4 As 140/2025 — Nejvyšší správní soud

31 A 5/2024- 41 - text  6 31 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: AUTODOPRAVA CHALUPECKÝ s.r.o. sídlem K Lomu 76, Beroun-Jarov zastoupený advokátem JUDr. Václavem Polomisem Randova 306, Klatovy proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2024, č.j. KUZL 2642/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2024, č.j. KUZL 2642/2024, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod ze dne 11. 7. 2023, č.j. MUUB/64458/2023. Městský úřad rozhodl, že žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel (dále jen „vyhláška“) a spáchal tak přestupek podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Za tento přestupek městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 27 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce namítá nesprávnost postupu městského úřadu a stejně tak považuje za nesprávný postup žalovaného; podle žalobce nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci. Správní orgány se nezabývaly samotnou podstatou projednávané věci. Žalovaný se v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval námitkami žalobce, dostatečně se s nimi nevypořádal. 3. Dále má žalobce za to, že ze spisového materiálu vyplývá, že váhy nebyly řádně ověřeny – spisový materiál neobsahuje protokol o jejich kalibraci. 4. Nejzásadnějších pochybení žalovaného žalobce spatřuje ve výkladu vyhlášky. Dle § 5 odst. 2 písm. k) vyhlášky platí, že hodnoty hmotností vozidel a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí u jízdních souprav 48 t. Podle současné právní úpravy tedy nedošlo k překročení maximální povolené hmotnosti. Z § 6 vyhlášky potom vyplývá, že bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a stav pozemní komunikace ohrožuje provozovatel vozidla pouze v případě, že dojde ke kumulativnímu naplnění všech zde uvedených bodů a), b), c). S tímto argumentem se žalovaný přesvědčivě nevypořádal. 5. Správní orgány rovněž nesprávně posoudily možný liberační důvod. Žalobce převážel sypký materiál. Je zřejmé, že působením fyzikálních sil docházelo k posouvání materiálu v přívěsu, a to na základě zrychlování, brždění či zatáčení vozidla. Žalobce přitom neměl a obecně v takových případech nemá jakoukoliv možnost, jak takovému posunu nákladu zabránit. Žalobce dbal na to, aby nebyla překročena maximální povolená hmotnost vozidla. Po naložení proto vozidlo zvážil, přičemž ani jednotlivé nápravy v tomto okamžiku nebyly přetíženy. Náklad byl rovnoměrně rozmístěn. Takový stav však není možné zajistit po celou dobu přepravy, a to s ohledem na charakter nákladu a působení fyzikálních sil. Žalobce má tak za to, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno požadovat. 6. Žalobce tak navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde se k žalobním námitkám podrobně vyjádřil. Téměř všechny žalobní námitky jsou totiž totožné s námitkami odvolacími. Žalovaný je přesvědčen, že v provedeném správním řízení postupoval v souladu s platným právem, a proto soudu navrhuje podanou žalobu pro nedůvodnost zamítnout. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas [§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) 10. Podle § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky hodnoty hmotností na nápravu, skupinu náprav vozidla a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí u jednotlivé hnací nápravy – 11,50 t. 11. Podle § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky hodnoty hmotností vozidel a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí u motorových vozidel se dvěma nápravami – 18,00 t. 12. Podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu. 13. Podle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích jde-li o přestupek podle § 42b odst. 1 písm. s), činí výměra pokuty 9 000 Kč za každou započatou tunu, která překračuje největší povolenou hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy stanovenou zákonem o silničním provozu. Není-li nejvyšší povolená hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy překročena o více než 500 kg, činí výměra pokuty 5 000 Kč. Bylo-li zjištěno překročení největší povolené hmotnosti vozidla i jízdní soupravy, určí se výměra pokuty podle největšího překročení. 14. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („přestupkový zákon“), právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. 15. Právní úprava s účinností od 1. 1. 2010 začlenila soubor ustanovení týkajících se vážení motorových vozidel (§ 38a až § 38d zákona o pozemních komunikacích) v rámci ochrany pozemních komunikací. Je přitom zřejmé a odůvodnitelné, proč zákonodárce trvá na tom, aby jízdní soupravy pozemní komunikace nepřetěžovaly. Dochází-li k překračování hmotnostních limitů provozovaných vozidel, mohou být v důsledku toho způsobeny závažné následky jak v podobě dopravních nehod, tak poškození konkrétních pozemních komunikací, apod. Kontrolní vážení se dle zákona o pozemních komunikacích provádí dvěma způsoby, vysokorychlostním a nízkorychlostním. Při obou dochází ke kontrole největší povolené hmotnosti silničního vozidla, největší povolené hmotnosti na nápravu a skupiny náprav vozidla a dalších hmotnostních poměrů vozidla. 16. U vysokorychlostního i nízkorychlostního vážení musí používané váhy splňovat metrologické podmínky stanovené právními předpisy. Jedná se především o podmínku metrologické návaznosti, tedy nejvyšší možné přesnosti měření s ohledem na prostředí, ve kterém váhy v praxi fungují. Vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 345/2002 Sb.“), v položce 2.1.3 své přílohy určuje u vah pro vysokorychlostní i nízkorychlostní vážení lhůtu k ověření na jeden rok. Existence ověření se prokazuje ověřovacím listem nebo úřední značkou vydanými Českým metrologickým institutem nebo autorizovaným metrologickým střediskem. Odchylka přesnosti - relativní chyba měření - činí dle uvedené vyhlášky u vysokorychlostního vážení 5 % pro celkovou hmotnost vozidla a 11 % při měření zatížení nápravy. 17. Zdejší soud předně poukazuje na to, že kromě námitky, že váhy, které vážily vozidlo nebyly řádně ověřeny, neboť spisový materiál neobsahuje protokol o jejich kalibraci, jsou žalobní námitky totožné s těmi odvolacími. Žalobce tvrdí, že se žalovaný jeho námitkami vůbec nezabýval, řádně se s nimi nevypořádal. 18. S ohledem na velmi obecně vznesenou žalobní argumentaci musí zdejší soud na tomto místě podotknout, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu rozhodnutí soudu; řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční. Je-li tedy žaloba kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za žalobce. 19. Žalobce nevymezil žádnou konkrétní argumentaci (pouze zopakoval odvolací námitky). Přitom je na první pohled zřejmé, že se žalovaný ke vzneseným odvolacím námitkám podrobně vyjádřil, konkrétně na str. 5 – 7 napadeného rozhodnutí. Žalovaný zde vypořádal námitku nepřezkoumatelnosti, námitku ohledně aplikace § 6 a § 5 odst. 2 písm. k) vyhlášky i námitku ohledně převozu sypkého materiálu a související možnosti liberace. 20. Žalovaný mj. poukázal na irelevanci argumentace ohledně aplikace § 6 a § 5 odst. 2 písm. k) vyhlášky. V posuzované věci totiž došlo k porušení § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky. K § 6 vyhlášky žalovaný dodal, že se jedná o ustanovení týkající se