5 Afs 131/2007 — Nejvyšší správní soud

65 Af 43/2018- 61 - text  7 65 Af 43/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D. a soudců Mgr. Jany Volkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: m. B.-B. sídlem H. S. 942, X B. zastoupený advokátkou Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou sídlem Olomoucká 36, 789 85 Mohelnice proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2018, č. j. MF-4969/2017/1203-7, ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2018 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2018, č. j. MF-4969/2017/1203-7, kterým tento k odvolání žalobce změnil napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně – Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava ze dne 29. 4. 2015, č. j. OKN-PRK 39/2014 – platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 15 733 100 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že částku odvodu uvedenou v platebním výměru snížil na 786 655 Kč. 2. K věci uvedl, že obsah napadeného rozhodnutí považuje co do jeho odůvodnění za patřičné, když se odvolací orgán ztotožnil zejména s argumentem neadekvátnosti správního uvážení při stanovení sankce a tuto velmi výrazně snížil. Žalobce se však i nadále neztotožňuje s tím, že jeho jednání bylo posuzováno jako vadné, resp., že došlo k porušení rozpočtové kázně. S ohledem na ustanovení zákona o obcích a zásadu hospodárnosti je žalobce povinen eliminovat finanční dopady na město, i pokud jde o zůstatkovou částku 786 655 Kč. V dané věci je podstatou to, že v podstatě podle názoru kontrolujících subjektů i žalovaného jde pouze o porušení zásady transparentnosti a zásady rovného zacházení, tedy jedná se o ty typy údajného porušení, které se odvíjí toliko od uvážení kontrolujícího subjektu, které je vždy subjektivním pohledem osob, které prováděly kontrolu a navíc výklad zákona, který v této části není nijak konkrétní. To, jak je zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) v § 6 vykládán, záleží na názoru kontrolujících osob. V okamžiku, kdy existuje takové výkladové vakuum daného ustanovení a z toho vznikající a objektivně existující právní nejistota a nepředvídatelnost, jak bude následně dané jednání hodnoceno, nemůže být tento stav kladen k tíži žalobce, ale naopak v jeho prospěch. I snížená položka musí mít své jasné a zákonné opodstatnění, a to v daném případě nemá. 3. Pokud jde o porušení zásady transparentnosti, toto se v dané věci dovozuje z toho, že zadavatel přiměřeně neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, když zadavatel změnil zadávací podmínky. Tento závěr však není správný. K 10. 8. 2011 zákon o zadávání veřejných zakázek především neobsahoval povinnost zadavatele přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek v případě, že poskytuje dodatečné informace, není tak možné vytýkat porušení zákona. Pokud úřady vycházely z extenzivního výkladu § 44 odst. 1 a § 39 odst. 1 ZVZ, kde je obecně upravena otázka lhůt, nelze z těchto ustanovení dovozovat povinnost prodloužit lhůtu. Příjemce dotace má právo na předvídatelnost případných postupů kontrolujících orgánů, daný výklad tomu však neodpovídá. V rozhodnutí nebylo ani uvedeno ustanovení, které bylo porušeno. Zadavatel postupoval podle tehdy platné právní úpravy a nic neporušil. To, že lhůty byly přiměřené a že žalobce jako zadavatel učinil vše, aby základní zásady zákona byly plně dodrženy ve všech sférách, vyplývá z toho, jak reálně a dohledatelně logicky a transparentně postupoval, například, že informace poskytl žalobce všem operativně emailem apod. Žalobce nenese odpovědnost za to, že se některý z uchazečů nepřihlásil, přestože si vyžádal zadávací dokumentaci. Je navíc sporné, zda vůbec došlo ke změně zadávací dokumentace. Dodatečné informace pouze podle žalobce upřesňovaly zadávací dokumentaci a nešlo o její doplnění. Pokud kontrolující orgán dospěl k závěru, že dopad tvrzeného pochybení byl marginální, tedy víceméně žádný, neměl by za žádný dopad hradit žalobce statisícovou sankci. Cílem a smyslem zákona o zadávání veřejných zakázek je, aby zadavatel se svými prostředky nakládal ekonomicky a smysluplně. V posuzovaném případě nedošlo k žádnému zneužití finančních prostředků, ale naopak, účel byl zcela naplněn. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout; odkázal přitom předně na obsah napadeného rozhodnutí. K v žalobě a v odvolání prezentovaným názorům, týkajících se významu základních zásad, žalovaný zdůraznil, že je třeba odmítnout zlehčování porušování zásad vyplývajících ze ZVZ. Diskutované zásady se prolínají celým zákonem, dopadají na všechna ustanovení zákona a mají význam aplikační i interpretační, tedy slouží k výkladu sporných ustanovení zákona. Odkázal přitom na komentářovou literaturu. Zásada rovného a transparentního přístupu ke všem uchazečům o veřejnou zakázku je jedním ze základních principů, které musí zadavatel aplikovat v procesu zadávání veřejných zakázek. Žalobce byl bez dalšího ze zákona povinen při zadávání veřejné zakázky dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace. Pokud se jedná o argument žalobce, že v době zadání veřejné zakázky zákon neobsahoval povinnost zadavatele přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek při dodatečném poskytnutí informací, upozornil žalovaný, že podle § 44 odst. 1 ZVZ je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek pro zpracování nabídky, přičemž za správnost a úplnost odpovídá zadavatel. Připomněl přitom rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008, č. j. 62 Ca 33/2007-175. Změny v zadávací dokumentaci lze provést, pokud jsou dodržena jistá pravidla, tj., pokud je změna zveřejněna s dostatečným časovým předstihem před koncem lhůty pro podání nabídek. K údajné bezvýznamnosti dodatečně poskytnutých informací žalovaný uvedl, že dodatečná informace č. 1 byla uchazečům doručena dne 30. 8. 2011, tedy pouze dva dny před koncem lhůty stanovené pro podávání nabídek. Žalobce tak měl přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek, když účelem prodloužení lhůty v případě změn zadávacích podmínek je nejen změna již zpracovaných nabídek, ale i poskytnutí dostatečného času pro zpracování nabídek těmi uchazeči, kteří se na základě těchto změn podmínek nově rozhodnou pro podání nabídky. Žalobcem poskytnutou lhůtu žalovaný nepovažuje za dostatečnou, neboť nelze vyloučit, že pokud by žalobce prodloužil lhůtu pro podání nabídek, obdržel by i jiné nabídky a byla by zde možnost výběru vhodnější nabídky jiného uchazeče. Pokud jde o tvrzení žalobce, že dodatečné informace pouze upřesňovaly zadávací dokumentaci, odkázal žalovaný na stěžejní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které dopadá na danou problematiku, a to rozsudek ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 Afs 131/2007-131, podle kterého postupem poskytování dodatečných informací nemůže být zadávací dokumentace měněna, ale mohou být pouze vysvětlovány nejasnosti, které by z jejího obsahu mohly vyplývat, či upřesňovány údaje v dokumentaci obsažené, které pro svoji nekonkrétnost brání řádnému zpracování nabídky. Ve světle uvedeného nelze žalobcem uvedené změny ve specifikaci parkovacího automatu považovat za upřesňující informace, ale změnu zadávacích podmínek. Nelze akceptovat argumentaci žalobce, že všichni uchazeči stihli na dodatečné sdělení reagovat, až na jednoho. K zásadě transparentnosti poukázal žalovaný na obsah rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2017, č. j. 2 Afs 208/2016-52. K žalobcem tvrzenému účelu ZVZ poukázal žalovaný na judikaturu správních soudů, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. 9 Afs 87/2008-81. Zjištění z obsahu správního spisu 5. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce uzavřel dne 27. 4. 2012 jako příjemce dotace s poskytovatelem dotace Regionální radou soudržnosti Střední Morava smlouvu o poskytnutí dotace na projekt Regenerace náměstí v B.-B. – I. etapa s maximální možnou výší čerpané dotace 19 691 280,91 Kč. Na základě kontroly Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava byla žalobci platebním výměrem ze dne 29. 4. 2015 uložena povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 15 733 100 Kč, neboť žalobce podle závěrů kontrolujícího orgánu neoprávněně použil prostředky ve výši 1 5733 099,86 Kč. K porušení povinností žalobcem mělo dojít tím, že žalobce porušil zásadu transparentnosti a rovného zacházení uvedenou v § 6 ZVZ, čímž porušil čl. 7 odst. 4 Smlouvy o poskytnutí dotace. Žalobce totiž neprodloužil lhůtu pro podání nabídek z důvodu změn v zadávací dokumentaci; zadávací řízení bylo zahájeno dne 9. 8. 2011, přičemž lhůta pro podání nabídek byla stanovena do 1. 9. 2011, do 10:00 hod. Žalobce obdržel ve lhůtě pro podání nabídek žádosti o dodatečné informace od 4 uchazečů, následně dne 26. 8. 2011 žalobce odeslal odpovědi