4 Ads 28/2013 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 15/2024- 30 - text 7 22 Ad 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: H. P., nar. X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Evou Kantoříkovou, sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 5. 2024, č. j. X se ruší, a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3900 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Evy Kantoříkové, advokátky. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 2. 2024, č. j. X. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla opakovaně zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, z důvodu nezískání potřebné doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod. II. Vyjádření účastníků 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že předmětem sporu je nezhodnocení doby důchodového pojištění, kterou získala zaměstnáním u zaměstnavatele Galamarket, spol. s r.o. v období od 1. 1. 2001 do 30. 11. 2003. Žalobkyni nebylo známo, že zaměstnavatel neplnil své povinnosti, neboť dostávala mzdu ve výši, jako by zákonné odvody prováděl. Jako důkazní prostředek svého zaměstnání má pracovní smlouvu a výpovědi dvou nadřízených. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že se nejedná o pracovní smlouvu, neboť tato má být posuzována podle obsahu a ne označení a má být přihlédnuto k vůli stran při jejím uzavírání. Zaměstnavatel se po celou dobu choval, jako by šlo o pracovní poměr. Strany smlouvy jsou označeny jako zaměstnavatel a zaměstnanec a projevují vůli uzavřít pracovní poměr. Je sjednán druh práce i den nástupu. Pokud jde o místo výkonu práce, lze z formulace, že zaměstnavatel vykonává činnost zejména na území ČR dovodit, že jako místo výkonu práce byla sjednána ČR. Odkázala i na to, že smlouva obsahuje i další běžné doplňující obsahové náležitosti pracovní smlouvy. Dále uvedla, že po celou dobu výkonu práce nejednala jako podnikatel a že zaměstnavatel se zavázal za ní odvádět povinné srážky, což nejsou náležitosti smlouvy o obchodním zastoupení. Smlouvu vyhotovil zaměstnavatel, neměla by být vkládána k tíži slabší strany a na tento případ lze aplikovat § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Taktéž namítla, že naprostá většina obsahu smlouvy je pracovněprávního charakteru. Nesouhlasila ani se závěrem o nevěrohodnosti navržených svědků, pokud měla žalovaná pochybnosti o obsahu čestných prohlášení, měla osoby předvolat a vyslechnout. 3. Žalovaná ve svém vyjádření nejprve shrnula předcházející řízení a obsah správního spisu a následně k námitkám žalobkyně uvedla, že doložená smlouva obsahuje závazek ze smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřela žalobkyně jako nezávislý podnikatel. Dále poukázala na to, že mezi žalobkyní a společností Galamarket, spol. s r.o. nebylo dohodnuto místo výkonu práce, tj. nebyla mezi nimi uzavřená platná pracovní smlouva, a dále na to, že uvedená společnost vůči žalobkyni neplnila povinnosti z úkolů zaměstnavatele v sociálním zabezpečení, tj. lze mít důvodně za to, že žalobkyně nebyla považována za zaměstnankyni, ale plnila závazek ze smlouvy příkazního typu. K posouzení charakteru smlouvy odkázala na své předchozí rozhodnutí ze dne 4. 10. 2021. Podle žalované svědci neprokazují dobu výdělečné činnosti v citované společnosti v předmětné době, k výslechu by přistoupila, pokud by svědci u společnosti skutečně pracovali. 4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované setrvala na svých námitkách a odkázala na rozpory ve stanoviscích žalované v různých věcech ohledně její činnosti jako osoby samostatně výdělečně činné. V doplnění repliky odkázala na judikaturu ve věcech čestných prohlášení a faktických pracovních poměrů. III. Posouzení věci 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Žaloba je důvodná. 6. V nyní posuzované věci je první a podstatnou otázkou vyjasnění charakteru smlouvy ze dne 28. 12. 2000. Žalovaná dospěla k jasnému závěru, že se jedná o smlouvu o obchodním zastoupení, zatímco žalobkyně trvá na tom, že jedná o pracovní smlouvu, příp., pokud by byla pracovní smlouva shledána jako neplatná pro nedostatek náležitostí, tak byla činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. 7. Podle § 29 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy) v pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout: a) druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, b) místo výkonu práce (obec a organizační jednotku nebo jinak určené místo), c) den nástupu do práce. 8. Podle § 27 odst. 1 téhož zákona se zaměstnanec v pracovním poměru podílel svou prací za mzdu podle pokynů zaměstnavatele na plnění jeho úkolů. 9. Podle § 35 odst. 1 téhož zákona byl ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní nebo pracovní smlouvou, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň. 10. Podle § 652 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění účinném v době uzavření smlouvy), se smlouvou o obchodním zastoupení zavazuje obchodní zástupce, že bude pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“), a zastoupený se zavazuje zaplatit obchodnímu zástupci úplatu (provizi). 11. Podle § 653 téhož zákona byl obchodní zástupce povinen ve stanovené územní oblasti vyvíjet s odbornou péčí činnost, jež je předmětem jeho závazku. Není-li ve smlouvě tato územní oblast určena, má se za to, že obchodní zástupce má vyvíjet činnost na území České a Slovenské Federativní Republiky. 12. Podle § 654 odst. 1 téhož zákona je předmětem závazku obchodního zástupce vyhledávání zájemců o uzavření obchodů, jež jsou vymezeny ve smlouvě. 13. Podle § 654 odst. 2 téhož zákona stanoví-li smlouva, že obchodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, řídí se práva a povinnosti s tím související ustanoveními o smlouvě mandátní. 14. Podle § 655 odst. 1 téhož zákona byl obchodní zástupce povinen uskutečňovat činnost, k níž je zavázán, s vynaložením odborné péče, dbát mu známých zájmů zastoupeného a v rámci smlouvy se řídit pokyny zastoupeného. 15. Podle § 655 odst. 2 téhož zákona obchodní zástupce podával zastoupenému zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých pro zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů. 16. Podle § 658 odst. 1 téhož zákona byl obchodní zástupce povinen navrhovat uzavření obchodů nebo uzavírat obchody jen s osobami, u nichž jsou předpoklady, že své závazky splní. 17. Podle § 658 odst. 1 téhož zákona zástupce ručil za splnění povinností třetí osobou, s níž navrhl zastoupenému uzavření obchodu nebo se kterou jménem zastoupeného uzavřel obchod, jen když se k tomu písemně zavázal. V takovém případě řídí se jeho práva a povinnosti podle ustanovení o ručení. 18. Podle § 659 odst. 3 téhož zákona nárok na provizi a na smluvenou úhradu nákladů nevznikl v případech, kdy obchodní zástupce byl při uzavírání obchodu činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro osobu, s níž zastoupený uzavřel obchod. 19. Podle § 660 odst. 1 věta první téhož zákona obchodnímu zástupci vznikl nárok na provizi, když obchod byl uzavřen a třetí osoba splnila svůj závazek z tohoto obchodu. 20. Podle § 671 téhož zákona měl obchodní zástupce nárok na provizi i v případě, že obchod byl uzavřen nebo závazek třetí osoby z obchodu splněn teprve po zániku závazku obchodního zástupce podle § 668 nebo 670, jestliže zastoupený využil k uzavření smlouvy činnosti obchodního zástupce, která byla uskutečněna za trvání jeho závazku. 21. Na základě uvedených ustanovení soud posoudil obsah smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (ve smlouvě označena jako zaměstnanec nebo obchodní zástupce) a společností Galamarket, spol. s r.o. (ve smlouvě označena jako zaměstnavatel) ze dne 28. 12. 2000. 22. Z označení smlouvy vyplývá, že se jedná o smlouvu o obchodním zastoupení, která byla uzavřena dle obchodního zákoníku. Žalobkyně ale tvrdí, že obsahově se jedná o pracovní smlouvu a stejně tak charakt