3 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

72 A 9/2016- 49 - text pokračování - 6 - 72 A 9/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., v právní věci žalobce M. H., bytem K. 193, P., zast. JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru 137/9, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2016, č. j. KUOK 21388/2016, ve věci přestupku, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou brojil žalobce proti rozhodnutí citovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Městského úřadu Zábřeh (dále „městský úřad“) ze dne 29. 12. 2015, č. j. 2014/1266/DO–MUZB–7. Tímto rozhodnutím nebylo žalobci prominuto zmeškání lhůty k podání odporu proti příkazu Městského úřadu Zábřeh ze dne 6. 8. 2014, č. j. 2014/1266/DO–MUZB–3, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupků se měl žalobce dopustit dne 4. 6. 2014 v době od 22.58 h do 23.15 h v obci Postřelmov, kdy při jízdě na jízdním kole po chodníku po ulici Komenského neměl za snížené viditelnosti rozsvíceno stanovené osvětlení. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. [2] V žalobě žalobce namítal, že příkaz Městského úřadu v Zábřehu ze dne 6. 8. 2014 nebyl dosud žalobci řádně doručen. Příkaz měl být dle městského úřadu doručen dne 15. 8. 2014 na adresu trvalého pobytu žalobce. Touto adresou je budova Obecního úřadu Postřelmov, avšak dopis nebyl ani vložen do schránky, jak je zřejmé z doručenky. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 8. 2014, č. j. 0Nt 225/2014–13, byl žalobce vzat do vazby s tím, že vazba počíná od okamžiku zadržení, tj. od 13. 8. 2014 v 13.20 h. Ze zadržení byl žalobce rovnou eskortován do Vazební věznice v Olomouci a odtud následně převeden do výkonu trestu, z něhož byl propuštěn až dne 8. 10. 2015. Po tuto dobu si žalobce nemohl přebírat jakoukoliv poštu a byl nepřetržitě omezen na svobodě. Příkaz nemohl být doručen, neboť si ho žalobce objektivně nemohl v místě trvalého pobytu převzít. Do vazební věznice žalobci žádná písemnost městským úřadem doručena nebyla. O příkazu se žalobce dozvěděl až z exekučního návrhu, který mu byl doručen dne 3. 12. 2015. Žalobce podal proti tomuto příkazu odpor dne 15. 12. 2015 s tím, že měl za to, že zákonná lhůta je zachována, když dosud mu nebyl jako účastníku řízení napadený příkaz řádně doručen. S podaným odporem byla z procesní opatrnosti spojena žádost o prominutí zmeškání úkonu. Žádost byla žalobci zamítnuta stejně jako opravný prostředek proti citovanému usnesení. [3] Žalovaný dospěl k totožnému závěru jako městský úřad, a to že zmeškání lhůty nelze prominout, a to pouze formalistickým odkazem na § 41 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“), aniž by se zabýval důsledně předloženou argumentací. Podle žalobce se žalovaný nevypořádal důsledně se všemi námitkami žalobce, zejména s tím, zda způsob doručení za podmínek, kdy žalobce objektivně nemohl přebírat poštu, může mít vůbec procesní účinky. Žalovaný se také nevypořádal důsledně s tím, zda je v posuzovaném případě zachováno právo na spravedlivý proces. Nelze akceptovat procesní postup, kdy písemnost je zaslána na adresu, kde si ji žalobce z objektivních důvodů nemůže převzít. Písemnost nebyla ani uložena do schránky, ani nijak dále oznamována. Na jednu stranu byla na žalobce státní mocí uvalena vazba, přičemž si nemohl objektivně na uvedené adrese poštu přebírat, avšak táž státní moc (byť v podobě přenesené působnosti) žalobce v rámci správního řízení sankcionuje za zmeškání lhůty z důvodu nepřevzetí písemnosti. Pokud byl žalobce státní mocí omezen na svobodě, mělo mu být zajištěno doručení písemnosti do výkonu vazby či výkonu trestu. Jestliže správní orgány takovouto evidenci v rámci výkonu přenesené působnosti státní správy nevyužívají, nemůže to jít k tíži žalobce. Pokud jde o uplynutí jednoroční lhůty, na kterou jedinou žalovaný odkazuje, žalobce měl za to, že je v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Aplikace této lhůty na posuzovaný případ by byla v rozporu s principem práva na spravedlivý proces a diskriminační. Pokud žalobce z objektivních důvodů nemůže přebírat poštu a takto vadně doručené rozhodnutí se stane exekučním titulem, je taková situace značně nespravedlivá, neboť negativně zasahuje do práv žalobce citelným způsobem, aniž by měl žalobce jakoukoliv možnost tento stav zvrátit. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami. [4] Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nebyl sankcionován za zmeškání lhůty z důvodu nepřevzetí písemnosti, nýbrž za spáchání přestupku. Jak vyplývá z § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), obviněný musí mít v případě, že je na něj uvalena vazba, obhájce. Prostřednictvím tohoto obhájce, případně některého z rodinných příslušníků (§ 70 trestního řádu) mohl žalobce, ač na něj byla uvalena vazba, činit kroky k tomu, aby si zajistil doručování písemností do vazební věznice. To, že na svá práva rezignoval, je pouze jeho věcí, avšak svoji nečinnost v dané věci nemůže dávat k tíži správního orgánu. Pokud žalobce poukazuje na Listinu základních práv a svobod, ta upravuje i způsob uplatňování státní moci, kterou lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Tato skutečnost se následně odráží v zásadě legality (zákonnosti), která je jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů. Z § 41 odst. 2 správního řádu je zřejmé, že zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok. V daném případě se jedná o lhůtu objektivní, která je lhůtou prekluzivní (propadnou), takže i pokud by byla žádost o prominutí zmeškání úkonu podána před uplynutím této lhůty a do jejího uplynutí by správní orgán o této žádosti nerozhodl, nešlo by již v důsledku samotného jejího uplynutí žádosti vyhovět a musela by být s odkazem na odst. 7 zamítnuta, přesněji řečeno, by bylo vydáno usnesení o tom, že se zmeškání úkonu nepromíjí, což se v daném případě stalo. [5] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 23. 2. 2016. [6] Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil z oznámení přestupku ze dne 11. 6. 2014, sepsaného Policií ČR, že žalobce spáchal přestupek tak, jak je uveden v úvodní části tohoto rozsudku. O spáchání přestupku byla provedena fotodokumentace a videozáznam. Žalobce se do oznámení přestupku vlastnoručně písemně vyjádřil takto: „Šel jsem pěšky po chodníku s kolem. Policie, p. Š. a druhý kolega mě neoprávněně zastavili a chtěli pokutu. Tu jsem nedal a protokol nepodepsal.“ K tomuto vyjádření je připojen podpis žalobce, shodný jako jeho podpis na plné moci udělené advokátu pro toto soudní řízení. [7] Příkazem ze dne 6. 8. 2014 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků (neměl rozsvícené stanovené osvětlení, jel po komunikaci v protisměru a následně odbočil na ulici 1. máje, rovněž do protisměru). Příkaz byl doručován na adresu X. [8] Podle první doručenky byla písemnost odeslána poprvé dne 8. 8. 2014 a vrátila se zpět, bez toho, aby byla oznámena a uložena, a to i přes výslovně zadaný pokyn na obálce. [9] Podle druhé doručenky (písemnost odeslána dne 14. 8. 2014) adresát nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí ode dne 15. 8. 2014 a byla zanechána výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky. Na zadní straně je uvedeno, že adresát nemá schránku. Po deseti dnech byla zásilka vrácena zpět odesílateli, protože si adresát zásilku nevyzvedl ve stanovené lhůtě. [10] O žádosti o prominutí zmeškání úkonu a navrácení v předešlý stav bylo rozhodnuto městským úřadem dne 29. 12. 2015 usnesením tak, že zmeškání lhůty se nepromíjí. Zmeškání úkonu nelze podle § 41 odst. 2 správního řádu prominout, když ode dne, kdy měl být tento úkon učiněn, uplynul jeden rok a žalobce současně podle § 41 odst. 4 správního řádu neprokázal, že překážkou včasného podání odporu byly pouze závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. K důvodům žalobce, které byly shodné jako v žalobě, městský úřad uvedl, že první pokus o doručení písemnosti byl učiněn dne 11. 8. 2014 prostřednictvím