65 A 54/2014

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 16. 7. 2014, čj. SMOL/149147/2014OS/US/Zb, kterým stavební úřad umístil stavbu „Obytný soubor Jeremiášova – Jánského, Olomouc – Povel – II. etapa, bytový dům A3, na pozemcích parc. č. 443/8, 491/1, 416/5, 416/33, 443/4, 451/19, 451/61 a 443/1, všechny v k. ú. Povel“.

V žalobě žalobce namítal, že je vlastníkem pozemku parc. č. 441/1 v k. ú. Povel, který sousedí s pozemkem parc. č. 443/8 a parc. č. 491/1, na nichž má být výstavba bytového domu A3 realizována. Správní orgány ignorují vlastnická práva a zájmy žalobce i obecně závazné právní předpisy. Situováním bytového domu A3 a souvisejících staveb zejména ve spojení s chodníkem podél společné hranice pozemků parc. č. 441/1 a 441/60 dojde k absolutnímu znemožnění přístupu žalobce na jeho pozemek a jeho využívání k účelu, k němuž je určen, tj. jako ornou půdu. Žalobce měl na tento pozemek historicky přístup z pozemku parc. č. 491/1, jak je patrno ze stávající katastrální mapy i z ortofotomapy. Pozemek parc. č. 491/1 je ve vlastnictví Statutárního města Olomouc a historicky sloužil jako veřejná cesta, ze které byl přístup na zemědělsky obhospodařované pozemky mj. parc. č. 441/1 a 443/8 ad., na nichž dnes je již zástavba bytovými domy a zpevněnými plochami na parc. č. st. 944, st. 945, st. 950, parc. č. 441/8, 441/37 ad. Původním záměrem osoby zúčastněné na řízení (dále i „developera“) bylo zastavět všechny pozemky v rámci jednoho záměru, na který byla podána žádost o územní rozhodnutí. Tento záměr měl řešit i komplexní dopravní infrastrukturu lokality a využití ostatních pozemků pro účely komplexní zástavby, vč. žalobcova pozemku. Tento záměr mj. narazil i proto, že žalobce nesouhlasil s využitím svého pozemku, po jehož jihovýchodním okraji měla vést část pozemní komunikace na dnešním pozemku parc. č. 441/37 s parkovacími stáními a zasakovacím pásem dešťových vod z veřejné pozemní komunikace a z chodníku, a na kterém měla být výsadba veřejné zeleně, nicméně developer pozemek od žalobce neodkoupil, ani s ním neprojednal svůj záměr. Následně developer rozčlenil svůj záměr na tři části, z nichž poslední je výstavba bytového domu A3. Žalovaný ve svém předcházejícím rozhodnutí ze dne 25. 2. 2013 (žalobce se odvolával ve věci týkající se bytových domů A1 a A2) uvedl, že dům je vzdálen od hranice pozemku žalobce 37 m a proto žalobce není nijak omezen výstavbou. Ve správním řízení žalobce namítal, že zástavba mu znemožní přístup na jeho pozemek a jeho hospodářské – zemědělské využití. Navíc žadatel zvýšil přirozený terén o 1,5 m, přetnul veřejnou cestu parc. č. 491/1, zcela změnil odtokové poměry v místě (zasypal a zničil vodoteč z místní části Povel do části Slavonín) a způsobil, že výšková úroveň pozemku žalobce je o 1 m níže než úroveň okolních, developerem zbudovaných zpevněných ploch. Zpevněné plochy převedl developer do vlastnictví Statutárního města Olomouc kupní smlouvou ze dne 17. 7. 2013. Tím, že je chodník a zasakovací pás chodníku, vozovky a parkovacích stání zvýšen o asi 1 m nad úroveň pozemku žalobce, opírá se toto těleso veřejné pozemní komunikace v majetku Statutárního města Olomouc o betonovou zpevňující zídku vybudovanou na pozemku žalobce parc. č. 441/1, přičemž výškový rozdíl je odsvahován přímo s využitím pozemku žalobce. Těleso veřejné pozemní komunikace na parc. č. 491/1 – přímo navazující na veřejnou komunikaci na parc. č. 416/33 – je tak bez vědomí žalobce a přes žalobcův nesouhlas situováno na jeho pozemku. Současně tak srážková voda z parkovacích stání a pozemní komunikace a zejména prosolená voda z chodníku a pozemní komunikace z tajícího sněhu v zimním období bude stékat a vsakovat na pozemek žalobce, což je nepřípustné. Na tuto situaci žalobce opakovaně upozorňoval příslušné správní úřady, na základě ústního jednání 28. 6. 2012 a 1. 10. 2012 na Magistrátu města Olomouce bylo zástupcem odboru státní správy na úseku pozemních komunikací konstatováno, že část tělesa komunikace je skutečně provedena na pozemku žalobce s tím, že měla být do 30. 9. 2012 zjednána náprava a odstraněn závadný stav, ale dosud se tak nestalo (žalobce přiložil zápis z obou jednání). Rovněž žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 22. 8. 2013 konstatoval, že se jedná o závadný stav v rozporu s územním rozhodnutím a stavebním povolením a že je správní orgán I. stupně povinen sjednat nápravu, ale dosud se tak nestalo. Namísto toho developer převedl neoprávněnou stavbu do vlastnictví Statutárního města Olomouce. Na tuto nezákonnost správní orgány navazují a zakládají na ní svá další rozhodnutí – napadená a územní rozhodnutí týkající se domů A1 a A2. V současné době nejenže chodník vedoucí k parc. č. 416/33 je neoprávněně na pozemku žalobce, čímž brání v přístupu a využívání pozemku žalobce, ale v důsledku dosavadního přístupu správních orgánů I. a II. stupně je přístup na pozemek žalobce zcela znemožněn. Ve směru od pozemku parc. č. 491/1 je přístup na pozemek žalobce nemožný, neboť dosavadní přístup z ulice Jeremiášovy a přes parc. č. 491/1 je přehrazen parkovacími stáními na pozemcích parc. č. 416/50 až 416/59 a chodníkem na parc. č. 416/33 a je zde ona betonová zpevňovací zídka a sráz s převýšením asi 1 m, který zemědělská technika nemůže přejet. Přístup z pozemní komunikace na parc. č. 441/37 ve vlastnictví Statutárního města Olomouce také není možný, neboť je přehrazen zasakovacím pásem podél této komunikace na parc. č. 441/37 vedoucí směrem od parc. č. 416/78 k pozemku parc. č. 441/56. V rohu mezi parc. č. 491/1, 441/1 a 441/37 roste strom a je umístěna rozvodná skříň. Napadené územní rozhodnutí tento stav ještě zhoršuje i tím, že povoluje chodník jen 0,5 m od společné hranice pozemku parc. č. 441/1 a 443/8. Toto situování chodníku znemožňuje adekvátní a plnohodnotné využití pozemku žalobce. Správní orgány porušily § 76 odst. 2, § 90 a § 92 stavebního zákona. Pozemek žalobce byl a je ornou půdou a tvoří součást zemědělského půdního fondu, v době územního řízení byl zemědělsky obhospodařován. Developer a stavební úřad ve spojení s příslušným orgánem ochrany životního prostředí a zemědělského půdního fondu jsou povinni respektovat požadavky stanovené zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zejména § 2 odst. 1, § 2 a § 4. Součástí vlastnického práva žalobce je pozemek držet, užívat, brát z něj plody a užitky. Podmínkou toho je neomezený a nerušený přístup na pozemek pěšky i odpovídající zemědělskou a dopravní technikou, nerušené a neomezené obdělávání pozemku vč. jeho hnojení a chemického ošetřování apod. Jakákoli zástavba bytovými domy zpevněnými pozemními komunikacemi kolem zemědělské půdy toto vlastnické právo žalobce zásadně omezuje a jeho výkon podstatně ztěžuje. Je na žadateli o vydání územního rozhodnutí, aby odpovídajícím a zákonným způsobem zajistil ochranu těchto práv a oprávněných zájmů vlastníka zemědělské půdy. Pokud tak neučiní z vlastní iniciativy, tento veřejný zájem mají sledovat správní orgány a mají zajistit jeho dodržování a pokud to neučinil žadatel o územní rozhodnutí, mají žádost zamítnout. Žadatel o územní rozhodnutí nemusí vycházet ze stávajících poměrů v území a pokud chce svou žádostí dosáhnout podstatné změny poměrů v území, kam vždy patří změna charakteru území (např. ze zemědělské půdy, kterou dosud je i sousední pozemek parc. č. 443/8 na zastavěném území), musí zajistit i ochranu vlastníků dotčených výstavbou. Je nasnadě, hodlá-li developer postavit bytové domy v bezprostřední blízkosti zemědělské půdy, hrozí střet využívání a ochrany zemědělské půdy s existencí a využíváním následné sousední bytové zástavby – při běžném obdělávání zemědělské půdy orbou, secími pracemi, při sklizni, chemickém ošetřování apod. Logicky nastane kolize narušení vlastnických práv dle § 1013 NOZ, přičemž bude velmi sporné, jaké imise a jejich úroveň budou přiměřené místním poměrům. Taková konfliktní situace s jistotou nastane a tomu musí žadatel a stavební úřad předcházet. Žalobce na tyto aspekty a zákonné limity opakovaně upozorňoval a uplatnil je v územním řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, podal řadu věcných a relevantních námitek proti navrhované stavbě domu A3 a uplatnil i občanskoprávní námitky ve smyslu § 1013, § 1019 a § 1020 NOZ. Žalobce namítal i rozpor navrhovaného záměru s předpisy veřejného práva. Zejména žalobce vznesl tyto námitky:

Podle § 92 odst. 2 stavebního zákona tak měl stavební úřad podanou žádost zamítnout. Správní orgány však námitky žalobce neřeší a vyhovují zájmům developera, postupy odůvodňují formálně a nevypořádávají se s podstatou problému. Ani developer ani stavební úřad neučinily nic pro ochranu práv a zájmů žalobce z pohledu práv podle § 1013 a § 1020 NOZ, ani pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu § 76 odst. 2 a § 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona a zákona č. 334/1992 Sb., naopak tuto problematiku opomíjejí a snaží se svým postupem žalobce vytěsnit, ba vyhnat z jeho vlastního pozemku, aby jej pak developer s pomocí stavebního úřadu mohl beztrestně obsadit a zabrat. Žalobce odkázal na své námitky proti územnímu rozhodnutí ze dne 16. 7. 2014. Účelovým rozčleněním předmětu územního řízení došlo k porušení zákona. I když je územní řízení návrhové a správní orgán je vázán návrhem a vychází z něj, musí postupovat tak, aby vzal v úvahu všechny souvislosti včetně přiměřeného šetření a ochrany zájmů, které třeba dle znění návrhu nemusejí být přímo dotčeny, ale které mohou být dotčeny následně při dalším rozvoji dosavadního záměru. Není přípustné záměr účelově „kouskovat“ tak, aby jednotlivé dílčí úseky, jak jsou vymezeny jako předmět řízení, zdánlivě nekolidovaly v dílčím řízení s veřejným zájmem nebo s právy a oprávněnými zájmy třetích osob, ačkoliv je zřejmé nebo při náležité pečlivosti a prozíravosti rozumně předvídatelné, že ve výsledném působení takto dílčích žádostí a záměrů ve skutečnosti dojde k negativnímu zásahu do práv a nebo oprávněných zájmů účastníka řízení. Správní orgán postupuje po neorganických dílčích nesystémových celcích (nesystémových ve vztahu k celkovému dlouhodobému zájmu žadatele nebo podmínek v území), je totiž poté vázán svými předchozími rozhodnutími a jakmile dříve vydal nějaké, samo o sobě nekonfliktní, nekolizní rozhodnutí, bude „muset“ v navazujícím řízení rozhodnout tak, aby vyhověl a jak to souhlasí s předchozím rozhodnutím. Tomuto postupu se lidově říká „salámová metoda“, jedná se o postup správními orgány zažitý a oblíbený, ale jedná se přitom o postup nezákonný, neboť takový účelový (až účelově zaslepený) postup je fakticky postupem přísně formalistickým, který nejenže neumožňuje respektovat a aplikovat obecně závazné právní normy při zachování jejich účelu a funkčnosti právního řádu jako celku, ale naopak pod záminkou přísného dodržování zákona dochází k absurdním důsledkům, příčícím se zdravému lidskému rozumu. Přesně k tomu došlo v tomto případě. Správní orgány musí nejen respektovat právo (ve smyslu psaného právního předpisu), ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému, právo musí být nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou aplikovány bez ohledu na jejich smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. V daném případě je smyslem a účelem ustanovení o ochraně zemědělského půdního fondu, o ochraně dotčených práv a oprávněných zájmů žalobce jako účastníka řízení a zájmů chráněných zvláštními zákony i zákonem stavebním zajistit, aby rozhodnutím o umístění stavby – v tomto případě v těsné blízkosti 8,5 m od pozemku žalobce a vysoké 21 m resp. v případě chodníku jen v blízkosti 0,5 m od pozemku žalobce a určené k bydlení vedle zemědělského pozemku – byly chráněny zájmy ochrany zemědělské půdy, jejího udržení a obdělávání, zajištění zemědělské prvovýroby apod. a to vše tak, aby to nepřiměřeně nekolidovalo s právy a oprávněnými zájmy jiných osob. Developer musí vycházet v době podání žádosti ze skutečných poměrů v území a respektovat stávající stav, tato povinnost dopadá i na správní orgány. Vždy je potřeba pečlivě srovnat stav, jaký tu byl před zahájením územního řízení, a stav, jaký nastane po realizaci navrhované stavby (zástavby), přičemž nově nastolený stav nesmí být pro dosavadní vlastníky nemovitostí v území po výstavbě horší. V materiálním právním státě nejde pouze o dodržování práva bez dalšího, ale především o dodržování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na nichž je právní řád vybudován. Právo je normativní systém, jehož účelem je rozumné uspořádání vztahů mezi členy společnosti. Již z této základní funkce vyplývá, že řešení, které se požadavku rozumného uspořádání vztahů příčí, je nepřijatelné. Správnímu orgánu i soudu tedy přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý (sp. zn. I. ÚS 116/07). Žalobce považoval mj. za absurdní, že správní orgány postupně vydaly rozhodnutí, která znamenají, že zemědělská půda - orná půda ve vlastnictví žalobce bude „obklíčena“ bytovou zástavbou developera a k pozemku nebude přístup a nebude možné jej obdělávat, pozemek nebude moci sloužit účelu, ke kterému slouží a vždy sloužil, a následně obhajují svá rozhodnutí argumentací, že se přesvědčily podle katastrální mapy, že na pozemek žalobce je přístup z veřejné komunikace parc. č. 441/37, současně prohlašují, že jsou jim poměry území dobře známy, proto nekonaly místní šetření a přitom nevědí, že je to „přístup“ pouze virtuální, fakticky ovšem v praxi vyloučený. Rovněž je za této situace zcela nepřípadné hodnocení správního orgánu, že pozemek žalobce je v současné době neobdělávaný nebo úvahy žalovaného o tom, jakou techniku žalobce na místě může nebo nemůže používat, tím správní orgány překročily meze správního uvážení. Skutečností je, že správní orgány vědomě svým nezákonným postupem nerespektujícím veřejný zájem napřed zbavily žalobce možnosti jeho pozemek využívat a obdělávat, aby mu poté vytýkaly a přičetly k tíži, že jej neobdělává a tedy nemá žádná práva nebo nároky v souvislosti s vlastnictvím. Jedná se tedy o jakési faktické vyvlastnění bez náhrady. K právnímu názoru žalovaného v napadeném rozhodnutí žalobce namítal, že se nevypořádal s tím, že postupem správního orgánu a rozhodnutím ve věci samé bylo zasaženo do zákonem chráněných práv a oprávněných zájmů žalobce v souvislosti s vlastnictvím jeho pozemku a že v důsledku vydaného územního rozhodnutí se znehodnocuje pozemek žalobce, hrozí jemu i životnému prostředí vznik trvalé škody. Žalovaný k tomu pouze uvádí, že účastníci řízení měli možnost vznést námitky, které byly vypořádány v napadeném rozhodnutí a že stavební úřad námitky a veřejný zájem posoudil a přitom nepochybil. Takové vypořádání se s námitkami žalobce považoval za nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Žalovaný sice podpořil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, avšak nevypořádal se s námitkami žalobce, neuvedl, z jakého důvodu a na základě jakých skutečností jsou námitky žalobce nesprávné nebo neopodstatněné, čím jsou vyvráceny a nevyložil, jakými úvahami se řídil. Tak v podstatě žalovaný konstatoval, že se námitkami žalobce nebude zabývat, protože se selektivně zabýval jen tím, že navrhovaná stavba formálně odpovídá podmínkám územního plánu a požadavkům OTP. To ale žalobce nenapadal, ale zcela jednoznačně napadal fakt, že navrhovaná stavba nezohledňuje jeho práva a oprávněné zájmy. U námitek týkajících se ochrany životního prostředí se žalovaný opřel o stanovisko orgánu ochrany životního prostředí, který neměl k záměru developera výhrady, ale žádný z těchto orgánů se nezabýval ochranou zemědělského půdního fondu ve světle zásad podle zákona o ochraně ZPF a obsahem námitek žalobce o omezení využitelnosti jeho pozemku adresně k pozemku žalobce. Hodnocení tržní hodnoty pozemku žalobce je nepřezkoumatelné a v rozporu se zákonem. Nesprávný je závěr žalovaného, že stavební úřad neměl jinou možnost, než záměru vyhovět. Naopak jej měl zamítnout z důvodu jeho částečného rozporu (pokud se týká pozemku žalobce) se zákonem, jestliže developer svůj záměr neupravil tak, aby byl v souladu se zákonem a s veřejným zájmem. Obdobně způsob, jak se stavební úřad vypořádal s námitkami žalobce, ve skutečnosti neodpovídá zákonné úpravě. Závěr žalovaného, že se správní orgán I. stupně vypořádal s námitkami žalobce o porušení § 1019 a § 1020 včetně problematiky přístupu na pozemek, nemá oporu v odůvodnění územního rozhodnutí. Správní orgán I. stupně toto ověřoval jen v katastrální mapě a pět let staré ortofotomapě, ale věcně a přesvědčivě se obsahem námitek nezabýval a jejich důvodnost přesvědčivě nevyvrátil. Správní orgány se opírají o proklamace, že navrhovaná stavba odpovídá územnímu plánu a OTP a dotčené orgány státní správy proti navrhované stavbě – a ta není na pozemku žalobce – ničeho zásadního nenamítaly. Společným znakem přístupu správních orgánů obou stupňů u předcházejících územních řízení i předmětného územního řízení je, že posuzují problém jen formálně z toho hlediska, že s pozemkem žalobce se v záměru žadatele výslovně nepočítá a nemá se na něm výslovně stavět, pozemek žalobce tak není formálně v záměru žadatele. Proto správní orgány mechanicky opírají svá rozhodnutí a postupy o to, že žádné dotčené orgány státní správy formálně neuplatnily zvláštní požadavky týkající se ochrany pozemku žalobce. Je to tak proto, že se zabývaly vždy plochou, která měla být přímo zastavěna bytovými domy a dopravní a související infrastrukturou k nim. Pokud by žalobce neuplatnil žádné námitky, o pozemek žalobce by se správní orgány vůbec nezajímaly a nezabývaly by se jím. To je zcela chybný postup, protože správní orgány tak rezignovaly na své zákonem definované postavení a povinnosti, i na obecně závazný princip výkonu dobré správy. K prokázání svých tvrzení navrhl žalobce územní rozhodnutí ze dne 5. 1. 2010 č. 14/2010, ze dne 30. 11. 2012 č. 107/2012, rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce ze dne 25. 2. 2013 a ze dne 22. 8. 2013, přiložené listiny a místní šetření s výhradou dalších důkazů. Žalobce navrhl zrušení napadených rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k zabezpečení přístupu na pozemek žalobce uvedl, že v rozhodnutí stavebního úřadu byla stanovena podmínka pro umístění a projektovou přípravu, že po celou dobu realizace stavby budou ze strany investora (dodavatele stavby) zachovány stávající přístupy k okolním nemovitostem a technické infrastruktuře. Nadto ze situace záměru a náhledu do katastru nemovitostí žalovaný ověřil, že pozemek žalobce těsně sousedí s veřejně přístupnou místní komunikací na pozemku parc. č. 441/37 v k. ú. Povel ve vlastnictví statutárního města Olomouce, jak uvedl správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí, která zachovává zpřístupnění pozemku žalobce. Možnost obhospodařování pozemku žalobce takto je zachována. Žalobce se v minulosti odvolal proti územnímu rozhodnutí č. 107/2012, proti tomuto rozhodnutí nebyla podána žaloba. K namítanému příjezdu zemědělské techniky žalovaný uvedl, že způsob obhospodařování pozemku žalobce o rozměrech 12 x 46 m co do výběru techniky je jistě vždy na osobě, která toto vykonává. Nicméně zemědělská technika o hmotnosti nad 35 t bude mít zpravidla tak značné prostorové rozměry, že by se na daném pozemku vzhledem k jejím rozměrům ani neuplatnila. K odůvodnění této námitky stavebním úřadem žalovaný dodal, že dal stavebnímu úřadu zcela za pravdu při odůvodnění použití zemědělské techniky. Žalovaný zkoumal rozměry zemědělské techniky, přičemž zjistil, že např. secí stroj o průměrné hmotnosti do 20 t může mít pracovní záběr od 3 do 9 m s tím, že vedle tohoto pracovního stroje zpravidla pojíždí nákladní auto, které sklizenou surovinu odváží. Již z této prosté úvahy je zřejmé, že ani technika do 20 t se zpravidla na pozemku šířky 12 m neuplatní. Požadavek na zachování přístupu na pozemek o ploše 549 m2, tedy o ploše pro umístění zahrady nebo menšího rodinného domu, pro zemědělskou techniku nad 35 t není relevantní. Nicméně přístup a příjezd k uvedenému pozemku žalobce zachovaný je, a to z pozemku parc. č. 441/37, možnost obdělávání je zachovaná a tímto řízením není dotčená. K namítanému zachování přístupu na pozemek žalobce z pozemku parc. č. 491/1 žalovaný uvedl, že dle stávající vzrostlé zeleně pozemek žalobce ze strany pozemku parc. č. 491/1 přístupný nebyl. Nadto náhledem do ortofotomapy z roku 2009 (https://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl) žalovaný ověřil, že polní cesta na pozemku parc. č. 491/1, na kterou odkazuje žalobce, byla historicky vyježděná v jiné stopě, než vedou hranice parcely č. 491/1 a evidentně z tohoto pozemku na pozemek žalobce žádný přístup ani dříve neexistoval. Naopak vyježděná polní cesta se v blízkosti pozemku žalobce (před ním) odkláněla a následně ústila do ulice Jeremiášovy. Posouzení, zda pozemek je v současné době aktivně obhospodařován, či nikoli, nebylo pro posouzení věci nijak významné. K námitce, že se změní odtokové poměry, jakož i shromažďování vody na pozemku žalobce a obavy, že sousedící stavba bytového domu A3 bude vyvýšena o 1,5 až 2,1 m nad okolní terén, tedy nad úroveň pozemku žalobce, žalovaný uvedl, že ochrana práv vlastníků sousedních nemovitostí je upravena v § 76 odst. 2 stavebního zákona. V podmínce č. 5 (nikoli 12, jak chybně uvedl stavební úřad na str. 9 rozhodnutí) stavební úřad uvedl, že odtokové poměry nebudou navrhovanou stavbou výrazně změněny s odkazem na stavebně technické řešení navrhované stavby. Žalovaný k tomu dodal, že tato podmínka je podmínkou pro projektovou přípravu stavby, tedy týká se stavebně technického řešení staveb, nikoli podmínek pro umístění stavby. K výškovému uspořádání navrhované stavby vzhledem k okolním nemovitostem pak žalovaný z doložené dokumentace ověřil, že kóta ± 0,0 je vztažena k výškovému uspořádání I. nadzemního podlaží (NP) a nemá souvislost s výškovou polohou jeho pozemku. Upravený terén plochy komunikace a parkovacích stání směrem k pozemku žalobce je pak na úrovni - 2,58 m, přičemž navazující zeleň je vyvýšena o 40 cm. Upravený terén navazující zeleně je tudíž 2,1 m pod úrovní 1. NP a navazuje na okolní upravený terén včetně nově navrženého chodníku při severovýchodní straně pozemku žalobce. K namítanému porušení obecně platných předpisů ochrany životního prostředí žalovaný uvedl, že k posuzování souladu navrhované stavby z hlediska ochrany životního prostředí jsou ze zákona oprávněny příslušné dotčené orgány. V daném případě Odbor životního prostředí a zemědělství žalovaného vydal k výstavbě „Obytný soubor Jeremiášova – Jánského Olomouc – Povel“ dle zákona č. 100/2001 Sb. stanovisko, že uvedený záměr nevyžaduje posuzování vlivů na životní prostředí s odůvodněním, že v červenci 2009 bylo na uvedený záměr prováděno zjišťovací řízení, jehož závěrem bylo, že uvedený záměr nebude dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí posuzován. Odbor životního prostředí, odd. odpadového hospodářství a péče o prostředí správního orgánu I. stupně vydal dne 18. 12. 2013 závazné stanovisko. Odbor životního prostředí, odd. péče o krajinu a zemědělství správního orgánu I. stupně vydal dne 27. 3. 2013 k navrhované zástavbě rozhodnutí. Dne 19. 3. 2014 vydal odbor životního prostředí správního orgánu I. stupně k navrhované zástavbě souborné stanovisko, obsahující stanovisko odd. péče o krajinu a zemědělství, závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší a závazné stanovisko vodoprávního orgánu, které řeší žalobcem namítaný odvod srážkových a splaškových vod z navrhované lokality, přičemž stanovil podmínky pro další stupně projektové dokumentace, tedy dokumentace pro stavební řízení. Žalovaný nemá jakýkoli důvod jakkoli zpochybňovat závěry dotčeného orgánu ochrany životního prostředí, že navrhovanou výstavbu lze tak, jak byla navržena, v daném místě připustit, neboť byly splněny veškeré zákonné podmínky pro její umístění a byly stanoveny podmínky pro následný stupeň projednávání. K námitce o chodníku podél hranice pozemku žalobce, čímž dojde ke zmenšení využitelné výměry pozemku a ztížení nebo úplnému znemožnění obdělávání či jakéhokoli účelného obhospodařování, žalovaný uvedl, že nemůže dojít ke zmenšení výměry žalobcova pozemku, neboť chodník je prokazatelně umístěn pouze na pozemku parc. č. 443/8 a 443/1, a to ve vzdálenosti 0,5 m od hranice pozemku chodníku podél hranice pozemku žalobce. K namítanému vytvoření výškového rozdílu mezi pozemkem chodníku podél hranice pozemku žalobce a parkovacím stáním s vsakovacím pásem, který tvoří 1 m, žalovaný uvedl, že neshledal žádnou spojitost se zachováním přístupu na pozemek chodníku podél hranice pozemku žalobce. Nejbližší místo parkovacího stání je od pozemku chodníku podél hranice pozemku žalobce vzdáleno severovýchodním směrem asi 9 m a od tohoto pozemku jej odděluje travnatý pás šířky 8 m. Naopak pozemek chodníku podél hranice pozemku žalobce je zpřístupněn z veřejně přístupné místní komunikace na pozemku parc. č. 441/37 ve vlastnictví Statutárního města Olomouce. K namítanému vlastnictví žalovaný uvedl, že Statutární město Olomouc je vlastníkem nejen této komunikace, ale i dalších (parc. č. 491/1 – 3, 416/78) v okolí pozemku chodníku podél hranice pozemku žalobce a vzhledem k tomu, že se jedná o veřejně přístupné místní komunikace, nepředpokládá se u těchto jakékoli omezení přístupu či příjezdu. Žalovaný odkázal na § 6 odst. 1 a § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Povolení vlastního napojení vlastníka pozemku na veřejnou komunikaci spadá do pravomoci příslušného silničního správního orgánu. K porušení zákona a nezákonnému zásahu do práv žalobce žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně oznámil zahájení řízení teprve na základě úplné žádosti, následně zkoumal soulad předloženého záměru s vydanou územně plánovací dokumentací, tedy Územním plánem sídelního útvaru Olomouc, s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky stavebního zákona a prováděcích předpisů k němu, zejména s požadavky na využívání území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů. Stavební úřad správního orgánu I. stupně se celou věcí řádně zabýval, shromáždil veškeré relevantní podklady pro rozhodnutí, všem účastníkům a dotčeným orgánům byla dána možnost seznámit se s předmětem žádosti, uplatnit k tomuto námitky či podat vyjádření, a protože byl záměr v souladu s výše citovanou územně plánovací dokumentací, cíli a úkoly územního plánování, požadavky stavebního zákona a požadavky předpisů souvisejících, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a požadavky dotčených orgánů, tedy návrhem nebudou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem ani zvláštními předpisy, stavební úřad Magistrátu města Olomouce neměl jinou možnost (§ 92 odst. 2 st. z.), než navrženému záměru vyhovět. V územním rozhodnutí o umístění stavby bytového domu pak stanovil v souladu s § 92 odst. 1 st. z. podmínky pro další přípravu a realizaci záměru. Žalovaný nezjistil žádný nesoulad mezi činnostmi a výstupy jednotlivých odborů Magistrátu města Olomouce a jakýkoli nesoulad nezjistil ani u stanovisek jiných dotčených orgánů. K námitce, že pozemek je součástí ZPF, žalovaný uvedl, že stavební úřad posoudil žádost o umístění stavby podle § 90 st. z. a postupoval ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejný zájem podle zvláštních předpisů, tedy podle předpisů, které právě dotčeným orgánem stanoví jejich speciální právní předpis. V daném případě zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech…, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví… Pozemek žalobce nadále zůstává ornou půdou, která bude nadále zemědělsky obhospodařována. Ke ztížení vlastnického práva žalobce žalovaný uvedl, že navrhovaná stavba je v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, tedy Územním plánem sídelního útvaru města Olomouce a i s charakterem území v této lokalitě. Pozemky dotčené návrhem jsou součástí rozvojové plochy BO – bydlení městské všeobecné, ve které jsou bytové domy přípustné. Jako podklad pro posouzení žalovaný stejně jako stavební úřad Magistrátu města Olomouce sloužila územní studie "Povel Pazderna“, která řeší základní koncepci dopravní obslužnosti území a prostorové regulativy zástavby. Žalobce může svůj pozemek nadále užívat a brát z něj užitky a plody. K námitce, že nebylo přihlédnuto k § 1019 a § 1020 NOZ žalovaný uvedl, že ustanovení řeší problematiku mezi vlastníky sousedních nemovitostí z pohledu občanskoprávních vztahů, kdežto stavební zákon pohlíží na stavbu z hlediska veřejnoprávního a v tomto smyslu pak stavební úřad za součinnosti dotčených orgánů danou stavbu posuzuje. Předmětná žádost o umístění stavby byla posouzena výhradně podle stavebního zákona a předpisů souvisejících, což však neznamená, že by se tím občanský zákoník nerespektoval. K namítanému rozporu územního rozhodnutí se zákonem žalovaný zdůraznil, že bylo vydáno v souladu se skutečným stavem věcí, správní orgány zjistily řádné skutečné poměry v území. Námitky žalobce, uplatněné do územního řízení stavební úřad dostatečně vypořádal, což i patřičně odůvodnil. Žalovaný ověřil, že beze zbytku byly naplněny relevantní požadavky stavebního zákona a předpisů souvisejících, zejména vyhlášky č. 501/2006 Sb. a že předložená dokumentace odpovídá požadavkům vyhlášky č. 503/2006 Sb. K námitkám o podmínkách č. 12 a 15: podmínka č. 12 řeší počty parkovacích míst a stání, že chodník bude výškově kopírovat stávající terén. Tato podmínka naopak reaguje na obavu žalobce z přílišného navýšení okolního terénu vlivem navrhované zástavby. Podmínka č. 15 pak stanoví podmínky pro další stupeň projektové přípravy, vč. podmínky na zachování přístupu ke stávajícím nemovitostem během výstavby obytného souboru A3. Žalovaný se tak ztotožnil se stavebním úřadem, že bylo vyhověno námitce žalobce na nerušený přístup k jeho pozemku. K upuštění od místního šetření žalovaný vysvětlil, že vzhledem ke skutečnosti, že stavební úřad Magistrátu města Olomouce v dané lokalitě povoloval výstavbu předchozích staveb bytových domů, a to komplex bytových domů A1 a A2, dále realizované bytové domy na pozemcích parc. č. 944, 945 a 950 v k. ú. Povel, lze důvodně předpokládat, že poměry území jsou mu skutečně známy a tudíž byl oprávněn v souladu s § 87 odst. 1 st. z. takto postupovat. V souladu s citovaným ustanovením poskytl stavební úřad zákonnou 15denní lhůtu, do kdy mohli účastníci řízení uplatňovat námitky a dotčené orgány závazná stanoviska. Pro posouzení umístění stavby je irelevantní, zda je v současné době pozemek žalobce aktivně zemědělsky obhospodařován, správní orgány musely vycházet z určení pozemku v katastru nemovitostí, kde je označen jako orná půda a zemědělsky využíván tedy být může. Stavební úřad posuzoval záměr žadatele v rozsahu § 90 st. z. K námitce žalobce, že správní orgány fakticky rozhodly také o jeho pozemku, žalovaný poukázal na to, že z hlediska ústavního práva zde kolidují dvě zákonem chráněná práva, a to právo vlastnit majetek a brát z něho užitky a plody a na druhé straně právo podnikat, které využil žadatel v žádosti o územní rozhodnutí. Stavební úřad posuzoval předmět žádosti výhradně v rozsahu, v jakém byla podána, a to podle § 90 st. z. a postupoval ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejný zájem podle zvláštních předpisů. K námitce, že územní rozhodnutí č. 107/2012 a napadené rozhodnutí jsou prakticky totožné a odůvodnění je založeno na stejném schématu a frázích, ačkoli se předmětné stavby od sebe liší a poměry v území mají odlišný charakter a že stavební úřad postupoval formálně a vůbec se nezabýval obsahem námitek a okolnostmi, žalovaný vyslovil nesouhlas. Žalovaný mohl v rámci přezkumného řízení přezkoumávat výhradně věc, která byla předmětem rozhodnutí, nikoli věci, které byly předmětem jiného řízení a rozhodnutí. Žalovaný řádně zkoumal procesní stránku řízení i vydané územní rozhodnutí a neshledal v žádné z těchto částí pochybení, které by jej opravňovalo k zásahu do vydaného územního rozhodnutí a ztotožnil se s vyjádřením žadatele, že pro průběh správního řízení platí správní řád a v dané věci speciální právní úprava, kterou je stavební zákon. Lze tedy předpokládat, že po stránce formální se mohou vydané správní akty podobat. To však neznamená, že jsou nezákonné nebo věcně nesprávné. K námitce snížení tržní ceny pozemku žalobce vlivem realizace dané stavby žalovaný odkázal na to, že stavební úřad se s ní vypořádal zcela náležitě, když uvedl, že není jakkoliv oprávněn v předmětném řízení zkoumat tržní cenu okolních nemovitostí. Nicméně stavební úřad tuto otázku dostatečně vysvětlil na straně 10 napadeného rozhodnutí, když uvedl, že do současné ceny nemovitostí se promítá již nyní možné využití dané lokality, určené platným územním plánem. Stavební úřad uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena pravomoc a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Stavební úřad tedy správně zkoumal v souladu s § 90 st. z., zda záměr žadatele je v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popř. s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. K námitce vedení řízení ve prospěch developera žalovaný uvedl, že v průběhu územního řízení ani ve vydaném rozhodnutí neshledal takovou okolnost ani žádné pochybení, které by jej opravňovalo k zásahu do tohoto rozhodnutí. Je zřejmé, že stavební úřad postupoval zcela nestranně, účastníkům poskytl zákonné lhůty pro seznámení se s podklady rozhodnutí a celou věc posoudil v souladu se stavebním zákonem a předpisy souvisejícími. K záměru vytěsnit žalobce z jeho zákonem a Ústavou garantovaných vlastnických práv k pozemku, žalovaný uvedl, že se k ní nemůže vyjádřit, protože takovou námitku není schopen ani oprávněn jakkoli posuzovat. Dle § 89 odst. 4 st. z. osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) a b) st. z., může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým je její právo přímo dotčeno. Žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu i včetně celého správního spisu řádně přezkoumal, a to v rozsahu uplatněných námitek, zkoumal zákonnost vydaného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, a v žádném z těchto neshledal jakékoli pochybení, které by jej opravňovalo k zásahu do napadeného rozhodnutí.

Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě vyjádřila odkazem na přiložené písemné stanovisko k odvolacím důvodům, které jsou totožné s žalobními body, a doplnila jej o následující argumentaci. Zabezpečení přístupu na pozemek žalobce parc. č. 441/1 k. ú. Povel nebylo třeba v územním řízení řešit, neboť tento přístup je ze sousední veřejně přístupné místní komunikace na pozemku parc. č. 431/37 téhož k. ú. a tento předmětnou umísťovanou stavbou bytového domu A3 není nikterak dotčen. Žalobce má nerušenou možnost obdělávání pozemku. Zachování přístupu k stávajícím nemovitostem i během prováděné stavby je stanovenou podmínkou č. 15 prvoinstančního rozhodnutí, to se týká i přístupu žalobce na jeho pozemek. K narušení obhospodařování pozemku žalobce nemůže dojít ani realizací podélného chodníku, neboť ten je umístěn na pozemcích parc. č. 443/1 a 443/8, když mezi chodníkem a pozemkem žalobce je pás široký 0,5 m a je zabezpečeno v podmínce č. 12 prvoinstančního rozhodnutí, že chodník bude kopírovat současný terén. Řešení odtokových poměrů včetně obav se shromažďování vody na pozemku žalobce je zabezpečeno v podmínce č. 5 rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro projektovou přípravu a je stanoveno, že tyto poměry nebudou výrazně změněny. Pokud jde o terénní úpravy, terén se zelení bude navazovat na okolní upravený terén, což se týká i výše již uváděného chodníku a podrobně tyto skutečnosti budou řešeny v projektové dokumentaci a ověřeny v následném řízení. Nařčení žalobce, že při povolování staveb byla použita tzv. salámová metoda, osoba zúčastněná na řízení zásadně odmítla a odkázala na to, že obytný dům A3 je součástí obytného souboru Jeremiášova – Jánského, Olomouc – Povel II – II. etapa, který je dle ÚPD součástí rozvojové plochy BO – bydlení městské všeobecné a především je řešen „Územní studií Povel Pazderna“, která řeší základní koncepci dopravní obslužnosti územní a prostorové regulativy zástavby (obsahuje vazby a rozmístění jednotlivých domů uvnitř řešeného území). V rámci souboru staveb mohou být potom stavby povolovány jednotlivě nebo společně ve skupinách, ale vždy tak, aby každou stavbu bylo možno samostatně užívat. Takto postupuje i osoba zúčastněná na řízení při organizování výstavby, neboť žádný zákon či jiný právní předpis nestanovuje ani u obytného souboru staveb postup odlišný – např. že stavby uvnitř obytného souboru by musely být umísťovány a povolovány vždy společně. Proto považuje za správný a zákonný postup ten, kdy žádost o umístění stavby obytného domu A3 při dodržení způsobu zástavby dle územní studie podala až poté, co shromáždila veškeré předpisy a zákony stanovené podklady a byl již proveden převod místní komunikace na pozemku parc. č. 441/37 na Statutární město Olomouc. Pro umístění stavby byla zpracována dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, která byla mj. doložena v souladu se stavebním zákonem a s požadavky zvláštních právních předpisů i stanovisky dotčených orgánů, které z hlediska veřejného zájmu posuzovaly jednotlivé složky životního prostředí – ochranu přírody a krajiny, ochranu ZPF, ochranu ovzduší, dále problematiku odpadů, vodní hospodářství, protipožární ochranu, veřejnou hygienu a další. Stanoviska byla v řízení posouzena, byly stanoveny podmínky pro zpracování projektové dokumentace a podle dostupných informací nebyly proti těmto stanoviskům vzneseny žádné výhrady. Podle přiloženého vyjádření osoby zúčastněné na řízení (stavebníka ve správním řízení) přístup na pozemek žalobce je po celou dobu stavby řešen podmínkami č. 12 a 15 v územním rozhodnutí a již ke dni 25. 8. 2014 byl pozemek přístupný z pozemku parc. č. 441/37, přístup je zachován a respektován, rozhodnutí se zabývá konfigurací terénu tak, aby pozemek žalobce při stavbě chodníku neutrpěl. Podmínky jsou formulovány přesně, aby byly vymahatelné a nelze je považovat za frázi či formalitu. Podmínka č. 12 se zabývá stanovením parkování vozidel a konfigurací terénu (bude kopírovat stávající terén) podél chodníku a odstupem 0,5 m severně od pozemku žalobce. Skutečnost, že úroveň 1. NP domu A3 bude v úrovni 1,5 – 2,1 m nad upraveným terénem, nemá žádný vztah či vliv k pozemku žalobce, na rozdíl od podmínky č. 12, která tento vztah řeší. Není jasné, co žalobce míní v souvislosti s odstupem chodníku 0,5 m od jeho pozemku, ale osoba zúčastněná na řízení doufá, že nehodlá pozemek obdělávat s využitím pozemků sousedních. Je zřejmé, že podmínka č. 12 nevytváří žádnou dramatickou změnu poměrů v území. Podmínka č. 15 mj. jasně stanoví zajištění stávajících přístupů ke všem okolním nemovitostem (pozemkům a stavbám), k sítím technického vybavení a požárním zařízením, a to po celou dobu stavby, nejen pro staveništní dopravu, jak je uvedeno v odvolání. Není důvod, aby podmínka řešila obnovení plnohodnotného přístupu žalobce na pozemek z veřejně dostupné a veřejné cesty, neboť přístup na jeho pozemek je zabezpečen z komunikace na pozemku parc. č. 441/37, která je ve správě Statutárního města Olomouce a pro veřejné užívání byla zkolaudována. Odvolací námitka, že na pozemku parc. č. 441/37 se nenachází žádná veřejná komunikace neodpovídá skutečnosti, protože nejenže na tomto pozemku byla taková komunikace povolena, ale byla i zhotovena, řádně zkolaudována pro povolený účel a smluvně předána Statutárnímu městu Olomouc, které ji provozuje. Pro užívání není směrodatné, že v katastru je pozemek dosud veden jako ostatní, jiná plocha, což je i u jiných veřejných komunikací. Tato komunikace byla řádně posouzena při povolování a kolaudaci a prokazuje způsobilost provozu na ní. Nynější přístup na pozemek žalobce je podstatně kvalitnější, než tomu bylo v dřívější době. Vlastním zjištěním ověřila osoba zúčastněná na řízení konstatování stavebního úřadu o tom, že pozemek žalobce není zemědělsky obhospodařován – je ponechán ladem a zarostlý náletovými a plevelnými rostlinami; kritiku k pozemku parc. č. 443/8 odmítla, jelikož je náležitě udržován tak, aby neobtěžoval okolí a je již vyjmut ze ZPF. Polemika o využití pozemku žalobce patří do územního plánu a územní studii, nikoli územního řízení. Naplňováním těchto dokumentů se prokazují v území oprávněné veřejné zájmy a architektonické a urbanistické hodnoty území. Stavební úřad nerozhodoval o způsobu využití pozemku žalobce, ale v širších souvislostech (územní studie) tento neopomenul. Navrhovaná stavba není v kolizi s pozemkem žalobce a pokud takové kolize dříve existovaly, byly řešeny a vyřešeny v předcházejících řízeních. Návrh na vydání předmětného územního rozhodnutí splňoval všechny zákonné náležitosti a požadavky a stavební úřad vydal rozhodnutí v souladu se zákonem. Podmínky v rozhodnutí totožné s podmínkami z předchozích rozhodnutí samy o sobě neosvědčují, že by se návrhy správní úřad nezabýval. Předmětem řízení nebyl přístup žalobce na pozemek, protože již byl zabezpečen a nebude stavbou nijak dotčen. Nikdo nemá zájem na tom, aby bránil žalobci ve vstupu na pozemek a v jeho obhospodařování.

Žalobce v replice opětovně uvedl, že považuje dosavadní přístup a nahlížení problematiky ze strany správních orgánů za chybné, příliš formalistické a bez vhledu do podstaty problému a snahy pochopit ji. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení odkazují na stanoviska dotčených orgánů a mapy, výkresy a formální kvóty, vše nahlíženo „od stolu“ a se závěrem, že vše je v pořádku, vytýkají žalobci aspekty a skutečnosti, se kterými neměl žalobce co do činění a nemohl je nijak ovlivnit, ať už jde o výtku, že od roku 1998 je dle územního plánu pozemek žalobce uvažován jako tzv. zelená plocha nebo že území bylo řešeno Územní studií Povel – Pazderna, či námitka, že žalobce může nadále svůj pozemek užívat nebo že dle obsahu je pozemek od roku 2012 neobdělávaný. Studie Pazderna byla vyhotovena, aniž by žalobce o ní kdokoli informoval, i když bylo zjevné, že zasáhne do práv žalobce. Situování staveb bylo zjevně provedeno tak, aby nezasahovalo na pozemek žalobce, křečovitá lokace o tom vypovídá, jakož i zakřivení chodníku podél vozovky, který pak neodpovídá požadavkům na bezpečný pohyb nevidomých osob, jak to ukládá příslušný právní předpis a norma. Všechny stavby se nachází v sousedství tak těsném, že jejich existence má vliv na pozemek žalobce. Formálně se záměr pozemku žalobce netýká, ale na místě samém se situace jeví zcela jinak. Formálně je přístup na pozemek žalobce zajištěn z veřejné komunikace parc. č. 441/37, ale ve skutečnosti není na pozemek žádný nájezd, dopravní technika by musela přejíždět přes zasakovací pás a obrubníky (čímž by je zakrátko poničila) nebo z vozovky přes obrubník přímo na trávu (opět s poničením obrubníku nebo dopravní techniky). Přitom výškový schod na obrubníku předtím než se trávník pod jakoukoliv technikou proboří, je asi 5 – 8 cm. To dokumentují i fotografie doložené do spisu. Správní orgány ani osoba zúčastněná na řízení se právy a oprávněnými zájmy žalobce nezabývaly. Žalobce např. nechal svůj pozemek vytyčit, v červnu 2012 se konalo místní šetření za účasti Magistrátu města Olomouce, bylo prokázáno, že na část pozemku žalobce nechaly Magistrát města Olomouce nebo zúčastněná osoba navézt zeminu, která podpírá chodník a zasakovací pás, ale nikdo to nevyřešil. Žalovaný sice konstatoval, že se jedná o závadný stav z hlediska nečinnosti správního orgánu I. stupně v záležitosti zahájení a provedení řízení o odstranění stavby, ale namísto toho někdo vytrhal vytyčovací kolíky a město za asistence Magistrátu města Olomouce stavbu převzalo od zúčastněné osoby „bez závad“. Přesto jde tento závadný stav paradoxně k tíži žalobce. Žalobce je alibistickým postupem správních orgánů tlačen do pozice, že mu skutečně nezbude, než mj. pozemek skutečně obdělávat. Terénní a polní práce na pozemku s tím spojené nezbytné zplodiny, prach, hluk, aplikace hnojiv, osetí kulturních plodin, jejich chemické ošetřování, sklizeň apod., v bezprostřední blízkosti jen pár metrů od bytových domů, chodníků a zaparkovaných vozidel zřejmě teprve ověří opodstatněnost teorie správních orgánů o neomezeném přístupu žalobce na jeho pozemek a o nerušené možnosti jeho obdělávání a braní z něj plodů a užitků.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 29. 9. 2014.

Ze souvisejících správních spisů k žalobním námitkám soud zjistil z rozhodnutí č. 14/2010 ze dne 5. 1. 2010, že jím byla umístěna stavba „Bytové domy A, B, C, Olomouc - Povel, ul. Jeremiášova“, a to na základě žádosti stavebníka podané dne 2. 7. 2009. Podle tehdy účinného územního plánu byla plocha 373bz17 vymezena jako plocha bydlení městského všeobecného (BO). Rozhodnutí o umístění stavby bylo doručeno veřejnou vyhláškou na úřední desku, žalobci nebylo samostatně doručováno.

Z žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Obytný soubor Jeremiášova – Jánského“ soud zjistil, že osoba zúčastněná na řízení ji podala dne 16. 8. 2012. K ní dodala veškerá souhlasná stanoviska. Pozemky, na nichž se měly nacházet stavby a objekty vybavenosti, byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu dne 13. 2. 2012 (č. l. 25 správního spisu).

Dne 23. 8. 2012 bylo zahájeno územní řízení o umístění stavby „Obytný soubor Jeremiášova – Jánského, Olomouc – Povel – I. etapa“. Jednalo se o bytové domy A1, A2 a A3. Účastníci řízení o rozhodnutí byli vyrozuměni veřejnou vyhláškou na úřední desce, stejně jako o změně záměru omezující umístění stavby na domy A1 a A2 (vyrozumění ze dne 25. 10. 2012), protože stavebník předložil dne 10. 10. 2012 upravenou projektovou dokumentaci, bez domu A3.

Dne 1. 10. 2012 proběhlo na Magistrátu města Olomouce, oddělení státní správy na úseku pozemních komunikací, z iniciativy stavebníka jednání navazující na jednání vyvolané žalobcem dne 28. 6. 2012. Bylo dohodnuto, že navážka násypového tělesa bude z pozemku žalobce odstraněna a terén bude uveden do původního stavu. S opěrnou zídkou žalobce nesouhlasil a trval na zachování přístupu ke svému pozemku. Žalobci byl navržen sjezd na jeho pozemek z veřejné komunikace, žalobce návrh odmítl. Správní orgán se vyjádřil k možnosti a podmínkám drobné stavby opěrné zídky (vč. smlouvy s žalobcem). Správní orgán konstatoval s podrobným odůvodněním zánik veřejné cesty spojující pozemek žalobce s ostatními pozemními komunikacemi.

Dne 20. 11. 2012 podal žalobce námitku, že část stavebních objektů a infrastruktury byla vybudována neoprávněně, proti požadavkům OTP a na využívání území, umístěním stavby se tento stav ještě prohloubí. Žalobce je jakožto vlastník sousedního pozemku dotčen, ve výsledku bude znehodnocen pozemek žalobce, popřeny jeho zájmy a narušen veřejný zájem. Žalobce trval na zachování přístupu k jeho pozemku, namítal neoprávněné provedení chodníku na jeho pozemku, namítal odstupové vzdálenosti, 9 m od jeho pozemku je nedostačujících pro jakékoli budoucí záměry žalobce, pozemek žalobce bude zastíněn. Mění se odtokové poměry v území, pozemky jsou vysvahovány směrem k pozemku žalobce. Stavebník navezl na pozemek žalobce část zeminy. Opěrná zídka je na hranici pozemku. Pozemek žalobce bude neprodejný a nevyužitelný, požádal o místní šetření.

Dne 10. 1. 2013 žalobce nahlédl do spisu a dne 8. 3. 2013 podal návrh na obnovu řízení (umístění stavby domu A1 a A2) jakožto opomenutý účastník řízení. Řízení o obnově řízení bylo zahájeno dne 5. 4. 2013. K námitkám žalobce se vyjádřil písemně dne 15. 4. 2013 stavebník s tím, že chodník byl realizován mimo pozemek žalobce, na jeho parcele není opěrná zídka, protože s ní nesouhlasil; okolní pozemky nejsou vysvahovány tak, že by z nich stékala voda na žalobcův pozemek; přístup k pozemku žalobce není nijak zamezen. Rozhodnutím ze dne 3. 5. 2013 byl žalobcův návrh na obnovu řízení zamítnut, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro obnovu řízení. Žalobce byl účastníkem předmětného řízení a písemnosti mu byly v souladu s § 87 stavebního zákona účinného do 31. 12. 2012 doručovány veřejnou vyhláškou. Svá práva mohl žalobce uplatnit již v řízení o umístění stavby. Záměr stavebníka byl v souladu s územním plánem. V dalším řízení o stavebním povolení musí být dodrženo rozhodnutí o umístění stavby. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl, neboť obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvody uplatnit v odvolacím řízení. Žalobce se o důvodech obnovy řízení dozvěděl, již v roce 2012 byl seznámen s podklady rozhodnutí.

Dne 30. 11. 2012 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. 107/2012 o umístění stavby „Obytný soubor Jeremiášova – Jánského, Olomouc – Povel – I. etapa“ (domy A1 a A2) a vyhověl námitkám žalobce na zachování přístupu k jeho pozemku (přístup nebude průběhem stavby ani samotnou stavbou nijak omezen) a k odstupové vzdálenosti umísťovaných domů, která bude od domu A2 ve vzdálenosti 38,4 m.

Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto, žalovaný se ztotožnil se skutkovými a právními závěry správního orgánu I. stupně. Umístěné stavby navazují na předcházející výstavbu v