5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

28 A 5/2021- 34 - text  9 28 A 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: K. K. proti žalovanému: Krajský úřad Vysočina se sídlem Jihlava, Žižkova 57 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2021, čj. KUJI 33998/2021, sp. zn. OOSČ 227/2021 OOSC/65, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2021, čj. KUJI 33998/2021, sp. zn. OOSČ 227/2021 OOSC/65, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení ve výši 3.000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 2. 2021, čj. MHB_DOP/9370/2020-11, a potvrdil je. Uvedeným prvoinstančním správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, z přestupku § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu spáchaného z nedbalosti porušením § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona a přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu spáchaného z nedbalosti porušením § 4 písm. a) téhož zákona, a za tyto přestupky mu byl uložen trest pokuty ve výši 800 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 měsíců a povinnost náhrady nákladů řízení spojených s projednáváním přestupku ve výši 200 Kč. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že přestupků se žalobce dopustil tím, že dne 14. 6. 2020 ve 2:00 hod. na místní komunikaci – v obci Golčův Jeníkov, ulice Mírová, před domem č. p. 294 (souřadnice GPS-671682,905/-1082224,019), kraj Vysočina, jako řidič osobního vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky (držitel M. V.), uvedl vozidlo bez nastartovaného motoru do pohybu a zadní částí (tažným zařízením) narazil do přední části stojícího vozidla tovární značky Citroën, registrační značky (držitel: J. Ž.). Při šetření dopravní nehody bylo Policií ČR zjištěno, že žalobce není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Toto bylo následně i potvrzeno evidencí řidičů. Hlídkou Policie ČR bylo u něj provedeno vyšetření pomocí přístroje Dräger, kterým byla v 2:06 hodin zjištěna hodnota 0,67 ‰ alkoholu. Druhá dechová zkouška provedena v 2:14 hodin vykázala rovněž pozitivní výsledek v naměřené hodnotě 0,53 ‰ alkoholu. Třetí dechová zkouška provedená v 2:20 hodin vykázala pozitivní výsledek v naměřené hodnotě 0,53 ‰ alkoholu. Vzhledem k tomu, že rozdíly mezi dechovými zkouškami byly vyšší než 10 %, byl žalobce vyzván k odběru biologického materiálu (žilní krve) v nemocnici Havlíčkův Brod, kterému se podrobil. Následným vyšetřením vzorku krve byla zjištěna hladina 0,41 ‰ alkoholu v krvi. Při této dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob, hmotná škoda vznikla na vozidle Citroën cca 2.000 Kč, jiná škoda nebyla hlášena ani zjištěna. Škoda byla určena pouze orientačně a byla odhadnuta příslušníkem Policie ČR na místě při šetření. Technická závada na vozidle nebyla zjištěna ani uplatňována. 3. Žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a v jeho průběhu zjištěné skutečnosti s odkazem na listiny založené ve správním spise a uvedl, že zjištěné skutečnosti týkající se uvedeného přestupku považuje za prokázané, žalobce byl po spáchání přestupků řádně ztotožněn a bylo prokázáno, že se jich dopustil. S odvolací námitkou nedostatečně zjištěných skutkových okolností, nesprávného posouzení a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů vyslovil nesouhlas. Uvedl, že správní orgán I. stupně opatřil důkazy postačující pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, průběh skutkového děje byl zaznamenán v protokolu o nehodě v silničním provozu podloženém fotografiemi a koresponduje s výpovědí žalobce při ústním jednání. Správní orgán I. stupně dostatečně uvedl, z jakých důkazů vycházel a jak je hodnotil, u jednotlivých přestupků výslovně uvedl, jaké podklady jej vedly k závěru o vině žalobce. Jednotlivé důkazy jsou ve vzájemném souladu a nic nenasvědčuje tomu, že by se skutkový děj nestal tak, jak je popsáno. 4. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), posoudil dostupné podklady pro rozhodnutí a zjistil v řízení stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ztotožnil se se závěry správního orgánu I. stupně. 5. Ke stěžejní žalobcově námitce, že uvedení nenastartovaného vozidla do pohybu sešlápnutím pedálu spojky nenaplňuje znaky řízení ve smyslu zákona o silničním provozu, žalovaný odkázal na § 2 odst. d) zákona o silničním provozu, v němž je definován řidič. Pojem „řídit motorové vozidlo“ není definován a žalovaný se přiklonil v tomto případě ke kvalifikaci správního orgánů I. stupně, že řídit lze vozidlo jeho uvedením do pohybu bez nastartovaného motoru. Nasednutí žalobce na místo řidiče a manipulaci s vozidlem (sešlápnutí pedálu spojky), čímž bylo vozidlo uvedeno do pohybu, považuje žalovaný za řízení vozidla. 6. Tvrzení žalobce, že nechtěl nikam jet, označil žalovaný za vyjádření postoje žalobce k jeho jednání, kterýžto je posuzován v rámci subjektivní stránky. Žalovaný v daných případech považuje spáchání přestupků minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť žalobce měl a mohl vědět, že tím, že bude jakkoliv manipulovat s ovládacími prvky automobilu, může způsobit jeho uvedení do pohybu. 7. Závěrem se žalovaný zabýval výší a druhem správních trestů v daném případě, označil je za odpovídající a ztotožnil se s odůvodněním výše trestů správním orgánem I. stupně. Záznam v evidenční kartě řidiče nepovažuje žalovaný za zásah do práv žalobce, který by znemožňoval jeho další vývoj či způsoboval jiné následky. Správní trest by měl plnit zejména funkci preventivní tak, aby odradil přestupce od dalšího přestupkového jednání, což zápis v evidenční kartě řidiče zcela jistě naplňuje. II. Shrnutí žalobních bodů 8. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení a rovněž, aby mu byly přiznány náklady řízení. 9. Žalobce je předně přesvědčen o nezákonnosti a nesprávnosti napadeného rozhodnutí, dále o porušení jeho práv v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí způsobem, že mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Žalovaný tím v rozporu s hmotným právem negativně zasáhl do právní sféry žalobce. 10. Žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nesprávném právním posouzení. Nedošlo k prokázání, že jeho jednání neslo znaky přestupku, který mu je kladen za vinu. Žalobce se ohrazuje proti závěrům správního orgánu I. stupně, že porušil ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) a § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, přestože není držitelem řidičského oprávnění skupiny „B“. Dle žalobce nemohlo dojít k naplnění znaků přestupku, a proto je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení věci, pročež došlo k uložení nepřiměřeného a nespravedlivého trestu s následky do budoucna a bylo tedy nepřípustně zasaženo do jeho práv. Dále žalobce namítl, že postup žalovaného je v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů, neboť důkazy nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, čímž porušil § 50 odst. 3 správního řádu. Žalobce rovněž namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobce uplatněnými v odvolacím řízení (namítal zejména nedostatečné odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, neuvedení skutečností a myšlenkových postupů, které správní orgán I. stupně k rozhodnutí vedly, nepřihlédnutí ke všem významným okolnostem, nehodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech) a z napadeného rozhodnutí nelze vyvodit, jaké skutečnosti vzal žalovaný za prokázané a jakými úvahami se řídil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Znovu zrekapituloval průběh správního řízení a v reakci na žalobní námitky zdůraznil, že žalobce v žalobě uplatňuje totožné námitky jako v rámci odvolacího řízení, s nimiž se již vypořádal právě v rámci napadeného rozhodnutí. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přič