1 Afs 39/2010 — Nejvyšší správní soud

29 Af 13/2025- 86 - text  14 29 Af 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: Posad STEEL, s.r.o., IČO 27835171 sídlem M. Alše 30, 757 01 Valašské Meziříčí zastoupený daňovým poradcem TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2025, č.j. 2213/25/5300-22442-713383 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým podle § 114 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil správnost rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále též „správce daně“), a to dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ze dne 2. 10. 2023: - č. j. 1743053/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období duben 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 129 799 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 25 960 Kč, - č. j. 1743132/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období červen 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 131 105 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 26 221 Kč, - č. j. 1743160/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období červenec 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 112 753 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 22 551 Kč, - č. j. 1743188/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období srpen 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 86 481 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 17 297 Kč, - č. j. 1743216/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období září 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 43 118 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 8 624 Kč, - č. j. 1743225/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období říjen 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 46 753 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 9 351 Kč, - č. j. 1743233/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období listopad 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 59 101 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 11 821 Kč, - č. j. 1743242/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období prosinec 2019, kterým žalobci doměřil daň ve výši 56 708 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 11 342 Kč, - č. j. 1743256/23/3310-50522-711146 za zdaňovací období leden 2020, kterým žalobci doměřil daň ve výši 32 779 Kč, a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 6 556 Kč. 2. Správce daně dle závěrů ve Zprávě o daňové kontrole, č. j. 1701301/23/3312-60562-805020, konstatoval, že žalobce neprokázal rozsah přijatých zdanitelných plnění za předmětná zdaňovací období, jež měla mít podobu prací spočívajících ve výrobě a svařování kovových konstrukcí, tak, jak je deklarováno na žalobcem předložených daňových dokladech, od deklarovaného dodavatele – obchodní společnosti BARBUDA Business s.r.o. v likvidaci, DIČ: CZ07263317, již vymazána z obchodního rejstříku (dále jen „BARBUDA“). Neprokázal tak, že ověřovaná zdanitelná plnění přijal od plátců DPH, čímž žalobce nesplnil hmotněprávní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně z předmětných přijatých zdanitelných plnění podle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce zejména namítá, že daňové orgány dostatečným způsobem nevyhodnotily provedené důkazy, když nevzaly v potaz širší vzájemné souvislosti. Skutečnosti zjištěné o společnosti BARBUDA jsou pouze formální, bez důkazní potence zpochybnit společnost BARBUDA jako deklarovaného dodavatele, přičemž řada těchto skutečností je mimo zjišťovací schopnosti žalobce. Žalobce dále namítá, že první výzva vůči dodavateli BARBUDA byla vydána až více než dva roky od poslední spolupráce s žalobcem a je tak ryze účelová. Žalobce rovněž zpochybňuje postup správce daně při registraci společnosti BARBUDA k DPH a poukazuje na to, že na začátku spolupráce dodavatel nebyl registrován k DPH a následně se stal plátcem DPH, což vyvolává dle žalobce dostatečnou jistotu, že se jedná o prověřeného obchodního partnera. 5. Žalobce rovněž namítá pochybení daňových orgánů při hodnocení důkazů, když na jedné straně vycházely ze svědeckých výpovědí, které neměly žádnou relevanci k předmětným zdaňovacím plněním; naopak jiné výslechy hodnotil nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem. 6. Žalovaný dle názoru žalobce v řízení prezentuje i nepřípustná nova, a to v souvislosti s hodnocením duplikátů certifikátů získaných od společnosti European Welding Institute s.r.o., DIČ: CZ07383207 (dále jen „EWI“). Žalovaný měl dle žalobce možnost kdykoli vyzvat společnost EWI, aby doložila, jaké duplikáty certifikátů byly kdy žalobci doloženy. 7. Žalobce se dále v obsahu žaloby vyjadřuje ke zdrojům pochybností správce daně a tyto se snaží vyvrátit, k čemuž přikládá svá vysvětlení. Žaloba tak obsahuje množství výhrad k postupu správce daně a žalovaného, nicméně bez podrobnějšího rozčlenění. Žalobce má za to, že byl identifikován řetězec jak přímých, tak nepřímých důkazů svědčících o tom, že deklarovaná plnění poskytla obchodní společnost BARBUDA. 8. Žalobce nadto uvádí, že pan M. vystupoval zastřeným způsobem za společnost BARBUDA, pak se stal fakticky plátcem DPH a je ve světle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 9. 12. 2021, C-154/20, Kemwater ProChemie, nutně v postavení osoby povinné k dani, to však žalovaný nezohlednil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a na obsah správního spisu a navrhuje zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. K námitkám nedostatečného zjištění skutkového stavu žalovaný uvedl, že to byl naopak žalobce, kdo nepředložil ani nenavrhl takové důkazní prostředky, které by vyvrátily pochybnosti daňových orgánů o přijetí zdanitelných plnění. Žalovaný je současně přesvědčen, že v daňovém řízení byly řádně zhodnoceny provedené důkazy. Neprovedení navrhovaných důkazů pak bylo řádně odůvodněno. 10. Ke konkrétním žalobním námitkám žalovaný uvádí, že skutečnosti zjištěné ke společnosti BARBUDA nebyly důvodem pro odepření nároku na odpočet daně z plnění, které měl žalobce od společnosti BARBUDA přijmout, ale tyto skutečnosti spolu s dalšími zjištěními vyvolaly vážné a důvodné pochybnosti správce daně o tom, zda žalobce přijal předmětná plnění právě od jím deklarovaného dodavatele. Žalovaný k tomu dále uvádí, že žalobce jakožto subjekt vstupující do obchodních vztahů, by si měl ve vlastním zájmu zachovávat náležitou míru obezřetnosti a i nad rámec svých běžných obchodních potřeb zajistit důkazy, kterými bude schopen uskutečnění zdanitelného plnění v souladu s daňovými doklady prokázat. Žalovaný k daňovým povinnostem společnosti BARBUDA pouze stručně uvádí, že tyto nejsou předmětem tohoto řízení a z výsledků případných řízení vedených s deklarovaným dodavatelem nelze automaticky usuzovat, že zde šetřená plnění žalobci dodal. 11. K námitce ohledně svědeckých výpovědí a jejich nesprávného hodnocení žalovaný uvádí, že se na tomto místě nebude opětovně zabývat hodnocením svědeckých výpovědí, neboť tak učinil již v napadeném rozhodnutí, kdy jednotlivé svědecké výpovědi podrobně hodnotil, ale také se v bodech [116] až [119] zabýval i těmito vznesenými námitkami žalobce. 12. K námitce svářecích certifikátů žalovaný trvá na svém závěru, že svářecí certifikáty, resp. předložené duplikáty těchto certifikátů, nejsou způsobilé prokázat, že jejich držitelé byli zaměstnanci společnosti BARBUDA. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že žalobce si zjevně účelově nechal vystavit duplikáty svářecích certifikátů, na kterých bude uvedena jako zaměstnavatel společnost BARBUDA. Žalobce neposkytl žádné přesvědčivé vysvětlení, které by nesrovnalosti v certifikátech, tj. zejména odlišnost v bodě 9 certifikátů, kdy na originálech certifikátů je uveden jako zaměstnavatel žalobce a na duplikátech pak společnost BARBUDA, odstranilo. Pochybnosti o věrohodnosti certifikátů svářeče neodstranily ani svědecké výpovědi. 13. Žalovaný rovněž trvá na tom, že správce daně řádně hodnotil veškeré důkazy předložené žalobcem, rovněž se skutkový stav snažil co nejúplněji zjistit i prostřednictvím množství výzev k poskytnutí údajů adresovaným třetím osobá