1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 80/2022- 51 - text  18 30 A 80/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: J. Š. zastoupen Mgr. Ivo Konejlem, advokátem se sídlem Hrachovice 25, Mírová pod Kozákovem proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 1. L. K. a 2. J. K. oba zastoupeni Mgr. Martinou Krňoulovou, advokátkou se sídlem Palackého 211, Turnov v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. srpna 2022, č. j. KUKHK-29435/DS/2022-2(Ma) takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil k odvolání žalobce rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 26. 11. 2021, č. j. OD/21/36640/vOD, kterým bylo rozhodnuto o právní povaze cesty na st. p. č. XA v xx (dále také jen „Pozemek“) a o odstranění nepovolených pevných překážek, dle § 90 odst. 1) písm. c) správního řádu tak, že se část výroku následující po slovech „…rozhodl takto:“ vypouští a nahrazuje tímto textem: „1. Na pozemku p.č.st. XA v xx se nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve zn. pozd. předpisů (dále jen zákon o PK). Cesta na uvedeném pozemku bezprostředně navazuje na cestu p.p.č. XB (ve své severní části) a p.p.č. XC/1 (v jižní části). Cesta má šíři cca 2,5 metru. Tato cesta se nachází v místě p.p.č. st. XA xx zachyceném na situačním plánku, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. 2. Vlastník pozemku p.č.st. XA v xx, tj. v době vydání rozhodnutí pan J. Š. nar. X, bytem X, je povinen ve smyslu § 29 odst. 3 zákona o PK do 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí odstranit hrazení a zpřístupnit cestu specifikovanou ve výroku 1. tohoto rozhodnutí.“ 2. Dlužno dodat, že změna výroku rozhodnutí spočívala v podstatě v přesnější specifikaci místa, na němž byla deklarována existence veřejně přístupné účelové komunikace. I žalovaný totiž dospěl ohledně merita věci ke stejnému závěru jako Městský úřad Turnov coby prvoinstanční silniční správní úřad, tedy že se na části Pozemku, jehož výlučným vlastníkem je žalobce, nachází ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o pozemních komunikacích“), veřejně přístupná účelová komunikace. Stejně tak silniční správní úřady obou stupňů uložily žalobci ve smyslu § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích povinnost z této části Pozemku žalobcem nepovoleně umístěné překážky odstranit a veřejně přístupnou účelovou komunikaci zpřístupnit. II. Obsah žaloby 3. Žalobce ve včas podané žalobě namítl, že žalovaný opominul jeho argumentaci, posoudil předmětnou záležitost v rozporu se zákonem (zejména zákonem o pozemních komunikacích) a dostatečně se nevypořádal se skutkovým stavem a nesprávně vyhodnotil provedené důkazy. 4. Uvedl, že na místě Pozemku stál historicky starý mlýn, ke kterému se sbíhaly z obou stran přístupové cesty, přičemž samotný mlýn byl neprůchozí a neprůjezdný. Na místě, kde se dnes osoby zúčastněné na řízení domáhají účelové komunikace, stála budova mlýna, dodnes tam jsou patrné základy, odtokový kanál pro mlýnské kolo. Tento mlýn zanikl zhruba v 60. letech minulého století. Poté Pozemek používal původní vlastník JZD Sedmihorky, s nímž se JZD Žernov spojilo. Jezdily tudy jeho kombajny, traktory a jiná technika na okolní a jím obhospodařované pozemky na Sýkořicku. Jednalo se o dobu, kdy JZD de facto nemohlo omezovat ostatní účastníky v přístupu na komunikace, protože veškerý majetek byl ve „veřejném vlastnictví“, což bylo poplatné tehdejší době. Čili mohlo se stát, že občasně byl Pozemek užíván k průchodu v době, kdy vlastník nezkoumal, jaké konsekvence může toto vyvolat a toleroval užívání cesty přes brod říčky Veselky, která se nachází v bezprostřední blízkosti Pozemku, k přístupu na protější břeh. Což ovšem nezakládá právo ke vzniku veřejné účelové komunikace, která byla představována vyjetými kolejemi zemědělské techniky a vede pouze k říčce Veselce k brodu vedoucímu na druhou stranu. 5. Žalobce upozornil na to, že otázka zřízení věcného břemene cesty a stezky po Pozemku byla předmětem soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 440/2005, kde byl zjištěn popsaný skutkový stav a historické okolnosti užívání Pozemku. 6. Žalobce vytýkal Městskému úřadu Turnov, že sice provedl místní šetření, ale počínal si při něm způsobem, kdy hledal zejména důkazy prokazující existenci tvrzené bývalé komunikace. Ve svém rozhodnutí pak odkázal na starý znalecký posudek Ing. W., přičemž žalobcův návrh na vypracování nového znaleckého posudku reflektujícího současnou situaci odmítl. 7. Nadto nesplnil pokyny uložené mu rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2021, č. j. 30 A 71/2020-65, a to nezpracováním geodetického zaměření tvrzené účelové komunikace. Stále tak panuje neurčitost v rozsahu záboru té části Pozemku, na níž se má veřejně přístupná účelová komunikace nacházet. 8. Žalobce má dále za to, že posouzení a závěr svědeckých výpovědí neodpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí správních orgánů. Nikdo ze svědků např. nesdělil, že by přes Pozemek jezdily automobily. Pouze potvrdili, že tam kdysi prošli pěšky. Nadto některé svědecké výpovědi nelze považovat za objektivní z důvodu vztahů vůči žalobci, např. vztah osob vystupujících jako žalobce a žalovaný v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 440/2005. Svědek 9. Ing. S. nesdělil, že by přes Pozemek jezdil neomezený okruh osob, pouze uvedl, že umožnil zemědělské technice průjezd, přičemž z toho nelze usuzovat na konkludentní souhlas, ale výlučně na výprosu pro průjezd při žních z důvodu kratší cesty. Nikdo ze svědků nepotvrdil, že by přes potok viděl přejíždět osobní automobily, pouze zemědělskou techniku. Navíc v době vlastnictví Pozemku zemědělským družstvem v době před rokem 1989 vše náleželo všem a nikdo se o Pozemek se zbořeništěm nestaral. Pokud zde tedy kdy byla účelová komunikace, pokojnou cestou zanikla. Dále se žalobce věnoval hodnocení výpovědí některých svědků. Podle něho z nich naplnění znaků veřejně přístupné účelové komunikace nevyplývá. K nim pak obrátil pozornost v další části žaloby. 10. Pokud jde o znatelnost komunikace v terénu, pak s odkazem na posudek Ing. W. uvedl, že patrný reliéf cesty vede pouze k sousednímu pozemku a před Pozemkem se stáčí k brodu říčky Veselky. Žalobce uvedl, že osoby zúčastněné na řízení se dle jeho názoru nelogicky domáhají zřízení účelové komunikace přes Pozemek žalobce vedoucí oklikou a prodlužující cestu k jejich domu o zhruba 400 m oproti přímému sjezdu vzdálenému od jejich domu pouhých 50 metrů. Nelze tak mít bezpečně za prokázané, že na Pozemku pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích existuje. 11. Cesta dále neslouží jako spojnice pro vlastníky nemovitostí. Jedinými žadateli o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace jsou osoby zúčastněné na řízení. Tím není naplněn druhý znak. Postačí, pokud požádají o zřízení věcného břemene stezky nebo cesty nebo podají návrh za zřízení nezbytné cesty. 12. Ohledně souhlasu vlastníka s veřejným užíváním cesty přes Pozemek žalobce uvedl, že ta nebyla nikdy dána do veřejného užívání, jednalo se přístupovou cestu k mlýnu a sloužila pouze pro zásobování mlýna. 13. Skutečnost zmíněná v rozhodnutí Městského úřadu Turnov, že žalobce trpěl užívání komunikace mezi léty 1996-2005, se nezakládá na pravdě, tuto cestu užíval, protože se podílel jako stavebník na realizaci stavby nemovitosti na protějším břehu říčky a technika tudy projížděla na základě ústní dohody za úplatu. A není pravdou, že se jednalo o takto široké časové rozpětí. 14. V této souvislosti správní orgány dle žalobce opomněly posuzovat celou záležitost v intencích ustanovení § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, kdy s přihlédnutím k délce cesty a počtu napojení ji lze považovat za pouhý sjezd a nikoliv veřejně přístupnou účelovou komunikaci. 15. Pokud jde o existenci tzv. nutné komunikační potřeby, pak ta dle žalobce nebyla prokázána. Osoby zúčastněné na řízení totiž užívají jako přístupovou cestu ke své nemovitosti cestu ze silnice III/2825 po louce na pozemcích p. č. XD, XE a XF, ta je pro potřeby osob zúčastněných na řízení naprosto vyhovující a je dlouhá zhruba 50 metrů namísto požadované 300 metrové cesty, jejíhož zřízení se domáhají na úkor žalobce. Po této cestě se dostanou do prostoru za nemovitostí, k níž se dožadují zřízení účelové komunikace. Spoluvlastník pozemků, na nichž se tato spojnice nachází, svědek Z., navíc vyjádřil souhlas s užíváním těchto pozemků pro tyto účely i do budoucna. Žádný právní předpis neuvádí nebo nezakládá, aby byla stavba přístupná automo