4 Aps 2/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 91/2018- 70 - text  7 30 A 91/2018 číslo jednací: 30 A 91/2018 - 70 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: L. K. proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě ze dne 2. 8. 2018 na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce k ochraně jeho práv v této věci se zamítá. II. Žaloba, aby krajský soud určil, že zásah žalovaného ze dne 5. 6. 2018, spočívající v pořizování záznamů z průmyslových kamer umístěných v místnosti určené pro rozhovor žalobce s jeho advokátem, je zásahem nezákonným, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 8. 2018 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,s. ř. s.“). 2. Předně uvedl, že byl dne 5. 6. 2018 předveden k návštěvě s jeho advokátem do místnosti, kde po celou dobu návštěvy byli žalobce i advokát snímáni dvěma průmyslovými kamerami s vysokým rozlišením umístěnými tak, aby osoba sledující na obrazovce přenesený obraz mohla číst i obsah listin a činěné poznámky. K tomu poukázal na právo advokáta hovořit s odsouzeným bez přítomnosti třetí osoby a vést s odsouzeným korespondenci nepodléhající kontrole. Stejně tak připomněl analogické právo odsouzeného na písemný a telefonický kontakt s advokátem, přičemž obsah takové komunikace nepodléhá kontrole. V přítomnosti kamerového systému v místnosti určené pro rozhovor s advokátem spatřoval žalobce nepřípustný zásah do svého práva na nedotknutelnost soukromí a tajemství jiných písemností, jelikož tento systém dle tvrzení žalobce umožňuje odezírání ze rtů snímaných osob, čtení písemností, případně i přímo odposlouchávání rozhovoru. 3. Žalobce se odvolával na čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pro posouzení daného případu je tímto zákonem zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“), a jeho prováděcí vyhláška č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. 4. Závěrem navrhl, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým by určil, že zásah žalovaného ze dne 5. 6. 2018, spočívající v pořizování záznamů z průmyslových kamer umístěných v místnosti určené pro rozhovor žalobce s jeho advokátem, je zásahem nezákonným, a aby přikázal žalovanému, aby odstranil průmyslové kamery z místnosti určené pro rozhovor odsouzených s jejich advokáty. 5. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 11. 9. 2018. Má za nesporné, že žalobce byl dne 5. 6. 2018 v době od 13:15 do 14:21 hodin předveden k návštěvě s jeho advokátem, že ve Věznici Valdice je pro rozhovory odsouzených s jejich advokáty zřízena zvláštní místnost, která je rozdělena mříží, a kde je z obou stran připevněn parapet nahrazující stůl, z obou stran jsou židle a na stropě nad parapety ze strany odsouzeného i advokáta jsou umístěny průmyslové kamery. Dále má žalovaný za nesporné, že rozhovoru žalobce s advokátem nebyl přítomen zaměstnanec žalovaného. Žalobu považuje za nedůvodnou, přičemž rozporuje všechna ostatní tvrzení uvedená žalobcem v žalobě. 6. K tomu žalovaný odkázal na řadu zákonných ustanovení upravujících výkon trestu odnětí svobody a s ním související úkoly Vězeňské služby. Kromě jiných poukázal na § 21a zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je Vězeňská služba oprávněna, je-li to nezbytné k plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se v objektech jí spravovaných a střežených. 7. K tvrzením žalobce uvedeným v žalobě žalovaný namítl, že návštěvy advokátů jsou ve Věznici Valdice prováděny na místě k tomu určeném, a to v místnosti určené k provádění návštěv a rozmluv odsouzených s advokáty. Místnost je rozdělena na dvě části, které jsou od sebe odděleny bezpečnostní (mřížovou) přepážkou. Místnost má dva samostatné vchody (pro navedení odsouzeného a pro navedení advokáta). Bezpečnostní přepážka mezi odsouzeným a advokátem umožňuje běžný rozhovor. Rozměry napevno nainstalovaných pracovních stolů v prostoru mezi odsouzeným a advokátem nenutí zúčastněné osoby ke zvyšování intenzity hlasu. Jedná se tedy o zvláštní místnost přiměřeně vybavenou pro rozhovory odsouzených s jejich advokáty, a to bez přítomnosti třetí osoby. 8. Vizuální bezpečnostní kontrola průběhu návštěvy je dle tvrzení žalované prováděna určeným zaměstnancem. Za tímto účelem je návštěvní místnost vybavena dvěma pevně nainstalovanými kamerami CCTV typu GANZ YC-25P. Signál kamer je vyveden do vedlejší místnosti. Kamery mají průměrné rozlišení 330 Tv řádků a jsou umístěny na stropu s orientací obrazu kolmo na stůl. Dokument tištěný standardním písmem je čitelný v maximální vzdálenosti 40 cm od kamery, stůl v návštěvní místnosti je vzdálený 170 cm od kamery. Dokument ve vzdálenosti 170 cm tak není možné instalovanou kamerou přečíst. Zároveň není možné odezírání z úst vzhledem k poloze umístění kamery. 9. Žalovaný namítl, že určený zaměstnanec, zpravidla vychovatel, který zajišťuje předvedení odsouzeného k návštěvě s advokátem, provádí dohled nad průběhem návštěvy pomocí dvou monitorů. Dohled nad probíhajícím rozhovorem mezi odsouzeným a advokátem je prováděn bez možnosti sluchového odposlechu, ovládání kamer a bez možnosti rozpoznávat detaily (např. čtení textu). 10. Dle názoru žalovaného je věznice zmocněna na základě právních předpisů a vnitřních předpisů činit opatření nezbytná k zajištění bezpečnosti vstupujících osob či k zamezení jiného nedovoleného jednání. Stanovený způsob provádění návštěv tak umožňuje splnění této zákonné povinnosti bez omezení práva odsouzených – tedy práva hovořit s advokátem bez přítomnosti třetí osoby (viz. § 26 odst. 3 ZVTOS), a to bez rezignování na zásady vnitřní bezpečnosti věznice. Předmětnému rozhovoru žalobce s jeho advokátem nebyl přítomen zaměstnanec žalované, tudíž proběhl bez přítomnosti třetí osoby, což je v souladu s dikcí § 26 odst. 3 ZVTOS. 11. Žalovaný v projednávané věci poukázal rovněž na skutečnost, že dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu, včetně pravomoci prověřovat zákonnost příkazů a rozhodnutí Vězeňské služby, provádí pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává (srov. § 78 ZVTOS). Kontrolní pravomoci, pokud jde o dodržování práv odsouzených ze strany Vězeňské služby, má na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, i Veřejný ochránce práv. Žalobce měl také možnost k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti ve smyslu ustanovení § 26 ZVTOS (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3239/09). Tyto orgány společně s vnitřními kontrolními mechanismy Vězeňské služby představují dostatečné záruky, aby v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody ve věznicích nedocházelo k excesům, které by svou intenzitou mohly zasahovat nepřípustným způsobem do základních práv odsouzených. 12. Po seznámení se s výše popsaným vyjádřením žalovaného zaslal žalobce krajskému soudu podání ze dne 12. 9. 2018. To se svým obsahem však netýkalo nyní projednávaného případu, ač byla v záhlaví uvedena jeho spisová značka. K projednávanému případu se žalobce vyjádřil až podáním ze dne 17. 9. 2018. V této replice sdělil, že oprávnění uváděná žalovaným v jeho vyjádření nejsou neomezená, jelikož jsou jejich hranice upraveny příslušnými ustanoveními ZVTOS, a že žalovanému nepřísluší provádět odposlech a pořizovat zvukový záznam obsahu telefonátů mezi odsouzeným a jeho advokátem. Totéž se týká korespondence mezi nimi. Jde-li o návštěvy odsouzeného s jemu blízkými osobami, probíhají v návštěvních místnostech k tomu určených, v nichž je prováděna zraková a sluchová kontrola zaměstnanci Vězeňské služby. 13. V další části této repliky žalobce zmínil oprávnění ředitele věznice, postupy při zřizování „zvláštních místností“ pro rozhovory odsouzených s advokáty a oprávnění zaměstnanců v souvislosti s návštěvami ve věznici. Vyjádřil se též k funkci bezpečnostní mřížové přepážky a postavení a oprávnění zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby. Podle žalobce je nepodstatné, zda je možné instalovanou kamerou dokument přečíst, pokud obrazový záznam je možno za pomocí speciálního programu vyčistit, přiblížit a zvětšit, a je podle něho tedy čitelný každý dokument. 14. Na repliku žalobce reagoval žalovaný ještě duplikou ze dne 10. 10. 2018. V ní již jen krátce konstatoval, že žalobce uvedl v doplnění žalob ze dne 12. 9. 2018 na ochranu před nezákonnými zásahy skutečnosti, které se n