4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

22 A 43/2020- 53 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobkyně: JUDr. M. R. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020 č. j. MSK 40886/2020, ve věci náhrady exekučních nákladů na odstranění stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí, a to v rozsahu výroku 4b, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Orlová (dále jen „stavební úřad“) ze dne 18. 12. 2019 č. j. MUOR 179550/2019, kterým bylo uloženo 4 povinným uhradit výdaje vzniklé při odstraňování stavby (v případě žalobkyně ve výši 97 131,25 Kč). 2. Žalobkyně namítla, že věc nebyla stavebním úřadem řádně projednána, námitky byly odbyty s tím, že o nějakých metrech se pracovník správního orgánu nebude bavit. Stavební úřad předložil opakovaně stejné rozúčtování jako u předchozího zrušeného rozhodnutí. Dále žalobkyně namítla, že žalovaný opominul údaje, které uvedla v odvolání, totiž, že prodejna č. p. X byla kolaudována v roce 1977, pergola byla postavena až po roce 1979 a není tedy možné, aby prodejna existovala několik let bez střechy. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že stavební úřad postupoval po zrušení předchozího rozhodnutí plně v souladu s právním názorem krajského soudu i Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), doplnil dokazování tak, aby rozvrh nákladů odpovídal vztahu jednotlivých povinných k odstraňované stavbě. Navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání. 5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 29. 1. 2016 rozhodl stavební úřad o nařízení neodkladného odstranění stavby „Stříška – pergola“, tedy zastřešení atria obchodního centra Morava v Orlové – Lutyni (dále také jen „stavba“). V rozhodnutí učinil úsudek ve smyslu § 142 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., v příslušném znění (dále jen „stavební zákon“), že stavba je nedílnou součástí jak pozemku parc. č. X v katastrálním území X, tak celé budovy obchodního centra, a stanovil okruh účastníků podle § 142 odst.1 stavebního zákona tak, že jimi jsou Město Orlová, žalobkyně, RESIDENT GROUP s. r. o. a V.T. M. Dne 6. 5. 2016 byl vydán vůči těmto 4 osobám exekuční příkaz, neboť stavba nebyla odstraněna ve stanoveném termínu. Poté byla provedením exekuce pověřena firma FATRA – stavební a obchodní společnost, spol. s r.o., která předložila podrobný rozpočet, provedla demolici a související práce a vyúčtovala částku celkem 332 968 Kč. O náhradě exekučních nákladů rozhodl stavební úřad dne 14. 9. 2016, rozhodnutí bylo potvrzeno žalovaným dne 6. 1. 2017, ovšem rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2018 č. j. 22 A 43/2017-61 ve spojení s rozsudkem NSS ze dne 11. 10. 2018 č. j. 7 As 257/2018-41. (Je třeba dodat, že žalobu tehdy podala jiná povinná osoba než žalobkyně.) 6. Po zrušení rozhodnutí ze dne 14. 9. 2016 stavební úřad doplnil dokazování o výkresy původní projektové dokumentace obchodního centra z roku 1971 a podrobnou fotodokumentaci průběhu odstraňovacích prací, a seznámil účastníky s rozvrhem nákladů při jednání dne 14. 11. 2019. Žalobkyně se u jednání k věci vyjádřila, poté se ještě dostavila na stavební úřad dne 11. 12. 2019, nahlížela do spisu a opakovaně se vyjádřila. Dne 18. 12. 2019 rozhodl stavební úřad o náhradě exekučních nákladů, kdy novým rozvržením byla významně zvýšena částka připadající na Město Orlová, oproti snížení částek u RESIDENT GROUP s. r. o. a V.T. M. Částka, připadající na žalobkyni, zůstala stejná jako u předchozího rozvržení. Stavební úřad v odůvodnění uvedl, že nositelem dominantní části nákladů je Město Orlová, neboť je vlastníkem pozemku, nad nímž se ze značné části nacházela odstraněná stavba. Odstranění se však významně dotklo i budovy č. p. X ve vlastnictví žalobkyně, stavba se od této budovy odpojovala. Stavba se také odpojovala od menší pergoly, která tvoří část střechy nad prodejnou č. p. X. Žalobkyně v odvolání mj. uvedla, že pergola byla zbudována až nad zkolaudovanou prodejnou, nemůže proto být původní střechou prodejny. Žalovaný se touto odvolací námitkou zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 8-9, se závěrem, že nad prodejnou ve vlastnictví žalobkyně byl proveden jen strop z panelových dílců, vlastní střechu prodejny tvoří až zbytková pergola, která obsahuje boční atiky s oplechováním, hromosvodnou instalaci a vpusť pro odvod dešťových vod. Navíc byly náklady na stavební úpravy po odpojení zbytkové pergoly poměrně rozděleny mezi žalobkyni a Město Orlová. 7. Soud předně připomíná, že ve smyslu závěrů rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78, „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Soud se proto nezabýval obecnými částmi žaloby (např. „Z celého postoje odvolacího orgánu je evidentní nezájem o podstatné údaje, které žalobkyně v odvolání uvedla a zdůvodnila.“). 8. Pokud jde o první námitku, ze správního spisu nevyplývá jakékoli krácení práv žalobkyně v souvislosti s projednáváním rozvrhu. Žalobkyně byla seznámena s podklady, opakovaně se k věci vyjadřovala, nové rozúčtování nebylo totožné s předchozím, jak vyplývá z údajů uvedených v bodě 6. tohoto rozsudku. Správní orgán v souladu s § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) umožnil žalobkyni uplatňovat její práva a oprávněné zájmy. Tato žalobní námitka je nedůvodná. 9. Pokud jde o druhou námitku, soud především uvádí, že žalobkyně v žalobě nijak nezpochybnila konkrétní závěry žalovaného o zbytkové pergole, která v současnosti plní funkci střechy prodejny ve vlastnictví žalobkyně. Popis uvedený žalovaným přitom zcela odpovídá podkladům založeným ve správním spise, zejména fotodokumentaci z odstraňování stavby (č. 10 – 20). Soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je rozhodnutí o rozvržení nákladů spojených s odstraněním stavby v roce 2016 – pokud žalobkyně rozporovala údaje o době výstavby a kolaudace jednotlivých částí staveb, není to pro věc podstatné. Tato žalobní námitka je nedůvodná. 10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. Je třeba dodat, že správní orgány v nyní přezkoumávané věci již pečlivě vážily rozsah vymáhaných povinností připadajících na jednotlivé povinné (§ 116 odst. 5 správního řádu), vycházely z dostatečně zjištěné situace a dbaly na to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu (srov. § 2 odst. 4 správního řádu). 11. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, soud proto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 9. prosince 2021 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje