4 As 263/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 6/2024- 74 - text  8 30 Ad 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. F. K. zastoupený advokátem JUDr. Janem Klailem sídlem Lukavická 22, Plzeň proti žalovanému: Velitelství vzdušných sil sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. MO 57866/2024-3031, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce, voják z povolání, požádal v srpnu roku 2008 velitele svého vojenského útvaru o doplacení platu za období, kdy byl určen k plnění úkolů služeb LZS a SAR (letecké záchranné služby, resp. letecké pátrací a záchranné služby). Příslušný služební orgán nejprve žádosti žalobce nevyhověl, poté jí po zrušujících rozsudcích soudu částečně vyhověl a přiznal žalobci odměnu za práci přesčas spolu s úrokem z prodlení, také toto jeho rozhodnutí bylo následně (rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2021, č. j. 30 Ad 7/2019-162) zrušeno. Věcí se poté zabýval i Nejvyšší správní soud a dospěl k závěru, že rozdělení směn LZS a SAR (12 hodin výkonu služby a na ně navazujících 12 hodin formálně označovaných jako služební pohotovost, přičemž materiálně šlo také o výkon služby) bylo čistě formální a účelové a ze strany služebně nadřízených orgánů žalobce šlo o snahu o obcházení zákona (krácení žalobce na jeho platových nárocích). Žalobce tedy splnil všechny podmínky pro to, aby mu byl plat dorovnán (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2022, č. j. 4 As 414/2021-51). 2. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2023, č. j. MO 39546/2024-2427, proto velitel VÚ 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, ve výroku I vyhověl žalobcově žádosti a přiznal mu doplacení hrubého platu a odpovídající úrok z prodlení. Výrokem II pak rozhodl tak, že nároky za dobu do 30. 6. 2005 jsou promlčeny dle § 161 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). Výrokem III služební orgán nevyhověl žádosti o rozšíření nároku na období po roce 2008, neboť je předmětem samostatného správního řízení, které bylo vedeno u jiného správního orgánu. Nyní napadeným rozhodnutím pak bylo odvolání žalobce proti výrokům II a III zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí v tomto rozsahu potvrzeno. Žaloba 3. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí (podle obsahu žaloby proti té části, kterou byly potvrzeny výroky II a III prvostupňového rozhodnutí) včasnou žalobu. Uvádí, že plat mu byl krácen úmyslně, neboť mu byla nařízena nepřetržitá 24hodinová služba, a naopak mu nikdy nebyla nařízena služební pohotovost navazující na 12hodinovou službu. Nařídit takovým způsobem služební pohotovost by ostatně ani nešlo, neboť by nebylo možné dodržet stanovenou dobu odpočinku a provést stanoveným způsobem letovou přípravu. V době výkonu služby LZS nebo SAR nadto posádka vrtulníku podléhá jinému velení než v době služební pohotovosti. 4. Podle žalobce je mimo jakoukoliv pochybnost, že příslušný velitel věděl, že jednotlivým vojákům vyplácí finanční plnění (plat a jeho jednotlivé složky) v rozporu s jeho vlastními rozkazy. Z toho vyplývá jednoznačný úmysl správního orgánu příslušného vojáka poškozovat. Žalobce odkazuje také na zvukový záznam, na němž velitel popisuje danou praxi a uvádí, že jestli se podle ní někdo nechce řídit, nechť se přihlásí a může být převeden na jinou práci, přičemž řešit situaci s právníky, s ministryní nebo se sdělovacími prostředky nemá smysl. To žalobce označuje za nátlak. Je tedy zřejmé, že jednání služebních orgánů je zaviněné. 5. Služebními orgány dovozené promlčení je dle žalobce v rozporu s dobrými mravy. Žalobce cituje četnou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. V nynější věci resort obrany nasadil veškeré možné orgány s jediným cílem – poškodit žalobce, resp. vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby žalobce nabyl dojmu o legalitě nezákonného jednání a snad se i vzdal dožadování se svých nároků. Námitka promlčení by podle žalobce neměla sloužit k zajištění nedotknutelnosti nezákonně získaného prospěchu oficiálně nazvaného „ekonomickou racionalizací pracovních zdrojů“, jež bylo motivem jednání služebních orgánů od samého počátku. 6. Žalobce se tedy domáhá náhrady úmyslně způsobené škody, přičemž v úvahu by přicházelo také posouzení nároku coby vydání bezdůvodného obohacení. Ze státního rozpočtu byly určeny finanční prostředky kromě jiného pro účely hrazení protihodnoty za vykonané služby. Pokud armáda postupovala tak, že část těchto finančních prostředků si v rozporu s vlastními rozkazy ponechala, pak se na úkor vojáků bezdůvodně obohatila. 7. Žalobce dále uvádí, že rozšíření žádosti ze dne 30. 9. 2011 je ve spise založeno, včetně připojeného soupisu služeb za období po 1. 9. 2008. Ve spise je dále založeno podání Velitelství společných sil Olomouc ze dne 24. 10. 2011, jehož obsah žalobce cituje. 8. Z uvedených důvodu žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný uvádí, že žalobce uplatnil nárok žádostí podanou dne 14. 8. 2008. Nárok na plat za období před dnem 1. 7. 2005 je proto v souladu s § 161 odst. 1 a 2 zákona o vojácích z povolání promlčen. Žalovaný vycházel ze závěrů předchozího rozsudku zdejšího soudu v této věci, podle něhož nelze dovozovat, že služební orgány měly v úmyslu žalobci způsobit škodu. V témže rozsudku zdejší soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobce nemravností uplatněné námitky promlčení. Dle žalovaného věc nelze znovu projednat pro překážku věci rozsouzené, a i kdyby tomu tak nebylo, žalovaný se řídil závazným právním názorem zdejšího soudu. Domnělé rozšíření žádosti bylo jako nová žádost postoupeno veliteli VÚ 8407 Kbely; o žádosti tedy probíhalo samostatné řízení před jinými služebními orgány. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu odmítl, popřípadě jako nedůvodnou zamítl. 10. Žalobce v replice ze dne 28. 6. 2024 uvádí, že správní orgány se vůbec nevyjádřily k žalobcem předkládaným tvrzením a důkazům, kterými dokládal, že jej chtěly úmyslně poškodit, a uplatní se tudíž desetiletá promlčecí doba. S argumenty žalobce se nevypořádal ani zdejší soud v rozsudku z roku 2021. Bez aktivního jednání ze strany služebních orgánů by žalobce dostal zaplaceno za nařízený výkon služby za celých 24 hodin služby, neboť mu nikdy nebyla rozkazem stanovena služební pohotovost. Dle žalobce není dána překážka věci rozhodnuté, neboť závěry zdejšího soudu v rozsudku z roku 2021 jsou nepřezkoumatelné a nedostatečné. Dle žalobce rovněž nebylo namístě odmítnout důkaz zvukovým záznamem pplk. Ing. J. B. předloženým v odvolacím řízení. Rozsah odvolacího přezkumu není omezen námitkami uplatněnými v odvolání. Řízení ve věci rozšíření žádosti nebylo nikdy delegováno na jiný služební orgán, který by o něm rozhodl. Žalobce v tomto řízení předkládal služebnímu orgánu požadované dokumenty a komunikoval s pověřenou osobou. Služební orgán v nynějším řízení dával žalobci najevo, že o rozšíření žádosti rozhodne v tomto řízení, což také v posledním rozhodnutí učinil, ovšem pro žalobce zcela překvapivě a neakceptovatelně. Podmínky řízení 11. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“)] osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je projednatelná a přípustná (zejm. § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 12. O věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila. Žalovaného soud vyzval k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, avšak žalovaný se nevyjádřil. Soud má tedy za to, že i žalovaný s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 14. Žaloba není důvodná. Vady, k nimž by musel přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. Posouzení věci 15. V posuzované věci není sporu o tom, že žalobcův nárok je v základu oprávněný. To již vyřešily správní soudy v minulosti a ani žalovaný nevystavěl napadené rozhodnutí na opačném názoru. Spor je v rozsahu uplatněných žalobních bodů veden o to, zda je nárok žalobce za období do 30. 6. 2005 promlčen, či nikoli. 16. Ze správního spisu a z napadeného rozhodnutí plyne, že žalobce uplatnil nárok v srpnu 2008. To ani žalobce v žalobě nezpochybňuje. Pokud jde o otázku charakteru nároku, pak žalobce opakovaně zmiňuje, že mu služební orgány „úmyslně způsobily škodu“, a domáhá se náhrady škody, případně vydání bezdůvodného obohacení. Takto však podle zdejšího soudu žalobcův nárok kvalifikovat nelze. Uplatněný nárok totiž vychází, zjednodušeně řečeno, ze skutečnosti, že za plnění úko