5 Azs 19/2020 — Nejvyšší správní soud

43 Az 10/2024- 71 - text 6 43 Az 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Bartošem ve věci žalobkyně: O. L., narozená X, ev. č. X státní příslušnost Ukrajina hlášená na adrese Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, Kostelec nad Orlicí zastoupena JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. OAM-927/ZA-ZA11-P09-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. 2. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Namítala, že žalovaný nesprávně posoudil nenaplnění podmínek § 14 zákona o azylu. V případě žalobkyně byl dán důvod hodný zvláštního zřetele, neboť žalobkyně čelí systematickému útoku na život a majetek ze strany mezinárodní zločinecké skupiny, která působí v zemi původu žalobkyně. Ukrajinské státní orgány přitom nejsou schopny zajistit žalobkyni ochranu. Žalovaný dále nedostatečně posoudil reálnost rizika vážné újmy podle § 14a odst. 2 zákona o azylu, které jí hrozí v případě návratu do země původu. Současná bezpečnostní situace na Ukrajině je mimořádně nestabilní v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu a porušování lidských práv; to zakládá důvod pro udělení doplňkové ochrany. Dále žalobkyně poukázala na procesní pochybení žalovaného při hodnocení důkazů. Žalovaný zpochybnil důvěryhodnost žalobkyně bez adekvátní argumentace a odmítl její tvrzení jako nevěrohodná, aniž by provedl objektivní posouzení předložených důkazů. Konečně žalobkyně namítla, že žalovaný nedodržel zásadu přiměřenosti. V případě návratu na Ukrajinu žalobkyni hrozí porušení základních lidských práv. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobní námitky označil za neopodstatněné. Žalobkyně měla dostatečný prostor k prezentaci důvodů, pro něž o mezinárodní ochranu žádala. Nad rámec standardních úkonů v řízení byl s žalobkyní realizován i doplňující pohovor. Žalobkyně však v průběhu řízení prezentovala zmatečné a konspirativně laděné informace, které nebylo možné racionálně vyhodnotit jako akceptovatelné důvody svědčící po opodstatněnosti žalobkyniných obav. Žalobkyní uváděné důvody navíc nebylo možné vztáhnout k některému z taxativního výčtu důvodů, specifikovaných ustanovením § 12 zákona o azylu. Obavy žalobkyně byly navíc ve správním řízení prezentovány co do teritoriality velmi všeobecně, vztahovat k Ukrajině jakožto zemi původu je začala až v soudním řízení. Do té doby svůj příběh prezentovala tak, že se obává, že jí bude ublíženo i v České republice; potud nebylo zřejmé, proč právě v České republice žádala o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně je většinové ukrajinské národnosti a většinového pravoslavného vyznání; v září roku 2021 se dostavila na Velvyslanectví Ukrajiny v ČR za účelem vydáno nového cestovního pasu a až do roku 2022, kdy začala válka s Ruskou federací, opakovaně navštěvovala otce na Ukrajině a pak se vracela zpět do ČR. 4. Za zásadní označil žalovaný skutečnost, že žalobkyně disponuje platným povolením k trvalému pobytu na zdejším území. Není tedy důvod spekulovat o možných rizicích návratu žalobkyně do země původu, kde již 20 let nežije, neboť její pobyt na území ČR je legální a k návratu není nikým nucena. Toto pobytové oprávnění žalobkyni nezaniklo podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 85 odst. 1 zákona o azylu a contrario). Neobstojí proto argumentace vztahující se k aktuální situaci na Ukrajině způsobené útokem ze strany Ruské federace. 5. Pokud jde o případné udělení humanitárního azylu, pak tento je institutem nenárokovým, výjimečným. V případě žalobkyně nebyly zjištěny žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by jeho udělení odůvodňovaly. III. Jednání 6. Krajský soud věc projednal dne 21. 2. 2025. Žalobkyně odkázala na podanou žalobu, podstatné okolnosti zopakovala. Stejně tak i žalovaný setrval na svém písemném vyjádření ve věci, jakož i na správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí. 7. Žalobkyně k prokázání jí tvrzených skutečností navrhla výslech řady svědků z řad přátel, sousedů. Krajský soud však nepovažoval na nutné tyto důkazy provádět, neboť správní spis poskytoval soudu dostatečný podklad pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. 8. K důkazu provedl žalobce listiny předložené právním zástupcem žalobkyně, a to první stranu opatření Policie ČR, KŘP Královéhradeckého kraje, ÚO Rychnov nad Kněžnou, jímž byl v trestní věci pokusu o znásilnění žalobkyně přizván soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k vyšetření duševního stavu žalobkyně, a související poučení policejního orgánu pro oběť trestného činu. 9. Závěrem strany setrvaly na svých předchozích návrzích. Žalobkyně prostřednictvím přítomného právního zástupce v konečném návrhu nově uplatnila námitku, že v průběhu správního řízení nebyla zastoupena, ač vzhledem ke svému stavu zastoupena být měla. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 11. Žaloba není důvodná. 12. Ze správního spisu krajský soud dále konstatuje, že žalobkyně je ukrajinské státní příslušnosti a národnosti, pravoslavného vyznání. Nemá žádné politické přesvědčení, není členkou žádné politické strany ani politické skupiny. Je rozvedená, jejím manželem byl český občan, sňatek uzavřeli v roce 1997. Má tři zletilé děti. Prvně žalobkyně žádala o mezinárodní ochranu v roce 2001, a to z rodinných a ekonomických důvodů. V rámci nyní posuzované žádosti žalobkyně k azylovým důvodům uvedla, že jí chce zabít skupina lidí kvůli dědictví. Žalobkyně je přesvědčena, že je dědičkou dynastie carů. Žalobkyně nechtěla žádat o azyl ve Francii ani v Německu, kde dříve pobývala, má raději ČR, kde lidem více rozumí. V zemi původu žalobkyně neměla žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány, nebyla trestně stíhána, neměla ani problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Žalobkyně upřesnila, že není Jehovistka, což byla informace, objevující se v prvním řízení o udělení mezinárodní ochrany, šlo ale patrně o chybu v překladu; žalobkyně vyznává pravoslaví. Na dotaz, proč žalobkyně žádá o azyl namísto víza strpění, odpověděla, že jí nejde jen o tu válku, ale o věc dědictví. O azyl žádá, protože potřebuje policejní ochranu před teroristy, kteří ji chtějí zabít. 13. Z výpisu z Centrální evidence cizinců, založeného ve správním spise, vyplývá, že žalobkyně je nositelkou povolení k trvalému pobytu (účel – sloučení s občanem ČR), s platností od 26. 11. 2004. 14. Žalobkyně je přesvědčena, že je potomkem císařských rodů, což se měla dozvědět v roce 2021, stejně jako to, že může zdědit velký majetek. O život jí údajně usiluje mezinárodní skupina teroristů, k níž náleží „Putin, Porošenko, Zelenskij, Prigožin, Arestovič, Gordon Basman a Jevgenij Koševoj, přítel Zelenského, Macron, potomci Andropova, Brežněva, Černěnka, Gorbačov, Jelcin a jejich manželky“. Dále „Merkel, Kohl, Hofman“ a další osoby. 15. Krajský soud, vázán včas uplatněnými žalobními body, se zabýval otázkou, zda žalovaný správně posoudil naplnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. 16. Podle § 14 zákona o azylu platí, že jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Udělení humanitárního azylu je věcí správního uvážení žalovaného, jež podléhá omezenému přezkumu ze strany správního soudu. Smyslem soudního přezkumu totiž není nahrazovat správní uvážení uvážením soudním; soud přezkoumává toliko, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nezneužil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). K tomu je pochopitelně třeba, aby odůvodnění neudělení humanitárního azylu bylo přezkoumatelně odůvodněno. 17. V projednávané věci krajský soud konstatuje, že úvaha žalovaného stran neudělení humanitárního azylu je v odůvodnění rozhodnutí zachycena přezkoumatelně. Je zřejmé, jakými kritérii se žalovaný při své správní úvaze řídil (rodinná, sociální a ekonomická situace, věk a zdravotní stav) a jak je na situaci žalobkyně aplikoval (žalobkyně je dospělou a svéprávnou osobou, je soběstačná a nepotřebuje lékařskou asistenci; je