8 Afs 16/2012 — Nejvyšší správní soud

31 Af 33/2012- 31 - text  31Af 33/2012-31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce M. K., zast. Bc. Martinem Vycpálkem, daňovým poradcem se sídlem Hradec Králové, Dvorská 256, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2012, č.j. 228/12-1100-608497, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení shora identifikovaného rozhodnutí, jímž Finanční ředitelství v Hradci Králové zamítlo jeho odvolání do dodatečného vyměření daně z příjmů za zdaňovací období roku 2008. V žalobě namítal, že v roce 2008 nakoupil zboží od společnosti MAXPOTIMEX, s.r.o., nákup doložil daňovými doklady, doklady o úhradách, vedenou skladovou evidencí k nakoupenému zboží a jeho následnému vyskladnění. Pokračování 31Af 33/2012 -2- Splnil tedy dle jeho názoru podmínky dané ust. § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Citoval § 8 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podrobně popsal povinnosti, které z citovaného ustanovení pro správce daně vyplývají. Uzavřel, že povinností správce daně je zjistit skutkový stav dostatečným a zákonným způsobem s tím, že právní zjištění, které správce daně z takto zjištěného skutkového stavu dovodí, nesmí být s tímto stavem v rozporu a při svém rozhodování nesmí správce daně porušit pravidla logického uvažování. Žalobce dále popsal skutečnosti, které dle svého názoru i následně prokázal. Uvedl, že správci daně předložil účetní a daňové doklady vystavené plátcem DPH, dodací listy k nim, zboží použil v rámci své ekonomické činnosti a sloužilo mu k dosažení příjmů. Zboží naskladnil, což doložil řádně vedenou skladovou evidencí a následně ho prodal konečným zákazníkům. Za nakoupené zboží také zaplatil. Předložené důkazní prostředky si dle žalobce neodporují, naopak se vzájemně potvrzují. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 81/2007. Poukázal na závěr vyslovený žalovaným. Ten ve svém rozhodnutí uvedl, že není sporu o tom, zda fakturovaný materiál byl dodán či nikoliv, ani to, zda deklarované zboží bylo prodáno zákazníkům, ale podstatné shledává to, zda to byla společnost MAXPOTIMEX, s.r.o., která plnění poskytla. Tuto pochybnost žalovaný dovozuje pouze z nekontaktnosti uvedené společnosti a z výpovědi likvidátorky společnosti. Dle žalobce je výpověď likvidátorky společnosti pouze odrazem nekontaktnosti jednatele společnosti MAXPOTIMEX, s.r.o. v likvidaci, a dle jejího vyjádření probíhá tato likvidace v režimu tzv. nekontaktních osob. Likvidátorka uvedla, že požadované informace o dokladech nemůže poskytnout, neboť nemá k dispozici účetnictví a pokud jsou doklady vystaveny jménem společnosti, je třeba na ně pohlížet jako na neplatné. Jestliže tedy likvidátorka neučinila žádný kontakt, není možno z tohoto důvodu usoudit, že daňové odklady nebyly zahrnuty v účetnictví. Z toho žalobce dovodil, že svědecká výpověď likvidátorky společnosti nepotvrdila, ale na druhé straně ani nevyvrátila tvrzení žalobce a z toho důvodu je nutno se na tento důkazní prostředek dívat jako na neutrální, který neodporuje tvrzení žalobce. Žalovaný dle žalobce chybně vytrhuje z kontextu výpovědi svědka pouze ty skutečnosti, které jsou subjektivními názory likvidátorky. Žalobce uvedl, že pro uplatnění výdaje dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) není vůbec podstatné, od koho bylo zboží nakoupeno, kdo zboží dodal, ale podstatné je to, že uvedený výdaj soužil k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jestliže není sporu o tom, že zboží bylo dodáno a následně prodáno, není možno vyvodit závěr na neprokázání výdaje na osobu dodavatele. Ta totiž není pro splnění podmínky dané ust. § 24 shora vzpomínaného zákona podstatná. Závěr žalovaného ohledně skutečnosti, že dodavatel byl nekontaktní, nemůže dle žalobce obstát ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu vedené pod sp. zn. 5 Afs 74/2009. Žalobce konečně žalovanému vytýkal, že nedostál své povinnosti dané mu v § 100 daňového řádu a navrženého jednatele společnosti nenechal k výslechu předvést, aby skutečnosti potřebné pro správné stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Pokračování 31Af 33/2012 -3- V této souvislosti odkázal na názor vyslovený Nejvyšším správním soudem ve věci 1 Af 33/2009-124. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce uplatnil ve výdajích platby v úhrnné částce 305 192 Kč bez DPH za zboží nakoupené od společnosti MAXPOTIMEX, s.r.o., a to na podkladě zaevidovaných dokladů č. 0080404/02 a 0080404/03 ze dne 4.4.2008, 0080409/02 ze dne 9.4.2008, 0080416/02 ze dne 16.4.2008, 0080429/04 ze dne 29.4.2008 a 0080501/02 ze dne 1.5.2008. Podle výpisu z obchodního rejstříku byla společnost MAXPOTIMEX, s.r.o., zrušena s likvidací, usnesení soudu nabylo právní moci dne 11.3.2008. Výmaz z obchodního rejstříku byl proveden dne 1.4.2008 a nově byla zapsána společnost MAXPOTIMEX, s.r.o., v likvidaci, likvidátorkou byla ustavena JUDr. Eva Petráková. Zápisem do obchodního rejstříku přešlo podle § 72 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“) oprávnění jednat jménem společnosti ze statutárního orgánu na likvidátorku. Aby mohl správce daně osvědčit při kontrole daňovou účinnost uplatněných výdajů, vyzval JUDr. E. P. k ověření dokladů vystavených na kontrolovaný daňový subjekt a o sdělení, zda byly přiložené daňové doklady společností MAXPOTIMEX, s.r.o., v likvidaci vystaveny, zaúčtovány, uhrazeny a zda bylo zboží vyskladněno (výzva čj. 173153/10/228931605166 ze dne 17.6.2010). K výzvě likvidátorka dne 21.6.2010 písemně sdělila, že požadované informace nemůže poskytnout, neboť nemá k dispozici účetnictví likvidované společnosti MAXPOTIMEX, s.r.o., a pokud někdo vystavil jménem společnosti faktury či jiné doklady po 11.3.2008, je třeba na ně pohlížet jako na neplatné, neboť jsou bez jejího podpisu a souhlasu. Žalobce dále navrhl svědeckou výpověď likvidátorky JUDr. E. P., ta vypověděla, že likvidace společnosti MAXPOTIMEX, s.r.o., nařízená soudem probíhá v rámci likvidace tzv. nekontaktních společností. Nemá k dispozici žádné účetní doklady ani jí není znám žádný obchodní majetek společnosti. Její stanovisko prezentované v písemné odpovědi se tak nezměnilo. Dále svědkyně vypověděla, že je jí známo, že se po republice pohybuje neznámá osoba nebo osoby, které neoprávněně vystavují jménem společnosti MAXPOTIMEX , s.r.o., doklady, v této věci ji kontaktovalo několik finančních úřadů a také Policie ČR. Zopakovala, že ona je jedinou osobou oprávněnou jednat za společnost, od právní moci likvidace může společnost vystavovat doklady pouze s jejím souhlasem a ona žádný takový souhlas nedávala. Jestliže někdo jménem společnosti doklady vystavil, nejsou to řádné daňové doklady a nejsou zahrnuty v účetnictví firmy. Na otázku, zda by udělila souhlas k obchodu s žalobcem, kdyby společnost byla kontaktní a likvidace by probíhala standardním způsobem, odpověděla svědkyně v obecné rovině, že pokud jsou k dispozici doklady, není na překážku, aby společnost i v době likvidace provozovala obchodní činnost. Na otázku, jestli důvodem neplatnosti dokladů je skutečnost, že byly vystaveny bez jejího souhlasu, svědkyně odpověděla že ano, současně s tím, že doklady nejsou zahrnuty v účetnictví společnosti. Žalovaný tak vyslovil souhlas se správcem daně, že samotné předložení formálně perfektních dokladů, které podle tvrzení daňového subjektu vydala společnost MAXPOTIMEX, s.r.o., automaticky neznamená splnění důkazní povinnosti v daňovém řízení. Doklady údajně vystavila společnost MAXPOTIMEX, s.r.o., až po Pokračování 31Af 33/2012 -4- datu jejího výmazu z obchodního rejstříku, což vedlo správce daně k formulaci požadavku směřujícího k ověření, zda to byla skutečně společnost MAXPOTIMEX, s.r.o., v likvidaci, kdo zboží dodal, vystavil doklady a přijal platbu. Při daňové kontrole bylo prokázáno, že pochybnosti správce daně byly namístě, neboť jediná osoba oprávněná jednat za společnost a disponovat majetkem společnosti ani nedala souhlas k obchodu a ani nepodepsala doklady předložené žalobcem při kontrole. Správce daně seznámil žalobce s vyhodnocením důkazních prostředků, které pře