1 Afs 60/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 145/2018- 203 - text  22 30 A 145/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: Mgr. T. P. zastoupen Mgr. Tomášem Biemem, advokátem se sídlem V Holešovičkách 94/41, Praha 8 proti žalovaným: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem Ulrichovo náměstí 810, Hradec Králové a 2. Policie České republiky, Policejního prezidium České republiky se sídlem Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před ukončeným nezákonným zásahem žalovaného 1. Spočívajícím v provedení identifikačních úkonů vůči žalobci, konkrétně odběru biologických vzorků umožňujících získání informace o DNA, tj. bukálního stěru výtěrem slin, sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu (fotografie), k němuž došlo dne 10. 10. 2018, a před trvajícím nezákonným zásahem žalovaného 1. a žalovaného 2. spočívajícím v tom, že osobní údaje žalobce získané žalovaným 1. dne 10. 10. 2018 (informace o DNA, daktyloskopické otisky, obrazový materiál – fotografie, jakož i další osobní údaje) i nadále evidují a zpracovávají v informačních databázích Policie ČR, ačkoliv jsou dány důvody pro likvidaci těchto osobních údajů takto: I. V řízení, které bylo přerušeno usnesením nadepsaného soudu ze dne 9. 7. 2019, č. j. 30 A 145/2018-98, se pokračuje. II. Žaloba se v té části, kterou se žalobce domáhá vůči žalovanému 1. určení, že bylo nezákonným zásahem provedení identifikačních úkonů vůči žalobci, konkrétně odběru biologických vzorků umožňujících získání informace o DNA, tj. bukálního stěru výtěrem slin, sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu (fotografie), k němuž došlo dne 10. 10. 2018, zamítá. III. Žalovanému 1. a žalovanému 2. se zakazuje pokračovat v trvajícím nezákonném zásahu spočívajícím v tom, že osobní údaje žalobce získané žalovaným 1. dne 10. 10. 2018 (informace o DNA, daktyloskopické otisky, obrazový materiál – fotografie, jakož i další osobní údaje) i nadále evidují a zpracovávají v informačních databázích Policie České republiky, ačkoliv jsou dány důvody pro jejich likvidaci. Žalovaný 1. a žalovaný 2. jsou povinni tyto žalobcovy osobní údaje skartovat či jiným vhodným způsobem bezodkladně zničit. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah žaloby 1. Žalobce žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 11. 2018 napadl nezákonnost provedení identifikačních úkonů vůči němu, konkrétně odběru biologických vzorků umožňujících získání informace o DNA, tj. bukálního stěru výtěrem slin, sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu (fotografie), k němuž došlo dne 10. 10. 2018 a které uskutečnila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, resp. jeho pracoviště – územní odbor Hradec Králové, Oddělení hospodářské kriminality, svým příslušníkem por. Bc. P. M.. 2. Úvodem popsal skutkový stav věci. Žalobce byl obviněn ze spáchání úmyslného trestného činu nadržování podle § 366 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nadržování. Přípisem nazvaným Předvolání obviněného k výslechu a provedení identifikačních úkonů ze dne 28. 8.2018, č. j. KRPH-68064-32/TČ-2017-050281, doručeným mu dne 31. 10. 2018 byl žalobce Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Královéhradeckého kraje, resp. jeho pracovištěm – územním odborem Hradec Králové, Oddělením hospodářské kriminality, předvolán na den 26. 9. 2018 k „výslechu a provedení identifikačních úkonů“. V přípisu bylo pouze stanoveno datum a místo, kam se má žalobce dostavit, předmět vyšetřování a poučení o následcích nedostavení se bez dostatečné omluvy k výslechu podle § 90 a 66 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). V přípisu naopak nebyla nikterak specifikována právní povaha úkonu, zda se jedná o provádění identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“), anebo o provádění identifikačních úkonů podle § 114 trestního řádu, tj. nebylo sděleno, podle jakého procesního předpisu žalovaný 1. postupuje. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobce a jeho právní zástupce nemohli dostavit v datu uvedeném v předvolání, byl „výslech a provedení identifikačních úkonů“ bezodkladně na základě telefonické komunikace žalobce s por. Bc. P. M. přesunut den 10. 10. 2018. Tím bylo podle názoru žalobce zrušeno původní předvolání a provedeno nové telefonicky. To ovšem nebylo ani písemné a nenaplňovalo tudíž ani žádné jiné náležitosti předvolání podle § 59 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobci bylo telefonicky sděleno jen jiné datum konání nezákonného zásahu. Žalovaný tak dle žalobce postupoval nezákonně. 4. V rámci jednání toho dne, tj. dne 10. 10. 2018, bylo Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Královéhradeckého kraje, územním odborem Hradec Králové, oddělením hospodářské kriminality, konkrétně por. Bc. P. M. přistoupeno k výslechu podle ustanovení trestního řádu. Současně došlo ze strany žalovaného 1. k provedení identifikačních úkonů ohledně žalobce – k odběru biologických vzorků umožňujících získání informace o DNA, tj. bukálního stěru výtěrem slin žalobce, sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu (fotografie) žalobce, v čemž žalobce spatřoval nezákonný zásah. Provedení identifikačních úkonů mu bylo odůvodněno tak, že žalovaný „má povinnost provést identifikační úkony“ a „je připraven překonat odpor žalovaného“. Při dotazech žalobce na to, zda bude pořizovat o provedení identifikačních úkonů úřední záznam, výslovně por. Bc. P. M. prohlásil, že žádný záznam pořizovat nebude. Rovněž v Protokolu o výslechu obviněného ze dne 10. 10. 2018 se nic o provedení identifikačních údajů neuvádí. 5. Přesto, že ani z jednoho z předvolání, z jednání žalovaného 1. při nezákonném zásahu – provádění identifikačních úkonů, ani ze spisu, není nikterak zřejmé, zda se ze strany žalovaného 1. jednalo o provedení identifikačního úkonu podle § 114 trestního řádu či o provedení identifikačního úkonu podle § 65 zákona o Policii ČR, a jedná se tedy o nepřezkoumatelné a nezákonné jednání, byl žalobce nucen, ve snaze nepřipravit se o možnost bránit se nezákonnému zásahu nástroji, jež mu právní řád ČR poskytuje, pro sebe provést vyřešení této právní otázky. Protože není k dispozici proti nezákonnému zásahu přípustný řádný opravný prostředek, podal žalobce dne 10. 10. 2018 stížnost podle § 97 zákona o Policii ČR, označenou jako námitka proti nezákonnému zásahu, která ovšem nemá povahu opravného prostředku a její nevyřízení proto není překážkou podání správní žaloby. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že a) bukální stěry a další identifikační úkony při postupu podle trestního řádu nemůže policejní orgán podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 655/06 vynucovat, b) ke skutečnosti, že nezákonný zásah je nepřiměřený k povaze trestného činu, pro který je žalobce stíhán, neboť jako advokát je profesně sdružen ve veřejnoprávní korporací, jeho totožnost je tak zcela evidentní, jednoznačná a získané identifikační údaje nemohou nikterak přispět k objasnění trestného činu a konečně c) k tomu, že žalovaný argumentoval tak, že má povinnost k takovému jednání – nezákonnému zásahu, dovodil žalobce, že se jedná u nezákonného zásahu o provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o Policii ČR. Nadto, pokud by žalovaný postupoval podle trestního řádu, šlo by o nezákonnost ještě flagrantnější. 7. Žalobce ještě dodal, že jeho identifikační údaje získané nezákonným zásahem jsou stále uchovávány, tj. trvají důsledky nezákonného zásahu a že může hrozit další nezákonný zásah rovněž, neboť s ohledem na Pokyn policejního prezidenta ze dne 15. 12. 2016, č. 275/2016, o identifikačních úkonech (dále jen „Pokyn policejního prezidenta“), by žalovaný teoreticky mohl provést ještě další identifikační údaje (např. měření těla, ohledání těla atp.). 8. Žalobce byl nucen identifikovat právní povahu jednání žalovaného 1. na základě analýzy jeho konání a vyjádření. Tím by nepřímo omezován, resp. znevýhodňován ve svých možnostech uplatnit svá práva příslušným postupem v trestním řízení, resp. ve správním soudnictví. Jedná se proto zároveň o porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, zaručený v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle žalobce žalovaný kromě porušení jeho základních práv nedodržel ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu. Žalovaný 1. rovněž neučinil úřední záznam podle § 65 odst. 4 zákona o Policii ČR s náležitostmi dokumentace podle § 109 zákona o Policii ČR. 9. Dle přesvědčení žalobce odběr biologických vzorků umožňujících získání informace