19 Co 174/2024 — Nejvyšší správní soud

62 A 57/2024- 83 - text  6 62 A 57/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: OTE, a. s. sídlem Jihlavská 1558/21, Praha 4 zastoupen JUDr. Martinem Klimplem, advokátem sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 5. 2024, č. j. 17814-10/2023-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda Energetický regulační úřad nepochybil, odmítl-li rozhodovat spor týkající se neoprávněně čerpané podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energií („zákon o POZE“), aniž by podal návrh zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů („zvláštní senát“). 2. Žalobce dne 31. 10. 2023 podal k žalovanému návrh proti společnosti GELSO, s. r. o., kterým se domáhal zaplacení 4 359 186,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 18. 10. 2023 do zaplacení a nákladů řízení z důvodu, že GELSO, s. r. o. jako výrobce obnovitelných zdrojů energie u žalobce nárokovala od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2014 podporu ve formě zeleného bonusu, ačkoli nesplnila zákonné předpoklady pro získání nároku na výplatu podpory. Žalovaný usnesením ze dne 8. 11. 2023, č. j. 17814-3/2023-ERU, návrh žalobce na zahájení sporného řízení správního odložil podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Měl za to, že s ohledem na novelizaci § 52 zákona o POZE provedenou zákonem č. 382/2021 Sb. od 1. 1. 2022 není dána jeho příslušnost rozhodovat ve věci. Odkázal proto žalobce na občanské soudní řízení. 3. Rada žalovaného rozklad žalobce zamítla a usnesení o odložení věci potvrdila. II. Žaloba 4. Žalobce považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nezákonné. Žalovaný věc odložil, aniž by se podrobně zabýval všemi relevantními skutečnostmi, na které byl žalobcem upozorněn. Tím došlo k odepření spravedlnosti. 5. Žalovaný dovodil svoji nepříslušnost v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí civilních soudů a zvláštního senátu. Žalovaný měl buďto ve věci rozhodnout, nebo měl zvláštnímu senátu podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Bylo totiž předem jasné, že civilní soudy svoji pravomoc s odkazem na zmiňovanou judikaturu popřou. Žalovaný však naznačeným způsobem nepostupoval a donutil žalobce uplatnit nárok v civilním řízení, s čímž byla spojena povinnost uhradit vysoký soudní poplatek a další náklady řízení. Civilní soudy nakonec dle očekávání svoji příslušnost k rozhodování ve věci popřely a věc postoupily zpět žalovanému. Skutečnost, že zvláštní senát následně rozhodl, že příslušným k rozhodnutí v této věci je soud, na nezákonnosti postupu žalovaného nic nemění. Odložením věci totiž žalovaný žalobci fakticky zamezil řádně zahájit řízení u orgánu veřejné moci a úspěšně v něm uplatnit svůj nárok. 6. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí Rady žalovaného i jemu předcházející usnesení o odložení věci zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji setrval i v podané replice. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem. Ustálená judikatura civilních soudů a zvláštního senátu, na kterou odkazuje žalobce, se na projednávanou věc neuplatní. Týká se totiž znění zákona o POZE účinného do 31. 12. 2021. Od 1. 1. 2022 je žalovaný oprávněn rozhodovat podle § 52 zákona o POZE toliko spory o úhradu samotné podpory. Tento výklad potvrdil i zvláštní senát. Judikatura zmiňovaná žalobcem tedy byla po novelizaci provedené zákonem č. 382/2021 Sb. překonána. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud věc odložil a odkázal žalobce k civilním soudům. Věc nemohla být rovnou předložena zvláštnímu senátu, neboť v době vydání napadeného rozhodnutí kompetenční spor neexistoval. Podmínky pro podání návrhu zvláštnímu senátu nastaly až poté, co byla v návaznosti na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2024, č. j. 19 Co 174/2024-212, věc postoupena zpět žalovanému. Poté dne 20. 9. 2024 podal žalovaný návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštnímu senátu, který usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. Konf 10/2024-24, rozhodl, že příslušným rozhodovat ve věci je soud. 8. Navrhl tedy žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci 9. Žaloba není důvodná. 10. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 31. 10. 2023 k žalovanému návrh na zahájení správního řízení sporného o zaplacení 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím vůči společnosti GELSO, s.r.o. podle zákona o POZE. Žalovaný řízení o žalobcově návrhu odložil usnesením ze dne 8. 11. 2023, č. j. 17814-3/2023-ERU, jelikož dospěl k tomu, že správní orgány nejsou příslušné o věci rozhodovat. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 28. 11. 2023 rozklad, který žalovaný rozhodnutím Rady ze dne 28. 5. 2024, č. j. 17814-10/2023-ERU, zamítl. Ještě před podáním rozkladu, dne 13. 11. 2023, podal žalobce žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aniž by v ní zmínil, že před podáním žaloby byla žalovaným ve věci popřena příslušnost. Obvodní soud pro Prahu 2 řízení o věci zastavil usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 16 C 28/2023-199, jelikož shledal, že není dána pravomoc civilních soudů ve věci rozhodovat, a věc postoupil žalovanému. Proti usnesení obvodního soudu podal odvolání žalobce (proti výroku o nákladech řízení) i společnost GELSO, s. r. o. (ta upozornila rovněž na skutečnost, že o věci je současně vedeno řízení u žalovaného). Předtím, než Městský soud v Praze rozhodl o podaném odvolání, žalovaný rozhodnutím Rady ze dne 28. 5. 2024, č. j. 17814-10/2023-ERU, zamítl žalobcův rozklad proti usnesení o odložení věci; rozhodnutí nabylo právní moci 3. 6. 2024. Ze správního spisu nevyplývá, že by si žalovaný byl v době rozhodování o rozkladu vědom skutečnosti, že žalobce podal po vydání usnesení o odmítnutí věci žalobu k soudu v občanském soudním řízení. Následně rozhodl o podaných odvoláních Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2024, č. j. 19 Co 174/2024-212. Potvrdil závěr obvodního soudu o zastavení řízení a postoupení věci žalovanému a rozhodl o vrácení soudního poplatku v plné výši. Proti rozhodnutí Rady žalovaného o rozkladu podal žalobce dne 5. 8. 2024 nyní projednávanou žalobu. V mezidobí byla věc znovu postoupena žalovanému od soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Žalovaný tedy dne 20. 9. 2024 podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, který vznikl popřením pravomoci jak ze strany žalovaného, tak ze strany civilních soudů. Následně zvláštní senát usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. Konf 10/2024-24, rozhodl, že pravomocným rozhodnout předmětný spor je soud. 11. Nejprve se soud zabýval námitkou nesprávného posouzení pravomoci žalovaného k rozhodování věci. Zde soud pro stručnost plně odkazuje na usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 11. 2024, č. j. Konf 10/2024-24, podle kterého je příslušným vydat v projednávané věci rozhodnutí soud. Podle zvláštního senátu, „legislativní změnou § 52 zákona o POZE účinnou od 1. 1. 2022 došlo ke zúžení pravomoci navrhovatele oproti předchozímu znění účinnému do 31. 12. 2021. Uvedené plyne již ze samotné textace předchozího znění § 52 zákona o POZE (…) a nynějšího znění § 52 zákona o POZE. (…) Od 1. 1. 2022 tak do pravomoci ERÚ spadají pouze spory o nesplnění povinnosti k úhradě podpory. Z logiky věci půjde pouze o takové spory, které zahájili samotní výrobci jako věřitelé, nikoli o spory jiné, zahajované jinými subjekty, ani o spory o vrácení již poskytnutých plateb z titulu bezdůvodného obohacení, ať už v oblasti financování podpory nebo v oblasti podpory samotné.“ Závěr žalovaného vyslovený v napadeném rozhodnutí o nedostatku jeho pravomoci k rozhodování předmětného sporu tak byl správný. 12. Dále žalobce namítal, že žalovaný pochybil tím, že vydal usnesení o odložení věci, namísto toho, aby věc s odkazem na žalobcem zmiňovanou judikaturu postoupil zvláštnímu senátu k rozhodnutí kompetenčního sporu. 13. Z § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. vyplývá, že se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné územní, zájmové nebo procesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. Kompetenčním sporem, a to kladným, je podle § 1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci indiv