5 As 26/2014 — Nejvyšší správní soud

25 Ad 15/2020- 39 - text  7 25 Ad 15/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: L. M. zast. JUDr. Danuškou Grygarovou, advokátkou sídlem Hážovice 2130, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm proti žalovanému: velitel pozemních sil Armády České republiky sídlem Dobrovského 6, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2020, č. j. MO 241863/2020-2170, ve věci náhrady škody takto: I. Rozhodnutí velitele pozemních sil Armády České republiky ze dne 21. 8. 2020, č. j. MO 241863/2020-2170 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Danušky Grygarové, advokátky se sídlem Hážovice 2130, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm. Odůvodnění: 1. Žalobce a žalovaný vedou spor ohledně povinnosti žalobce nahradit škodu na služebním vozidle, s nímž žalobce havaroval. 2. Velitel vojenského útvaru 3068 Opava (služební orgán) uložil žalobci povinnost nahradit ČR – Ministerstvu obrany škodu ve výši téměř 149 tis. Kč (příkaz ze dne 9. 4. 2020). Žalobce podal proti příkazu odpor, načež žalovaný ve správním řízení uložil žalobci stejnou povinnost náhrady škody (rozhodnutí služebního orgánu ze dne 8. 7. 2020). Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím. 3. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného žalobou, ve které uvedl tři petity. Prvně žalobce žádal zrušení rozhodnutí. V druhé části žádal, aby soud určil, že je žalovaný povinen vrátit žalobci částku vymoženou jako náhradu škody. Ve třetí části pak žádal náhradu nákladu soudního řízení. Usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 25 Ad 15/2020-13 soud vyloučil žalobu v rozsahu druhého petitu k samostatnému projednání. O této vyloučené části pak soud rozhodl usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 25 Na 16/2020-8. V tomto rozsudku soud posoudí první a třetí petit žaloby ze dne 24. 9. 2020. 4. Žalobce v žalobě potvrdil, že řídil služební vozidlo a s tímto vozidlem měl nehodu. Nesouhlasí však s tím, že by měl odpovídat za škodu na služebním vozidle, a tedy napadené rozhodnutí považuje za nezákonné. Žalobce zpochybňuje, že by zapříčinil škodu na vozidle tím, že nedbale řídil. Správním orgánům vytýká, že v této souvislosti neprovedly jím navrhované důkazy, a to znalecký posudek na sporné vozidlo, výsledek vojskových zkoušek. Rovněž odmítly provést výslech svědků, zejména velitele čety, a také spolujezdce žalobce, který by ve vztahu k žalobcově odpovědnosti za škodu potvrdili či vyvrátili tvrzení, že žalobce odmítal s vozidlem za nepříznivého počasí vyjet, avšak velitel ho upozornil na následky nesplnění rozkazu. Dále také výslech dalších vojáků k nepříznivému (zledovatělému) stavu vozovky v místech nehody a k technickému stavu vozidla. Obdobné důkazní návrhy učinil žalobce i v řízení o žalobě. Žalobce také zpochybňuje výši škody, a to vzhledem k amortizaci vozidla. 5. Žalovaný ve vyjádření předně odkázal na napadené rozhodnutí. Uvedl, že služební orgán uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), jelikož nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a dalším okolnostem (§ 18 odst. 1 zákona o silničním provozu). Proto má žalovaný za to, že provádění navrhovaných důkazů (viz shora) by bylo nadbytečné. Nevedlo by to ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K výši škody na vozidle žalovaný uvedl, že vycházel ze zápisu o ocenění skutečné hodnoty majetku a faktury od opravárenské společnosti. Žalovaný tak prokázal vznik škody, protiprávní jednání žalobce, příčinnou souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem škody, a také zavinění. 6. Soud nejdřív zjistil, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (s. ř. s.)] a poté přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, protože s tím oba účastníci souhlasili (§ 51 s. ř. s.). Žaloba je důvodná. 7. Ze spisu vyplynuly mj. následující skutečnosti. V lednu 2019 žalobce havaroval se služebním vozidlem. V návaznosti na to jej služební orgán shledal vinným ze spáchání přestupku dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, protože jako řidič služebního motorového vozidla Land Rover Defender s vestavbou „rušič“, při sjíždění z mírného kopce nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a dalším okolnostem, které bylo možné předvídat, v důsledku čehož se vozidlo stalo neovladatelným, došlo k jeho přetočení do protisměru a následně k sjetí do levého příkopu vozovky, kde skončilo na pravém boku (stejně příkaz ze dne 14. 3. 2019 a následné rozhodnutí ze dne 2. 5. 2019). Proti rozhodnutí ze dne 2. 5. 2019 se žalobce odvolal, avšak velitel pozemních sil odvolání zamítl. Proti pravomocnému rozhodnutí o přestupku žalobce nepodal správní žalobu. 8. Služební orgán následně řešil otázku odpovědnosti za škodu na vozidle v důsledku nehody. Příkazem ze dne 9. 4. 2020 uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Ministerstvu obrany cca 149 tis. Kč. Proti příkazu podal žalobce odpor. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2020 služební orgán rozhodl stejně, tzn., že žalobce je povinen nahradit cca 149 tis. Kč. Služební orgán přitom odkázal na rozhodnutí o přestupku (viz shora), jímž je vázán a jehož závěry nemůže přehodnocovat. Proto se služební orgán nezabýval námitkami a důkazními návrhy (mj. výslechy svědků), za jejichž pomoci žalobce poukazoval na to, že kvůli nepříznivým podmínkám nesouhlasil s jízdou tímto typem vozidla, což také sdělil nadřízenému, ani výtkami co do technického stavu vozidla apod. Výši škody vyčíslil na základě předpokládané ceny opravy vozidla (cca 2 840 000 Kč) a výši náhrady škody jako maximální možnou částku: čtyřapůlnásobek průměrného služebního platu. Zároveň neshledal, že by měl snížit náhradu škody dle § 110 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jelikož nejde o výjimečný případ. 9. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí ze dne 8. 7. 2020 zopakoval výtky, které předtím uváděl v odporu proti příkazu ze dne 9. 4. 2020. Mj. opětovně navrhoval provést důkaz výslechy několika osob – zejména jeho nadřízeného k tomu, že jej toho rána před jízdou upozorňoval, že na silnicích panují extrémní podmínky a stěží se vůbec dostal do práce. Poukazoval také na náročnost řízení sporného vozidla, kvůli jeho konstrukčním specifikům, načež mu měl nadřízený říct, že má „jet opatrně“. V doplnění odvolání uvedl, že jízdu odmítal. Pokud by – přes jeho námitky – nedostal příkaz jet, ke kolizi a následné škodě by nedošlo. Upozornil také, že 10 min. po výjezdu byla vydána celoarmádní výstraha pro výjezdy s maximální opatrností, a tedy i on měl dostat příkaz vrátit se s vozidlem zpět, jelikož nadřízenému bylo známo, o jaké vozidlo se jedná, jaká jsou jeho omezení a za jakých podmínek je provozu schopné. Dále uvedl, že jako laik nevěděl, že proti pravomocnému rozhodnutí ve věci přestupku lze podat správní žalobu a současné věřil, že vše se vyřeší objektivním vyšetřením příčiny vzniku škody a jeho podílu na ní. 10. Rozhodnutím specifikovaným v záhlaví žalovaný odvolání zamítl. Nad rámec rozhodnutí služebního orgánu ze dne 8. 7. 2020 uzavřel, že sporné vozidlo bylo před nehodou plně způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, a to až do srpna 2019. Ani životnost vozidla nebyla překročena, jelikož měla skončit až v září 2019, tzn. ¾ roku po sporné nehodě. Jinak zopakoval a potvrdil důvody, na jejichž základě rozhodl služební orgán. K žalobním námitkám ohledně odmítnutí s vozidlem vyjet 11. Dle § 48 odst. 1 písm. a) zákona o vojácích je voják povinen důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že pokud se voják domnívá, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, spáchal-li by jeho splněním trestný čin; tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému. Neuposlechnutím rozkazu se voják vystavuje nebezpečí kázeňského přestupku (§ 51 téhož zákona). 12. Podle § 101 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, voják odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 13. Podle § 107 odst. 3 zákona o vojácích z povolání: Odpovídá-li za škodu několik vojáků, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění. 14