7 As 60/2007 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 61/2013- 29 - text pokračování - 6 - 78 Ad 61/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem U Svitavy 2, Brno, proti žalované České lékařské komoře, se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouic, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 7.5.2013, č.j. 1861/2013, ve věci odepření poskytnutí informace, t a k t o : I. Rozhodnutí prezidenta České lékařské komory ze dne 7.5.2013, č.j. 1861/2013 se ve výroku II. zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Luďka Růžičky, advokáta se sídlem U Svitavy 2, Brno. III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku 3.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 3703-4123761/0710 pod variabilním symbolem 7840006113 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí prezidenta České lékařské komory (dále jen „ČLK“), a to jeho výroku II., kterým byl zamítnut stížnostní bod žalobce č. 2 a potvrzeno sdělení Centrálního registru členů ČLK ze dne 10.4.2013, č.j. 149/2013, ve věci poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). Žalobce napadenému výroku II. rozhodnutí žalované vytýkal, že tato porušila povinnost poskytovat informace, danou § 2 odst. 1 InfZ, čímž zkrátila žalobcovo právo na svobodný přístup k informacím, zakotvené v InfZ a čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Dále namítl, že neposkytnutím požadovaných informací došlo též k ohrožení jeho práva garantovaného čl. 31 Listiny základních práv a svobod a konkretizovaného § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., tj. práva na kvalifikovaný výběr lékaře. Požadoval proto, aby soud výrok II. rozhodnutí žalované zrušil a uložil žalované, aby s omezením dle § 8a InfZ poskytla žalobci kopii absolventského diplomu a diplomu o specializaci MUDr. O. H. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě namítala, že žaloba byla podána opožděně, tj. po uplynutí lhůty stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Jinak odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s. napadené rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobce dne 25.3.2013 podal žalované žádost o sdělení, k jakému datu byl vydán MUDr. O. H. absolventský diplom z lékařské fakulty, doklad o získání titulu, atestační diplom, diplom o specializaci, rozhodnutí o získání specializované způsobilosti, diplom o vykonání závěrečné zkoušky certifikovaného kursu a osvědčení o získání zvláštní odborné způsobilosti. Dále požadoval, aby mu byly vydány kopie uvedených dokumentů. Žalovaná sdělila dne 10.4.2013 pod č.j. 149/2013 žalobci, že MUDr. H. absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni v roce 2008 a z roku 2012 má specializaci dle zákona č. 95/2004 Sb. v oboru všeobecné praktické lékařství i specializovanou způsobilost v témže oboru. Kopie dokumentů žalovaná žalobci odmítla poskytnout s odkazem na ochranu osobních údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a § 6a odst. 9 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o ČLK“). Žalobce dne 26.4.2013 podal proti uvedenému sdělení stížnost, v níž vytýkal žalované, že se s jeho žádostí nevypořádala zákonným způsobem, tj. formou rozhodnutí, které musí obsahovat mj. poučení o opravném prostředku. Dále namítal, že mu žalovaná sdělila toliko rok získání specializované způsobilosti lékařem, nikoli datum celé. Dále namítal, že odkaz na zákonnou ochranu osobních údajů není relevantní, neboť ta se týká rodinných poměrů, data narození apod., nikoli kvalifikačních předpokladů, na jejichž základě může lékař vykonávat svou praxi a čerpat tak prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7.5.2013 sdělila žalobci datum, kdy MUDr. H. získal absolventský diplom a tím i titul MUDr., a dále, kdy získal atestační diplom a tím i specializovanou způsobilost, a dále žalobci sdělila, že doklady o absolvování závěrečné zkoušky certifikovaného kurzu ani osvědčení o získání zvláštní odborné způsobilosti dotyčným lékařem nemá k dispozici, z čehož usuzuje, že MUDr. H. certifikovaný kurz neabsolvoval. K zamítnutí žádosti o poskytnutí předmětných listin žalovaná uvedla, že seznam členů ČLK je veřejně přístupný na webových stránkách ČLK, nicméně dle § 6a odst. 9 zákona o ČLK vyjma údajů o datu narození a adrese pro doručování. Na každém diplomu je však datum narození lékaře uvedeno a začernění tohoto údaje nepovažuje žalovaná za bezpečnou ochranu osobních dat člena ČLK. Za ochranu osobních údajů členů ČLK nese žalovaná objektivní odpovědnost. Dále uvedla, že zákon o ČLK neukládá povinnost poskytovat veřejnosti na vyžádání kopie jednotlivých dokladů týkajících se členů ČLK. Podle § 6a odst. 9 zákona o ČLK je seznam členů a seznam hostujících osob veřejně přístupný, s výjimkou údajů o datu narození, adrese pro doručování na území České republiky a adrese pro doručování na území členského státu usazení. Údaje o rodném čísle, trvalém pobytu a o adrese pro doručování na území České republiky jsou přístupné Ministerstvu obrany pouze za účelem zajištění obrany státu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 10 téhož ustanovení se na zpracování údajů ze seznamu členů a ze seznamu hostujících osob vztahuje zvláštní právní předpis. Podle § 8a InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Krajský soud předně uvádí, že žaloba byla žalobcem podána včas, tj. ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí žalované oznámeno ve smyslu § 72 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 10.5.2013 a žaloba byla soudu doručena dne 10.7.2013. Žalovanou namítaná třicetidenní lhůta dle § 129 odst. 1 s.ř.s. na uvedený případ nedopadá, neboť se jedná o přechodné ustanovení, které se po nabytí účinnosti s.ř.s. (1.1.2003) vztahovalo toliko na věci správního soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřoval soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31.12.2002. Dále krajský soud uvádí, že žalovaná rozhodující o žádosti žalobce v prvním stupni, tj. pověřená pracovnice Centrálního registru členů ČLK, nepostupovala v souladu s § 15 InfZ, který ukládá povinnému subjektu v případě nevyhovění žádosti vydat ve lhůtě pro vyřízení žádosti o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti rozhodnutí. Žalovaná však na žádost žalobce o poskytnutí informací reagovala toliko neformálním sdělením. Žalovaná rozhodující ve druhém stupni, tj. prezident ČLK, poté postupovala v souladu s §16a odst. 6 InfZ pouze ve výroku I. napadeného rozhodnutí, v němž uvedla, že ve smyslu §16a odst. 6 písm. c) InfZ přebírá věc od povinného subjektu a doplňuje vyjádření Centrálního registru členů ČLK. Ve výroku II., který je žalobou napaden, však žalovaná uvedla, že dle § 16a odst. 6 písm. a) InfZ nevyhovuje stížnostnímu bodu č. 2 a potvrzuje postup povinného subjektu. Žalovaná (prezident ČLK) tudíž výrokem II. napadeného rozhodnutí aprobovala shora popsaný nesprávný postup orgánu I. stupně, tj. skutečnost, že žádosti žalobce nebylo vyhověno toliko neformálním sdělením, namísto vydání rozhodnutí. Dle závěru krajského soudu měla žalovaná rozhodnout dle § 16a odst. 6 písm. b) InfZ, tj. přikázat orgánu I. stupně žádost vyřídit, popř. dle § 16a odst. 6 písm. c) InfZ, tj. sama vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. K věci samé soud dále uvádí, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13.11.2014, č.j. 4 As 203/2014-28 (dostupného na www.nssoud.cz) krajský soud zjistil, že žalobce se dne 25.3.2013 obrátil s žádostí o poskytnutí totožných informací nejen na žalovanou, ale i na Krajský úřad Kraje Vysočina. Rozhodnutí příslušného krajského úřadu bylo následně přezkoumáno Ministerstvem zdravotnictví, přičemž správní orgány obou stupňů odmítly žalobci poskytnout kopie požadovaných diplomů, týkajících se MUDr. H., a to z části z důvodu, že tyto listiny nemají k dispozici, a ve zbytku s odkazem na povinnost mlčenlivosti dle § 11 odst. 3 InfZ ve spojení s § 12 odst. 2 písm. f) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Krajský soud v Brně napade