3 Ads 101/2009 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 2/2025- 49 - text  6 30 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: L. K. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 16. ledna 2025, č. j. MPSV-2025/14491-918, č. j. MPSV-2025/13197-918 a ze dne 15. ledna 2025, č. j. MPSV-2025/14554-918, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutími ze dne 16. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/14491-918, č. j. MPSV-2025/13197-918 a ze dne 15. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/14554-918 (dále také jen „napadená rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky v Hradci Králové, kontaktního pracoviště Trutnov ze dne 2. 12. 2024, č. j. 266195/24/TU, č. j. 266194/24/TU, č. j. 266193/24/TU (dále také jen „prvostupňová rozhodnutí“), kterými správní orgán I. stupně nepřiznal dávky státní sociální podpory přídavky na děti nezletilým oprávněným osobám L. K., xx, S. R., xx a A. V., xx. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dle napadených rozhodnutí děti v pěstounské péči (dále také jen „PP“) A. V., xx, S. R., xx a L. H., xx, nemají nárok na přídavek na dítě, jelikož pěstoun je prý dle žalovaného považován nikoliv za pěstouna, ale za rodiče a je prý povinen dokládat své příjmy. Pro nárok na přídavky na konkrétní dítě se započítávají příjmy pěstounů a zároveň i případné příjmy dalších dětí v pěstounské péči. Takže dle státu mají pěstouni a některé děti v PP vůči dalším dětem v PP vyživovací povinnost, jelikož nevyplacenou částku státem na zvýšené náklady na konkrétní dítě hradí automaticky pěstouni. 3. Žalobkyně označila napadená rozhodnutí za nezákonná a diskriminační, protože podle zákona č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, pěstoun není rodič a jeho role, práva a povinnosti jsou naprosto odlišná od rodičovské odpovědnosti. Pěstouni přebírají děti na základě soudního usnesení, a to za jasně stanovených podmínek, kdy není nikde uvedeno, že by se na pěstouny vztahovala jakákoliv forma vyživovací povinnosti vůči určitému dítěti nebo dětem v pěstounské péči. 4. Dále namítla rozpor napadených rozhodnutí s právní úpravou pěstounské péče, jelikož podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je pěstounská péče formou náhradní rodinné péče, která nezakládá rodičovská práva ani povinnosti, včetně jakékoliv vyživovací povinnosti. Stát v rámci pěstounské péče vyplácí pěstounům příspěvek na úhradu potřeb dítěte, což potvrzuje, že vyživovací povinnost vůči dítěti v PP leží na státu, nikoliv na pěstounovi. 5. Žalobkyně namítala také nesprávnou aplikaci občanského zákoníku. Žalovaný podle ní nesprávně aplikoval ustanovení občanského zákoníku o vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem. Pěstoun není rodičem dítěte v PP, a tudíž se na něj nevztahuje ustanovení § 910 a násl. občanského zákoníku o vyživovací povinnosti rodičů. 6. Soudní judikatura opakovaně potvrzuje, že pěstouni nemají právní postavení rodičů, a stát proto nemůže přenášet jejich vyživovací povinnost na ně. Zároveň nemá stát pravomoc změnit pěstouna na rodiče slovem, že se považuje. 7. Žalobkyně namítla rovněž rozpor s ústavním právem a principem rovnosti. Neoprávněné přesunutí určité vyživovací povinnosti ze státu na pěstouna je diskriminační vůči pěstounovi a zároveň i dětem v PP. Stát tímto rozhodnutím zasahuje do právní jistoty pěstounů, čímž může odrazovat potencionální pěstouny od poskytování péče dětem, které ji potřebují. 8. Žalobkyně v žalobě uvedla spisové značky a čísla jednací pouze dvou napadených rozhodnutí, když rozhodnutí sp. zn. SZ/MPSV-2025/7434-918, č. j. MPSV-2025/14491-918, uvedla dvakrát, zatímco rozhodnutí sp. zn. SZ/MPSV-2025/7426-918, č.j. MPSV-2025/14554-918, neuvedla. 9. Závěrem navrhla, aby soud napadená rozhodnutí zrušil. 10. Dne 26. 5. 2024 v reakci na sdělení soudu žalobkyně doplnila žalobu o označení třetího rozhodnutí - č.j. MPSV-2025/14554-918. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření sdělil, že přídavek na dítě nebyl nezletilým přiznán z důvodu, že příjem společně posuzovaných osob v rozhodném období převyšoval součin zákonného koeficientu 3,40 a částky životního minima rodiny. Dodal, že okruh společně posuzovaných osob byl ve správním řízení posuzován dle § 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), konkrétně odkázal na odst. 2 písm. b) uvedeného ustanovení. 12. Uvedl, že namítaná neexistující vyživovací povinnost není pro posouzení okruhu společně posuzovaných osob rozhodná. Žalovaný má tak za to, že správní orgány rozhodly v souladu se zákonem, proto navrhl žalobu zamítnout. 13. Ve vyjádření k doplnění žaloby pak žalovaný uvedl, že v původní žalobě není doplněné rozhodnutí zmiňováno a neobsahuje jej ani žalobní petit. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 22. 1. 2025, lhůta pro podání žaloby uplynula dne 22. 3. 2025, doplnění žaloby, v němž se poprvé objevily údaje o tomto rozhodnutí, bylo podáno dne 26. 5. 2025, tedy opožděně. 14. K meritu věci pak žalovaný zopakoval stejné odůvodnění jako ve vyjádření k žalobě a opět navrhl žalobu zamítnout. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a vycházel přitom ze zjištěného skutkového a právního stavu ke dni napadeného rozhodnutí (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Žalobu důvodnou neshledal. 16. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť s tím žalobkyně i žalovaný po řádném poučení výslovně souhlasili. 17. Žalovaný ve svém vyjádření k doplnění žaloby poukazoval na opožděnost podání žaloby proti rozhodnutí sp. zn. SZ/MPSV-2025/7426-918, č.j. MPSV-2025/14554-918. K tomu zdejší soud sděluje, že k původní žalobě byla v příloze přiložena tři rozhodnutí žalovaného, navíc žalobkyně výslovně jmenovitě uvedla v žalobě každé dítě (A. V., S. R., a L. H.), o jehož přídavku na dítě žalovaný rozhodl. Bylo zcela zřejmé, čeho se žaloba týká, kdo ji činí, proti komu směřuje a co navrhuje, tedy splňuje náležitosti uvedené v § 37 odst. 3 s. ř. s. a § 71 téhož zákona. Z uvedeného jasně vyplývá, že úmyslem žalobkyně bylo žalovat i číslem jednacím (či spisovou značkou) výslovně neoznačené rozhodnutí žalovaného (tedy rozhodnutí sp. zn. SZ/MPSV-2025/7426-918, č.j. MPSV-2025/14554-918). S největší pravděpodobností tak pouze nedopatřením jedno rozhodnutí označila spisovou značkou a číslem jednacím dvakrát, zatímco jedno neoznačila vůbec. V doplnění žaloby ze dne 26. 5. 2025 žalobkyně pouze upřesnila označení napadeného rozhodnutí číslem jednacím a implicitně tím i potvrdila svoji vůli podat žalobu také proti tomuto rozhodnutí. Jak ale už soud uvedl, úmysl žalobkyně podat žalobu také proti tomuto rozhodnutí byl patrný a nesporný již ze samotné žaloby a z jejích příloh. Žaloba proti rozhodnutí sp. zn. SZ/MPSV-2025/7426-918, č.j. MPSV-2025/14554-918, tedy opožděně podána nebyla. 18. Z obsahu správních spisů vyplývá, že žalobkyně podala dne 20. 11. 2024 žádosti o přídavky na děti. K tomu přiložila příslušné doklady o výši čtvrtletního příjmu. Dne 2. 12. 2024 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterými nepřiznal dávky státní sociální podpory přídavky na děti nezletilým oprávněným osobám. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, ve kterých namítala především skutečnost, že pěstouni nemají vyživovací povinnost a neměli by tedy dokládat příjmy, jelikož nejsou rodiči. O odvoláních rozhodl žalovaný napadenými rozhodnutími dne 15. ledna 2025, č. j. MPSV-2025/14554-918 a dne 16. ledna 2025, č. j. MPSV-2025/14491-918, č. j. MPSV-2025/13197-918. 19. V předmětné věci je především sporné, zda pěstouni a děti, které jsou v jejich v pěstounské péči, jsou pro účely přídavku na dítě společně posuzovanými osobami. 20. K tomu soud uvádí následující. Obecně platí, že otázky týkající se sociální politiky státu spadají do kompetencí zákonodárné moci, která definuje, za jakých podmínek může být státní sociální podpora komu přiznána. Jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 101/2009-60: „Nejvyšší správní soud zaujímá názor, že rozsah státní sociální podpory a vymezení okruhu osob, které mohou při splnění zákonných podmínek z podpory státu benefitovat, je záležitostí sociální politiky státu, tedy prioritně moci zákonodárné, nikoliv moci soudní. Je na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2008, č. j. 4 Ads 62/2007–72, přístupný na www.nssoud.cz).“ Ve zde řešeném případě je dávka státní sociální podpory přídavek na dítě včetně po