2 Afs 150/2005 — Nejvyšší správní soud

52 Af 19/2024- 56 - text 8 52 Af 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: CZT a.s., IČ 252 72 322 sídlem Lísková 1513, 286 01 Čáslav – Nové Město proti žalovanému: Celní úřad v Liberci sídlem České mládeže 1122, 460 06 Liberec v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda se žalobkyně mohla ve správním soudnictví úspěšně domáhat ochrany proti zásahu, který spatřovala v chybné evidenci daní, a to v souvislosti s nedostatkem předchozí obrany žalobou proti rozhodnutí správce daně. I. Vymezení věci 2. Žalovaný zaznamenal k 19. 11. 2015 na osobní daňový účet žalobkyně daňové povinnosti žalobkyně na spotřební dani, která se týkala tabákového výrobku Gullivers Extra, za zdaňovací období únor, březen a duben 2016. Podkladem byly tři dodatečné platební výměry, které byly následně zrušeny. Nápravu nezákonného stavu, tj. předepsání přeplatku a sankčního úroku, začal žalovaný provádět od 2. 8. 2023, a to v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 8. 2023, č. j. MF-28115/2019/3902-88. 3. Žalovaný provedl výpočet úroků z nesprávně stanovené daně podle § 254 daňového řádu. O předepsání úroků byla žalobkyně informována deseti vyrozuměními o předepsání úroku z 14. 9. 2023. Proti úkonu žalovaného spočívajícího ve výpočtu úroku z nesprávně stanovené daně podala žalobkyně dne 10. 10. 2023 námitku dle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále „daňový řád“). Žalovaný na základě námitky žalobkyně, v níž kromě jiného požadovala i další úrok ze včas nepředepsané částky, přezkoumal výpočet úroků a neshledal ho v rozporu s § 254 daňového řádu. Proto námitku žalobkyně rozhodnutím o námitce z 10. 1. 2024, č. j. 136023/2023-590000-11 zamítl. Uvedené rozhodnutí o námitce z 10. 1. 2024 žalobkyně nenapadla správní žalobou. 4. Dne 14. 5. 2024 vydal žalovaný žalobkyni potvrzení o stavu jejího osobního daňového účtu. Dne 18. 6. 2024 podala žalobkyně proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu námitku podle § 159 daňového řádu. Obsah námitky v podstatě odpovídal obsahu nyní projednávané žaloby. Námitku žalobkyně žalovaný rozhodnutím o zamítnutí námitky ze dne 16. 8. 2024, č. j. 69524-5/2024-590000-11 zamítl. Žalovaný měl především za to, že důvody uplatňované v námitce jsou nepřípustně vztaženy proti úkonům, které byly žalovaným činěny nikoliv ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o nich žalobkyně dozvěděla. Poukazoval na předchozí žalobkyni doručené potvrzení o nezměněném stavu osobního daňového účtu (0 Kč) ze dne 8. 11. 2023 a dále na potvrzení o stavu daňového účtu ze dne 20. 9. 2023, proti kterému žalobkyně neměla námitky. Uvedl, že k poslednímu výplatnímu úkonu žalovaného došlo dne 13. 10. 2023, kdy byla žalobkyni poukázána poslední část přeplatku odpovídající součtu přiznaného sankčního úroku dle § 254 daňového řádu a vratitelného přeplatku tvořeného obdrženými úhradami na daň/příslušenství po odečtení částky připadající na nedoplatek u Finančního úřadu pro Středočeský kraj. Přeplatky byly připsány a vyplaceny ve prospěch žalobkyně v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 8. 2023, č. j. MF-28115/2019/3902-88. Vratitelný přeplatek přede dnem 3. 8. 2023 žalobkyni nevznikl. O výši přiznaného sankčního úroku byla žalobkyně informována deseti vyrozuměními z 14. 9. 2023. Podnět žalobkyně na nečinnost žalovaného stran nevyplacení vratitelného přeplatku ze dne 16. 9. 2022 byl odložen. Žalovaný se dále neztotožnil se názorem žalobkyně, že obdržel nedobrovolné (exekuční) platby na daň či na úrok z prodlení (dříve penále), které by se staly vratitelným přeplatkem podle § 155b odst. 5 daňového řádu. V závěru poukázal na průběžné vedení evidence daní a nemožnost ji zpětně upravit, neboť by to vedlo k nepřípustnému zpochybnění celé evidence. II. Žalobní tvrzení a změna žaloby 5. Žalobkyně se žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále „s. ř. s.“) domáhala soudního přezkumu rozhodnutí o námitce vydané žalovaným dne 16. 8. 2024 pod č. j. 69524-5/2024-590000-11. Námitka žalobkyně podaná dle § 159 daňového řádu směřovala proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu vydaného žalovaným dne 14. 5. 2024 pod č. j. 69524/2024-590000-41. 6. Na základě výzvy soudu odkazující na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), tj. rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 Afs 179/2022-38 a ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 Afs 251/2015-34, navrhla žalobkyně soudu změnu žaloby, a to z žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s. (dále také „zásahová žaloba“). Usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. 52 Af 19/2024-50 soud změnu žaloby připustil. 7. Zásahovou žalobou se žalobkyně po úpravě domáhala: i) Odstranění třech záznamů daňové povinnosti na spotřební dani za období únor, březen a duben 2006 provedených dne 19. 11. 2015 z evidence osobního daňového účtu žalobce tak, že se všechny tři záznamy odstraní již k 2. 8. 2019. Bude tak nahrazen záznam o odstranění provedený žalovaným k 2. 8. 2023 a ke dni 2. 8. 2019 bude na osobním daňovém účtu evidován vratitelný přeplatek. ii) Předepsání sankčního (prvního) úroku na osobní daňový účet žalobkyně k 2. 8. 2019 ve výši 2 109 272, 05 Kč. Tedy úroku z žalobkyní nedobrovolně uhrazené daňové povinnosti za období od 29. 3. 2016, resp. 19. 4. 2016 do 2. 8. 2019, tj. za dobu od nedobrovolné úhrady daňové povinnosti žalobkyní do dne, kdy byl žalovaný povinen odstranit nezákonný záznam neexistující daňové povinnosti, ale neučinil tak. iii) Předepsání „úroku z úroku“ na osobní daňový účet žalobkyně ve výši 1 115 441,87 Kč. Tedy úroku z částky 2 109 272,05 Kč za období od 3. 8. 2019 do 15. 8., resp. 18. 8. 2023, tj. z částky sankčního (prvního) úroku za dobu, kdy nebyl fakticky existující sankční (první) úrok na osobním daňovém účtu žalobkyně evidován. 8. Podstatou žalobní argumentace je tvrzení žalobkyně, že žalovaný v rozporu s daňovým řádem zaznamenal na osobní daňový účet žalobkyně k 19. 11. 2015 daňovou povinnost žalobkyně na spotřební dani za zdaňovací období únor až duben 2006, a to na základě následně zrušených dodatečných platebních výměrů. Nápravu záznamu provedl žalovaný opožděně, tedy až od 2. 8. 2023, resp. 15. 8. 2023 a 18. 8. 2023 v návaznosti přezkumné řízení, ačkoliv se o nezákonnosti záznamu daňové povinnosti dozvěděl již v roce 2019. Dle žalobkyně měl žalovaný odstranit tři předpisy spotřební daně za období od února do dubna 2006 v návaznosti na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 Afs 249/2017-66, kterým byl o nezákonnosti daňové povinnosti zpraven, za použití § 149 a § 254 daňového řádu, tedy nejpozději do 15 dnů od vydání uvedeného rozsudku, tj. k 2. 8. 2019. V důsledku opožděné nápravy nebyl včas zaevidován sankční (první) úrok a v kontextu toho vznikl žalobkyni nárok na úroku z úroků. Nepředepsaný první úrok se stal ve smyslu rozsudku NSS ze dne 6. 5. 2021, č. j. 10 Afs 382/2020-51 jistinou. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nerozporuje popis proběhlých událostí, jak ho provedla žalobkyně. V podrobnostech odkázal na obsah rozhodnutí o námitce z 16. 8. 2024. 10. Žalovaný vedl evidenci daní chronologicky v souladu se skutkovým a právním vývojem daňové věci, a to včetně záznamu zániku daňové povinnosti. Poukázal na existenci dvou protichůdných rozhodnutí, u nichž daňový řád nestanoví, kdy je správce daně povinen na osobní daňový účet daňového subjektu zaznamenat daňovou povinnost. Dále poukázal na skutečnost, že pro připsání přeplatku na osobní daňový účet žalobkyně a jeho výplatu bylo pro žalovaného rozhodující rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 8. 2023, č. j. 8529/2020-900000-313. Žalovaný přiznal žalobkyni sankční úrok, o němž žalobkyni informoval deseti vyrozuměními z 14. 9. 2023. Proti předepsanému úroku brojila žalobkyně námitkou. Uvedenou námitku žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 1. 2024. Proti zamítavému rozhodnutí o námitce žalobkyně sepsala žalobu, kterou zřejmě neodeslala soudu. O výši sankčního úroku, který obsahuje i úrok z úroku z jistiny, byla žalobkyně informována rovněž prostřednictvím potvrzení o stavu daňového účtu z 20. 9. 2023, proti kterému nebrojila. Dle žalovaného před 3. 8. 2023 žalobkyni žádný vratitelný přeplatek nevznikl, proto nebyl důvod pro další úročení ve smyslu § 253a daňového řádu. V. Přezkum věci soudem 11. Předně soud uvádí, že od 1. 7. 2025 došlo ke zrušení původně žalovaného Celního úřadu pro Pardubický kraj a jeho nástupnickým útvarem se stal Celní úřad v Liberci. Oba úřady nejsou v