4 Ads 55/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 5/2022- 60 - text  10 30 Ad 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové Ph.D., ve věci žalobce: Bc. L. D., DiS. zastoupený JUDr. Janem Burešem Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 807/64 proti žalovanému: ředitel Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany se sídlem Praha 6, Vítězné náměstí 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2021, čj. MO 348726/2021-1457 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2021, čj. MO 348726/2021-1457, se v části, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 18. 8. 2021, čj. MO 241560/2021-684800, ruší. Zároveň se ruší výrok II. a III. rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 18. 8. 2021, čj. MO 241560/2021-684800. Věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.228 Kč, a to do 10 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Předmět řízení a napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení části rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2021, čj. MO 348726/2021-1457, kterým byl potvrzen II. a III. výrok rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 8. 2021, čj. MO 241560/2021-684800 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce o proplacení cestovních náhrad v souvislosti se služební cestou dne 23. dubna 2019, výrokem II. zamítnuta žádost o doplacení příplatku za zastupování a příplatku za zvýšenou odpovědnost za období od 1. 2. 2018 do 30. 5. 2018 a od 16. 2018 do 7. 12. 2018 a výrokem III. zamítnuta žádost o náhradu nákladů právního zastoupení. K odvolání žalobce žalovaný svým rozhodnutím výrok I. prvostupňového rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a v ostatních částech je potvrdil dle § 90 odst. 1 písm. b) a odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). II. Shrnutí žalobních bodů 2. Žalobce namítl, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou založeny na nesprávném právním i skutkovém posouzení podkladů předmětného řízení správními orgány a že se žalovaný nedostatečně zabýval odvolacími námitkami. 3. Žalobce shrnul průběh správního řízení. Dle § 68j odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), žádal proplacení tzv. zástupného za období 1. 2. 2018 až 30. 5. 2018, kdy zastupoval ve funkci vedoucího staršího důstojníka kpt. Ing. M. Ž., a dále za období 16. 9. 2018 až 7. 12. 2018, kdy zastupoval ve funkci vedoucího staršího důstojníka kpt. Mgr. M. K. po dobu jeho účasti na kurzu. 4. Uvedl, že obě zastupování byla činěna na základě rozkazů ze strany jeho nadřízených (konkrétně ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové plk. Ing. K. F., Ph.D.). Na základě jeho ústního rozkazu převzal od kpt. Ing. Ž. dokumentaci (čj. MO 20642/2017-3846, MO 231404/2017-3846, MO 20642/2017-3846, 4535/2018-3846), materiál a kancelář. Dále vykonal konkrétní činnosti jako zpracování, předání a převzetí dokumentace pro cvičení pěší roty aktivní zálohy a s tím související služební cestu (vše v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 14/2018 a 22/2018); plánování cvičení pěší roty aktivní zálohy na učebně výcvikové základny na Správě a obsluze výcvikového zařízení Libavá na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 17/2018); upřesnění využití střelnic a učebně výcvikové základny pro provedení cvičení pěší roty aktivní zálohy na Správě a obsluze výcvikového zařízení Libavá na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 20/2018); součinnostní dohovor ke cvičení aktivní zálohy na měsíc červen 2018 ve VVP Libavá na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 22/2018); plánování učebně výcvikové základny ve Velitelství vojenské akademie Vyškov na Moravě na základě služební cesty (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 37/2018); účast na instrukčně metodickém zaměstnání k provedení střeleb bojové ostré střelby ve Velitelství vojenské akademie Vyškov na Moravě na základě služební cesty žalobce (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 32/2018) a součinnostní dohovory ke cvičení Integrovaného záchranného systému v roce 2019 ve středisku Správy státních hmotných rezerv Čepro Cerekvice nad Bystřicí (v rozkaze ředitele Krajského vojenského velitelství Hradec Králové č. 34/2018). Žalobce upozornil, že skutečnost, že došlo k následným úpravám písemných vyhotovení některých relevantních rozkazů (zejm. v rozkaze č. 32/2018 NS384600), jejichž následkem nebylo udělení rozkazu zachyceno, nemůže jít k jeho tíži. V obou případech naplnil podmínky stanovené v § 68j odst. 5 zákona o vojácích z povolání, a proto mu měl být přiznán odpovídající služební tarif a příplatek za zvýšenou odpovědnost. 5. Žalobce namítl, že prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného v napadené části jsou rozhodnutími nezákonnými v důsledku nesprávného skutkového a právního posouzení a nesprávného postupu správních orgánů. Zejména nesouhlasil s tím, že obě rozhodnutí v části týkající se zmíněného zastupování byla založena na neexistenci náležitého formálního písemného rozkazu k zastupování. Jedná se pouze o účelový postup jeho nadřízených, aby uložení povinnosti k zastupování nebylo v písemné podobě zachyceno. Žalobce si na jednání ředitele plk. Ing. K. F., Ph.D. stěžoval písemně i ústně. Během prvního zastupování převzal žalobce fakticky veškerou dokumentaci a plnil za zastupovaného veškeré služební povinnosti. V případě druhého zastupování žalobce zjistil, že došlo k zpětné úpravě (záměně) rozkazu č. 32/2018 NS 384600, což vyhodnotil jako snahu zabránit mu uplatňovat jeho nárok na zástupné. Obě námitky byly předmětem bodu 4.4. žalobcových námitek proti jeho služebnímu hodnocení a předneseny ústně řediteli SPS MO generálu Ing. J. A. při hlášení dne 9. 4. 2019. Ani jeden ze správních orgánů se však žalobcovými námitkami o uvedených nesrovnalostech nezabýval. 6. Žalobce označil rozhodnutí za nezákonná. Správní orgány vůbec nezkoumaly faktický stav věci, který je v dané věci podstatný. Forma, kterou měl žalobce zastupování nařízeno, není relevantní. Takovou otázkou se zabývala dnes již konstantní judikatura, a to zejména ve vztahu k nařizování služební pohotovosti, služby přesčas či služby v režimu nepřetržitého vojenského nasazení, zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 26. 9. 2013, čj. 4 Ads 55/2013-59. Žalobce nenese odpovědnost za chybná rozhodnutí nadřízených, na jejichž základě fakticky vykonával předmětný zástup. Proto žalobce rovněž namítl, že správními orgány nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, resp. nebyl zjištěn vůbec, čímž porušily povinnost uvedenou v § 3, v § 6 odst. 2 a v § 50 odst. 2 správního řádu. Dle žalobce není podstatné, že neměl v popisu služební činnosti vojáka uvedeno zastupování ve funkci svého nadřízeného po dobu jeho nepřítomnosti a ani neměl být služebně zařazen na funkci zástupce. Ani nařízení zastupování plně v souladu s vnitřními armádními předpisy by na vznik jeho nároku na zástupné plynoucí ze zákona nemělo vliv, pokud by tyto činnosti musel fakticky vykonávat. Žalobce navrhl příklady kolegů, jejichž zástupné mělo být přiznáno až rozkazem se zpětnou účinnosti (konkrétně: kpt. M. K. zastupoval ve funkci vedoucího staršího důstojníka – specialistu operačního oddělení KVV HK od 16. 6. 2018 do 18. 7. 2018, uveřejněno dodatečně v rozkaze ředitele č. 23/2018; kpt. Jan K. zastupoval ve funkci vedoucího oddělení podpory KVVHK od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018, uveřejněno dodatečně v rozkaze ředitele č. 35/2018; prap. M. S. zastupoval ve funkci staršího pracovníka štábu oddělení podpory KVV HK od 1. 10. 2018 do ustanovení do funkce, uveřejněno dodatečně v rozkaze ředitele č. 35/2018; prap. J. H. zastupoval ve funkci vedoucího staršího důstojníka oddělení podpory KVV HK od 1. 11. 2018 do 30. 6. 2019, uveřejněno dodatečně v rozkaze ředitele č. 41/2018). 7. Žalobce namítl, že došlo k popření principu přezkoumatelnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci, pokud by správní orgány neměly povinnost vysvětlovat, proč v některém případě považovaly za nezbytné pověřit vojáka zastupováním v případě dlouhodobé nepřítomnosti jiného vojáka a v jiném případě to za nezbytné pro chod útvaru či zařízení považováno nebylo. 8. K nároku na náhradu nákladů právního zastoupení ve správním řízení namítl žalobce, že mělo být rozhodnuto dle § 177 zákona č. 361/2003 Sb. per analogiam vzhledem k aktuální judikatuře, jíž blíže nespecifikoval. III. Vy