7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 21/2024- 37 - text 6 52 Af 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobce: TPA Valuation & Advisory s.r.o., IČO: 255 07 796 sídlem Antala Staška 2027/79, 140 00 Praha 4 – Krč zastoupená advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph. D., sídlem Chodská 1366/9, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 10. 2024, č. j. 31974/24/5100-41451-713495, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 10. 2024, č. j. 31974/24/5100-41451-713495 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Mgr. Petry Novákové, advokátky, ve výši 15 342 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 12. 12. 2024 domáhá, aby soud zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 10. 2024, č. j. 31974/24/5100-41451-713495, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále též jen „správce daně“) ze dne 26. 6. 2024, č. j. 1029766/24/2809-60563-602498, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Předmětné rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 21. 10. 2024. 2. Žalobci bylo společností Foxconn European Manufacturing Services s.r.o. (dále jen „daňový subjekt“) zadáno zpracování znaleckého posudku, který byl předložen jako důkaz v rámci daňového řízení vedeného správcem daně. Správce daně zpracovatele znaleckého posudku Ing. J. H. předvolal k „výslechu znalce“ v rámci daňového řízení. Žalobce po provedeném výslechu správci daně zaslal vyúčtování nákladů spojených s účastí znalce u výslechu, které účtoval podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“) a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 504/2020 Sb., o znalečném. Správce daně však žalobci přiznal náklady vypočtené podle vyhlášky Ministerstva financí č. 382/2010 Sb., o náhradě ušlého výdělku a náhradě hotových výdajů při správě daní (dále též „vyhláška o náhradách při správě daní“), která byla vydána na základě § 107 odst. 8 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“). Proti rozhodnutí správce daně podal žalobce odvolání, které žalovaný předmětným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí správce daně potvrdil. 3. Žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí v nesprávném právním posouzení věci, konkrétně užití nesprávného právního předpisu při vypočtení jemu určené náhrady nákladů (žalobní bod). Žalobce namítá, že stejná otázka byla řešena Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 14. 3. 2024, sp. zn. 4 As 274/2022, ze kterého vyplývá, že pokud je v rámci (v uvedené věci správního) řízení prováděn výslech znalce, je s tím spojena povinnost tohoto orgánu nahradit znalci znalečné. Žalobce uvedl, že správce daně prováděl výslech zpracovatele posudku jako výslech znalce a dotazoval se jej na otázky související se znaleckým posudkem. Žalobce navíc zdůraznil, že je to správce daně, kdo vede daňové řízení a je pouze jeho rozhodnutím, zda znalce k jeho výslechu předvolá či nikoliv. Pakliže se správce daně rozhodl jej předvolat k výslechu znalce, musí nést náklady s tím spojené vypočtené podle zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném. Jiný postup by byl v rozporu s legitimním očekáváním žalobce. Žalobce navrhl, aby žalované rozhodnutí soud zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 4. Ke své žalobě žalobce připojil krom rozhodnutí žalovaného také předvolání Ing. J. H., Ph.D. k provedení „výslechu znalce“ a „protokol o výslechu znalce“ ze dne 13. 6. 2024. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. Žalovaný zopakoval svou argumentaci z napadeného rozhodnutí. Správce daně postupoval dle žalovaného při výpočtu náhrady nákladů správně. Náhrada nákladů byla vyčíslena dle § 107 daňového řádu ve spojení s vyhláškou o náhradách při správě daní, přičemž použití zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném vyloučil s tím, že správce daně nebyl zadavatelem znaleckého posudku, tudíž odvolateli náleží pouze náhrada účelně vynaložených nákladů a ušlého výdělku dle ustanovení § 107 odst. 2 daňového řádu ve spojení s vyhláškou o náhradách při správě daní jako tzv. „třetí osobě“. Na znalečné ani s tím související úhradu DPH nemá odvolatel nárok. Podle zákona o znalcích by měla být náhrada vypočtena jen v případě, že objednatelem posudku by byl přímo správce daně. Žalovaný souhlasil se žalobcem ohledně toho, že výslech, ke kterému byl Ing. J. H., Ph. D. předvolán, byl prováděn jako výslech znalce dle § 95 daňového řádu. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že v daňovém řádu není pro výpočet nákladů řízení nutně rozlišováno, kdo byl zadavatelem znaleckého posudku. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 7. Krajský soud v řízení vedeném podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 8. Rozhodnutí o znalečném, je svou povahou a postavením osoby, o jejímž nároku je rozhodováno, rozhodnutím správním, které podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 360/03). Žaloba je tedy přípustná, byla podána včasně a osobou k tomu oprávněnou. Soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Mezi účastníky zůstala sporná otázka, podle jakého předpisu má být vypočtena náhrada nákladů spojených s provedením výslechu znalce v případě, kdy zadavatelem znaleckého posudku není sám správce daně, ale daňový subjekt. Spor spočívá zejména ve výkladu § 107 odst. 2 daňového řádu, který stanoví, že „Pokud se na výzvu správce daně zúčastní řízení třetí osoba, náleží jí náhrada účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; to platí i pro náklady vzniklé při vyhledávací činnosti. Jde-li o právnickou osobu, náleží jí úhrada účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových prostředků.“ Oba účastníci se shodují na skutkových okolnostech i na tom, že „třetí osobou“ dle citovaného ustanovení je mj. znalec. Žalovaný však nesouhlasí s tím, že citované ustanovení by mělo být aplikováno plošně na veškeré situace spjaté s osobami, u kterých je náhrada nákladů stanovena v jiném právním předpise. Jelikož zadavatelem znaleckého posudku byl daňový subjekt, má znalec (žalobce) nárok na odměnu, resp. na znalečné pouze vůči tomuto daňovému subjektu, nikoli proti správci daně. Na znalce se pak hledí pouze jako na tzv. třetí osobu a náhrada nákladů mu tak již nepřísluší podle zákona o znalcích, ale „jen“ podle ustanovení daňového řádu a na to navazujících předpisů; speciální úprava se neuplatní. 10. Oba účastníci k podpoře své argumentace odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 4 As 274/2022-38, který však interpretují odlišně a dochází tak k odlišným závěrům. Podle žalobce z citovaného rozsudku vyplývá, že pokud je prováděn výslech znalce, je třeba ctít jeho postavení jako odborníka a náhradu nákladů vypočíst podle jiného právního předpisu, kterým je právě zákon o znalcích a vyhláška o znalečném. Dle žalovaného není rozsudek Nejvyššího správního soudu na tuto situaci skutkově přiléhavý, neboť řeší primárně otázku, zda lze žalobci uhradit znalečné, ačkoliv jím zpracovaný znalecký posudek, který ve správním řízení před žalovaným předložil účastník správního řízení, neobsahoval v době jeho vyhotovení ani v době výslechu znalce před správním orgánem doložku ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na zde řešenou otázku rozsudek odpověď neposkytuje. 11. Soud k samotnému rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 274/2022-38 ze dne 14. 3. 2024 nejprve uvádí, že skutečně vykazuje určité skutkové odlišnosti, neboť se zabývá rozhodnutím vydaném ve správním řízení dle správního řádu. Lze souhlasit s argumentem žalovaného, že rozsudek v první řadě řeší otázku, zda je možné žalobci přiznat znalečné za zpracování posudku, ke kterému nebyla připojena znalecká doložka podle § 127a o. s. ř. Nicméně v rozsudku se také podává, že pokud správní orgán vyslýchal určitou osobu (fakticky) jako znalce a vyslýchal jej k odborným otázkám souvisejícím s jím vyhotoveným znaleckým posudkem, měl shodný postoj zaujmout i v otázce znalečného, které žalobce uplatnil v souvislosti s jeho výslechem provedeným ve správním řízení. Nep