8 As 34/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 72/2022- 65 - text  11 30 A 72/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., v právní věci žalobce: HAVELKA Plus a. s., IČO 07357265 se sídlem Na Strži 1702/65, 140 00 Praha 4 zastoupen Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem se sídlem Bedřicha Smetany 2, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2022, č. j. ČOI 110808/22/O100/Hl/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Královéhradeckého a Pardubického ze dne 27. 5. 2022, č. j. ČOI 71296/22/2700 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), byl žalobce uznán vinným z porušení právních povinností, kterých se dopustil tím, že: 1) dne 19. 8. 2021 v areálu nádraží ČD, 503 02 Předměřice nad Labem, odkud žalobce prováděl nakládku uhlí s následným rozvozem, jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), porušil § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Spotřebiteli při tom neumožnil překontrolovat si správnost hmotnosti prodaného uhlí Bílinský Ořech 1 – Ledvice (5,590 t dle daňového dokladu č. 4PP-312/2021 ze dne 19. 8. 2021), neboť po požadavku spotřebitele (inspektora v postavení spotřebitele) o převážení hmotnosti dodávky již zaplaceného uhlí, byla předmětná dodávka uhlí sesypána na hromadu ostatního uhlí. Tím byla nenávratně smíchána s dalším uhlím v areálu uskladněným, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele; 2) a) jako kontrolovaná osoba porušil § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), tím, že při kontrole provedené dne 21. 10. 2021 v areálu nádraží ČD, 551 01 Jaroměř, odkud žalobce prováděl nakládku uhlí s následným rozvozem, neumožnil kontrolujícím výkon jejich oprávnění stanovených kontrolním řádem a neposkytl k tomu potřebnou součinnost. Na opakovanou výzvu inspektora České obchodní inspekce k převážení dodávky uhlí Bílinská Kostka - Ledvice v deklarované hmotnosti 4,49 t (dle daňového dokladu č. 4PP-558/2021 ze dne 21. 10. 2021) na prokazatelně úředně ověřeném (stanoveném) měřidle v areálu nádraží ČD v Jaroměři člen správní rady žalobce toto opakovaně odmítl; b) jako kontrolovaná osoba porušil § 10 odst. 2 kontrolního řádu tím, že ve lhůtě do 7 dnů ode dne seznámení se s obsahem úředního záznamu ze dne 21. 10. 2021, který mu byl doručen dne 1. 11. 2021, nezaslal kontrolnímu orgánu požadovaný doklad prokazující, že měřidlo TAMTRON, výrobní číslo 12070610, umístěné na bagru VOLVO EW 180C je ke dni 21. 10. 2021 platně úředně ověřené ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, v rozhodném znění. Neposkytnutím potřebné součinnosti pro výkon kontroly došlo k naplnění skutkové podstaty přestupků dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. 2. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci správním orgánem prvního stupně uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil tak, že žalobci snížil uloženou pokutu na 200 000 Kč, a to z důvodu, že požadované doklady dodatečně doložil a že se přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu dopustil poprvé. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Žalobní argumentace 4. Žalobce namítal, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, že vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu a že sankce uložená žalovaným je nepřiměřeně vysoká a ve zřejmém nepoměru k významu přestupku, který je mu kladen za vinu. 5. Uvedl, že správní orgány proti němu používaly prostředky, které by například v trestním řízení podléhaly povolení soudu nebo minimálně státního zástupce. Konkrétně inspektoři České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) tajili svou skutečnou totožnost a předstírali totožnost jinou, což je opatření srovnatelné s operativně pátracím prostředkem použití agenta podle § 158e zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Inspektoři ČOI dále pořizovali tajné nahrávky svých rozhovorů se statutárním orgánem a zaměstnanci žalobce, což je opatření srovnatelné s odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu. Taková opatření jsou však v trestním řízení použita jen při podezření ze závažnějších trestných činů, a v tomto případě je žalovaný použil k ověření správného množství prodávaného uhlí. 6. Žalobci je známo ustanovení § 4a zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČOI“), má však za to, že pořizovat zvukové a jiné záznamy bez vědomí kontrolovaných osob je inspektor ČOI oprávněn pouze v případě, že bude prokázáno, že účelu kontroly nelze dosáhnout jinak. V případě žalobce však bylo utajené nahrávání nasazeno okamžitě, aniž by správní orgán zkoumal, zda lze účelu kontroly dosáhnout jinak než takovýmto zásahem do soukromí fyzických osob. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů dle žalobce nevyplývá jediný konkrétní důvod, pro který bylo nutné právě proti němu nasadit takovéto operativní prostředky zasahující do soukromí. Z tohoto hlediska jsou tedy dle žalobce obě rozhodnutí nepřezkoumatelná. 7. Pokud jde o skutek výše specifikovaný jako 1), žalobce uvedl, že inspektoři souhlasili s převážením dodávky na lžíci bagru. Vzhledem k tomu, že dodávka již byla naložena na nákladním automobilu, neexistovala jiná možnost, než dodávku z ložné plochy vysypat, převážit na lžíci bagru a opět ji naložit na nákladní vozidlo. Řidič žalobce proto uhlí z ložné plochy vysypal, ale inspektoři ČOI již nesouhlasili s tím, aby bylo uhlí opětovně nabráno na bagr a naloženo na vozidlo. Žalobce byl přitom připraven naložit totéž uhlí, které předtím jeho řidič dovezl inspektorům předstírajícím, že jsou spotřebitelé. Inspektoři však usoudili, že to není možné, a bez jakéhokoli bližšího odůvodnění od dalšího převážení ustoupili. Pokud by uhlí vysypal na jiné místo než na skládku uhlí, nebylo by možné uhlí znovu naložit a zcela jistě by došlo k jeho poškození. K nákladům na zbytečnou jízdu s nákladem uhlí za inspektory by se tak připojily ještě další náklady spojené se znehodnocením určitého množství uhlí při jeho vysypání a opětovné nakládce, a všechny tyto náklady by opět nesl žalobce. Žalobce má každopádně za to, že naplnění skutkové podstaty přestupku nebylo prokázáno, protože byl připraven uhlí znovu nabrat a převážit, ale inspektoři ČOI s tím nesouhlasili. 8. Ke skutku specifikovanému jako 2) a) žalobce uvedl, že opakovaně v průběhu celého řízení před správními orgány poukazoval na skutečnost, že inspektory vybraná úředně ověřená váha v Jaroměři se nachází v prostorách jeho konkurenta pana J. Š.. Uvedl, že s panem Š. měl člen správní rady žalobce dlouhodobé neshody, a dokonce s ním vedl soudní spor, který byl v odvolacím řízení projednáván zdejším soudem pod spisovou značkou 47 Co 193/2018. Žalobce měl tedy důvodnou obavu, že by pan Š. v odvetě za dřívější neshody mohl nějakým způsobem zkreslit výsledek vážení v neprospěch žalobce. Žalobce má tedy za to, že prokázal dostatečný důvod, proč nesouhlasil s převážením dodávky u pana Š.. K tomu navrhl provést důkaz soudním spisem zdejšího soudu, vedeným pod sp. zn. 47 Co 193/2018. 9. Pokud jde o skutek specifikovaný jako 2) b), žalobce uznal, že ve stanovené lhůtě doklad o ověření váhy správnímu orgánu nezaslal. Uvedený doklad však zaslal dodatečně a v průběhu kontroly byla váha objektivně ověřena. Žalobce tedy prokázal, že hmotnost dodávek pro své zákazníky zjišťoval na řádně ověřené váze. 10. Pokutu uloženou ve výši 200 000 Kč žalobce považuje za zcela nepřiměřenou míře provinění i následkům, které mohl způsobit v případě, že by se přestupků, které jsou mu kladeny za vinu, skutečně dopustil. Žádný ze správních orgánů se ani nepokusil vyčíslit finanční následky jeho jednání v případě, že by se přestupků skutečně dopustil. Rovněž odůvodnění výše uložené pokuty má za vágní. Žalovaný uvedl, že pokutu ve výši 200 000 Kč považuje za přiměřenou a odpovídající okolnostem případu, nicméně své úvahy v tomto směru do odůvodnění svého rozhodnutí dle žalobce nepromítl. Předmětem kontrol byly dvě dodávky uhlí, každá v ceně málo přes 20 000 Kč. Poškození spotřebitelů nebylo prokázáno, ani správními orgány tvrzeno. Pokuta ve výši bezmála desetinásobku ceny kontrolované dodávky uhlí je podle názoru žalobce nepřiměřená, zcela se vymykající výši finančních