8 Aps 6/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 32/2019- 43 - text  8 30 A 32/2019 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: L. K. proti žalovanému: Vězeňská služba ČR, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě ze dne 20. 2. 2019 na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 2. 2019, doručenou krajskému soudu dne 21. 2. 2019, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“). Ten spatřuje v tom, že žalovaný dva měsíce před podáním žaloby nevyplatil nic z peněžních prostředků povinného P. K. na pohledávku žalobce. 2. Žalobce uvedl, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 64/2015-34, byl podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 1. 2003, čj. 23 Ro 3003/2002-9, k uspokojení pohledávky oprávněného (žalobce) nařízen výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného, kterým je Vězeňská služba České republiky – věznice Valdice. Žalovaný správní orgán je zřizovatelem účtu povinného a jako správní orgán tento účet vede a spravuje peněžní prostředky na něm. Povinný P. K. pobírá invalidní důchod od ČSSZ, který je mu zasílán do věznice a převeden na jeho účet. Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky je ve své podstatě převodem vlastnického práva z povinného na oprávněného a tímto převodem se nemění osoba „dlužníka povinného“ ani její postavení. Dle žalobce neodpovídá označení „dlužník povinného“ ve vztahu k vedení účtu faktickému postavení žalovaného a jedná se jen o označení popisné (nikoliv vztahové), když o. s. ř. pro nedostatečnou úpravu v § 312 a násl. jiné označení odpovídající právnímu vztahu nezná, byť věznice odsouzeným nahrazuje činnost peněžního ústavu. Nevyplacení pohledávky žalovaným z účtu povinného je ve vztahu k povinnému aktem správního orgánu, tudíž i ve vztahu k oprávněnému se jedná o akt správního orgánu. 3. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017, čj. 6 As 317/2017-38, který se dle jeho názoru přiléhavě vyjádřil k institutu nezabavitelné částky u osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce poukázal i na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018, čj. 57 A 95/2018-51, dle něhož má i povinný ze strany věznice zajištěno uspokojování základních potřeb, k němuž u osob nacházejících se ve výkonu trestu slouží nezabavitelná částka, proto neexistuje žádný relevantní důvod k nevyužití zbývající poloviny jeho příjmu k úhradě jeho jiných vykonatelných dluhů. Uvedené je v plném souladu s úvahami Ústavního soudu týkajícími se nezabavitelné částky v jeho nálezu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16. Rozsudek Krajského soudu v Plzni je dle žalobce plně aplikovatelný na nyní projednávanou jeho věc. 4. Žalobce zdůraznil, že povinnému P. K. jsou základní životní potřeby zajišťovány ve věznici, hradí věznici (je mu strháváno) 1.500 Kč na náklady výkonu trestu z poloviny přijatých peněz určených na úhradu pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). Nezabavitelnou částkou důchodu odsouzeného ve smyslu § 278 o. s. ř. je tak částka předepsaná k úhradě na náklady výkonu trestu, tj. max. 1.500 Kč. Částkou nepodléhající výkonu rozhodnutí určenou k nákupu je dle § 16 odst. 8 zákona o výkonu trestu odnětí svobody částka 100 Kč ponechaná povinnému k nákupu. Neprovádění srážek z účtu povinného zřízeného a vedeného žalovaným jako správním orgánem na pohledávku žalobce je tedy nezákonným zásahem správního orgánu do žalobcova práva na vyplacení pohledávky, tj. do vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 5. Žalobce proto žádal, aby soud vydal rozsudek, kterým by určil, že „zásah žalovaného spočívající v neprovádění srážek z účtu povinného P. K. zřízeného a vedeného žalovaným, na uspokojení pohledávky žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účet povinného, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., je nezákonný“. Současně žalobce žádal, aby soud zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování jeho práva na uspokojení předmětné vykonatelné pohledávky. 6. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v řízení před zdejším krajským soudem jsou současně další dvě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem vedené pod sp. zn. 30 A 17/2019 a 30 A 19/2019. Z obsahu obou žalob je patrné, že žalobce spatřuje nezákonný zásah v neprovádění srážek z účtu povinného P. K. na uspokojení pohledávky žalobce za dva měsíce před podáním žaloby. Obě žaloby tak směřují mimo jiné i proti penězům zaslaným do věznice povinnému P. K. dne 13. 12. 2018. 7. Pro účely povahy žalobcem napadené činnosti žalovaného žalovaný poukázal na úpravu výkonu trestu odnětí svobody v trestním zákoníku, trestním řádu a podrobnou úpravu podmínek výkonu trestu odnětí svobody ve speciálním zákoně, tj. zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, vyhl. č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhl. č. 10/2000 Sb.“), a nařízení generálního ředitele Vězeňské služby č. 14/2018, kterým se stanoví postup při rozúčtování pracovní odměny vězněných osob a postup při správě a evidenci jejich finančních prostředků (dále také jen „nařízení GŘ VS č. 14/2018“). S poukazem na ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a jím stanovené omezení dispozice odsouzeného s penězi zaslanými mu do věznice v případě, kdy má neuhrazené pohledávky, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden, a v návaznosti na právní úpravu postupu při příjmu peněz, jejich převedení na účet odsouzeného vedený věznicí a další nakládání s nimi, podrobně popsal postup věznice při správě finančních prostředků osob vykonávajících trest odnětí svobody. 8. Žalovaný pokládá za nesporné, že odsouzený P. K. je příjemcem invalidního důchodu. Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 64/2015-34, soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 1. 2003, čj. 23 Ro 3003/2002-9, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněného (žalobce) výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného Vězeňská služba ČR - věznice Valdice z důvodu úschovy a správy peněžních prostředků na účtu povinného. 9. Dále žalovaný konstatoval, že P. K. má vedeny v evidenci žalovaného další pohledávky srážkami ze mzdy, přičemž ty nejsou prováděny, protože tento odsouzený není ve výkonu trestu pracovně zařazen. Exekuce – výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného - Vězeňská služba ČR, věznice Valdice z důvodu úschovy a správy peněžních prostředků na účtu povinného ve prospěch žalobce (oprávněného) je v současné době v evidenci jediná. 10. Dne 13. 12. 2018 zaslala Česká správa sociálního zabezpečení P. K. do věznice invalidní důchod ve výši 6.142 Kč, tato částka byla zaúčtována na jeho účet vedený věznicí a rozdělena v souladu s § 16 odst. 2 a 3 nařízení GŘ VS č. 14/2018 na dvě poloviny (jedna polovina na podúčet osobní s označením „O“, druhá polovina na podúčet rezerva s označením „R“). Rozúčtování těchto peněz bylo v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 a § 29 odst. 3 zmíněného nařízení GŘ uskutečněno dne 14. 1. 2019. Z podúčtu „R“ byly uhrazeny náklady výkonu trestu odnětí svobody v částce 1.500 Kč za měsíc prosinec 2018. 11. Dne 15. 1. 2019 zaslala Česká správa sociálního zabezpečení P. K. do věznice invalidní důchod ve výši 6.830 Kč, i tato částka byla zaúčtována na jeho účet vedený věznicí a rozdělena v souladu s § 16 odst. 2 a 3 nařízení GŘ VS č. 14/2018 na dvě poloviny (jedna polovina na podúčet „O“, druhá polovina na podúčet „R“). Rozúčtování těchto peněz bylo v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 a § 29 odst. 3 zmíněného nařízení GŘ uskutečněno dne 14. 2. 2019. Z podúčtu „R“ byly uhrazeny náklady výkonu trestu odnětí svobody v částce 1.500 Kč za měsíc leden 2019. 12. Žalovaný v reakci na žalobu citoval některé pasáže z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, a poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 1 As 200/2018, z něhož citoval část týkající se dvou závěrů vyplývajících ze zmíněného nálezu Ústavního soudu. Uvedl, že peněžní prostředky povinného P. K., jež převedl na podúčet „O“, tj. polovinu neurčenou na úhradu pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí s