4 Ads 44/2010 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 11/2017- 38 - text  8 22 Ad 11/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: ALAGAS s. r. o. sídlem Nádražní 3222/138c, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Danem Pospíšilem sídlem Sokolská třída 936/21, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2017 č. j. 13854/2017-NH-30.1-20.3.17, ve věci správního deliktu na úseku ochrany veřejného zdraví takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 4. 2017, č. j. 13854/2017-NH-30.1-20.3.17, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Dana Pospíšila, advokáta se sídlem Sokolská třída 936/21, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 6. 2017, která byla usnesením téhož soudu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 9 Ad 14/2017-15, postoupena z důvodu místní nepříslušnosti Krajskému soudu v Ostravě, se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2017, č. j. 13854/2017-NH-30.1-20.3.17 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zčásti změněno (mj. výše pokuty z původních 5 000 Kč na 4 000 Kč) a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 2. 2017, č. j. KHSMS 10007/2017/OV/OPaK, jímž byla žalobci v řízení podle ustanovení § 93 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), ve spojení s ustanovením § 92h odst. 1 písm. k), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. i) a písm. t) a § 92i odst. 1 písm. e) zákona o ochraně veřejného zdraví, uložena pokuta ve výši 5 000 Kč. II. Žalobní důvody 2. Při výkonu státního zdravotního dozoru (dále jen „SZD“) bylo správním orgánem I. stupně zjištěno, že se v provozovně žalobce k úklidu a dezinfekci používá kromě běžného čistícího prostředku také prostředek Savo, klasifikovaný jako žíravý. Žalobci bylo vytknuto, že pro zaměstnance této provozovny nakládající s prostředkem Savo nezajistil školení o právních a jiných předpisech vztahujících se k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dále že nevydal písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s žíravým prostředkem Savo a rovněž že neposkytl svým zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Žalobci bylo dále kladeno za vinu, že nezajistil, aby provozovna byla vybavena prostředky pro poskytnutí první pomoci - lékárničkou. 3. Veškerá tvrzená pochybení žalobce, která jsou mu kladena za vinu a za které byla žalobci uložena pokuta, vyplývají pouze z jediného důkazu, a to z protokolu o kontrole, jež se měla v provozovně žalobce uskutečnit dne 11. 11. 2016; na základě tohoto jediného důkazu byl vydán příkaz, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč. V odporu proti příkazu žalobce uvedl, že v době kontroly byla v provozovně umístěna lékárnička a kontrolující ji musel zajisté vidět, a že prostředek Savo se v provozovně nacházel pouze proto, že byl osobním majetkem vedoucí provozovny paní T. J., jinak se v provozovně k úklidu vůbec nepoužívá. K odvolání žalobce přiložil další čestná prohlášení potvrzující, že se v předmětné provozovně prostředek Savo nikdy nepoužíval a lékárnička se zde nachází odjakživa, neboť je nezbytná pro ošetření drobných poranění při práci s květinami. Do spisu doložil taktéž fotografii lékárničky. Žalobce doložil relevantní důkazy prokazující, že se lékárnička v době kontroly prokazatelně nacházela v provozovně a že prostředek Savo není v provozovně vůbec používán. 4. Žalovaný podle žalobce veškeré argumenty žalobce bagatelizuje a vyhodnocuje jako účelové. Je nepřípustné, že žalovaný považuje žalobcem předložená čestná prohlášení za nevěrohodná i proto, že jsou vyhotovena osobami, které jsou ve vztahu k žalobci v závislém postavení zaměstnance vůči zaměstnavateli. Žalovaný tím považuje za závadový a nevěrohodný již jen pouhý vztah zaměstnance vůči zaměstnavateli, ani by jakkoliv zkoumal, zdali je toto podezření oprávněné. Není správný postup, kdy správní orgán rozhoduje pouze na základě jednostranného úkonu správního orgánu (protokolu o kontrole), neboť tímto jednostranným úkonem nemůže být sám o sobě naplněn požadavek na dostatečné zjištění skutkového stavu, a to zvláště za situace, kdy je správními orgány zjištěný skutkový stav zpochybňován jinými důkazy navrhovanými žalobcem. Tento závěr je podpořen i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, v němž je nad rámec uvedeného konstatováno, že dokazování nemůže spočívat pouze na úředních záznamech (jednostranných úkonech správního orgánu), je-li možné vyslechnout ve věci svědka. Žalovaný rovněž nepřípustně bagatelizoval námitky žalobce týkající se zejména okamžiku vyhotovení protokolu, a to s odkazem na písařskou chybu. V poslední řadě se žalovaný dostatečně nevypořádal s odůvodněním výše uložené pokuty; z předmětné pasáže odůvodnění nevyplývá, proč byla žalobci uložena pokuta právě ve výši 4 000 Kč a jakými úvahami byl žalovaný při stanovení této sankce veden. Nedostatečné odůvodnění ukládané sankce je v rozporu konstantní judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 62/2008-129). III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že námitka žalobce stran nedostatečného zjištění skutkového stavu je účelová a zavádějící. Protokol o kontrole ze dne 11. 11. 2016 byl ve věci jediným podkladem pouze v rámci příkazního řízení, což je v souladu s ustanovením § 150 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce navíc nedostatečnost či nesprávnost kontrolou zjištěného stavu nenamítl, ač byl o tom řádně poučen. Co se týče prvostupňového i napadeného rozhodnutí, tak podkladem pro tato rozhodnutí nebyl pouze protokol o kontrole, nýbrž i další listiny založené ve správním spise, např. vyjádření T. J. ze dne 8. 12. 2016, fotografie lékárničky, čestné prohlášení ze dne 27. 2. 2017 aj. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, jehož se žalobce dovolává, dopadá na zcela jinou situaci, než jaká předmětem nynějšího sporu, neboť předmětný protokol o kontrole byl vyhotoven týmž správním orgánem, který o věci dále rozhodoval. Proti protokolu o kontrole mohl žalobce podat námitky, leč tak neučinil. Správní řád navíc přímo připouští protokol o kontrole jako jediný důkazní prostředek, což ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 26. 3. 2014, č. j. 4 Ads 78/2013-36 nebo rozsudek ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 135/2008-77 a další). K námitce nepřezkoumatelnosti výše uložené pokuty dále uvádí, že správní řízení v obou stupních tvoří jeden celek, přičemž z odůvodnění těchto rozhodnutí zcela přezkoumatelně vyplývá způsob stanovení předmětné pokuty, jakož i úvahy, jimiž se správní orgány řídily. IV. Skutková zjištění 6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 11. 11. 2016 zahájil správní orgán I. stupně výkon SZD v provozovně žalobce (kontrolované osoby) Květinová síň Orchidej. Z protokolu o kontrole ze dne 11. 11. 2016, č. j. KHSMS 59529/2016/OV/HP, vyplývá, že kontrola byla zahájena předložením služebního průkazu kontrolujícího zaměstnance správního orgánu I. stupně zaměstnankyni žalobce paní T. J., tj. povinné osobě ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Při výkonu SZD bylo zjištěno, že k úklidu a dezinfekci ploch a k umývání a dezinfekci nádob na květiny používají zaměstnanci žalobce kromě běžného čistícího prostředku Van také prostředek Savo original, klasifikovaný jako žíravý. Dále bylo zjištěno, že žalobce nezajistil pro zaměstnance předmětné provozovny nakládající s prostředkem Savo školení o právních a jiných předpisech vztahujících se k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dále že nevydal písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s žíravým prostředkem Savo a rovněž že neposkytl svým zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky a nevypracoval seznam poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků. Z protokolu o kontrole rovněž vyplynulo, že žalobce nezajistil, aby provozovna byla vybavena prostředky pro poskytnutí první pomoci - lékárničkou. Stejnopis protokolu o kontrole byl žalobci doručen do datové schránky dne 15. 11. 2016. Navzdory poučení žalobce nevyužil svého práva podat prot