3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 86/2014- 31 - text  22Ad 86/2014 – 31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce Real estate financial hospital s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Českobratrská 1403/2, IČ 28626389, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava, Českobratrská 1403, proti žalované České obchodní inspekci, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10.7.2014 č.j. ČOI 1792/14/O100/4000/14/Hy/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž rozhodla o odvolání žalobce proti rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Moravskoslezského a Olomouckého kraje ze dne 25.11.2013, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč pro porušení § 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění a tím naplnění skutkové podstaty § 20 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalovaná rozhodla tak, že do výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně se za slova „formou reklam uvedených na internetových stránkách...“ vkládají slova „které obsahovaly údaj o nákladech spotřebitelského úvěru (úrok do 3 % p.m.)“. Ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdila. Dále rozhodla, že lhůta k zaplacení uložené pokuty a lhůta k zaplacení paušální částky nákladů řízení je 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobce navrhl, aby věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Žalobce uvedl, že v průběhu správního řízení namítal, že nebylo prokázáno, která osoba skutečně umístila webovou prezentaci na webové stránky ... s tím, že je nutno odlišovat majitele webového prostoru (zjednodušeně adresy www…) a provozovatele webové prezentace. Žalovaný neprovedl žádná skutková zjištění, kdo zaregistroval doménu..., tím méně jakákoliv skutková zjištění, kdo je autorem webové prezentace na doméně ... Dle žalobce správní orgán fakticky předjímá, že registrovaný držitel domény je sám výlučně tím, kdo mohl přenechat webový prostor, avšak založení webových stránek je prováděno výlučně prostřednictvím internetu a bez osobního kontaktu se zakládající osobou a bez kontroly, zda zakládající osoba skutečně je tatáž, jako osoba, jež je uvedena jako majitel webových stránek, případně jednající osoba takového majitele. Ostatně na správním orgánem odkazovaných stránkách..., na němž jsou vymezeny údaje o majiteli, jsou uvedeny pouze z veřejných zdrojů dostupné informace, tj. obchodní firma a jednatel společnosti, nikoliv však další údaje, které jsou známy pouze skutečné osobě, tj. např. e-mail, telefon. Dle žalobce tedy nelze vyloučit, že založení webových stránek ...provedla jiná osoba. K závěru žalovaného, že technicky skutečně nelze vyloučit, že založení webových stránek ... provedla jiná osoba, než žalobce a že tato možnost se žalované ve shodě s orgánem I. stupně jeví jako nepravděpodobná, žalobce namítal, že není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění dospěl správní orgán k tomu, že tato možnost je nepravděpodobná. K závěru žalované, že se žalobce cítí být existencí webových stránek ... poškozován, ale současně neprokazuje, že by vyvíjel jakoukoliv aktivitu k jejich odstranění a rozhodně nepřidává na důvěryhodnosti jeho tvrzení, že s těmito webovými stránkami nemá nic společného, žalobce namítal, že při mechanismu postupu registrace webové domény a způsob zřízení webové prezentace nelze možné protiprávní jednání třetí osoby přičítat k jeho tíži. Je jeho věcí, jakým způsobem brání svá práva. Žalobce uzavřel, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by byl vlastníkem nebo autorem domény ... nebo kohokoliv k tomu pověřil. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že i přesto, že žalobce konstantně popírá, že by měl se zachycenou webovou prezentací porušující zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, cokoliv společného, je žalovaná nadále přesvědčena o opaku. Ze zjištěného skutkového stavu podle ní bez důvodných pochybností vyplývá, že žalobce za chybějící informace v reklamě na jím poskytovaný spotřebitelský úvěr odpovídá. Žalované se jeví jako zcela nepravděpodobné, aby osoba, která nemá žádný vztah ke společnosti, registrovala a zaplatila doménu, k čemuž by zneužila osobní údaje jejího jednatele, aby na této doméně následně zveřejnila profesionální webovou prezentaci inzerující služby, které společnost v rámci svého živnostenského oprávnění skutečně může nabízet. Dále by na webové stránky umístila také funkční interaktivní formulář, přes který mohou spotřebitelé podávat žádosti o úvěr, a konečně by pro vytvoření dokonalé iluze dokonce zařídila umístění venkovní reklamní plachty, která na tyto webové stránky odkazuje a na níž je uvedena obchodní firma žalobce. Žalované není jasné, čím by mohla být ona neznámá osoba k takovému jednání motivována. Pokud by jejím cílem bylo společnost poškodit, jen těžko si lze představit, že by za tímto účelem postupovala takto komplikovaně, a že by dokonce kalkulovala s teoretickou možností kontroly ze strany České obchodní inspekce. Podotkla, že se ani nejednalo o porušení vysoké závažnosti. Přestože se žalobce zřejmě cítí být existencí předmětných webových stránek poškozován, neučinil doposud žádné kroky pro změnu tohoto stavu. Uvedla, že k datu podání vyjádření byly webové stránky stále funkční. Soud vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. Současně byli poučeni podle § 51 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas je udělen. Žalobce s projednáním věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez nařízení jednání. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu zjistil krajský soud následující skutečnosti. Rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého kraje se sídlem v Ostravě ze dne 25.11.2013 č.j. ČOI 132277/13/4000 byla žalobci uložena podle § 20 odst. 5 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů pokuta ve výši 15.000,- Kč za správní delikt, kterého se dne 20.6.2013 podle zjištění v sídle správního orgánu dopustil ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, v postavení poskytovatele služby tím, že nabízel poskytnutí spotřebitelských úvěrů prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – formou reklam uvedených na internetových stránkách ... Tyto nabídky (finanční pomoc se specializací na situace – hrozící exekuce, oddlužení nemovitostí, konsolidace půjček, finanční vypořádání, refinancování závazků, financování vozidel) v rozporu s § 4 téhož zákona neobsahovaly jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze č. 1 k uvedenému zákonu - Povinné informace v reklamě, když účastník řízení neuvedl údaje dle odstavce 1 písm. a) roční procentní sazbu nákladů, písm. b) výpůjční úrokovou sazbu spolu s údaji o veškerých poplatcích, které jsou součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, písm. c) celkovou výši spotřebitelského úvěru, písm. d) výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaná rozhodla dne 10.7.2014 rozhodnutím č.j. ČOI 1792/14/O100/4000/14/Hy/Št tak, že do výroku rozhodnutí za slova „formou reklam uvedených na internetových stránkách...“ se vkládají slova „které obsahovaly údaj o nákladech spotřebitelského úvěru (úrok do 3 % p.m.)“. Ve zbytku rozhodnutí potvrdila a dále rozhodla o splatnosti pokuty a paušální částky nákladů řízení. Žalovaná k odvolacím námitkám žalobce (které se shodují s námitkami žalobními), že ve věci nebyl řádně zjištěn skutkový stav, neboť nebylo zjištěno, která osoba skutečně umístila webovou prezentaci na webové stránky ... s tím, že je třeba odlišovat majitele webového prostoru (zjednodušeně adresy www…) a provozovatele webové prezentace a že nelze vyloučit, že založení předmětných internetových stránek provedla jiná osoba, že prokázání vlastníka domény je zcela irelevantní, neboť doména a jejich obsah jsou dva odlišné předměty a majitel domény a vlastník webové prezentace mohou být zcela odlišnými subjekty (s podstaty vztahu vlastník, nájemce), učinila žal