7 As 67/2005 — Nejvyšší správní soud

25 A 172/2019- 69 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: A. O. zastoupený Mgr. et Mgr. Janem Siostrzonkem, advokátem se sídlem U Cementárny 1303/16, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava za účasti: I) GasNet, s. r. o. sídlem Klíšská 940/96, 400 01 Ústí nad Labem – Klíše, zastoupený Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou se sídlem Benediktská 690/7, 110 00 Praha 1 II) D.O. zastoupený Mgr. et Mgr. Janem Siostrzonkem, advokátem se sídlem U Cementárny 1303/16, 703 00 Ostrava III) Město Rychvald sídlem Orlovská 678, 735 32 Rychvald o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 88914/2019 ze dne 1. 7. 2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2019 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 88914/2019 ze dne 1. 7. 2019, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a zúčastněné osoby II) a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Bohumín č. j. MUBO/12227/2019 ze dne 2. 4. 2019. Domáhá se rovněž zrušení tohoto prvostupňového rozhodnutí. Tímto byla na návrh zúčastněné osoby I) dodatečně povolena stavba „STL plynovod umístěný na pozemcích parc. č. X, X, X, X,X, X, X v k. ú. X, včetně plynovodních přípojek“. Prvostupňové řízení bylo vedeno u Městského úřadu v Bohumíně z důvodu systémové podjatosti všech osob pracujících na Městském úřadu Rychvald. 2. Žaloba byla původně podána i zúčastněnou osobou II), vůči ní jakožto žalobkyni však bylo řízení usnesením č. j. 25 A 172/2019-20 ze dne 15. 10. 2019 zastaveno. II. Žaloba a vyjádření žalovaného a zúčastněných osob k žalobě 3. Žalobce ve své žalobě zrekapituloval průběh správního řízení a namítl, že není pravdou, že by se stavební úřad vypořádal se všemi námitkami žalobce a zúčastněné osoby II), neboť se uspokojivě nevypořádal s námitkou nezjištěného technického stavu předmětné stavby a provádění technických kontrol. Dále namítl, že, že vyhodnocení provedené stavebním úřadem na straně 10 pod bodem 6 prvostupňového rozhodnutí je nepravdivé – jedná se o vyhodnocení přístupu stavebníka – zúčastněné osoby I) – k předmětné stavbě. Žalobce poukázal na to, že stavebníkovi nesvědčí žádný soukromoprávní titul; pouhá možnost vyvlastnění dle žalobce nepostačuje. Žalobce dále uvedl, že nebyla splněna jedna z podmínek pro vydání kladného koordinovaného stanoviska, a to absence rozporů, neboť rozpory existují přinejmenším, pokud jde o prokazování všech podmínek pro vydání dodatečného stavebního povolení. Žalobce dále nesouhlasil s názorem správních orgánů obou stupňů, že v řízení o vydání dodatečného stavebního povolení lze vycházet jen z ustanovení § 86 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2017. Dle žalobce nelze co do rozsahu povinně předkládaných dokladů k žádosti vycházet z ustanovení zákona účinného v době zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, ale ze zákona účinného v době postavení nepovolené stavby. Žalobce se dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 343/2017-45 ze dne 28. 2. 2018, který dle jeho názoru žalovaný dezinterpretuje. Na základě uvedeného judikátu tvrdí, že nelze ve věci dopustit jakoukoliv (tey i nepravou) retroaktivitu nového stavebního zákona na stavbu provedenou na pozemku žalobce a zúčastněné osoby II) za účinnosti starého stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Poukazuje též na to, že z uvedeného judikátu neplyne, že dodatečné rozhodnutí o vyvlastnění v případě stavby plynovodu bude možné. 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 1. 2020 navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním námitkám uvedl, že obsahově korelují s námitkami odvolacími, na jejichž vypořádání odkázal. K námitce, že stavební úřad neprověřil, jak byla po dobu 20 let, která uplynula od realizace projednávané stavby, prováděna údržba a revize stavby, žalovaný uvedl, že taková povinnost stavebnímu úřadu v řízení o dodatečném povolení stavby nevyplývá ze žádného zákona. Kontrola plnění povinností provozovatele distribuční soustavy spadá do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu a Energetického regulačního úřadu. Stavební úřad ani nezkoumá oprávnění provozovatele soustavy vstupovat na cizí pozemky; toto oprávnění plyne provozovateli přímo ze zákona a není k němu zapotřebí soukromoprávních ujednání. K námitkám retroaktivity žalovaný uvádí, že stavební zákon v ustanovení § 129 odst. 3 jednoznačně váže možnost dodatečného povolení stavby na splnění podmínek podle právních předpisů účinných v době rozhodování. Již od 1. 1. 2013 bylo oprávnění k realizaci stavby distribuční soustavy založeno již pouhým územním rozhodnutím (tyto stavby od uvedeného data nepodléhaly ani režimu povolování, ani ohlašování). K možnosti vyvlastnění stavby již realizované odkázal žalovaný na výslovné ustanovení § 59 odst. 2 energetického zákona č. 458/2000 Sb., tento postup umožňujícího. 5. U jednání dne 4. 8. 2021 setrvali žalobce a žalovaný na svých procesních stanoviscích. Zúčastněná osoba I) odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 67/2005 a 1 As 343/2017, z nichž dovozuje, že právní vztahy mezi vlastníky staveb a pozemků lze řešit i dodatečně. Zdůraznila též obecný zájem na zajištění nutné distribuce energií. Zúčastněná osoba II) se ztotožnila se stanoviskem žalobce. Zúčastněná osoba III) se k věci samé nevyjádřila. III. Posouzení věci soudem 6. Z obsahu správních spisů plyne, že zúčastněná osoba I) v návaznosti na řízení o odstranění stavby podáním ze dne 26. 10. 2017 požádala o dodatečné povolení části STL plynovodu na pozemku parc. č. X v k. ú. X a podáním ze dne 3. 4. 2018 rozšířil svou žádost o STL plynovod na dalších pozemcích – parc. č. X, X, X, X, X a X v témže katastrálním území. Předmětná část plynovodu byla uvedena do provozu v letech 1994-1995. Z důvodu systémové podjatosti Městského úřadu Rychvald byl usnesením žalovaného ze dne 12. 10. 2018 pověřen k projednání a rozhodnutí Městský úřad Bohumín. Zúčastněná osoba I) předložila projektovou dokumentaci předmětných úseků STL plynovodu. Kladné koordinované stanovisko bylo vydáno 18. 7. 2018. V průběhu řízení vyslovili manželé O. své stanovisko, že se stavbou na svém pozemku parc. č.X nesouhlasí a domáhají se jejího odstranění, a poukázali, že plynovod na jejich pozemcích nebyl nikdy kontrolován a revidován. Zúčastněná osoba I) v odpovědi na námitky poukázala na provedení vizuální kontroly zpoza plotu s využitím laserové kontroly úniku metanu (laser metan detector). Rozhodnutím č. j. MUBO/12227/2019 ze dne 2. 4. 2019 Městský úřad Bohumín předmětnou stavbu dodatečně povolil. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali odvolání manželé O., kteří namítali zejména, že nelze stavbu dodatečně povolit při absenci jejich souhlasu jakožto majitelů jednoho z pozemků, na němž stojí. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 8. Podle § 65 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. 9. V projednávané věci postupovaly správní orgány dle stavebního zákona ve znění účinném ke dni zahájení řízení, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2017. Stalo se tak v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 225/2017 Sb. 10. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b), tj. též mj. i stavby provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem. V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby u