7 Afs 48/2012 — Nejvyšší správní soud

22 Af 2/2013- 275 - text pokračování - 26 - 22 Af 2/2013 22 Af 2/2013 - 275 (22 Ca 351/2008) (22 Ca 507/2006) [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně L. D., v řízení zastoupené Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 6, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 23.10.2006 č.j. 6635-02/06-1401-21, ve věci spotřební daně, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 475,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 19-4123761/0710, variabilní symbol 2239000213. O d ů v o d n ě n í : A. Vymezení věci Žalobkyně se žalobou doručenou soudu v zákonné lhůtě domáhá zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava (jehož působnost přešla s účinností od 1.1.2013 podle § 82 odst. 1 zák. č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, na Generální ředitelství cel – dále jen „žalovaný“) ze dne 23.10.2006 č.j. 6635-02/06-1401-21, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Karviná ze dne 13.6.2006 č.j. 52164-05/06-1461-024, kterým Celní úřad Karviná (dále jen „celní úřad“) stanovil základ daně a vyměřil žalobkyni daň z tabákových výrobků – zboží označeného obchodním označením X (dále jen „X“) a X (jen „X“). B. Stanoviska účastníků řízení a důkazní návrhy Žalobkyně namítá, že: 1) prvostupňové rozhodnutí je postiženo neúplným názvem, množstvím a sazbou daně, kdy není zřejmé, zda a případně o jaké zboží žalobkyně se jedná, z platebního výměru není patrno, zda žalobkyně měla tyto výrobky skladovat či dopravovat, přičemž k téže odvolací námitce žalovaný uvedl, že výrobky jsou dostatečně identifikovány, a to označením i množstvím; 2) předmětné zboží není předmětem daně z tabákových výrobků. Závěr žalovaného o tom, že by tyto výrobky měly být předmětem spotřební daně, nemá oporu v provedených skutkových zjištěních. Z žalovaným odkazovaných analýz Celně technické laboratoře (dále jen „CTL“), jakož i z žalobkyní předložených dalších listin jednoznačně vyplývá, že zajištěné zboží nelze bez další úpravy kouřit, proto o něm nelze tvrdit, že by toto zboží bylo „použitelné ke kouření“ ve smyslu § 101 odst. 3 písm. c) bodu 2. zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném v roce 2005 (dále jen „ZSD“); nelze tak dle žalobkyně souhlasit s žalovaným v tom, že vše, co pochází z tabáku, podléhá spotřební dani, byť je toto pro svou kvalitu pro většinu kuřáků ke kouření nevhodné. Nelze odhlížet ani od obecného vnímání předmětných výrobků ve společnosti, kdy většina společnosti vnímá tyto výrobky jako ke kouření nevhodné; 3) Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „SZPI“) není oprávněna vypracovávat znalecké posudky, když není zapsána v příslušném seznamu Ministerstva spravedlnosti ČR. Tato organizační složka státu navíc dle zák. č. 146/2002 Sb. není oprávněna poskytovat vyjádření a stanoviska k aplikaci ZSD; 4) zajištěné zboží není tabákovým odpadem, ale jinak děleným tabákem; ve věci navíc nebylo nikdy zjišťováno, zda se vůbec jedná o odpad, natož tabákový, v řízení nebyly provedeny žádné důkazy o tom, jak, kdy nebo při čem předmětné zboží vzniklo; 5) předmětné výrobky jsou duplicitně zdaňovány jednak u prodejců, jednak u dovozců; 6) pokud byl v řízení proveden důkaz zkouškou kouření předmětného zboží, a) tímto důkazem mohlo být objasněno jen, zda surovina hoří (otázka, zda ji lze kouřit, je otázkou zcela jinou), a pokud tato surovina hořela, můžeme o jakékoli surovině, z níž se podaří vyrobit cigaretu a která bude hořet, tvrdit, že se dá kouřit; b) žalobce ani jeho zástupce nevědí, co vlastně bylo zapáleno, v čem to bylo zkoumáno, odkud to pochází a jak se to dostalo do dispozice žalovaného; c) důkaz měl být proveden ve správním řízení před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalovaný se návrhem tohoto důkazu snažil napravit svou liknavost a nedostatek zjištění skutkového stavu ve správním řízení, což je nepřípustné. Dodává, že krajský soud dokazování navíc v tomto soudním řízení nedoplňoval, ale zcela nahradil, kdy veškeré rozhodné otázky nebyly zkoumány v příslušném správním řízení, ale až před soudem; d) pokud tak měl soud snahu odstranit rozpory v jednotlivých posudcích, pak měl tyto odstranit ve vztahu ke každému jednotlivému posudku a neprovádět další dokazování před tím, než by jednotlivým zpracovatelům posudků byla dána možnost obhájení jejich závěrů. Nejvyšší správní soud se ve zrušujícím rozsudku neomezil jen na závěr, že „posudek“ SZPI může být v tomto řízení užit jako důkaz, ale konstatoval též, že SZPI dospěla k závěru, že zajištěné výrobky lze kouřit, aniž by uvedla jakékoli odůvodnění. Mělo být proto na SZPI, aby tento nedostatek odstranila. Pokud snad žalovaný zpochybňuje znalecký posudek Ing. J. ve vztahu k otázce, kde vzal vstupní informace, i tuto jasnost lze dokazováním doplnit; e) při této zkoušce byla porušena „rovnost zbraní“ – zkoušku provedla osoba, která byla zaměstnancem celní správy, navíc byla laická ke kouření jako takovému. Žalobkyni bylo přitom znemožněno provést tuto zkoušku osobně nebo prostřednictvím její osoby; f) provedením této laické zkoušky byla popřena existence i smysl znalců i systém soudního znalectví vůbec; 7) správní řízení jsou vedena vůči jednotlivým koncovým podnikatelům, kteří celou situaci nijak nezpůsobili, a to přesto, že povinnost odvodu spotřební daně je již na dovozci; 8) jediný posudek, který skutečně zkoumal zboží zabavené u žalobkyně, je posudek CTL, který se k otázce způsobilosti ke kouření vyjadřuje negativně; 9) nemůže být jedno, jak správní orgány právně kvalifikují předmětné zboží, když protiprávní kvalifikaci určené správními orgány se žalobkyně bránila a mělo-li být zboží kvalifikováno jinak, pak byla žalobkyni vzata možnost obrany. Tvrdí proto, že zboží zajištěné u žalobkyně není tabákovým odpadem, neb k tomu žalovaný nikdy nic nezjišťoval, 10) zástupce dodavatele předmětného zboží p. K. byl 10.2.2009 zproštěn v trestní věci Krajským soudem v Hradci Králové obžaloby. V jeho věci byla argumentace obžaloby prakticky totožná a jedním ze stěžejních důkazů byl posudek SZPI předložený v tomto řízení. Tuto námitku vznáši: a) k otázkám duplicitního zdanění zboží, a b) k otázce právního posouzení, zda předmětné zboží je vybraným výrobkem a předmětem spotřební daně; 11) poukazuje na rozpor vnitrostátní právní úpravy se Směrnicí Rady ES č. 95/59/ES, dle které má být za tabák ke kouření považován tabákový odpad, který je určen (nikoli použitelný, vhodný) ke kouření; navíc i krajský soud v předcházejících rozhodnutích konstatoval rozpory v tomto výkladu – měl proto položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU podle čl. 267 Smlouvy o fungování EU; 12) namítá nejednotnost v rozhodovací praxi celních orgánů při posuzování zboží X a X; v této souvislosti navrhla doplnit dokazování o tyto důkazy: α) dotaz na SZPI – jak ke svým závěrům dospěla, případně výslech autora „posudku“ SZPI, β) výslech Ing. J., γ) dotaz na společnost Analab – zda, proč a jak provedla předmětné analýzy, doložení akreditací k provedení předmětné zkoušky, δ) dotazy u pánů а) B., б) K. (příp. u L.T.B.C. spol. s r.o.), в) M.a (příp. u Erik Machart, s.r.o.), г) B., zda i u nich probíhalo obdobné daňové řízení a s jakým výsledkem, ε) stejný dotaz na а) Generální ředitelství cel, б) Celní ředitelství Ostrava, в) Celní ředitelství Hradec Králové, г) Celní úřad Olomouc, д) Celní úřad Hradec Králové, ζ) dotaz na Celní ředitelství Hradec Králové, zda trestní stíhání p. K. nesměřovalo i ke zboží, které bylo zabaveno žalobkyni a je předmětem tohoto řízení; η) demonstrace kouření figurantem žalobkyně v té části, kterou před soudem provedl figurant žalovaného; θ) demonstrace hoření či kouření jiných komodit jako je listí, kůra stromů aj.; ι) spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 351/2006; κ) spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 171/2006; λ) rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 4.2.2008 č.j. 891/08-1301-21; μ) rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 19.2.2008 č.j. 227-02/08-140100- -21; ν) protokol Celního úřadu Ostrava ze dne 8.4.2008 č.j. 3925/08-146300-010; ξ) rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 28.12.2006 č.j. 15362- -07/06-1601-21; ο) rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 5.5.2009 č.j. 5948-2/2009- -160100-21; π) rozhodnutí Celního úřadu Svitavy ze dne 13.8.2009 č.j. 5943/2009-116400-021; ρ) rozhodnutí Celního úřadu Svitavy ze dne 17.8.2009 č.j. 54