navrhovatelé tvrdí, že jeho požadavek zní: „Nedostatečná kapacita silnice I/40 - rozšíření a úprava trasy“. To se nijak neprovázalo na změnu napojení podle plochy Z75. Územně analytické podklady zveřejněné odpůrcem se věnují jiné problematice než úseku od dálnice D52 k silnici I/40. Věnují se totiž úpravě trasy silnice I/40 s tím, že se na str. 77 konstatuje „výhledové vedení silnice I/40 mezi Břeclaví a Valticemi je uvažováno ve stávající stopě, Valtice obchází severním obchvatem, na který navazuje přeložka vedoucí podél železniční trati až za Sedlec, kde se napojí na stávající trasu.“ Pro úsek Sedlec – Mikulov se zde tedy navrhuje stávající trasa.

Podle názoru navrhovatelů je pak „rozvinutí MÚK“, o kterém píše odpůrce, záležitostí, kterou bylo nutné posoudit v SEA. MÚK je totiž v ploše CHKO a v ploše lokality EVL soustavy NATURA 2000. Stejně spor