1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

52 Af 28/2022- 59 - text  13 52 Af 28/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Ondřeje Bartoše a Jaroslava Vávry ve věci žalobce: Konta-V s.r.o., IČ 02502968 sídlem Tovární 394, 561 69 Králíky zastoupený daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2022, č. j. 26514/22/5000-10612-713186 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce napadl žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v rozhodném znění (dále jen „s. ř. s.“ nebo jen „soudní řád správní“), v záhlaví označené rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí (platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně) Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 12. 2021, č. j. 1709422/21/2800-31472-607223 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 270 000 Kč, a to dle § 44a odst. 3 písm. a) a § 44a odst. 4 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v rozhodném znění (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) II. Podstata věci 3. Žalobci byly Ministerstvem pro místní rozvoj poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 400 000 Kč na realizaci projektu „B. j. 12 PB – VB Králíky“ identifikační č. EDS 117D514000349, a to na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 5. 6. 2014, č. j. 21298/2014 - 84, ve znění rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) ze dne 6. 1. 2015, č. j. 43718/2014-84/1 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“). Součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace byla příloha „117D514 Podpora výstavby podporovaných bytů pro rok 2014“ (dále jen „podprogram“). 4. Správce daně zahájil dne 10. 7. 2019 u žalobce daňovou kontrolu. Zjistil, že dle podprogramu byl žalobce povinen po ukončení realizace akce předat obci ke zveřejnění informaci o počtu podporovaných bytů postavených s dotací s uvedením počtu volných bytů. To ve lhůtě dvou měsíců od ukončení realizace projektu, tedy od předání stavby podporovaných bytů, doloženého předávacími protokoly. Žalobce stavbu převzal od zhotovitele stavby dne 28. 1. 2015, kdy byl podepsán předávací protokol, informaci obci byl tedy povinen předat nejpozději do 28. 3. 2015. Žalobce však předal informaci obci až dne 24. 7. 2015 po vydání kolaudačního souhlasu, kterým byl vysloven souhlas s užíváním předmětné stavby. Dopustil se tak neoprávněného použití peněžních prostředků. 5. S uvedeným byl žalobce seznámen v dosavadním výsledku kontrolního zjištění ze dne 20. 10. 2021. Žalobce následně dodal správci daně vyjádření, v němž podotkl, že u staveb podléhajících kolaudačnímu řízení je laicky vnímán jako termín dokončení akce termín proběhlého kolaudačního řízení. Nicméně dne 5. 2. 2015 žalobce podal žádost o vydání kolaudačního souhlasu, již tohoto dne tedy předal obci informaci o počtu podporovaných a zároveň volných bytů postavených s dotací. To, že obec měla tuto informaci k dispozici již přede dnem 24. 7. 2015, je zřejmé také z e-mailové komunikace mezi žalobcem (jednatelem žalobce J. Mlynářem) a odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Králíky ze dne 5. 5. 2015. Žádost o vydání kolaudačního souhlasu i e-mailovou komunikaci žalobce přiložil k vyjádření. 6. Na základě vyjádření žalobce nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění, správce daně tak vydal shora označené prvostupňové rozhodnutí. Ve zprávě o daňové kontrole se vypořádal s vyjádřením žalobce tak, že si žalobce musel být nepochybně vědom, co se rozumí termínem realizace akce. Žádost o vydání kolaudačního souhlasu nemá relevantní vypovídací hodnotu. Záměrem poskytovatele bylo, aby informace o výstavbě podporovaných bytů byla zveřejněna, byla přístupná co nejširšímu okruhu občanů z cílové skupiny, město po případné informaci od žalobce mohlo dále kontaktovat zájemce, aby mohli se žalobcem uzavřít nájemní smlouvu. Jistě neměl na mysli, že se o dané skutečnosti dozví pouze omezený okruh zaměstnanců městského úřadu, kteří o samotné výstavbě věděli od samého počátku výstavby. E-mailová komunikace neprokazuje splnění podmínky ohledně termínu předání informace. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal odvolání, kde uvedl totožnou argumentaci jako ve svém vyjádření. Zdůraznil, že žádost o vydání kolaudačního souhlasu doložil dokumenty, které obsahují informace týkající se počtu a charakteru bytů. Oznámení ze dne 24. 7. 2015 představovalo aktualizaci informace o počtu volných bytů. Rozhodnutí o poskytnutí dotace nevylučuje oznámení o ukončení realizace i v ústní formě, e-mailová komunikace tedy mohla sloužit jako důkaz toho, že mohla být obci předána ještě další podpůrná informace, která by mohla mít relevanci. Není povinností žalobce zjišťovat, který orgán či odbor městského úřadu je příslušným k tomu, aby mu byla informace předána. 8. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry správce daně. Poukázal na to, že v průběhu řízení nebyly doloženy žádné podklady k žádosti o kolaudační souhlas. Žalovaný také vyjádřil pochybnosti ohledně toho, zda se e-mailová komunikace vztahuje ke stavbě podporovaných bytů. III. Shrnutí žalobní argumentace 9. Žalobce v žalobě navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Má za to, že žalovaný řádně nevypořádal odvolací námitky. Dále žalobce uvedl, že pravidlo o počátku běhu lhůty pro oznámení ukončení realizace projektu, obsažené v rozhodnutí o poskytnutí dotace, je třeba dle smyslu a účelu tohoto pravidla vyložit tak, že běh lhůty je vázán na vydání kolaudačního souhlasu. Tento závěr podtrhl rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 1 Afs 120/2021, 2 Afs 146/2020 a 5 Afs 90/2012. 10. Obdobně jako v odvolání žalobce uvedl, že svou informační povinnost splnil již podáním žádosti o vydání kolaudačního souhlasu a doložením potřebných dokumentů. Rovněž pokud jde o absenci požadavku formy oznámení a význam e-mailové korespondence uvedl žalobce obdobnou argumentaci jako v odvolání. Nadto žalobce poukázal na to, že správní orgány opomněly zohlednit místní specifika případu, kdy na území tak malého města, jako jsou Králíky, jsou informace šířeny jinak než ve velkých městech. Správní orgány postupovaly v rozporu se zásadou materiální pravdy a zásadou volného hodnocení důkazů. 11. Konkrétně ve vztahu k e-mailové korespondenci žalobce uvedl, že v místních podmínkách města Králíky jsou pouze jedny sociální byty (Tesla), pro každého je uvedené označení v místních podmínkách nezaměnitelné. Pokud měly správní orgány pochybnosti, mohly K. F. (pracovnici odboru sociálních služeb) vyslechnout. Odpověď J. Mlynáře se týkala realizace zřízení nových odběrných míst od společnosti ČEZ, což souvisí se stavbou podporovaných bytů. Připojení všech bytových jednotek bylo významné pro možnost zahájení jejich užívání. Z toho důvodu byla po realizaci výstavby bytů vedena další komunikace o době, kdy budou byty způsobilé k užívání, a tím k uzavírání smluv s osobami z cílové skupiny. 12. Žalobce dále namítl nepřiměřenost vyměřeného odvodu. V rozhodnutí o poskytnutí dotace není uvedeno, že by nesplnění informační povinnosti mělo být ohodnoceno právě 5 %. Žalobce si je vědom, že podle § 44 odst. 4 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech ve znění před novelou provedenou zákonem č. 25/2015 Sb. byl odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 5 %. Zákon č. 25/2015 Sb. však nabyl účinnosti dne 1. 1. 2015, přičemž žalobci byl změnovým rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 6. 1. 2015 stanoven termín ukončení realizace do 31. 1. 2015, proto bylo namístě věc posuzovat již dle zákona č. 25/2015 Sb. Nabytím účinnosti zákona č. 25/2015 Sb. byl dán prostor pro zvažování přiměřenosti odvodu. Na judikatuře krajských soudů a Nejvyššího správního soudu pak žalobce demonstroval, že v dané věci mělo být prodlení žalobce ohodnoceno uložením odvodu v rozmezí 1 až 2 %. 13. Žalobce též poukázal na příliš dlouhé provádění daňové kontroly a odvolacího řízení. IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce nenamítal nejasné nastavení dotačních podmínek, termín ukončení realizace akce byl jednoznačně vázán na předání stavby, nikoli vydání kolaudačního souhlasu. Skutečnost, že žalobce podal žádost o vydání kolaudačního souhlasu a ani to, že J. Mlynář s obcí komunikoval, nemůže osvědčit, že žalobce své povinnosti dostál. Správce daně ani žalovaný nepovažoval za důvodné provedení výslechu K. F., neboť neměl pochybnosti o zjištění skutkového stavu a nastavení podmínek rozhodnutí o poskytnutí